Pohled na mě a obraz, který vnímám já.

Čtvrtek v 23:11 | YY |  Diary
Psáno: 28. ledna 2018 v 14:18

" Mezi učením, posilováním a zpíváním si /možná i snahou tancovat/, jsem se zapřemýšlela nad tím, jak mě ostatní vidí. Ptala jsem se pár lidí, kteří mě znají docela dobře. Někdo řekl uvědomělej schizofrenik, přejsněji řekl to můj pěstoun, co mě vychovává od dvou let, a taky někdo, koho jsem znala tři roky zpět a i když jsem se s ním bavila jen krátce, zapomenout znamenalo dva roky práce, někdo umělec, /lol, sama se za něj nepovažuji, umění dělaj lidi ne umělec, a podle vkusu a toho, co říká odporná většinová společnost s nulovýma vědomostma o umění, já umělec nejsem, jsem prostě jen někdo, kdo tvoří, co mám v hlavě, aby tam toho bylo míň/, někdo zas loajální, ale ségra to pojala hodně pěkně "umouněnec žijící si ve svým světě". Z mýho pohledu...

Jsem ten nejteatrálnější herec. :D Jsem sakra rozmazlenej člověk s velmi jemným vnímáním. Neexistuje žádné, tohle neřeším. Pro mě je jen "tohle se mi líbí, je mi příjemné" a nebo "tohle bolí" :D A možná přesně tyhle dva póly bojujou mým tělem.

A nevěřím v to, že jednou budu mít v hlavě klid. A jestlli snad jo, nebudu to já. Nicméně- Utekla jsem k týhle myšlence, protože se právě učím na zkoušky. :D Ahhahhahah to je každá myšlenka pak zajímavější. :D Nicméně držte mi palečky. Chtěla jsem si odpočinout tím, že jsem šla za pěstounem do obýváku si povídat o charakterech a pak to skončilo u mě v pokoji tím, že jsem mu četla nějaký svoje poznámky k té zkoušce a bavili jsme se o jazyce-

A jakooooo- myslím, že snad si to budu pak i líp pamatovat. Doufám. "

Docela mě to rozesmálo. A tohle obdobíčko si docela živě dokážu vrátit. Zjistila jsem, že jedné studentce, tenhle vyučující udělal to co mě. Vlastně... Tohle bylo učení se už na druhý pokus. Jelikož mi řekl, že mi dá trojku, ale přijdu zas. /Načež... co to kurva znamená? Tak mám trojku nebo je to čtyřka?! CO to znamená?! CO! / Nicméně... Zjistila jsem, že tohle samé udělal jedné ze svých oblíbenkyň, jednoduše protože nebyl spokojen s jejím výkonem a chtěl z ní vydolovat víc. A ona mu na to řekla přesně tohle: "Lepší to nebude." A on reagoval, "vyhrožujete mi?" "Ne, jen říkám, jak to je." Načež ho dostala do slepé uličky a on jen vyděšeně sklopil uči, "tak máte za tři..." :DDDDDDDDD Když jsem tohle slyšela, tak jsem se málem potrhala smíchy. Úplně jakobych dostala zpět trochu z vlastní úcty, kterou jsem se cítila mít pošramocenou.

Nicméně tehdy jsem to hodně prožívala. Vlastně tenhle článek výše byl psán již po tom, co jsem už měla většinu zkoušek hotovou, takže už jsem byla v více či méně v pohodě, ale u tohodle vyučujícího to byla moje úplně první zkouška. Takže 0kreditů a tenhle verdikt. Fakt to dokáže zvednout sebevědomí. :D

Nicméně... Chtěla jsem Vás něčím menším trochu rozesmát a tohle mi přišlo docela pěkné. Jinak... celou středu jsem opět proflákala s Woodym po městě, jelikož mi odpadla jediná hodina toho dne a dnešek jsem celý věnovala škole a večer pak mojí oblíbené kavárně, kde jsem se zas seznámila s novými lidmi a dokázala zas nezavřít pusu dobrých x hodin. Miluju tu kavárnu :D.

No nic... Užijte svých životů a všech jejich možností. ♥ YY.
 

Od dne ke dni k lepším dnům.

Úterý v 11:54 | YY |  Diary
Vítejte drazí,

myslím, že se pomalu všechno mění. Vlastně... nikdy tomu jinak nebylo. A vždycky mě ten nezastavitelný proud času děsil. Ale je to něco, co tak má být. Včera, jakožto každé pondělí, jsem neměla školu, ale chtěla jsem ven. Chtěla jsem se prostě a sprostě flákat po městě. Tak jsem šla k Woodymu a přemluvila ho. Celý den jsme strávili tím, že jsme chodili po různých kavárnách, hospodách a restauracích, obchodech. Utratila jsem trochu víc než bych chtěla, ale hrozně jsem si to užila.

Když jsme se loučili po tom krásně stráveném dni, řekla jsem něco typu, "a teď si zalezu k sobě a budu hrát," noooo a nakonec z toho vzniklo to, že jsem se nějak zakecala v kuchyni s novým spolubydlícím, který studuje umění stejně jako jedna další spolubydlící. A začali jsme nějak pít. :DDD A nakonec z toho vzniklo posezení nad filosofií a uměním na pět hodin. Hrozně moc jsem se bavila.

Včerejší den byl úžasný. Cítím, jak pomalu přetvářím sama sebe v něco maličko jinýho. Něco trochu lepšího. Něco víc vyrovnanýho. I když v sobě nesu všechno, co předtím, dneska už se na to můžu podívat. Můžu se podívat na všechno, co cítím a dokážu ten pohled ustát. Zase se cítím klidně. Je spousta otázek, na který nejsou odpovědi. Ale to nevadí.

Jo a taky už tenhle víkend budu mít novou barvu vlasů. Jsem na to docela natěšená. Budou nový dredíčky, nová barva. I když stejně počítám s tím, že se mi to na mě nebude líbit, takže půjdu zpět na tyrkysovou. Ale tak nevadí.


Opět maličko lepší YY.

Lepší než dítě i výška | bearded dragon

9. dubna 2018 v 23:48 | YY |  Diary
Hooooooooohoo drazí čtenáři,

dostanu od kámoše agamu! Jinak... k půlvýročí jsem dostala už kaktus, takže budu mít v pokoji celou rodinku už. Já, YY, kaktus, Prdelka a mr.lizard, Luv. Dneska jsem to řešila se spolubydlícíma, jestli by jim vadil a říkali, že ne. Tak doufám, že to teda bude v pohodě i s pronajímatelkou.

Noooo- a taky... předměty, co jsem myslela, že jsou totálně fuck up, a nemám šanci je dát, phhhe... prej to zrovna ti dva dávaj každýmu... teda... ten druhej ví, že nás to obsolutně nebere a tak po nás chce jen nějakou dobrou práci, seminárku a pak mu máme říct o dalších knížkách, co jsem četli z toho odvětví a pak se na něco z přednášek zeptá, ale když to nebudem vědět, že vyhazovat nebude, tak já jako... "Odteď už mě tu nikdy neuvidíte! Budu doma číst ty zkurvený tři knížky a psát seminárku :DDDDD" Nahlas jsem mu to neřekla, ale víte jak...

Jinak... dneska jsem si byla zas jednou zaběhat... Takže jsem z toho dost natěšená, začnu zas pravidelně běhat... taky budu chovat agamičku a kaktus, za dva tři dny, přijde výplata a tak koupím nějakou knihovnu... pak mi pěstoun přiveze nějaký poslední věci a hlavně další matrace, ze kterých udělám super bomba skvělej gauč k mýmu božímu stolu a všechno bude boží.

Pak se začnu trochu učit... Vlastně... byla jsem s Woodyho a Cetlíkovo kámošem venku, a... moc jsem si nepokecala, byl to typ lidí, který Vám nesednou hned. A hned den na to se jelo na trip na longy. Jakože na prkna, boardy... to je fuk. Ale já se na tom učit chci, ale ne takhle,.. naučí mě to Woody někdy... soukromě. Nooo a tak jsem si šla s Woodyho mobilem sednout pod strom a číst si... boží. Pokročila jsem v Kafkovi. Nah... sere mě číst do školy a nemoct číst, co bych chtěla... Ale dobrý je, že za minulej semestr to bylo 6knížek, tenhle jen tři, tak se to dá... Nooo a pak cesta zpět byla boží.. Woody má maličký autíčko a teď když se ty dvě paka vzadu rozjeli... tak poskakovalo celý auto. :DDD Bylo to boží.

A hlavně i kdybych nějakej předmět posrala, tak si ho můžu zapsat znovu, takže mi to nějak neroztáčí, už. Jakože... trochu jo. Ale nijak extrémně. Spíš mě sere víc to, že musím mít splněný jazyky... Ehhh... a angličtinu fakt nechci, takže!! Asi půjdu na latinu a snad je tam někde řečtina II, to by bylo úplně nejlepší, ale... :D

Vaše momentálně výborně nalazená a snad na dlouho YY.
 


Jak přežít výšku | moje pocity ohledně... trápících věcí

4. dubna 2018 v 21:39 | YY |  Diary
Hoho Vy drazí, jež jste zůstali,

už je to skoro měsíc, co žiju tzv. na vlastní pěst. Není to tak špatný. Ve škole se dostávám do daleko horších stavů než v zimním semestru. Mám pocit, že je toho hrozně moc.

Znáte ten pocit, kdy sedíte hodiny denně ve škole a říkáte si, že si z těch hodin stejně ne vždycky musíte něco vzít, protože to není až tak důležitý, jako třeba jiný hodiny, kdy tam sedíte? TAK TO NEZNÁM! Každou přednášku mám pocit, že musím být ve 100% nasazení. Abych neměla okna v něčem, co na sebe všechno tak sakra navazuje. Snažím se to nějak nepRožívat, ale moc to nejde.

A taky jsem si tenhle měsíc koupila hrozně nábytku na byt. Takže... Ahahah... A taky jsme s Woodym měli půlvýročí... Takže to sežralo další peníze.. Ale! Jsem s rozpočtem docela v plusu /beru si všude účtenky jako pako a pečlivě si každej příjem i výdaj zapisuju/, ne moc, takže jsem na tom teď tak, že jím to, co zbylo z tý tříchodový večeře, kterou jsem naplánovala na půlvýročí a nebo to, co jsem si minulý víkend přivezla od rodiče. Takže je to... je to docela na číču... Hrozně se těším na další výplatu až si koupim brambory... hrozně se na ně těším. Fakt hodně.

Noooo a věci, co mě skutečně hodně trápí? Zdají se mi děsný sny. Nikdy jsem to tak neměla. Ale jsou to fakt zkurvený lucidní sny. Většinou jsou to věci z mojí minulosti, který jsem nevyřešila, jak bych chtěla. Vlastně... je hodně věcí, který jsem nevyřešila tak, jak bych chtěla, ale v některých situacích nejsou žádná dobrá řešení. Některé situace se dají rozhodnout jen mezi vetším nebo menším zlem.

Nicméně... teď o víkendu jedem s Woodym za naším společným kamarádem na barák za Plzní, Woddy říká, že je hodně bohatý a mají pěkný barák, tak se dost těším a taky,,, jeho otec amatérsky fotí, tak se hrozně těším i kvůli tomu.

Nějak jsem... shledala, že... že není zcela bezpečné se projevit o tom, co mě skutečně trápí. Nějak... nechme to jen u těch snů. Vlastně... tohle samotný, že o tom nemůžu mluvit, je tu pro mě. Vlastně všechny články, tady zveřejněné jsou pro mě. Pro mě za pár let. A už jen zmínka o tom, že mě něco trápí a neřeknu co, je pro mě jako připomínka. Abych až to budu číst si dala vodítko.

Nicméně... jednou... jednou to sem možná i řeknu, ale... vlastně...můžu říct jen to, že- že ne všechno je vždycky takový jak se zdá. A lidé hodně blafují. Jsou to jak malé lži pro větší dobro. Když to s trochou lhaní bude snazší, tak proč nelhát, když to nikoho nezraňuje. A jestli, je to zraňování pro to, aby jednou vše mohlo být v pohodě. I když--- Co znamená být v pohodě. Ve skutečnosti.

Jsem v pohodě. Když si to uvědomuji. Ale když ne, cítím se být hodně v nepohodě. Když člověk přemýšlí nad vším, co má, co dokázal, uvědomuje si, že je vlastně všechno, jak má. Ale... Je to jen to, co nám říká rozum. Říká nám, jak je relevantní se zrovna zachovat, cítit se. A víte co? Jsem totálně fucked up. TOTÁLNĚ. Každej den si říkám, že se ten pocit jednou zas zlomí. Ale nepřichází to. A pořád, kurva pořád o tom jen mlčím. Snažím se být milá a veselá, jaká se fakt kurva moc snažím být! Protože fakt chci. Chci být! A mlčím, protože vím, jaký to je cítit se napíču kvůli tomu, že se někdo Vám hodně blízkej cítí na píču a nic nemůžete a ani nejste dost, aby se tak necítil. A to já pro kluky nechci. Nechci, aby se Woody nebo Cetlík nebo Dan, Martin, Serža... Kdokoli z přátel cejtil stejně fucked up jako já.

Myslím, že... že mozek málokdy počítá s tím, že jsme vlastně i lidé ne rovnice. Nebo alespoň ten můj mozek. Můj mozek mě vidí jako číslo a snaží se s ním nějak pracovat vzhledem k ostatním lidem, co jsou taky čísla. A je pravdou, že některý lidi Nás dostávají do mínusů a to není dobrý. Jenže... mozku... Já jsem víc než číslo a proto se můžu cítit napíču i když mám KURVA VŠECHNO.
A vlastně možná ne, ale... co se stane, když máte všechno možné, ale to co skutečně chcete ne? No. Vlastně je to jako mít spoustu chipsů, ale chtít čokoládu, je to k hovnu. A takhle se cejtím.

Zmáčknutá mezi přáním, strachem a stresem Vaše YY.

Kolaudačka | Aneb když zapomínám, že mám jen inteligentní kamarády

18. března 2018 v 0:38 | YY |  Diary
Drazí i ti méně vítaní,

dělám si legraci, mám Vás ráda všechny a jestli ne, tak Vás určitě ne-nenávidím, ♥, včera proběhla moje kolaudačka. Bylo to božanský! Mám hrozně skvělý kámoše. Lol. zase to byla sausageparty, protože jsem tam ZAS byla jediná holka. Trochu mě už iritujou přednášky, jak na to profesoři pořád naráží. .___. Vždycky je to, "kolegové... ah... a kolegyně." Přitom pro mě je docela dost velkou poklonou, že prostě nedbaj na to, že jsem žena jako spíš prostě student v naší elitě, jooo a měli jsme přednášky s humanistama a to jsou Vám tací vy*rdanci, že nám profesorka tu přednášku posunula před tu jejich, aby jsme ji měli zvlášť a mohli tak pokročit rychleji. /Proto v elitě, jo a taky se o nás na fuckultě hodně mluví, jakože mezi profesory.../ Přidala si kvůli nám práci. Není to božanský?! Miluju výšku, i když je to často hard as fu*k, jako řekněte mi, jak je možný přečíst ku*va tři knížky ze středověký filosofie?! .___. goddamnit!

Nicméně! Abych se vrátila ke kolaudačce. Vedle mě bydlí jeden kluk a vůůůbec si na nás nestěžoval a to i když jsme tam byli fakt ve skutečně hojném počtu. Hodně se jedlo, pilo, kecalo. Bylo to fakt božanský! Navzájem jsme si kontrolovali volume a nikdo nebyl sežranej jako kudlanky partner po koitusu. Všichni byli v dobré náladě, tišší a usměvaví. Takže jsem ležela na zemi a hrozně jsem si fakt libovala v tom, jak skvělí lidi to mám za kamarády.

Teda přespávali jsme jen čtyři na bytě, ale bylo to cajk. Teda s Woodym se dělit o deku je pain. On se vyspal jako vždycky dobře a já upe zničená. A taky jsem zjistila, že než jsem se s Cetlíkem opila absinthem, ještě u Woddyho, nevím už kdy, tak mě neměl rád. To tak bolelo. Tak hodně! I když... já ho asi taky moc ne. :DDD No a teď se vzájemně supportíme, protože jsme depressa. :D A taky oba špatně spíme a tak, takže mám kamaráda na noční psaní... což je fukin important.

Jsem z toho fakt hodně nadšená a jeden z přítomných kámošů, chce po maturitce do Plzně a že budem bydlet spolu, to by byla bomba. Jakože přemlouvala jsem ho na naší fuckultu, ale on chce do práce, takže mu to nerozmlouvám, ale i tak se těším. Jooohoooo. No nic.

Užijte života a jeho možností.♥

III. stěhování během VI. měsíců

12. března 2018 v 13:49 | YY |  Diary
Krásné odpoledne drazí čtenáři,

jestli bych chtěla něco říct určitě by to bylo tohle... stěhuji se už po třetí v půl roce. :D A hrozně nenávidím jakoukoli kooperaci s vlastním pěstounem. Opět se ukázalo, že se na něj nemohu moc v těhlech věcech spolehnout. Akorát se ze všeho snaží vyvlíknout, zmenšovat své prohřešky a odmítat jakoukoli zodpovědnost. Štve mě to. Copak tohle dělá člověk nad čtyřicetpět let?

Proto se od teď už napevno cokoli snažím řešit s kýmokoli jiným než s ním. Nicméně! Dnes dokoupím všechno, co je potřebné pro kolaudačku. Bude tam asi 8lidí, tak snad s tím nebude mít nikdo ze spolubydlících probém. :DDD Lol. A zase jsem jediná holka. .___. Začínám nemít skoro žádné kamarádky a stupňuje se to víc a víc, čím dál jsem ve studijích.

...So hold on.
Hold on to what we are...

Nicméně! Včera jsem nastěhovala pár dalších věcí a víc si vybalila... seděla jsem pak na křeslo-matraci /skládací matrace do tvaru křesla, mám jí tam kvůli Woodymu, až bude u mě přespávat/ a rozhlžela jsem se kolem. A cítila jsem se zas někde hooodně dobře. Jako někde, kde je to moje. Jak u Woodyho nic neplatím, tak mi z toho není moc dobře.

Jsem hrozně spokojená s tím, tak bude vše vypadat. Hodně spokojená jsem. Bude černo-šedo-bílo-červený. A tomu je přizpůsobeno všechno. Ta matrace jako křeslo, nábytek, všechno. Vypadá to dost dobře. Ještě plánuji koupit koberec. Ale to je až za měsíc. Tenhle měsíc zas dám za všechno hrozně moc peněz.

Budu kupovat ještě matraci pro mě, poté osvětlení, taky chci lakovat radiátor a s ním související trubky. Nicméně Woody je dnes opět v práci, takže se jdu sbalit, obléct a jdu zpět na byt. Vezmu si tam jen jednu úchytku ze skříně, protože chci koupit nové, jelikož jsem tam již měla skříň, kterou dnes /nebo zítra/ tapetovat na černo.

Nooo! A taky ke kolaucačce asi půjdu v pátek, protože nejdu do školy, Woody je v práci a mě se tam pak taky nebude chtít, nakoupit spolu s kámošem z Pardubic, co jsme s ním trávili Silvestra, protože má prý nějak volno nebo co, tak by mohl přijet dopoledne a spolu všechno připravíme, tak už se dost těším. A díky tomu, že už mám konečně svůj příbytek, tak bude moct jezdit do Plzně častěji a přespávat u mě. :))

Bude to všechno o dost lepší, budu se moc učit, teda... asi nebudu už moct hrát tak často PSka /PlayStation 4/ :( Což je docela pain, ale tak neva no. Koupím si na Riese /můj noťas/ Diabla a budu pařit toho.

No nic, užívejte svých životů a všech jejich možností♥

Nové já? | Stěhování | Možná něco jako klid, malé štěstí

25. února 2018 v 0:31 | YY |  Diary

...This is where it all begun
We lead our lives on and on...

Hoooho drazí,

velmi Vás vítám u jednoho z pozitivnějších článků! Je mi velkou ctí právě Vám oznámit, že se cítím úžasně. Nevím, jednou jsem takhle ležela v posteli s Woodym a věděla jsem, že jednou budu mít práci, která mě možná nebude bavit a kupu kolegů, které budu nenávidět, ale že se budu vracet domů k tomuhle člověku.

K tomu, který na mě kouká jako na svou budoucnost. Toho, který se mnou počítá. Najednou mě opustil ten stres. Sice se od něj stěhuji pryč, ale věřím, že až si v jazykovce nabere někdy další kurzy/učí jen indidividuálně,/ale jako, kdo by to nebral za 300,- na hodinu/ jakože odmítá skupiny, protože je to rozmachanej parchant :D a nechce se crcat s dětma, který tam chodí z donucení rodičů/ a k tomu, jak má v jazykovce i tu novou pozici u zkoušek na certifikáty, tak věřím, že si v budoucnosti najdem nějaké společné bydlení, které nám oboum bude vyhovovat. /I když- já se stěhuji, především abych se učila./

Mám pocit, že- že jsem se hrozně změnila. Mám pocit, že mě můj předešlý vztah, tak hodně vyškolil ve všem, co dělám špatně, že Woody, jak moc nepřemýšlí nad emocemi a tak a já se ho zeptám na to, co na mě má rád, tak mi řekne moji schopnost pro kooperaci. /:D Což je jako "Wtf? To na mě máš nejraději jen náš vztah?" Načež, oba víme, že ne. Jen... víte jak.../ Když si to sám uvědomí, tak hned pak začne přemýšlet, ale víte jak- jde vidět, že jsem fakt hodně na spolupráci a díky tomu, jak skvěle si rozumíme, tak je všechno fakt růžový. Zdá se mi, že mi věci nějak podivně dobře vycházejí a to fakt po celý můj dosavadní život. Je zvláštní, že ať si to uvědomuji nebo ne... vždycky vím, jak se rozhodnout. Nebo spíš- vím, kudy vést cestu. Po dlouhém přemýšlení a občas proti vlastní vůli, ale- kousnu se a jdu podle rozumu.

A dnes jsem volala se ségrou a ta povídala něco málo o tom jejím příteli a jako- není nic tajného, že mi nesedí. A vždycky když mluví o tom, co u něj překousává, tak mi schází to, jak se o mě Woody zajímá a hned jsem vděčná za to, že je jaký je. Dokonce ho má strýc až moc rád. Dokonce se mi to moc nelíbí. Je to takový to, "a hlídej si ho, co kdyby ti ho nějaká chtěla přebrat, víš jak ženský jsou zákeřný..." a já s protočením očí jako, "on je věrnější než Hachiko..." a propos--- já vždycky mluvím o tom, jak co funguje v řečtině a tak- a Woody o tom jak v japonštině. /zkurvenej weeb, dělám si prdel, hate-íme ty malý zmrdy společně... :D ale víte jak- on se japonsky učil dobrý dva roky, takže toho hodně pochytil-/

Teď jsem na víkend doma a jakože- nemůžu říct, že bych Woodyho neměla ráda- mám ho hooodně ráda. Sice asi to není takový to tornádo, ale zjistila jsem, že tuhle sobeckou a nezdravou lásku snad ani už nechci. Nikdy. Je to špatná láska. V řecku uznávali 7 druhů lásky.

"EROS. Je to druh vztahu, který se nejčastěji spojuje se slovem "láska". Charakterizují ho romantika, poblouznění a sexuální touha. Eros je řecké jméno pro Cupida, který střílí šípy lásky do lidí a způsobuje jim tento druh přitažlivosti. Často se znázorňuje jako dítě so zavázanýma očima, což znamená, že Eros často udeří bez důvodu. Tento druh lásky je nejnebezpečnější, ale je to také to, co pronásledujeme celým svým srdcem. Úplně nás zničí a vymyká se jakékoliv logice." zdroj: https://mocvedomi.cz/

Nicméně... Myslím, že jsem za poslední půl rok hrozně vyspěla. Hrozně moc. A zbavila jsem se spousty zbytečností. A hlavně pro mě je důležitá jen jediná věc, abych byla hodná a to je zájem a toho se mi od Woodyho dostává až moc, takže jsem fakt spokojená a hodná. :D Každý den, kdy nejsme spolu, tak si voláme a Woody teď pořád chodí a kňučí, že se mu odstěhuju, je to hrozně milý a těším se až dostuduju a pak spolu budem bydlet už napořád.

Současně spokojená a přející i Vám jen to nejlepší
YY


Hurá do letňáku.

11. února 2018 v 15:13 | YY |  Diary
...Sweet dreams till sunbeams find you
Sweet dreams that leave all worries behind you
But in your dreams whatever they be
Dream a little dream of me...

Hah! Zkouškové za mnou! A se všema kreditama! :DDD Muhahahahahhaha.
Btw. nenávidím plesovou sezónu. Nevím, že mám tolik kamarádů maturantů, letos. Ahahhahahaha. Nicméně- Za tuhle sezónu jsem pěkně hodně už zlinčovala vlastní peněženku. ._. Jo a to si chci koupit nové boty. ^^""""

Nicméně! Zkouškový bylo sakra náročný!

Jako- první dva týdny mých termínů byly jako: "No tak si to přečtem a uvidíme-" Noooo- a u učitelů, co tam chtěj fakt všechno jsem docela nepochodila. Někde jednička, jinde čtyřka. :DDD No takže poslední dva týdny zkouškovýho byly jako: "Kurva, já si zas nepamatuju tohle a tohle! Jedu domů! Jedu domů! Musím se to pořádně naučit." Jde hlavně o to poznat, co po vás ten vyučující přesně chce no. Nooooo- a jak to dopadlo? No mám to! :DDD Dmu se pýchou jak ta nejrůžovější princezna z Disneyho.

Mám teď docela stres z toho, že jsem nestihla dozápisování jiných předmětů do letňáku, protože jsem se jako kripl učila a nemohla se v tom stresu soustředit na cokoli jinýho. Lol. Dement. Nicméně! Můj řečtinář je naprosto dokonalej, a kurevsky přísnej, učitel, takže říkal, že mi kontakt na někoho, díky komu to půjde. Lol. Protekce. :DDD

Sedmýho jsem měla poslední dvě zkoušky a po řečtině to bylo jako- "Já mám 24kreditů-! Já mám 24kreditů!!! Já jsem student! :DDDD jooooooo!" A osmýho jsem se dozvěděla poslední zkoušku, co jsem dělala sedmýho odpoledne. A taky jsem to měla! Takže to bylo do sedmýho jako- "Twl- 18kreditů, fakt skvělý-" A po sedmým hned 30kreditů- No masakr. Jsem hrozně šťastná. Mírně ve stresu a to už./Protože už vím, co mě čeká. Lol. Budu se učit v průběhu a napíšu si předtermíny raději. Už nikdy víc učení tohodle stylu, fakt ne./ A hlavně mám pořád strach a stres z toho dozápisu, víte jak- bylo to moje pochybení a já tyhle věci moc dobře neberu. Ale- co už no.


" χαιρετε♥



Klid a mír | Nemusí být ηεδονη hlavně, když nebude λυπη

3. února 2018 v 13:08 | YY |  Diary
...Jednou hrana zazvoní i těm jezdcům na koních,
co stále vedou svou cestou šedou

A pak, koně klus promění v cval,
nic stejné nebude dál, svět promění se
Pak, koně klus promění v cval,
nic stejné nebude dál, svět promění se... PAK!

Vy to skutečně čtete? Nevím, jestli mám litovat Vás nebo sebe xD.

NIcméně- zkouškové je skoro u konce a mě už chybí jen dva kredity. Nicméně- čekají mě ještě dvě zkoušky. Z řečtiny a jedna fakt nedobrá z jednoho fakt nedobrýho předmětu. Ale cejtím se docela dobře. Mám na to ještě tři dny, tak se učím. Ono jako tři dny není málo, když se to tak vezme, kolem co kolem. Jinak--- musela jsem jet domů. U Woodyho mi nejde se zapnout. Absolutně mi tam nejde se na cokoli soustředit. Za dvě hodiny doma jsem toho udělala 3krát víc než co za dva dny u Woodyho. Ahahhaha. Jsem už ve třetině knížky, ke zkoušce. No a ještě mi zbývají další tři články o dvaceti stranách/v angličtině, ugh... nope./. Je docela vtipný, že si přečtete knížku ke zkoušce a k ní ještě další 4, protože musíte mít obraz o tom, co všechno se v ní odehrává. Protože je tam dost nevyřčených soouvislostí a je třeba je vědět. Rada pro budoucnost, pro zkoušky si neberte Platóna, protože se nedá číst sám, raději atomisty nebo předsokratiky.

Nicméně! Cítím se poslední dny fakt dobře. Jakože hodně pod tlakem, ale vzhledem k mýmu životu se mám fakt dobře. Jinak pro vysvětlenou... ηεδονη [hédoné] je slast a λυπη [lipé] je strast. Nicméně--- chtěla jsem tím říct, že my lidé se často ženeme za slastma, i když na tom vždycky prohrajeme. Protože jakmile se ukájíme ve slastech, tak ta potřeba se neustále zvyšuje. Jednu chvíli se opíjíte ve slasti jednoho piva a najednou je to jedno pivo jen norma, aby jste se cejtili normálně, ale ne slastně. A tak--- tak platíte daň strasti, bolesti, za každou slast.

A jelikož se dneska mám sice spokojeně, ale určitě ne šťastně, mániově, vesele, tak nepociťuji ani žádné strasti a bolesti. Protože už se neženu za tím, mít se líp. Když člověk touží po nebi, po letu, často se stává, že pád je pak o to horší.

Nicméně... Co bych ještě mohla říct. Zvládla jsem ty zasraný filosofy 20. století! :OOOO na dvojku! :OOOO Jooooooo! :D Tohle byla kurva velká bolest než přišla slast z toho, že je to za mnou. :D /Však mě to přejde až přijde logika a vypočítávání pravdivostní hodnoty vět, podle Fregeho a Russella ahhahahahhahahha, kill me pls. xD/

Pojďme něco dělat

27. ledna 2018 v 15:07 | YY |  Diary
Myslím si, že neštěstí člověka pochází z nic nedělání.

Domnívám se, že člověk je vždycky víc vyrovnaný, když se místo sebelítosti zakousne a jde něco dělat. Dneska jsem zas začala posilovat. Lol. A taky jsem se naučila víc jak půlku materiálů na zkoušku. Ahhahahahah. Kdo je frajer, kdo je frajer! :D Já jsem! :D

A pocit nejistoty. Pocit strachu je tu tam. Dokonce díky mojí stravě nestavě, tady u pěstouna, resp. ještě stále doma, jsem konečně trochu i shodila ty špíčky, co mi u Woodyho narostly. Jakože ne moc, ale- docela jo. Asi začnu zas domů jezdit častěji. Ale asi ne s Woodym, jelikož to tu pak okolo něj běhám a nedělám nic smysluplnýho pro sebe.

Neučím se, neposiluji. Jen sedím, ležím a jím. U Woodyho alespoň chodíme občas i mezi lidi. Ale u nás vůbec. Nicméně- Jdu pokračovat v učení, jelikož mám zas na jeden datum dvě zkoušky- Ahahahhahahha. Taky by ty termíny mohli psát nějak rozumně, aby to člověk neměl všechno v jeden den. ;_;

Lol. Vlastně jsem nic neřekla.

27. ledna 2018 v 3:05 | YY |  Diary
Kromě vlastně toho, že jsem si stěžovala na výšku, jsem nějak opomenula cokoli jinýho.

Nicméně... Kde bych začala. Asi se budu stěhovat od Woodyho. Jelikož už ani neprokrastinuju, nýbrž se prostě a čistě flákám. Dnes jsem byla volit. A taky jsem si konečně zašla na poštu. Docela mě překvapilo, co mi to dorazilo. Jakoby se probudil duch minulých Vánoc. Haha. No nic, myslím, že jsem to vyřešila fakt dobře. Jsem na sebe docela i hrdá. Běžně bych se schovala do kouta a bulela týden :D A dneska to bylo už takový- Hm... Tak si to pojďme probrat. Přemýšlela jsem nad tím celý den a když jsem dospěla k odpovědi, která mi vzhledem ke mě a lidem, kterých si dnes tolik vážím, přišla správná, rychle jsem to zabalila, abych nepustila svoje slaboduché a naivní já k moci. Takové to, které nechalo trpět jak mě tak i někoho, kdo mi byl vším a to dlouhé, předlouhé měsíce. Někdy je lepší být chladný než milosrdně oblbovat sám sebe i ostatní myšlenou, že to bude jiné a lepší. Jedno jestli dnes nebo jindy.

Moje první zkouškový | Hahahah milujeme áčkový předměty

26. ledna 2018 v 12:56 | YY |  Diary
Jakooooo-
Mám víc jak 3/4 zkouškovýho za sebou a stále. Stále mám místo potřebných 20kreditů jen 12. Ahhahhha. A je to dáno tím, že prostě špatně zapadám. ._. Potřebuju čas se aklimatizovat./Nabrat sebevědomí a pak tím i zvládat se obhajovat a na zkouškách vůbec nějakým smysluplným způsobem mluvit./ Nicméně! Z jednoho přemětu už jsem zmrvila dva pokusy :D. Protože jsem u toho prvního pokusu nepodváděla, jako všichni okolo mě, abych zjistila, jak na tom jsem. Nooo- A na tom druhém nás bylo asi 6, takže to nešlo :DDD ahahahahahahhahahahaha. Jak dojít na vlastní "počestnost".


A jako- už se nějak neopíjím v tom, že bych to mohla zvládnout. Jako z řečtiny jsem měla teprve zápočet a tam jsem prej excelovala. Takže jsem byla hrozně šťastná, protože toho vyučujícího totálně baštím a když vás vychválí až do nebe, tak je prostě člověk hrozně rád./Btw. když jsem byla na tom zápočtu, tak jsem půjčovala tužku jednomu týpkovi a ten prý je kulturní refert, takže mi prej zařídí výstavu. Takže--- Je to jako... ugh. Nechci už ani studovat dál, když bych prostě mohla zvednout prdel, jít někam makat a ve volném čase malovat... A prodávat to. S tím týpkem bych pak mohla probrat další a další výstavy- Běhala bych po galerkách, výstavních prostorách... ugh... určitě by to šlo! Cejtím to. Hodně cejtím to, že bych prostě měla jít za tím, co chci. Za tím životem, kde prostě žiju sic chudě, ale pro to co mě baví./ No a antická filosofie za jedna. Neasi. Prostě to, co je mi vlastní mi jde samo- Teď ještě zkouška z řečtiny, poslední pokus z tý sračky a druhej pokus z logiků 20. století. Btw. Kdo kurva pro všechno na světě řeší to, jestli věty nesou pravdivostní hodnotu. To je kurva bullshit. Protože sakra. To určuje až kontext. .___.


Lol držte mi palce, protože chci /nebo nechci, už sama nevím, ale chce se to po mě. Pěstoun to chce a i Woody se mě každou chvíli snaží přemluvit, abych zůstala ze své vlastní sobeckosti, prostě jeho to baví, on tam chce zůstat a nechce tam být už jen s dvoumi spolužáky, se kterými to není tak úplná prdel, jako jsou s nima super konverzace a debaty, ale sranda moc ne. A o to možná víc, se mi pak nechce. Protože kurva. Zase to dělám. Zase dělám, co se po mě chce a ne to, co bych chtěla já./ pokračovat ve studiu, jen se prostě chci učit, co bude mít smysl pro mě. Já chci informace ne nějakej deilní titul. .___. Chci sakra ovládat řečtinu alespoň, tak abych se dorozuměla ne jen překládala. A chci vědět víc o antickým myšlení. Grrrr... :( Fakt bych ráda pokračovala, ale- ne za poplatek toho, že se musím učit věci, co mi moc nejdou a pak když se je pokusím nějak uchopit a naučit, tak mi někdo řekne, že je to prostě blbě a že tomu nerozumím a vypadám pak jako totální flákač, přičemž jsem se na to jak idiot učila x hodin. To prostě zabolí.

No nic, χαιρετε ♥


Snad možná jen dočasně vyrovnaná YY | Aneb zkouškový už nás netrápí.

3. ledna 2018 v 14:21 | YY |  Diary
No- netrápí-

ovšemže nás zkouškové pořád trápí- jenže nám/mě/ už je to docela jedno. Vlastně- dnes jsem se bavila s Woodym, že chci prostě jen tak stát na ulici a stopnout první auto. "Dobrý den, kam máte namířeno?" Optal by se řidič zastaveného auta. "Tam kam vy." Odpověděla bych a jelo by se. Nějak jsem přišla na to, že- na školu mám ještě hrozně času- že do dobrých- 25let? Mi to platí stát ne? A já stejně dál než na bakaláře nechci, takže-

Ncméně- předbíhám- je spousta věcí, které jsem si po asi 3 opileckých mental breakdownech během Silvestra uvědomila. :DDD Že se zbytečně trápím pro úctu k vlastní minulosti a k lidem, kteří jí ke mě necítí. Vážím si hrozně moc čehosi, co jsem kdy měla a odmítám tím současnost. A s tím je docela konec. /Lol, koupila jsem Vánoční dárek, pro kohosi z minulosti, tak si tak nějak říkám, hm- tak co no. Nechám si to :D/

Woody a to jak jím opovrhuji. To jak se k němu chovám. Není zrovna fér, když okolo mě běhá jako okolo oltáře. Nicméně... Jsem na něj značně zlá a oháním se nejčastěji argumentem, že vůbec netuší a má pocit, že mě zná a přitom tak docela ne- je do značný míry mylný. Nakonec myslím, že mě zná dnes možná snad i víc, než já sama. /Já jsem byla vždycky taková zmatená a netušila. Ale to dělá to, že vnímám zkresleně vzhledem k 1.osobě. A člověk, kterej se na to dokáže podívat z pohledu 2. osoby... a je se mnou tak často. Asi jsem byla fakt hodně zlá. Je pravdou, že ke spoustě věcí nemá přístup, jelikož toho moc nenamluvím, nebo alespoň ne čehokoli, co by pro mě mělo větší smysl. Ale- to je na jinou diskuzi./

Nicméně- ten Silvestr byl super. Až na to, že jsem zahodila Ankh na koleje, rozbila jsem si mobil o chodník a s ním i všechny sponky, který jsem měla v tu chvíli na sobě a ztratila jsem novou rtěnku /Vždycky když piju, tak jednu ztratím! Takhle jsem už o prázdninách ztratila černou rtěnku od Jefreeho Stara! :( /- Jo a taky jsem nemocná! :DDD Ale! Bylo to docela fajn- Jakože hodně jsem si to užila- Protože jsem opilá byla asi jen 3hodiny a pak už to bylo super- :DDD Jako... příští rok nebudu pít :D Nechme chlastací YY v roce 2017.

Ale možná jsem právě tohle potřebovala. Konečně dostatečně potruchlit pro věci, co už nejsou, aby bylo možné je konečně nechat spát. Stejně jako mě už dnes nedojímá cokoli, co se stalo v roce 2015. Snad jednou se mi strasti roku 2017 vrátí a já to vím, ale jednou budu podobně v nadhledu jako jsem nad vzdálenější minulost. No nic. Pádím se zas učit, zítra mám zápočťák z toho nejtěžšího předmětu, takže jdem na to. ^^♥

You once asked me how long
It takes to mend a broken heart
But it's like a river song
It never really ends or starts
Some days you go out and don't come back
You come back someone new
and all the pain and the hurt and the lonely nights
it's all a part of you...
...but no matter how long you wait
it still gonna hurt sometimes
some people they don't mean
to bring you down
sometimes they got a good heart
well I know that two good people can
be two good people apart...

Proč mě nikdy netíží primárně to, co by mělo- | A vlastně- mělo by?

20. prosince 2017 v 23:48 | YY |  Diary
Hezký večer drazí,

nevím, kde bych měla začít, ale s tím mám asi problém vždycky. Mám pocit, že jsem pro tenhle svět docela titěrnou. Malou a slabou. Proč mě tolik věcí bolí? Bolí mě všechno. Mám pocit, že se všechno dá zvládat daleko líp, než jak věci zvládám já. A do toho všeho se uvádím do stavů úzkosti pro věci, které bych možná už měla nechat spát, ale jak můžete dát spát něco, co ani vám samým spát nedá./Poslední noci zase celé nespím, dokázala jsem si touhle nespavostí zas otočit spánek/

Mám pocit, jakoby mi někdo prostřílel hlavu a čekal pak po mě, že budu fungovat jako předtím. Jenže mě to nejde, snažím se, co to kurva jde. Ale- nachytávám se v momentech, že už ani já nedokážu hrát./Sedím u stolu a tupě čumím v nikam. A v očích mám vepsánou kapitulaci./ Hraju si na to, jak jsou věci super, ale lžu tím a už ani dokonce nelžu sobě. Dobře si uvědomuju, že jsem zkurvenej lhář, co se snaží obehrát všechny okolo stolu.

Cítím se- tíživě. Hodně tíživě. Dokážu celý den nevstát z postele. Kdybych měla parafrázovat Levinase, tak pociťuji přesně tu lenost. Unavenost z vlastního bytí, a tahle únava se projevuje onou leností, kterou odmítám jakoukoli činnost, čímž odmítám své bytí.

A přesně tohle dělám vždycky když jsem sama. Ležím a snažím se neexistovat. Pak přijde Woody a já si hraju na hrozně veselou. Hrozně šťastnou. A pak když přichází z toho debatního kroužku, na který nemůžu chodit, protože se musím učit na řečtinu, jinak bych to zapomněla, tak se pak dokážu z ničeho nic rozbrečet, protože vidím tu skutečnou pravou radost, kterou prostě už z ničeho nemám. A nemůžu se zastavit. On se pak hrozně optává a děsí, co se kurva děje, jenže do píči ani já nevím!

A vlastně. Vlastně možná vím. Vlastně dokonale vím, co se děje, jenže to nemáte právo vědět.

Oběť viníkem a naopak

18. prosince 2017 v 12:14 | YY |  Diary

Vždycky mi představa famme fatale přišla komickou. Není muže, který by slepě poslouchal ženu a nechal se jí zničit. A jestli ano, myslela jsem, že se to týká jen slaboduchých mužů. Stejně jako jsem nikdy takovou nechtěla být. Celou svou existenci jsem se jen snažila pochopit jejich podivné postoje a zapeklitý mozek, který zdá se často být až přehnaně laxní a praktický. Z myšlenek mě vytrhl jeho rozmar tělesné schránky, která shledala dosavadní polohu za nepohodlnou. Byl tak klidný. Ruce objaly má kolena a ta se přitáhla k holým prsům. Brada se zaryla do kolen a mysl zpět utekla k tématu. Nebyl první, kterého jsem zničila. Jen on zatím netuší. Tančí v myšlence, že je vše, jak má být. Že on vlastně vyhrál. Nevyvracím mu to, ale ani na to neupozorňuji. Vzpomněla jsem si na příhodu dva roky zpět. Nádraží, chlapec o rok mladší než já. Moje opíjení se v pozornosti a jeho rudé oči zalité slzami. Ztrapnit muže ve společnosti. Tohle jsem já? Jenže já tohle nikdy nechtěla. Vždycky jsem varovala, že k nim nic necítím a oni vždycky šli. Šli slepě za svou sebejistotou, že oni jsou ti praví. Omyl. Náhle jsem si připadala jako ta nejledovější královna. Vzpomněla jsem si na událost půl roku zpět. "I could die right now. I've never felt that before." Další z mých obětí. Oběť, kterou jsem týrala roky. Někdo, koho jsem týrala jen pro svou samotu. A našla jsem v něm rodinu, které se pak už nedalo vzdát. Skutečně lidi držím v naději? Lžu snad svým jednáním i když slova, která říkám jsou pravdivá? Je ve mě tolik rozporu, který nedokážu uklidnit? Lze v tuhle chvíli litovat sám sebe? Lze se mít rád? Lze mít rád kohokoli jiného, když nenávidíte vlastní myšlenky? Vlastní zjev i cokoli, kam právě směřujete? Opět se pohl. Pohladila jsem jeho vlasy. Ano. Nenávidím se za to, že nepociťuji, to co on. Za tu emoční prázdnotu. A naprosto vím, že se to stane zas. Že jednou až mi všechno tohle zabije tyhle dny, tyhle noci, udělám to zas. Zas půjdu a někoho zničím. I kdybych to už znovu neměla ustát. Zničím i další. Ve snaze utéct vlastnímu osamění uvězním sebe i svého zachránce. S rozdílem, že já budu tím, kdo umí v moři plavat. Nechám je se topit a budu nad tím truchlit. Nebudu se snažit to změnit. Budu jen vzlykat a sledovat, jak se topí. A možná proto, že se topím s ním. Možná protože i já měla někoho, kdo se snažil se vykoupit a pak zjistil, že JÁ ho nespasím. Ale je někdo někomu spásou? Ano je. Je to právě ten člověk. Já jsem sama sobě spásou, jenže dokud se nezachráním, budu se topit i s těmi, které jsem vtáhla za sebou.

Kam dál