Hahahah | Protože to je život, kámo.

Včera v 14:00 | YY |  Diary

Je to mnou? Jsem tak moc jiná? Jsem tak moc prolhaná zjevením? Jsem tak moc jiná, když mě člověk nepozná hlouběji-? Nevaruji já každýho, že jsem zlá?

Za říjen. Neuvěříte kolik se toho stalo. Bydlím u toho Arogantního zmrda. Od října. Protože jsem se pohádala se spolubydlícíma. Protože jsem odmítla je litovat. Nicméně- nájem jsem zpět nedostala, ale vykašlala jsem se na to, protože domluvené jsme to neměly a hádat se s někým kdo si každou druhou větou vyvrací vlastní tvrzení, mě nějak přesvědčilo o tom, že na tohle nemám čas a zas na druhou stranu být na bytě s někým, okolo koho musíte chodit po špičkách a nemůžete říct nic, protože jste hned za zmrda, loooool to bych nedokázala, akorát by to udělalo ještě větší zlo, protože já nejsem z těch, kteří dokážou mlčet.

Co bych dál řekla. Moji spolužáci jsou úžasní lidé. Vysokou- ah. Přestoupím. Chtěj se po mě odborné texty, jenže, no- koukněte se na moje povídky, budu trpět při jejich psaní. Stejně jako celou tu vysokou studuju jen kvůli antický filosofii a taky kvůli řečtině. Kvůli ničemu jinýmu. A ty moderní postoje profesorů mě točí. Kurva, žijeme v postmoderně! NE VE VYJEBANÝ MODERNĚ! PROČ BYCH, KURVA, MĚLA VYCHÁZET Z TÝ ZASRANÝ UNUDĚNÝ FORMY MODERNÍHO LOGICKÝHO MYŠLENÍ, KDYŽ SE MŮŽU VRÁTIT I V MINULOSTI A ČERPAT I OD TAMTUD. nah. srát to.

Prostě ten prvák nějak prubnu a pak přestouopím na pajdu. Nějak nezvládám poslouchat o posraných sráčích, co ignorujou původní filosofii, přímo serou do xichtu takovýmu tomu osobitýmu přemýšlení nad i klidně nerealnýma myšlenkama a chtěj fakta, data a výsledky. Ale řečtina a antická filosofie jsou skvělý.♥

Nicméně- dnes mi přišla smska od naší paní ředitelky z SŠ, jsem prej oceněná jako žákyně kraje. Lol. .___. Jinak- O čem vlastně vypovídá ten můj titulek? No- O tom, že jsem vlastně přišla o dvě nejlepší kamarádky, o ty své spolubydlící, pak i o Siriho, byl jak moje rodina a vždycky tu byl, když bylo nejhůř. Poslední dny- no smazal si mě ze všeho- z blizz-u, discordu, FB, ze Steamu, všude. /čímž se vlastně rozpustila moje herní parta, protože Kiri je teď pořád někde s mojí ex a Siri se mnou teď nechce komunikovat, ale moji spolužáci z výšky jsou všichni hráči xD takže je donutím přejít na hotíčko a bude zas tým, izi♥/ A zpráva jako "pojďme to skončit-" taky super- Nooo a pak- přišla jsem i o kámoše, se kterým jsem se bavila poslední měsíc opravdu hodně- A jak?

Prostě tak- Protože jsem teď byla pořád se svým argantním zmrdem, takže jsem neměla na něj čas- Nooo, takže jak snadno a rychle přijít během dvou týdnů o lidi, kteří vás drželi roky. Nemít tu mojí Dickhead/mojeho arogantnho zmrda/, tak bych se šla zabít. Ale je to skvělý-

Je ke mě hrozně pozornej, a romantika našeho stylu je jako "Co ty můj pytle hoven-" "Nic, nic, ty čůráčíhlavo-" A celý večer on na PSkách a já na HOTíčku.♥ A jako je to super no- Teď mě teda učí na longboard-u... už jsem se i vysekala. :DDD Taky mi pochválil povídky, /já tu jeho knížku nečetla, je to příběhovka a ještě fantasy- looool nope. xD To mě bavit nebude, ale neřekla jsem mu to, víte jak./ ale je tu teda jedna nepříjemnost. Jeho láska. .___. To je vždycky "Miluju tě-" a já mlčím. A jako říkala jsem mu, že prostě nic necítím. A jako nejsem z těch, co by lhali. Takže jako- Hmmm- to je hezký no- mohl bys mě raději prosimtě vojet a držet hubu? xDDDD Romantika plz.

Jako- kdyby se nezačalo jebat to se spolubydlícíma, to se Sirim a dalším kámošem, tak by se dalo říct, že jsem nějakou tu dobu měla snad i dokonalý život. Vlastně- Vlastně si nemůžu ani teď nějak moc stěžovat- To se Sirim, prostě jen nějak přejdu a budu čekat až se ke mě zas jednou vrátí a třeba s nějakou jeho GF, která ho bude milovat, jak si zaslouží. A s holkama, no- jako... popravdě, udělala jsem hodně sraček, ale to jak se zachovaly lol. Nope. Nějak už nestojím o to je znát. Jako nemám absolutně žádnou chuť jim dělat cokoli naschvál nebo se mstít či co a i kdyby cokoli chtěly, tak "k", pokud to nebude nic, co bych nějak zvláště musela použít svou energii, tak proč ne- když je to v mojí kompetenci nemám nejmenší nutkání jim jakkoli přitěžovat nebo tak. Ale jako..., jsou to ženské s velkým Ž- Neexistuje, že by si s čímkoli poradily samy, vůbec- "Ty mi pomůžeš, protože můžeš! A proto to uděláš, nezajímá mě, že cokoli musíš- A prostě musíš, protože já jsem chudinka-" nebo "Nejsi kamarádka, protože dokážeš být ke mě zlá!Kamarádi se k sobě chovají vždycky hezky a nikdy ti nic nevyčtou i kdyby měli pravdu!" Takže vůbec- tohle na mě jednou zkoušela spolužačka a tak solidně jsem jí s tím poslala do prdele, že jí to probralo a jako nelituje se tak jako dřív a dokonce bych dokázala tvrdit, že jí je teď daleko líp.

Některý věci jsou prostě jen o úhlu pohledu. /NE VŠECHNY, ale některý fakt jo/
 

I Feel Everything

1. října 2017 v 4:22 | YY |  Diary

Hej mám v rozepsaných článcích asi 5 článků, který jsem ani nezvěřejnila od napsání toho posledního.

Během posledních dní se totiž tak drasticky změnil celej můj vesmír, až to není možné. Pondělí. Přednáška estetiky. Přibyli další studenti a my jako "wut?" Pak z nich vypadlo, že jsou z druhého kola. Hned jsme se na estetice dostali do konverzace nad spoustou věcí. Načež jsem zjistila, že ti noví jsou skvělí. A vlastně jsme se nemohli my ostatní zblížit víc, protože nám tu jednoduše chyběli ještě tihle, jako lepidlo! :D A díky nim se spojil celej kolektiv.

Úterý. Poprvé jsme se trochu více bavili. A kluk, co mi už od 20.září, přišel jako největší arogantní zmrd, ale šlo vidět, že je chytrej as fuck, je teď týpek, co s ním randím. xDDD Jako fakt?! Ale to předbíhám! V úterý byla první přednáška Antická filosofie, a jak jsem řekla- šlo se do baru- měla jsem rande, nakonec to prej rande bylo.

Středa. Vítání prváků. Tak úžasnej den s úžasnýma spolužákama jsem nikdy nezažila. S tím týpkem, s mým arogantním zmrdem, jsme pokračovali v randění, a vlastně to přešlo maličko přes tu hranici- byli jsme se spolužáky až do nějakých 4hodin ve čtvrtek a s mým arogantním zmrdem, jsme spolu pak byli ještě do sedmi ráno.

Čtvrtek jsem pak prospala a učila se na řečtinu. /Jak lépe oslavit vaše vlastenectví než učením se jiného jazyka xD/V pátek jsem byla na řečtině, ten učitel mě má fakt rád, protože vidí, že mě ta řečtina baví, noooo- a pak jsem šla do čajky s mým arogantním zmrdem. Omg. Pořád to nechápu. Je to bezpochyb nejhezčí kluk, co jsem kdy v životě naživo viděla. Nechápu, že je tak blbej /že o mě stojí/ a zároveň chytrej xD

Nicméně- Příští víkend budu zas v Plzni, jezdím domů jen jednou za 2 týdny, takže budem celý spolu, vlastně jsme si už vymysleli plán, tak se hrozně těším♥. Dost se těším. Sice jsem mu řekla, že nic necítím a ať si nic jako lásku neslibuje- A ať nevalí ten kukuč, jakobych byla zjevení a v jednom kuse na mě nečučí- Jako nejsem stydlivá a řeknu cokoli, co si myslím, ale- Sakra když na vás takhle někdo čumí- Je to tak nepříjemný, že i já se obracím a nenechám si koukat do xichtu- Nicméně- řekla jsem mu, že nic necítím a on, že bude bojovat- :DD tak mě to rozesmálo, ale přeju mu výhru. Je to bezpochyb ukázkový příklad kluka, kterýho bych si mohla jen přát.

A tomu stylu oblíkání- to se prostě- Představte si mladíka blond vlasů, modrých očí ve tmavý košili s prvníma dvouma knoflíkama rozepnutýma- /Tou košilí a zvolenýma barvama vám říká "Jsem hodnej a mám smysl pro styl." a tím rozepnutím "Jsem hrozně sexy a vím to." Takovej ten mladej učitel jazyků(btw. on fakt je xD učí obchodní angličtinu), co po něm všichni letí- Jsem zamilovaná do toho, kým je a ne do toho jakej je. Je to špatně? Miluju to jak vypadá i to, že je chytrej jak zmrd, ale- že bych milovala jeho?/ Prostě- Na něj se kouknete a víte, že je to nějakej zasranej arogantní zmrd, co přesně ví, že je prostě krásnej a chytrej. Je to fakt idiot- :D Mohl by mít každou a to pako si vybere mě- jako kurva proč- xDDD Lol. Ptala jsem se ho na to a on jako "Nikoho jako jsi ty, jsem ještě nikdy nepotkal-", načež jsem se hrozně rozesmála a řekla něco ve smyslu, že je to jak z telenovely, tak udělal takovej smutnej face se slovy, "ale já to myslel upřímně," tak jsem se už nechtěla hádat. A jestli mě voprcá a nechá, díky bohu- xDDD o nic víc nestojím- xDDD Ale asi přesně proto mi jen tohle nedá. I když lhala bych, kdybych řekla, že se nechci zamilovat. Chci. A snad se to i povede, nikdy jsem nikoho nemilovala na první pohled- vždycky mi to trvalo- takže je velká pravděpodobnost, že se mu to podaří. Ale asi to bude ve chvíli, kdy mě bude už nenávidět- :DDDDD tak jak mám štěstí, že se mi to stává.

A vlastně to docela vyhrál. Zrovna dnes jsem mu říkala, ať je rád, že nejsem zamilovaná, že jsem zamilovaná hrozně zlá a on jakože se s tím chce poprat, tak jsem se znovu rozesmála- ale nechala jsem ho při tom. Psovi o barvách nemá cenu povídat. Jako pro jeho i moje šťestí, by bylo lepší s ním být, nemilovat ho a chovat se normálně- ne jako bestie, jako mám ve zvyku, když někoho miluji. On by byl šťastný, protože já bych ho nikdy neopustila, hrozně mě baví a zase bych ho ani nedusila a on by měl někoho, do koho se zamiloval, pak by jsme se rozešli a všichni by byli šťastní- Já bych měla několik let, měsíců, kdo ví, nepřetržitý přísun sexu a on by měl někoho koho miluje a ten člověk by se k němu nechoval jako k hovnu, jako to dělám.

No nic- v pondělí se zas uvidíme, je to moc špatný, že už se na něj těším? Nechci se zamilovat. Budu mu ubližovat a to si nezaslouží. :(

Koncentrace absolutna

26. září 2017 v 23:06 | YY |  Diary
Co vejška-

Co první týden-

Co spolužáci-

Co předměty-

Co profesoři-

Miluju to. Nikdy jsem nic nemilovala tak moc jako život, co mi padl do klína s vysokou. Miluju svoje spolužáky. Hrozně moc skvělích lidí. Takovou koncentraci lidí, se kterýma můžete diskutovat- Miluju to! Pořád jen mluvíme a přeme se. Hrozně se u toho smějeme, ty přednášky jsou úžasný-! Měli jsme estetiku a se Sergejem jsme se dali do diskuze o Shakespierovi a pak to pokračovalo další den. Taky jsem pořád při tý estetice měla nějaký připomínky a teĎ když vidíte, že nad tím spolužáci přemýšlí a berou vás vážně a chápou! Je to neskutečný! Splnil se mi sen. Hrozně moc mě baví diskutovat a cpát všem moje názory a bavit se o nich!!! :OOOOO♥♥♥ A jak vidíte, že si vás ti lidé váží pro to, co říkáte, no je to fakt bomba. <333 Nemluva o tom, že nás dnes profesor z Antický filosofie pustil o víc jak hodinu dřív, takže jsme šli do baru se pořádně všichni seznámit. /A maličko se "nabudit" na další přednášku xDDD píčo- jsem dnes měla do osmi xDD/

Hrozně jsem si sedla s jedním týpkem, až nás posadili vedle sebe a jako kdykoli jsem řekla cokoli do konverzace za mými zády, tak se ozvalo jako "Hej nás si nevšímej, máš rande-" a já jako- wat?! xDDD ale hrozně mě to bavilo, miluju ty lidi.

Sice jsem na vysoký jen týden, úkoly nejsou ani moc hard jako spíš časově náročný, ale všechno mě tam hrozně baví! Jako skutečně, jsem na vysoký jen týden, ale miluju to tam. Přijde mi, jakobych se zbavila takových těch idiotů ze střední, který jste potkávali na chodbách- nebo se s nima hádali kvůli maturáku. xDDDD

A na tý přednášce, po tom posilnění a asi mým randi, kdo ví, kurva-, padlo něco jako "O vejšce se ví jedna věc- profesorové to maj víc v píči než studenti-" xDDD a pak jsme se s tím týpkem, co jsem si s ním sedla, bavili o přednášce o tom, jak moc chceme zemřít než tam sedět a poslouchat profesora, kterýmu není rozumět xDD a on, jak tam na těch přednáškách do konce semestru dopíše svojí vlastní tvorbu/knihu/ a já jsem zrovna zesměšňovala svou komixovou tvorbou profesorova slova a dělala si prdel, že já do konce semestru nakreslím celej komix. xD

Dnešek byl bezpochyb jeden z nejlepších dní mýho života. Vlastně tohle spojení používám docela často, přijde mi. Až se začínám bát, že bych si tu radost a štěstí mohla zakřiknout, ale po dnešním dni, nemůžu nepociťovat mánii. Hlavně svět funguje na akce a reakce- pokud si to sama nějakým mým rozhodnutím neposeru, není čeho bych se obávala. Střední školu jsem vyšla bez jakýchkoli komplikací, základku jako school queen, takže. Lol. Vlastně jsem na svůj život hrdá, cokoli, co přede mě bylo postaveno, jsem prostě zvládla dokonale. Asi prostě tak nějak cítím, co je pro mě kdy dobrý. Když znáte svýho hrdnu, a víte, co dokáže, nemůžete prohrát./i když- kdybych chtěla dokážu toho víc, jenže jsem přizdisráč xD♥/. No moc dlouho mi ten mdlej stav nevydržel. Ale u mě to snad ani nejde. Jsem prohnilá pozitivismem a optimismem, až je to nechutně barevný. Nevím, jsem vášnivej člověk. Mám zápal a hrozně často hořím, pro řečtinu, pro antiku, pro filosofii, pro literaturu, pro lidi jako jsou moji spolužáci ♥ Doufám, že mi tenhle oheň nehasne tak rychle jako posledně.

 


Existence | Proč

25. září 2017 v 11:31 | YY |  Diary
Článek byl napsán "6. listopadu 2016 v 16:24" a nikdy předtím nebyl zveřejněn, ale rozesmál mě, tak jsem se o něj chtěla podělit.


Dlouho jsem si říkala, že bych snad mohla vaše všední životy obohatit snad jen maličko o něco nad čím poslední dobou trošičku přemýšlím. Možná nejsem o nic víc veselejším jak vy. Možná nejsem o nic víc smutnější než vy. Ale od kdy má emoce své míry. Nicméně... Delší dobu jsem si říkala, že jsem sem nenapsala nic, co by snad mohlo cokoli mým čtenářům přímo říct, jak se mi daří.

Tak začněme tím, že opět pár věcí se dá zvládat i lépe. Ale možná mám tenhle postoj jen kvůli tomu, že jsem k sobě příliš skeptickou. Nicméně- Jak pilně jsem na začátku roku začala s přípravou na maturitu, tak rychle mě to nadšení a snaha opustily. Jediné co v současné době opravdu dělám je snad možná "nic".

Poslední týdny se trošku více zajímám po příčinách mých vlastních myšlenek. A to mě dovedlo až k samotné existenci. A pudu sebezáchovy. Jak moc si vážíme šancí?

Proč vlastně existujeme? Protože máme nějaký ten pud rozmnožovat se, který je ještě podpořen oným chtíčem a tím, že nás jednoduše sex baví. Dáváme tak nějakému stvoření možnost. Dáváme mu šanci. Prosil se o ní? Ne. Ale my mu jí dáváme, protože chceme mít malé zvířátko, co bude všude blejt a v jednom kole bulet. A když to zvířátko vyroste má nějaký ten pud sebezáchy a lásku ke světu, že nemá sílu to vše opustit. A tohle se opakuje každým dnem. Kdyby se mě dnes někdo zeptal, jestli bych chtěla být narozena, tak řeknu, že ano.

Řeknu ano pro všechny knížky, které jsem četla. Řeknu ano pro všechny výstavy, jejichž jsem byla součástí. Řeknu ano pro všechny obrazy a sochy, které jsem viděla. A řeknu ano pro všechny bolesti, které přešly mým tělem i mozkem.

A víte proč sem píšu? Protože jsem znuděná. xD Dočetla jsem za poslední dva týdny čtyři knížky-Obraz Doriana Graye, Pert a Lucie, Umění milovat, Krysař- a už mám rozečtené jen dvě a ani na jednu nemám chuť. Kreslit se mi taky nechce a RPčka, jež hraji, mě zrovna teď nijak nelákají. Potřebuju do knihovny... .____. Grrr-

Alfabéta, čtení | prokrastinace | analytická filosofie?

24. září 2017 v 0:23 | YY |  Diary
Na analytický filosofii není těžký její vlastní myšlenka nebo učivo, jako spíš o tom, že se učí v angličtině- xDDD

kill me plz. ._____. plzplzplzplz

Nicméně- v pátek jsem měla 4hodiny Řečtiny. Miluju to. Naprosto jsem se zažrala do tý klasický Řečtiny, kterou psal třeba Sokrates, Platón, a tak- A už ovládám alfabetu a učím se číst. Už mi to dokonce jde docela plynule-

Nicméně- dneska jsem se do poledne učila/kecám, do jedné!/ a pak jsem hrála až do večera s klukama HOTSko- A jelikož, jak bylo pravděpodobné opustil nás Kiri./Věděla jsem to! Je to kvůli mojí ex! Nemá na nás čas! Hlavněže jsem ho varovala! Teď přijde jeho smrt./ Je to v piči, protože byl dobrej jako zmrd. Nicméně, Siri přitáhl další lidi z Wowka :DDD Takže to byla prdel tak i tak. Sic jsme neměli full team, ale čtyři lidi jsou taky cajk.

No a na večer jsem jela do města za kámošem, co jsem se s ním poznala na Advíku, a byl to super večer, koncerty, vodnice, trošička alkoholu, ale asi se potřebuju pořádně dorazit tady doma. Protože mám pocit, že už bez toho chlastu ani nedokážu být real veselá. Jakoby najednou celej můj svět přišel o barvy.

Snažím se užívat si hraní, Řečtinu, ale vždycky když osamotím- jsem si plně vědomá toho, že jsem v píči. Snažím se s tím pracovat. Zbytečně se nevyhledávát sračky, zvedat si náladu písničkama, psát si s lidma, co mě nabíjej, hrát ty hry. Snažím se. Celý život. O cokoli. Možná je problém jen v tom. Možná je problém v tom, že se vlastně snažím. Ale- Dělám to celý život. Chci být něco, čím nejsem. Chci být něco víc, než co skutečně jsem. Možná je tohle ta chyba, proč vždycky selžu. A nejde to zastavit. Pocit bezmoci a zbytečnosti. Pocit toho, že jdu do schodů, který nikdy nekončí. Že se snažím dosáhnout na mraky i když vím, že moje cesta, můj život, moje snaha, můj cíl nikdy nebude naplněn. Nikdy nebudu šťastná, spokojená, jsem zkurvěně nenasytnej člověk, co touží po tragédii.

....Help, I lost myself again
But I remember you
Don't come back, it won't end well...
...How can you die carelessly?
...They're playing our sound...
...Bringing us back to life
But you're cold as a night...
...How can you die carelessly?

Hahahah | Nemyslela sis, že to bude tak snadné nebo ano?

21. září 2017 v 21:19 | YY |  Diary
Lol. První den vejšky byl kouzelný.

Přednáška se mi hrozně líbila a nebylo by vlastně nic, co bych mohla vytknout, měli jsme jí společně s humanistama, takže tam byl i kluk, kterýho jsem znala z vedlejšího města. Takže jsem byla hrozně překvapená, že šel člověk z průmyslovky na filosofickou fakultu, ale ok- byla jsem ráda, alespoň další člověk, kterýho znám.

A dnešek? KATASTROFA!

Horší den jsem v životě nezažila. Dnešek se sral od samýho rána a každá další vteřinka jeho byla jen horší. Zapíchla jsem to v posteli s tím, že jebu na vředy a jdu spát. Co po tom, že jsem dnes měla jen něco maličko k snídani. Noooo-

A pak jsem se probudila a i když už ty největší boje se spolubydlící jsou celkem tu tam, tak je mi zas tak neskutečně moc odporně z toho, že jsem nešla na pajdu.

Sice se o to zajímám, a baví mě to, ale- sakra, co mě to napadlo?! Nicméně. Už jsem tam. Nedá se nic dělat a já to nevzdám. Prostě zatnu zuby a budu se šrotit jak divá. Sice ten pocit bezmoci a strach z toho, že mě vyodí je šílenej, ale- prostě tomu musím dávat všechno a půjde to. MUSÍ.

Nějak zas nemůžu dýchat a hodně špatně se mi okysličuje mozek, ale nedávám tomu nijak velkou důležitost a spíš se asi jako jdu učit no. hahahaha- .____. /poptám se ohledně přestupu na pajdu.../

A jakže to proběhlo

17. září 2017 v 23:27 | YY |  Diary
Nějak moc nevím, kde bych mohla začít, ale-

ale to já už u každého vyprávění. Na svoje narozeniny jsem zajela na střední školu. Hrozně dobře jsem se tam cítila, protože tam byl můj druhý domov, dá se říct. S počtem hodin jsem tam byla v týdnu častěji než doma. Nicméně- Lidé tam byli a jsou skvělí. Odpoledne vypadalo- hodně pozitivně a já si jej užila. Pak jsem byla u ex, protože je to jedna z nejlepších kamarádek. No a taky jsem od její mamky dostala nějaké další látky, které jsem slibovala, že se na ně podívám, už nějaký ten pátek, takže jsem chtěla především to.

Poté se mnou můj pěstoun a sestra šli nakupovat. Nechtěla jsem si nic koupit, protože jsem si toho nakoupila už hodně... takže jsem nakonec vyšla z dvou nákupních center s jedním tričkem a taky hlavně protože jsem k narozeninám dostala postel do bytu. Příští týden jdu koupit knihovnu. Už ji mám domluvenou.

No a po nakupování se šlo domů- něco málo se tam snědlo v kruhu rodinném a pak jsem se zašila do pokoje, kde jsem trávila čas s kamarády a tak, při HOTS.

No a včera se to s těmi samými kamarády přemístilo na barák k jednomu z nich. A- nemohla jsem dojetím skoro ani mluvit. Od Siriho jsem dostala KillStar tričko, který jsem si sama plánovala ještě koupit, pak jsem od Kiriho dostala 20balíčků lentilek, a Siriho rodina pro mě upekla dort a všechny děcka, co tam byly posledně mi něco daly, jsou to maličkosti jako jejich vlastní plyšáci, ale já jsem z toho nemohla skoro ani mluvit.

Taky se Kiri dal dohromady s mojí ex. Takže jsem byla nejdřív jako- "wat da fuk?!" Ale jako přeju jim to. Protože oba jsou- jsou to milí lidi. No a- co bych mohla dodat. Málem jsme zapálili pokoj, panákovalo se. Zjistila jsem, že mám ráda Tequilu. :D A- jako bylo to dost celý veselý. Pak jsem dorazila domů, bez kocovinky /yuchu/ a protože jsme nedožrali, co všechno se nakoupilo a tak, tak chtěj pokračovat i příští týden.

Ale... Já nevím, mám pocit, že spolu trávíme až moc času a já- já nevím, myslím, že Kiri a moje exka by spíš teď mohli trávit čas spolu a- Já a Siri... no- vídáme se tak moc často, že to chce změnit. Možná příští týden půjdu někam pít a tak- ale asi ne s nimi. Asi zůstanu na bytě a budu pít někde v Plzni. Dneska jsem- nevím... Mám zas pocit nepocit.

Takový ten mdlý stav, kdy už je jedno, co se bude dít nebo co přijde a stane se. Cítíš se prázdně? Zaplnit to alkoholem a hrama dává smysl. Počkat. Mluvím o sobě nebo Sirim. Možná si rozumíme, jen protože jsme uvnitř stejně broken. Stejným způsobem.


Přišla s 20tkou i moudrost a dospělost? | Ne. Spíš ne.

16. září 2017 v 2:47 | YY |  Diary
Dneska. Byl těžký den.

Čím bych chtěla zatížit vaše hlavy, čímž bych ulevila té své. Znamená vždycky ulevit sobě, jen předat bolest jinam? Má svět určitou hranici bolesti a proto občas člověk v těžké chvíli necítí nic a pro změnu jinde se pro nic trápí? Má svět určitou svojí normu, za kterou nejde a proto když se uleví nám, je to dobře? Je dobře předat bolest jinam? Vlastně... Když se zbavíme bolesti, znamená to, že se skutečně někde jinde bolest objeví? A když se mám špatně, ulevila jsem tak někomu?

Je to zajímavá teorie, která se nedá otestovat, ale- občas nás trápí věci a mlčíme o nich, aby jsme tu bolest nepředali dál. Možná jen silní dokážou tu bolest držet a mlčet o ní, aby se nedostala do oběhu jako peníze. Ale kdo určuje, kdo je silným dostatečně a kdo už ne?

Dneska jsem se vzdala něčeho, co- co nemá popis. Nemá to charakteristiku a snad možná i kdyby jí mělo, byl by to obraz. Mohl by být popsán slovy, ale jen to viditelné. To hlavní by bylo pro oko schované. Jeho hlavní myšlenka by nebyla skrytá jen pro ty, kteří byli součástí jeho tvorby. A kdyby ten obraz měl nějak vypadat, určitě by to bylo surrealistické dílo, které by většině populace nic neříkalo. Byl by to moc velký chaos, moc zdánlivě nesouvisejících věcí, které se zdají být bezmyšlenkovitě plácány jedna přes druhou. Jakobyste vyjmenovávali jedno slovo za druhým ze slovníku.

A dneska jsem ten obraz sundala ze zdi naproti své posteli, protože každou noc mě budil a strašil. Jeho barvy začaly stékat po mých nohách, ale pokaždé když jsem otevřela oči, byla to jen iluze. Obraz byl nedotčený, ale špatný pocit byl skutečný. Strach i bezmoc. A dnes, když jsem ten obraz dala nad svou hlavu, ze spánku ho nevidím a každým ranním světlem se na něj dokážu podívat. Jen noční stíny z něj dělaly hrozbu.

Každý den, bude tady. Bude nad mou dýchající schránkou. Bude nad mou hlavou a já ho budu mít vždy při sobě. Jako prsten, jako fotku, jako přívěšek s tygrem, jako něco co neskončí. Jako něco co bude žít, dokud budu žít já. I kdyby to nakonec mělo žít jen ve mě. Budu to držet v sobě a vědět, že je to to nejlepší, co jsem kdy vytvořila. A i když to nemůžete vidět nebo cítit, co k tomu cítím já. Je to--- je to jako žít v řeholi a celý život dát Bohu. A ten vám jednoho dne odpoví. Takové to je. Hledat a najít. Zjistit, že jste žili svůj sen. A věřit, že vám ho osud jednou vrátí.

Věřím, že jediné, co bylo špatně- bylo načasování. Občas potkáme ty správné lidi, ale ve špatnou dobu. A nejsou věci, které by čas nespavil. Když nehojí rány, vrátí k nám ty, kteří jsou schopni nám je zašít. Možná ale ne dnes...


It's perfectly strange you run in my veins

11. září 2017 v 0:17 | YY |  Diary
Je k tomu co říct? Je. Vždycky je, jen jsou lidé, kteří nemají právo ta slova slyšet. A jednou... jednou tenhle článek najdu a vzpomenu si i na slova tady nevyřčená, která bych chtěla sama sobě připomenout, ale o něž se nemůžu podělit se všemi.

Advík 2017 | Ostrofcon 2017 | Cosplay Abaddon | Dota 2

5. srpna 2017 v 5:02 | YY |  Diary
Je tolik konců- je tolik středů i tolik začátků. A jeden konec nitě navazuje na druhý. Vlastně od začátku našeho života až do téhle vteřinky je každý začátek příběhu, jelikož předat jej jak byl myšlen a prožíván je možné jen s prožitím mého celého života.

A nebo prostě začnu tak, že jsem celou noc nespala a pak jsem se vydala na cestu do Prahy na celkem známý festival animu a her Advík. :DDD

Nevím, kde začít a už hlavně nejsem přílišným zastáncem popisování- jelikož jsou to pro mě dojmy celkem nepopsatelné a nepředatelné. A jednoznačně kladný není úplně nic- nicméně!

Advík vzhledem k lidem, organizaci celého festivalu byl skvělej. Počasí bylo trochu jako "WTF?!" Občas mi byla zima, občas vedro. Ale hlavní na tom všem asi byli ty známosti. A ty jsou fakt asi jako nejvíc- Takovou koncentraci na metr čtvereční úžasných lidí jsem ještě nezažila. Teda. V naší třídě "pokoji". Takže díky nim to byl jeden z těch fakt hodně skvělých víkendů mýho života. Hlavně jsem taky dočetla proklatě nudnou LadyFuckingham. Hell yeah. fukin finally! .____. skoro jako čtení Petra a Lucie- Taky nuda as fuck.

Nicméně! Přečetla jsem taky jednu povídku od Kafky a- a ta se mi taky dost líbila. Přišla mi dost jako WTF- ale to Kafka prostě je. :DD Skvělá. Fakt že jo. A hned jak jsem přišla z Advíku, jsem byla tak moc nabuzená, že jsem začala dělat na cosplayi Abaddona.

No a včera začal Ostrofcon. Náš jediný západočeský fantasy a gaming fest. A- celý den jsem se flákala s kamarády, takže to byl fakt pecka den, protože tyhle lidi mám fakt jako hodně rád poslední dobou. Jako fakt hodně. Nicméně! Celý den byl plný yaoi narážek a "nohomo" a canceru. :DDD /Každej den když jdu spát, chci se nechat pokousat! Fakt jo! Je to tak, chtěla bych být vlkodlak! xD/

Domů jsem se vrátila s hroznou mánií. /Vždycky mám mánii, protože nejsem zvyklá na přílišnou radost, takže pak dostávám skutečné mániové stavy, kdy nedokážu zvládat radost. Jako fakt radost ne spokojenost, ale prostě radost, takový to skutečný nadšení. Prostě fakt mánii./ Jako fakt nesnesitelnou. Ještě teď mě bolí svaly, s jakou vervou jsem posilovala, abych ze sebe vypotila tu hyperaktivitu. Nestalo se. Očividně, že? /Jinak bych tu v pět hodin nepsala článek/ Nicméně- Dneska začíná celý pořádný program, tak jsem na to dost zvědavá-♥

Užijte si podobně pěkné dny jako já. Ironie? Kdo ví-


"Such power-" *fukin creepy dead voice*




Jak ztratit hledáním.

25. července 2017 v 20:37 | YY |  Povídky
Šel jsem sám prázdnou krajinou....



Co znamená prázdná krajina?




Já nevím....




Zkuste si představit prázdnou čistou stránku a dětskou knížku plnou papírových ilustrací, které vystupují do prostoru, každý takovou měl nebo alespoň jednou se s ní setkal. A tyhle dvě věci spojte.



....Šel jsem sám prázdnou krajinou. Bílou čistou krajinou s papírovými stromy, vyřezanými tak precizně, že jsem se o hrany mohl pořezat s další vrstvou papíru, která měla tvar řeky a ležela přímo mezi těmi stromy. Pokračoval jsem dál. Nejprve jsem se ptal sám sebe, "proč jsem jediný, který není z papíru a kde jsou všichni? Budu někdy taky jako ty stromy?" A když jsem narazil na první osobu, řekla mi, že sem nepatřím, ale když už tu jsem, musím se alespoň schovat. "Když budeš moc moc jiný, budeš to mít těžký," řekli mi. Rozuměl jsem, ale odmítl. A pak mě ta jediná osoba napsala na velký bílý strom. "Nepřítel- 3D" Jediná osoba široko daleko. Ptal jsem se sám sebe, co bych mohl udělat, abych se z té tabule dostal.

Vzal jsem velký skalpel, nímž byla řezaná celá krajina a vytvaroval ze sebe jednu stránku listu, abych se jim přiblížil. Přišel jsem zpět k jediné osobě tady, ale ta mojí plochost neocenila. "Co ta barva?" Podívala se na mě zkamaně, jako kdybych mohl za to, jakým jsem. Nápis na stromě se změnil- "Nepřítel- barevný". Jak mám změnit jaký jsem? Ale musím! Pro toho člověka musím. Nechci být zas sám mezi bílými nekonečnými stezkami, stromy bez kořenů, květinami bez vůně a řekou, která neteče. Nechci být jen bloudícím člověkem mezi hromadou nikde nekončícího nic.

Šel jsem a hledal bílou barvu. Zastavil jsem se, když jsem maloval poslední centimetry pravé ruky, které chyběly k dokonalosti a spokojenosti té osoby. Schoval jsem je pod bílou rukavici, abych nezapomněl, kdo jsem pod tím, co ze mě chce. Doběhl jsem radostně k němu. Rozplakal se. "Promiň, vlastně je to moje chyba."

Zničen a změněn k nenávratnu jsem ze sebe smyl barvu, ale můj pravý rozměr už nic nevratí. Je jen minimum věcí, které jdou změnit zpět. A ten člověk, ten člověk nechtěl mě. Trpěl mě, protože jsem se snažil být tím, co se mu hodilo do krajinky. A když jsem ztratil sám sebe, opustil mě nadobro, protože i on sám prozřel a zjistil, že i když jsem dokonalý k jeho představám, vlastně ani tak, nejsem vyhovující. Protože nic jako dokonalý ideál není a já byl nejlepší ve své trojrozměrné podobě a se svými barvami. A pohled na to, jak mě zničil, nemohl unést.

Šel jsem sám prázdnou krajinou. Vlastně i když jsem se změnil. I když jsem dělal, co chtěl, z toho stromu nepřátel jsem se nedostal. Možná skutečně. Možná skutečně není nic jako představa o dokonalém, ale já myslel- myslel jsem, že já bych to našel. Doufal jsem v to, že bych mohl být tím, co hledá, ale jen jsem tím hledáním ztrácel sebe. Pro představu, která neexistovala.


....Now I'm under your spell, trapped in a lie, shouldn't
have stood that close to the fire,
No turning back, no where to run, no where to hide, it's too
late to say goodbye
Push back from my heart, wish we go back to the start but
oh my God is this real no more time It's too late,
it's too late, it's too late to say goodbye....

První dojmy ze stěhování | Vysoká | Spolubydlící

17. července 2017 v 13:47 | YY |  Diary
Tak kde bych začala. Jela jsem autem s jednou z nejlepších kámošek a se svou tetou a její rodinkou do nového domova. Vešli jsme se jen tak tak a taky jsem sebou zapomněla tašku s jídlem. Můj pěstoun měl narozeniny a tak jsem spíš než balila, slavila.

No a pak se náhle ozvala věta "už se jede" a nebylo času než na obléknutí džínů a košile. Nicméně- Po dlouhé cestě plné oprav na silnici jsme dorazili. Byt byl úplně prázdný. Docela jsem si pofňukala, protože jsem v něm takhle nikdy nebyla. Celý rok jsem ho navštěvovala, protože tu bydlí už rok moje dvě další nejlepší kámošky, dá se říct rodina, ale v tomhle stavu jsem ho ještě neviděla.

Byl najednou úplně bez života, jakoby je někdo unesl a zůstaly tady po nich jen fotky, a nějaké věci. Vybalila jsem si jídlo, co jsem stačila sbalit, oblečení, deku, noťas a pak jsem jen seděla a tupě čuměla v nikam. Naprosto jsem věděla, že potřebuji tu brigádu. Ještěže je daná na 100%

A takhle jsem tupě čuměla do čtyř ráno. Docela vtipný, protože když jsem s tou kámoškou, která se mnou jela tím autem, byla večer venku, tak jsme obě byly hrozně unavený, a propos, ona u nás než jsme vyjely byla pár dní a já jsem jí otočila spánek, jak ho mám já xD

A dnes ráno jsem se probudila a opět liduprázdno. Je to divný, protože na tohle nejsem zvyklá. Vždycky vím, že je někdo za mými dveřmi. A nebo cítím, že mám někoho pod stejnou dekou, pod níchž usínám a náhle nic. Náhle jsem úplně sama. V celém bytě i v posteli. Ale- Vlastně jsem se na tohle docela těšila, protože jsem měla teď s pěstounem zas trochu těžké časy. Nicméně- Asi už půjdu, musím ještě na poštu udělat si pro vejšku kopii vysvědčení a poslat balíček. A pak hurá do práce.

Pěkný den nechť máte stejně pěkné dny jako ty mé- Je to ironicky? Kdo ví. Já ne.

Neaktivita? Život? možná? :DDD

13. července 2017 v 12:31 | YY |  Diary
...Times are looking grim these days
Holding on to everything
It's hard to draw the line
And I'm hiding in this empty space
Tortured by my memories
Of what I left behind
SHUT THE FUCK UP, GET UP!...

Dneškem počítaje a snad možná až do konce prázdnin budu docela dost zaměstnaný člověk, takže bohužel asi nebudou žádný komixy, obrázky, povídky- Docela mě to mrzí, protože jsou tu určitý domény, které můj blog navštěvují často, takže je asi můj obsah baví.

Nicméně! Bude to zas docela jízda- zase se několik týdnů v kuse neodtrhnu od diáře hlídaje si akce a termíny do školy. :D Ale bude to bomba, hrozně se těším na kina, na trochu té živé hudby, na kamarády a na Pride. No bude to skvělý. A- pokud klapne ta spolupráce s kámošem, tak bude i nějaký umělecký projekt, takže se máte na co těšít- Donutím ho k nějaké velké věci, ať to za něco stojí.

No a ne jen na to- Je tu další hrozná spousta věcí, které se dějí a budou dít- Ale některé jsou ještě docela tajně, takže se tu nechci prozradit. Ale chystám trochu- ne. :D

Nicméně- Na to jak moc velký deprese jsem zas jednou měla ze všech těch sraček, co se dějou, můžu dneska říct, že se cejtim fakt kurevsky skvěle.

No nic, užijte si prázdniny, jež si zasloužíte. Jako já xDDD /lol příští rok chci vydělat 28k na plavbu :DD, asi budu prostitutka twl- protože je to docela pálka, ale hrozně to chci :D/



Paintings | Acrylic on canvas | Rozdělané věci

11. července 2017 v 23:55 | YY |  Moje obrázky
fotky z procesu >>>>>FACEBOOK<<<<<
plná velikost obrázků >>>>>>>DEVIANTART<<<<<<
výběr toho nejlepšího>>>>>>>INSTAGRAM<<<<<<


A to je přece docela smutné.

10. července 2017 v 6:57 | YY |  YY
ŽITÍ. "Život znamená v běžné řeči období od narození člověka nebo živočicha do jeho smrti." - Ale není tohle definice pro existenci? Nebo? Existence je, když je něco. Může to být i klidně bez života, ale pořád to existuje- A vlastně- Chtěla bych říct, že existence je, když je něco skutečné a hmatatelné- Ale ani to není správně- Ani tohle není existence. A pokud teda nemůžeme dost dobře definovat, kdy věci, pocity, pojmy i chutě existují, jak můžeme s jistotou definovat žití-

Kdy je žití jen existencí, kdy je žití prožíváním a kdy je žití přežíváním. A které z žití chceme žít? Myslím, že ke skutečnému žití patří všechny z jeho podob. Ať už se vzpíráme a nebo se jen tak necháváme táhnout, kam nás vítr vane-

Vlastně. Vlastně tak nějak od doby, co si uvědomuju svojí existenci, svůj život, svou křehkost bytí, od tý chvíle se snažím- snažím se ke svému tělu chovat jako k chrámu, živit svojí duši co nejvíce pozitivníma myšlenkama a- A bavit se jen s lidmi, kteří mají smysl jak pro mojí inteligenční složku tak i pro mou zábavu.


A- Abych nezapomněla- Chtěla jsem se vrátit k té myšlence, kdy vás někam vítr vane- Patříte mezi lidi, kteří rozhodí ruce nad každou křižovatkou, zavřou oči, zatočí se a pak prostě jdou zamteně a poslepu nějakou z cest a nebo patříte mezi ty, kteří si systematicky rozhodnutí propočítávají, promýšlejí? Já jsem asi... Asi zbytečně vždycky moc angažovaná- Vždycky se snažím, co nejvíc ovlivňovat, co jen jde. A- A ono to občas je dobře- Ale občas je fajn vědět, kdy nechat věci prostě být- /díky bohu už i to umím.../


Kolik z našich žití, z našich existencí, z našich prožívání, přežívání i rozhodnutí vlastně ovlivňujeme my? V téhle myšlence jsem- jsem hodně rozporuplná.

Na jednu stranu. Člověk nemusí nikdy nic. NIKDY. A na tu druhou- není ničeho, není akce, na kterou by nebyla adekvátní či neadekvátní reakce- A o tom to je. Buď víte, jak se bude na vaše rozhodnutí reagovat a podle toho posloucháte rodiče, plníte vzorce chování a jste spolehlivými v již zajetém systému. Nikdy nic člověk netvoří sám. NIKDY. Vždycky je jeho výsledek reakcí na akce jiných a na jiné akce, které k tomu vedly. Stejné kroky, ve stejném odvětví i ve stejné situaci může člověk na druhém konci planety dělat, ale nedojde stejných výsledků jako vy- Jednuduše už jen proto, protože na vaše akce byli reakce ostatních- A proto jakékoli vaše výsledky nežáleží jen na vás a proto, už jen proto nic není jen vaším výsledkem. Je to výsledkem celku. Pokud zasadíte strom, není to vaše práce, že vyrostl. Je to práce vaše, slunce, počasí, podnebí. A o to jde. Pokud nebudou nakloněny další faktory okolí, nikdy člověk nic nedokáže. A o to jde.

A s tímhle- S tímhle teď docela dost bojuju. Bojuju s představou, že vím, že mám okolo sebe úžasné lidi. A- A vím, že jsou schopní stejně jako já, ale- Jejich okolí a prostředí jim není nakloněno. Zdravotní stav, škola, prostředí- A i když jsou to schopní lidé jejich budoucnost není tak snadná jako ta má- A- A já nevím, co s tím a jen sedět odmítám. Takže nad tím neustále přemýšlím. Neustále mám v hlavě miliony plánů, jaké kroky podniknout. Miliony řešení a spousty cest, kterými od dneška půjdu. Tvořím podobné plány snad každý den a pokaždé, když řeším určitou problematiku. Jdu a pídím se po řešení. Ať už se mě problém týká více či méně. A pak přijdou věci, se kterými nehnu, na které jsou řešení typu "Nechat to být.", "Nemyslet na to.", "Zapomenout."

A- A to je přece docela smutné. To je přece docela smutné.


Kam dál