Zítřejší maturitka | a YY?

Neděle v 20:22 | YY |  Diary
Se um dia alguém perguntar por mim
Diz que vivi p'ra te amarAntes de ti, só existi
Cansado e sem nada p'ra dar
Meu bem, ouve as minhas preces
Peço que regresses, que me voltes a querer
Eu sei que não se ama sozinho
Talves devagarinho possas voltar a aprender


"Život je težkej-"
"Život není těžkej, emoce ho dělaj těžkým-"

Nakonec- Nakonec kdykoli, v jakékoli době, v jakékoli prostřední i období- vždy vyhrává ten, kdo cítí nejméně. Jednou- Chtěla bych se probudit bez emocí. Vzdát se radosti. Nenávisti. Zlosti. Lásky. Je to možné? Kdo ví. Ale lidé se v současné době ohánějí velmi často termíny emocionální mrzák, apod.

A nebo v současnosti ještě probíranější-

Vybrali jste si partnera proměnlivého jako počasí, jehož chování lze však předpovědět s ještě menší pravděpodobností? Máte nejspíš co do činění s emočně nestabilní osobností. Oč víc jsou takoví lidé okouzlující, talentovaní a svůdní, o to rychleji dokážou být nepřátelští, impulzivní až iracionální. /Zdroj: http://ona.idnes.cz/
- Mám chuť se jít zabít! xDDD jsem emocionálně labilní xDDDDD krása- xD hned se cejtím líp, když vím, že jsem bipolární a ještě ke všemu emocionálně labilní xDDD ♥

Jako malá, tupá 13letá puberťačka jsem hrozně často chtěla být něčím zajímavá, jiná- Dneska nevěřím, že něco takovýho existuje. Lidí je na světě kolem 7miliard- A máme za sebou Xset tisíc let vývoje. Dnes už v originalitu nevěřím. Hrozně moc jsem tehdá toužila po psychický nemoci-!

Dneska už mi výkyvy chování a vnímání nepřijdou jako poruchy. Dneska nevěřím, že cokoli co člověk vnímá je špatně- Nevěřím v to, že pokud člověk vnímá citlivěji a intenzivněji než ostatní, že je to zle. Jen je třeba najít někoho... kdo s tím umí pracovat /nemyslím psychiatra! xDDD možná. xD/

Ale to nevadí- Dneska jsem si uvědomila, že- že je hrozně snadné vytýkat z pozice toho, kdo necítí něco někomu, kdo cítí. Dělá mi to v jednom kuse téměř každý. A to snad od chvíle, co jsem poprvé složila větu s podmětem a přísudkem a přívlastkem, čímž jsem subjektivně posoudila situaci. A přesně od týhle chvíle je mi vytýkáno, jak vnímám.

A hádejte kým- Těmi, kteří nevnímají téměř vůbec. /A nebo necítí nic k situaci, v níchž jsem, že Fointe?, nakonec i když jsem toho dost přehnala úplně mimo jsem nebyla./ Ano, narážím tím hlavně na svého pěstouna! xD :DDD

No nic- vypustila jsem trochu páry- tak se mějte a držte mi zítra palce- i když značně méně spokojená než od posledního článku, snažím se nějak zvedat si náladu a být v klidu- /btw. ne maturitku, na to jsem připravená, už jen si to odbýt/ zachvilku se mi dobije mobil, tak si půjdu zaběhat- ^^
 

...be my baby...

Čtvrtek v 17:14 | YY |  Diary

Neuhádnete! Mám děsivé podezření, že budu zas asi fall in love-

To je v piči s tim životem :DDD xDDD ale! Jsem šťastná- Snad. Kdo ví- to se dá posoudit až zpětně- ale cítím se dobře- teď. :D :D A neuhádnete- Vlastně- Možná uhádnete a naprosto logicky- A úplně očividně. /Spolužačka mi to říká už dobrý čtvrt rok, že jsem, ale já jsem to nechtěla zakřiknout, protože posledně mě to složilo, že ještě teď nejsem over, ale tak- srát to xDDD/Lol. Nečekaný- Ale! Bránila jsem. Dlouho.

Protože tohle už známe- I když! Tenhle člověk by mě neodmítl- A kdo že to je- No- Ovšem, že je to to malý kiddo, který jsem už několikrát kreslila, malovala- A jaktože i když se známe rok to přišlo až teď- No- jednoduše- Až teď jsme se začaly hádat až do té hranice, kdy se mělo několikrát přetrhnout to, co bylo snad i silnější než kde jaká milenecká láska, kterou beru, jako mělký talíř.

I když! Je to špatný- špatný pojemnování- Protože- já ji tak posuzuji na základě toho, co je bráno všeobecně dnes za lásku- Jelikož věřím, že většina současných lidí se hrozně rychle ohání těmi termíny, aniž by si uvědomovali, co přesně vlastně cítí- Je to jako- Jako když běháte po louce a bodne vás vosa- Bolí to. A je to v tu chvíli jediný, co se vám děje a proto to v tu chvíli posuzujete, jako hroznej problém- A stejný je to s zamilovaností- člověk si myslí, jak hrozná je to láska navždy. Protože je to pro něj v tu chvíli hrozně hluboký, jenže se půl roce nejdýl ukáže- ejhle není. A kouzlo je pryč-

A vzhledem k tomu, že lidé chybně nazývají zamilovanost láskou, tak už tím slovem tak opovrhuji, že pro mě je láska něco tak mělkýho. Něco tak kurevsky zbytečnýho- A hloupýho, co přejde a jde jen o nějaké poblouznění, jen chvilkové rozptýlení, jen sexuální touha, která pomine. Nooo- a proto mám za to, že to co bylo/bylo, protože teď to zas přešlo i z toho hlubokýho ještě i na tu mileneckou lásku, trochu mě to mrzí, protože jsem mohla být jen v tom soulmate stavu a teď je to ještě i v tom mileneckým a i v lásce, ugh- teď si uvědomuju, kolikže toho už sdílíme- ewww- divný, tohle se mi ještě nestalo, většinou máte svýho nejlepšího kámoše, fungující vztah, vedle milenku na dobrej segz a ještě i mimo někoho na filosofování- Já mám všechno v jednom- ughhh ♥ no a pak mám vlastně ještě i posily na všechny ty pozice, krom vztahu a milenky no- :DDD vlastně vztah s ní ani nechci- prosralo by se to zas- úplně jako přes přetrhanej papírovej filtr na laborkách-/ mezi mnou a kiddem/kurva v listopadu jí bude 18, budu plakat, velká dospělačka :D/ bylo něco dokonalejšího. Něco lepšího. Něco hlubšího. A možná jo-

Ale teď je to úplně v piči. Protože jsem nachvíli povolila- A došlo mi, že jsem se zamilovala- Kurva- YY! Jsi asi úplně padla na hlavu, ne? Jo jinak- xDD asi nedělám řidičák, protože jsem se rozhodla jít na koncert Mansona /s kundičkou♥ těším se/ a jezdit na svojí kundičkou, kiddem xDDD/250km, 6h jedna cesta tam- Ain't no mountain high. Ain't no vally low. Ain't no river wide enough, baby If you need me, call me. No matter where you are. No matter how far/ takže to zas projedu peněz- xDDD Lol koncerty- Jo a vlastně ještě Pride mě bude něco stát- xDD plus plánuji jezdit za kundičkou o prázdninách častěji xDD takže--- oops- papa řidičáku. :DDD nevadí.

A to není jediné, co se mi děje- Doučovala jsem spolužačku a exku- Lol a tak jsem chodila a přednášela/lol asi u maturitky zdechnu, protože když přednáším, musím chodit a nebo stát za židlí a držet se opěradla a mluvit do prostoru... a u maturitky musím sedět, asi mě to zabije.../- A exka, že prej budu skvělá učitelka- A není první, kdo mi to řekl- Ugh- já to tak miluju- prostě hrozně moc chci. Hrozně moc chci chodit po třídě a mluvit o tom, co mě baví. O umění- ♥ uch chci učit DVK!!! :OOOO

Jo! A taky jsem asi 3dny zpět chytila krizi osobnosti xDDD vtipná příhoda- xD ale už se to začíná zas srovnávat. :DDD chvíli mě napadalo- Kdo je YY-? Co vlastně jsem já? A byla jsem zmatená, protože jsem nevěděla jestli ze mě není jen to, že manipuluju s lidma a podle toho nasadím tvářičku, vlastnosti i slovní zásobu. Podle toho s kým mluvím. Take vlastně mám asi 5 osobností a žádnou svou. Takže jo- tohle byl můj problémeček. Ale podle všeho je to jen mojí posranou bipolární povahou. Prostě jsem propojení extrémů. Celej můj charakter je jako yin yang v lidský podobně- Buď jsem moc hodná. Nebo brutálně zlá. Nic mezi. A takhle to mám se vším v sobě- xD divně jsem vyrostla- Ale porucha to není! Nenávidím, když to někdo nazývá poruchou. Dneska by lidi rádi léčili i zdravou ruku. Protože jsou to kokoti! Co hledaj problémy, i když já to dělám taky, logicky, jsem člověk.

-unknown-

14. května 2017 v 5:08 | YY |  Povídky

Chtěl bych toho tolik říct. Chtěl bych, aby čas zhojil rány, které jsem ti vytvořil na duši. Chtěl bych vzít neviditelnou nit a zašít ty hluboké díry, které jsem v domění sebeobrany, do tvé duše udělal. Chtěl bych vyřezat do vlastní kůže díry. Svléknout své končetiny z kůže. Jen abych mohl tvou duši spravit. Abych ze své tkáně vytvořil záplaty. Abych zakryl každou z hlubokých ran, které jsem udělal.

Jedno ráno. Jednou ráno se probudím. Jsem sám a nikdo na mě nečeká. Vím to. Protože jsem vždycky chtěl víc. Nikdy mi nestačilo, co jsem měl. Vždycky jsem chtěl ještě víc. A čím víc jsi mi toho dala, tím víc jsem toho po tobě chtěl.

Bral jsem. Bral jsem, protože jsem měl jen tebe.

A ten přízrak, ten odporný sliz ve mě. Tlačil mě a říkal, že tě ztratím. A nemýlil se.

Připadám si stejně hloupý, jako král, co přišel z Delf. Přišel jsem s věštbou, která říkala, že mě opustíš-

A byla to pravda. Jenže jsem tomu pomohl sám. Čím víc jsem se tomu chtěl vyhnout a tím rychleji jsem tomu šel naproti. Každým opatřením, které mi mělo zaručit, že se mnou zůstaneš tě to jen víc oddálilo. A já už jsem dobrý jen pro smích.

Nakonec jsem tou nesmyslnou věštbou, tou šarlatánovou hloupostí, zaslepen probodal jak svou duši, tak i tu tvou. Dusil jsem v sobě ten strach. Dusil jsem ho, ale jen a jen rostl. Rostl s každým nenaplněným očekáváním. S každou ignorací osatních lidí, které jsem zavrhl jen pro tebe. S každým koho jsem ignoroval, abych byl jen tvým. Lhal jsem všem okolo, abych mohl být s tebou. Zradil jsem své přesvědčení, jen touhou po tobě. Ale čím víc jsem ti propadal, tím víc jsem tě ztrácel. Čím víc, jsem toho obětoval, tím víc jsem chtěl po tobě.

S každým tímhle rozhodnutím jsem zůstal nakonec jen já. Já a sliz, který ví, že si na mě jednou smlsne. A já ho nechám. Nechám ho, protože si nezasloužím- nezasloužím si mít rakev. Nezasloužím si urnu. Nezasloužím si kněze nebo pozůstalé. Mými pozůtalými s očima zalitýma slzama jsou moje noční můry. Budou plakat. Budou tak moc plakat, že slzami posoleným mým masem budou jejich žaludky jásat. Budu prosit Hádese, aby poslal Kóré, aby ti mojí kůží spravila duši. A taky mu řeknu, aby- aby ti donesl moje srdce. Protože bilo jen pro tebe. A teď- I když nebije. Přijmi ho prosím. Klidně ho schovej, kde ho nikdy nenajdeš. Ale vem si ho.
 


Lancelot; Leonard Beckett | comic | digital art | RPG OC

13. května 2017 v 18:04 | YY |  Moje obrázky
fotky z procesu >>>>>FACEBOOK<<<<<
plná velikost obrázků >>>>>>>DEVIANTART<<<<<<
výběr toho nejlepšího>>>>>>>INSTAGRAM<<<<<<


Lancelot; Leonard Beckett | digital art | comic | RPG OC

5. května 2017 v 13:51 | YY |  Moje obrázky

fotky z procesu >>>>>FACEBOOK<<<<<
plná velikost obrázků >>>>>>>DEVIANTART<<<<<<
výběr toho nejlepšího>>>>>>>INSTAGRAM<<<<<<


Koukat se neznamená vidět

5. května 2017 v 0:32 | YY |  Povídky
Nenávidím tuhle písničku.Vyhýbám se jí- a každý slovo a každá nota z ní mnou prostřeluje další a další kopí- Tupý, ale velkou silou vražený.. Není to tím, že by nebyla dobrá, možná je- A možná až moc.
"Nic není o tom, co je vidět. Svět nefunguje na zkladě toho, co je viditelné. Vlastně na tomhle až trapným principu fungují jen lidé. Jen na tom, co je jim předkládáno, jen na základě toho, co vidí. Není to smutné, když každá reakce, když každý krok má svůj kořen? Když i ta nejjedovatější rostlina z něčeho vyklíčila?"
"Ne- každý," snažil se poněkud velmi chabě obhajovat svojí vlastní osobu a hrát si na to, že vlastně pošpiňuji celou planetu, a vlastně ne. Planeta nejsou jen lidé. Tak jen to podivné mraveniště, které si hraje na vrcholek všech řetězců.
"Jmenujte-" zaútočil jsem přímo. "Takhle z patra nevíte, že? A víte- Vlastně každý je stejný, ale to nevadí- Díky tomu se nám daří spolupracovat," dodal jsem: "někdy."
Vypadal mými slovy zasažený. Jako bych mu udělal do mozku díru a nacpal do ní kusy molitanu. "Lidé si jen chrání svoje vlastní soukromí. Nezáleží na tom, kolik ublíží ostatním, nakonec si lidé velmi často zvolí vlastní vnitřní svět a zboří tím klidně miliony cizích světů. Ale na to nesejde- my lidé jsme dobří jen v ničení, ale tak právě i v tom nevzádat se. Hnát věci přes jejich konce. Dožadovat se vysvětlení, odvolávat se jasných rozsudků a prostě vždycky obcházet, co jde."
"To co říkáte nemá logiku-", jeho nepoznamenaný obličej, jeho mladé líce. Musel jsem se smát. Značně znepokojeně na mě upíral svůj pohled. "Drahý chlapče, neříkám, že jsem moudřejším, neříkám, že nemůžete mít pravdu, kdo ví, možná se mýlím, ale dokázal by jste mi povrdit svoje tvrzení na příkladech?" Mlčel. Ale jeho slova jsou pravdivá. Svět je příliš velký než aby nikdo s něčím takovým, o čem jsem mluvil v záporech, nepřišel. Jenže jsem ho chtěl dostat na trochu jinou vlnu. Chtěl jsem mu na vlastní kůži ukázat, že právě i on teď vnímá jen to, co mu překládám. Nikoli už nevidí, proč to dělám. Sám zamyšlen nad myšlenkou zapomněl nad jejím původem a důvodem. Jak typické. Nevadí...

The fire is coming, so I think we should run.

1. května 2017 v 16:29 | YY |  Diary
...So we lay in the dark,
cause we've got nothing to say.
Just the beating of hearts,
like two drums in the grey.
I don't know what we're doing,
I don't know what we've done.
But the fire is coming,
so I think we should run...

Dostavila se nejistota. Dneska jsem začala, nad pročítáním pozvánky na přijímací zkoušky na vysokou, pociťovat velký strach. Protože přesně takhle to probíhalo už v prosinci. Říkala jsem si, jak bude easy se přes příjímačky dostat, protože jsem schopná a tvrdě dřu na všem, co chci. A- Pak se stalo, že mi ani jeden obor nevyšel- a já, i když docela ráda, jsem byla šíleně překvapená. Jelikož jsem neúspěch brala jako něco, co se mě nedotkne.

Ale díky tomu, že mě nepřijali- To do značné míry zvedlo moje vlastní sebevědomí v tom, že já sama pro sebe jsem na sebe hrdá- Ale chtěla bych se dostat na vysokou bez toho,a bych zanevřela nad sebou. Bez toho aniž bych se musela zcela přizpůsobit tomu, co po mě chtějí- Bojím se, že jsem z toho samýho důvodu nedala sloh- Sice to ještě nevím, ale myslím, že jsem to nedala-

A i když tak skrytě doufám, že jo- Bojím se toho. A když jsem četla dneska tu další pozvánku, kde jsou mimochodem taky talentovky, a podobný věci, tak se zas dostavil pocit deja vu- a nejen to. Vyplavaly i zkušenosti, které mám z ledna- Docela dost se v tom teď topím.

Už nevěřím tomu, že by to mohlo někoho zaujmout. Já sama vím, že jsem dobrá v tom, co dělám. Věřím, že věci, který dělám mají smysl. A-

Ale ne pro lidi, které potkávám a bojím se, že lidi tam nebudou chtít poznat v čem jsem YY zajímavá. Není to exotický původ, ani propíchanej obličej, dredy nebo barevný vlasy- Je to způsob, kterým působím na svoje okolí- Je to snaha aktivně se podílet na tom, kam člověk směřuje- V tomhle je YY zajímavá, ale bojím se, že to oni neuvidí.

Mám hroznej strach. Že to neuvidí.

Nicco x Vincent | digital art | OCs | comic

28. dubna 2017 v 14:16 | YY |  Moje obrázky
fotky z procesu >>>>>FACEBOOK<<<<<
plná velikost obrázků >>>>>>>DEVIANTART<<<<<<
výběr toho nejlepšího>>>>>>>INSTAGRAM<<<<<<

Tak už tu máme duben a maturita si hraje s klíčky od dveří do mé budoucnosti. Stojí na rozcestí a říká- "Vejška nebo pracák?" Snažím se nevnímat, co říká, protože ať už se cesta vine kudykoli nakonec na tom nesejde víc než jako na tom, jestli se poznáte s novým člověkem- přečtete si knížku, která změní váš dosavadní pohled na svět a nebo jen dojdete k závěru, že váš přítel není už nikdy více přítelem. Jsou to všechno momenty, které se dějí každý den- Dělají nás námi- A- myslím si, že mě vejška může, ale nemusí ukázat nové stránky YY. Ale chci to zjistit. Ale k tomu je třeba maturita, že? .__. nah.

Gabriel | OC | RP | digital art | comic

23. dubna 2017 v 0:03 | YY |  Moje obrázky
fotky z procesu >>>>>FACEBOOK<<<<<
plná velikost obrázků >>>>>>>DEVIANTART<<<<<<
výběr toho nejlepšího>>>>>>>INSTAGRAM<<<<<<


Záměr

19. dubna 2017 v 23:28 | YY |  Diary
Hádejte co!
Ano- Je tu další deníčkový článek. Co bych snad mohla říct- O co bych se mohla podělit ze svého pohledu. Jak bych se měla vyjádřit, aby jste vnímali jako já. Pochopili a soucítili. Co bych mohla podat, tak aby jste mohli alespoň maličko vnímat situaci jako já. Jak bych mohla cokoli říct, abych se přikrášlila k lepšímu- Jak bych mohla pracovat se správnými slovíčky, abych vás navedla k tomu, jak chci, aby jste nad tím přemýšleli.

Ano. Hraju si s vámi. A není tohle každé slovo. Každá věta, kterou člověk vypustí? Každou větou se snaží, aby vyvolal reakci, kterou chce a nebo snad jen čeká a natuší, jakou reakci to vyvolá.

Patřím do té první skupiny, většinou. Protože často říkám a dělám věci s dopředu vyhraněným cílem a tak-Co bych chtěla říct-? Jak bych chtěla, aby jste nade mnou přemýšleli? Kam bych chtěla, aby se vaše mysl ubírala- A víte co? Nejlepší bude, když budete myslet právě nad těmi slovy. Nechám vás právě si uvědomit, jak opatrně volíme slova, protože chceme, aby něco bylo pochopeno trochu jinak- Ano jako když politik vypouští exkrementy, ale všichni kývají. Občas dochází k nedopatřením, že ve zlých rukách uvědomění síly slova tropí nepatřičnosti.

Nechám vás přemýšlet nad tím, že cokoli co člověk řekne, říká s cílem, i když si ho neuvědomuje. Manipulace je v každém z nás. A není to nutně špatné. Jen pokud jsou manipulátorovy ruce zlé. A zlo často budí emoce.

Emo Kidd | Digital Art | portrait | comic

18. dubna 2017 v 11:31 | YY |  Moje obrázky
Hakuna Matata! What a wonderful phrase
Hakuna Matata! Ain't no passing craze
It means no worries for the rest of your days
It's our problem-free philosophy
Hakuna Matata!

fotky z procesu >>>>>FACEBOOK<<<<<
plná velikost obrázků >>>>>>>DEVIANTART<<<<<<
výběr toho nejlepšího>>>>>>>INSTAGRAM<<<<<<
Btw. nejsem si jistá, ale myslím si, že jsem nesplnila zadání slohovky k maturitě, takže dělám asi znovu v září, xD but Who cares- Jediný co já chci, je vědění. Chci vědět hrozně moc o umění, co ještě nevím- Chci umět dělat úžasný sochy, chci psát a kreslit, chci tvořit, chci předávat jiným, co zatím vím- A- K tomu maturitu jaksi nepotřebuju- Říká snad ten papír, že je někdo chytřejší nebo lepší než někdo, kdo ho nemá? Takže- maturita září no- A to jen protože se chci učit dál na vysoký. :/ Jinak mě nějaká maturita už ani nezajímá- ♥ HAKUNA MATATA :D

Lancelot | digital art | comic | OC?

10. dubna 2017 v 23:06 | YY |  Moje obrázky
fotky z procesu >>>>>FACEBOOK<<<<<
plná velikost obrázků >>>>>>>DEVIANTART<<<<<<
výběr toho nejlepšího>>>>>>>INSTAGRAM<<<<<<


Zítra píšu slohovku k maturitě- Nějak mě to už ani nerozrušuje. Buď to dám nebo ne- Jako jiná možnost není a jestli se budu stresovat nebo ne- Můj výkon to jen zbrzdí. Prostě musím udržet čistou a klidnou mysl.

Tak si užijte pěkné dny a snad budete mít tolik klidu co já. Nějak- Nějak už nevnímám ten civilizační shon jako součást mého života. Snad jen když utíkám na autobus. Jinak jde většina problémů, které si hrají na důležité mimo mě- Je to otázkou priorit. A ty moje jsou trochu jinde než mít za cíl pouhé dokončení školy- a tak i důkaz v podobě papíru, který by měl potvrzovat snad, že umím něco víc. ♥ Jako budu se snažit ho získat- Ale nestane-li se tak- Tak to zkusím znovu. Jako není nic co by mě nějak radikálně rozhodilo.



Jak jsem přestala běhat sama

25. března 2017 v 3:31 | YY |  Diary
Kde bych chtěla začít-

začněme tedy tady. K dnešnímu datu o sobě můžu říct, že se mám ráda, že jsem spokojenou a šťastnou. A čím to je? Možná- možná mě z minulosti znáte pro mé pověstné úprky. A přesně ty mě nutily běhat i ve skutečnosti. Vlastně- vlastně pořád utíkám- jen jsem asi našla někoho, kdo běží vedle mě a snaží se mě varovat před stromy. Je to můj pohled na svět. Koukám se na něj přes barevný filtr, jenže k mojí smůle tyhle stromy, do kterých narážím jsou ve svejné barvě, takže je přes filtr nevidím. A naopak ve filtru vidím o to zřetelněji mlhu, která jde projít, jenže já ji vnímám jako stěnu. A znovu-

Znovu je tu ten člověk, kterej mě prostě čapne chtě nechtě za ruku a táhne mě proti mojí fiktivní zdi. Ukazuje mi, že to čeho se bojím není. A- A tohle je skvělej pocit. Pocit, kdy víte- že tu někdo je.

Není to tak, že by tu pro mě nebyla moje rodina, kterou bych snad nemohla mít lepší. Mám ségru, která je skvělá a má mě ráda. Ale mám tu i pěstouna, který mě podporuje v mojí homosexualitě a umění :D ♥

Ale- Ale tohle je někdo, kdo je mým posluchačem- A ba ne- Není to posluchač- Ona to posunula dál. S ní je to rovnocenný dialog-♥

Btw- Není to láska. Je to- je to pro mě něco daleko hlubšho než je jen pouhá láska. "Když pochopím nepřítele a porazím ho, v tu chvíli ho miluji." Nevadí, že nechápete souvislost. Nepotřebujete-
Jinak chci se pochlubit novým outfitem.

Kam dál