INSTAGRAM

mimochodem... nenávidím fialovou, proto je to tu fialové...
Image result for goth png gif

Jsem dost silný, abych snesl, že mě nikdo nezná?

Dnes v 3:14 | YY |  Povídky
Hleděl na mě. Zjev, výjev, hluboký a prázný pohled. Upřený a tak žádný. Žádný jako už je dnes jen málo co a možná právě všechno. Záleží, jak chcete věci chápat.

Sledoval jsem ten obraz před sebou a ujišťoval sám sebe o tom, že tohle bych měl být já. Ale kdo tedy ve skutečnosti jsem. Nedávno jsem si uvědomil, kolik věcí vím jen já. Kolik věcí ze mě, by mě asi mělo dělat mnou. A kolik z těch věcí, nikdo neví. Někteří je neví, protože mi nejsou dost blízcí. A jiní, vlastně ti nejbližší toho vědí ještě daleko méně, protože jim nechci ublížit. Není to tak, že bych odvracel svou nepěknou tvář od pohledu ostatních. Je to tak, že mám možná naprosto zbytečný a mylný dojem o tom, že bych to skrývat měl. Že jsem ten silnější, který dokáže udržet své strasti uvnitř sebe, abych je nerozdělil mezi své přátele a já sám, i když by to mohly například být jen mé bolesti, které jsem si sám vytvořil, nebyl šťastný a oni se trápili místo mě. Zbytečně.

Stále jsem upínal pohled na ty hluboké tmavé oči strnule čumící vpřed. Totiž zacykleně. On hleděl na mě a já na něj. Kdo tedy jsem? Jsem šťastný člověk, který miluje své bližné? Nebo jsem jen pouhý lhář, který se chová podle toho, co se zrovna hodí? Kým jsem. Kde je mé místo?

A jestli já sám, který tráví věškerý čas s tou tváří přede mnou, nevím, kým je, pak je možné, aby někdo jiný měl možnost zjistit kým jsem? A pokud ano, kdo by to měl být? Komu je možné ukázat všechny skryté bolesti? Jen v té nejpokornější myšlence a v nesnaze je rozesmutnit, protože i já jím jsem. A jde vůbec sdělit, kdo je člověk, bez toho, aby člověka, který si vás skutečně váží a miluje vás, upřímě a neromantickou láskou, aby ho nerozesmutnilo, když mu sdělíte kým jste i se všemi vašemi bolestmi, které si nesete na zádech? Kdo je dostatečně silný, aby neměl potřebu mou bolest poslat dál, když už já ze slabosti podělit se o to, co mě dělá mnou, totiž mé bolesti, jsem nebyl schopen, jen a jen mou, bolest udržet v sobě. Jen pro ten sobecký pocit, že chci, aby někdo věděl, kým jsem. A kdo je vlastně dost silný na to, aby svou vlastní bolest neposlal dál? Kdo na světě nevyřkl jediný bolestný výkřik pro povzbuzení okolních lidí k tomu, aby se taky trápili, už jen tím že ví, že se někdo jiný trápí. Kdo. Proč člověk touží po společnosti i tehdy, když ví, že na tom není dobře. Proč se člověk nezachová nesobecky a neshine sám a v bolestech. Proč má člověk potřebu vždy vztáhnout ruku po někom dalším? Ze slabosti a strachu, že nikdo neví o jeho bolestech a z té nízkosti toho dalšího trápení nad tím, že je sám. Takže dejme tomu, někdo se trápí nějakou bolestí a k tomu ještě i tím, že se musí trápit sám. Kdo tedy... kdo je v této situaci dostatečně uvědomělý, aby tušil, že když se podělí, tak možná pootevře dvěře lidem jeho blízkým k poznání jeho samého, ale také jim naoplátku vezme trochu z jejich radosti. Jen kvůli vlastním potřebám.

Najednou jsem měl pocit, jakoby něco velmi zlého a temného hledělo na mě skrz mé vlastní oči a musel jsem odvrátit zrak od zrcadla, abych se zbavil dojmu, že jsem neustále doháněn a sledován kýmsi možná ve mě a možná někde ve světě, který mě není dotknutelný, což ovšem nevyvrací tu skutečnost, že tu může být.
 

Tak se vrací nevděčnice

Pátek v 19:13 | YY |  Diary
Drazí čtenáři,

no, řekněme, že se necítím úplně nevděčně, že sem dokázala tři týdny nenapsat ani písmenko, protože tomu tak není. Hodně věcí se podělo a já jsem je sem psala. Ale jak jsem nad články k jejich vlasnímu konci přemýšlela, nikdy jsem je nezveřejnila. Některé myšlenky jsou příliš fixované na určitý okamžik a jsou lidé, kteří by nemuseli pochopit, že co jsem někdy napsala, je velmi často až natolik pevné, že to dál jak na ten moment není platné. A tak je to i se spoustou mých pocitů. Asi spíš pocitů a dojmů než myšlenek. Ano, to jsou správné termíny. Dojmy a pocity.

Nicméně... teď tu pro Vás mám něco, co by mělo být méně podlehnutelné času /jestli něco takového vůbec existuje, dejme si předpoklad, že ano, ale jen pouze předpoklad, protože není možné ověřit, jestli něco takového vlastně je, takže to stejně tak ani vyvrátit nelze/ a to je to, že jsme byli minulý týden v hospodě s prváky a jsou skvělí!

Na některé z nich nemám úplně vyhraněný názor, protože jsem s nimi všemi neměla čest se bavit více. Je jich hrozně, ale to bylo i nás, i když je faktem, že u nás to prořídlo velmi brzy. Zpět k myšlence, tihle prváci, většina z nich jsou milí lidé, ale kdo z nich mi skutečně padnul do oka, vlastně ani nebyl náš prvák, nýbrž prvačka od humanistů, což je mi docela líto, jelikož s nimi nemáme žádné přednášky, jedině taktéž s humanisty, ale už druháky, jakožto i naší prváci, mají s prváky humanisty přednášky, kam právě chodí tato slečna. A zůstaňme tedy u ní, je hrozně krásná mimochodem, ale to není ono, píše poezii, což není můj obor, takže jsem jí vlastně napsala na její tvorbu asi půl stránkovou reflexi o tom, jak se k tomu nemohu vyjádřit, nemoc z nového povolání, jakoby nestačilo, že si v obchodě už nemůžu koupit žádnej hadr, protože je to všechno šitý hrozně, teď už se ani k ničemu nemůžu nezcestně vyjádřit, ale co je hlavní a to je to, že fotí.

Docela mě až mrzí, že dám svůj starý Canonek (600D) ségře, ale to až přiletí, takže teď mám na víc jak dva týdny foťáčky oba pro sebe, btw. není to jakože bych musela, ale už jsem jí řekla, že jí ho prostě dám, protože je to moje ségra a taky, proč mít něčeho víc než potřebujete, neplatí pro knížky a chtěla bych říct, že i na myšlenky, ale... občas se mi ukazuje, že mít jich víc než je potřeba, je veliká nevýhoda, koupila jsem si totiž nový Canon(5D) a plánuju této slečně půjčit zrcadlovečku, tu 600D, jakože úplně domů a tak... aby mohla fotit sama, kdykoli.

Taky jsem se s ní od hospody už jednou viděla. Přijela za mnou na druhej konec Plzně, protože se přišla podívat na moje lizzardí miminko, je mu přes rok, ale vždycky to bude moje miminko :D, takže mi pochválila pokoj a říkala ať se ho už nikdy nepouštím, jelikož je fakt velkej a má super výhled a tak... což má pravdu, mám to tu značně ráda :3 . No a na procházku po části Plzně, ve které bydlím nakonec nedošlo, jen jsme tak celou dobu seděli a povídali si, což je velmi často hodně uklidňující, uvolňující,... A asi v neděli spolu půjdeme na promítání, na což se docela těším, jakože když jsem to říkala Woodymu, tak jsem mu i říkala, že si přeju s ní jít sama, ne že by se měl bát, to ne, jen prostě chci mít nějaké kamarády jen pro sebe a mít pocit, že mám za kým jít a kdo mě bude znát jen jako mě. Ne jako YY a Woodyho. Je mi občas nepříjemný, že jakékoli přátelé mám, znám jen s Woodym, takže vlastně neví, jaká jsem jako já sama. A asi bych si tuhle slečnu chtěla zařadit k těm především mým kamarádům ne k "našim" kamarádům. Nevím, jestli se to nejeví sobecky a možná ano, ale když bydlíte rok v městě, kde máte kamarády, kteří Vás znají jen jako někdo od někoho, tak Vás to prostě jednou mrzet začne.

A ne že by mě ti lidé neměli rádi a nebo bych byla primárně ta holka od Woodyho, to ne, jsem svébytná osoba a všichni to ví, jen si mě už neumí představit jen jako mě, bez něj. A to mě trápí. Takové přátele mám jen zřídka, jen češtinářku ze střední, která je mimochodem naprosto úžasná, což mi připomíná, že se musíme domluvit na tom table top eve-u, pak pár kamarádů z Republici, ale jinak spolužáci nás znají už jen jako pár, poté kamarádi od Woodyho, mě znají jen jako YY od Woodyho, ne protože bych byla tak fádní nebo nudná, ale protože ho jednoduše znají o dost déle než mě. Woody všeobecně má snad jen letité přátele.

Btw. Jak jste na tom s Halloweenem? Já půjdu za plague doctor-a, takže mám před sebou docela dost práce, vzhledem k tomu, že mě příští týden čeká práce v Praze, na DesignBloku, takže nebudu mít čas na tom pracovat.

Nicméně, přeji Vám jen krásné dny, i když je to nemožné a vlastně díky té nemožnosti můžeme o to víc ocenit krásu oněch dní. Ale i tak.... Mějte se krásně. :))


Někdy svědomí bolí víc než nezapomenutý cit

14. září 2018 v 22:22 | YY |  Diary
Vážení čtenáři,

tohle bude asi další z těch story článků. V poslední době jsem začala totiž ještě daleko víc váhat nad tím, co se okolo mě děje a jestli skutečně to takhle chci. A zjistila jsem, že dost možná ne. Ale co je lepší... zjistila jsem, že tak jak to kdy dřív bylo, to nechci už vůbec. A tak mám docela pěkné předsevzetí.

Něco se musí změnit. Vůbec nevím, co to je. Ale něco se sakra musí změnit. /Podle mě to bude ta vejška :DDD strašně moc mě to tam stresuje a pak je mi hrozně./Jsem skutečně nešťastná v tom, jak vedu svůj život. Nedělám ani při nejmenším, co bych chtěla./Kromě bruslení, kreslení a tak.../ Ale styl vedení toho života, když se naučím dělat takhle, tak už jinak život žít nebudu. A tohle není cíl mýho života.

Měla jsem pocit, protože mi chybí přátelé, že si opět jen stýskám po věcech a lidech, které jsem v minulosti měla. A ano. Není to úplně mimo, ale v jedný věci, ve který jsem si myslela, jsem se hodně mýlila. Myslela jsem si a za to bych zasloužila umlátit k smrti, že se chci vrátit. Do minulosti. Dneska jsem se s tou minulosti střetla zas na pár minut a jediný, co jsem měla v hlavě bylo to, jak jsem klidná. Klidná. Jako fakt. Cítila jsem se docela nad věcí, protože ten pocit, kterej jsem myslela, že budu mít při té chvíli tam nebyl. /Čekala jsem, že budu brečet a že budu smutná a v depresi a přitom.. vůbec. Prostě jsem jen potřebovala říct, co se skrývalo a nic víc./ Nebyl tam strach nebo smutek nebo nějaké další emoce. Byl v tom klid a plán, jak věci napravit. Vlastně ne napravit jako zcela, ale vyřešit situaci.

Vlastně jsem do toho šla s úplně jiným záměrem a docela sobeckým a pak jsem si uvědomila, že to pro co jsem přišla se mi nakonec nelíbí a byla jsem ráda, že to druhá strana měla stejně. A když jsem pak dojela domů... byla jsem spokojená. Neskutečně moc. Po hrozně moc dlouhý době jsem se cítila volně. Protože asi jediný, co mi týralo mozek nebyl stesk, nebyla to nějaká ta nostalgie, ale bylo to zasraný svědomí. Prostě mám potřebu vyklopit věci, jak jsou.

Nicméně... asi vůbec netušíte o co jde, ale to vlastně tak docela nevadí, protože tyhle články jsou beztak pro mě. :D

Přeju Vám krásný věčer. :)
btw. jsem zas o rok straší. ._. Jo a slavila jsem s kámošem, včera a zas blinkal xDD tak jsem z toho měla zas je prdel a pak jsem v po 4h spánku ještě se zbytkáčem pádila do práce.

 


Jaká je povaha citu?

3. září 2018 v 23:46 | YY |  Povídky
Měl bych se tak cítit? Měl bych mít pocit, který mám? Vlastně mi přijde tohle všechno docela směšné. Smutné. Sám nevím, možná je život každého člověka, tak trochu tragikomedie. Mnoho nocí jsem přemýšlel, jaké by asi byly, kdyby všechno šlo podle mých pocitů, kdybych jednou pro vždy odmítl svůj mozek a udělal, co bych chtěl. Jak by vypadaly asi mé dny. Jak by vypadaly dny, kdybych se naučil nelhát. Kdybych přestal předstírat a kdybych všechno, co držím vypustil ven. Jak moc by se zbořil hrad, který jsem stavěl poslední rok? Jak moc by se zničilo království, kdyby vyšlo na povrch, že zdi onoho hradu jsou stavěné z lebek, kostí, těl mých přání a emocí, pohřbené a schované za silnými vrstvami nátěrů. Jak moc by to otřáslo královstvím, kdyby se ukázalo, že celé je to pod palcem krutovládce, který nemá slitování a vše jak se rozhoduje je chladnokrevné a jen za vidinou úspěchu. Jakékoli jiné věci nejsou potřebné. Ale najednou... Brány hradu už nikdo nestřeží. Nakonec tu zbyl jen Král, který tu zemřel sám.


"Dřív jsem si myslel, že najít lásku je to nejdůležitější na světě. Najít někoho, kdo Vás miluje a Vy jeho, kdo Vám rozumí a je tu pro Vás.." Byl přerušen, "ale to je něco naprosto jiného. Milovat neznamená rozumět člověku. Znamená to tolerovat rozdíly, láska je jako žár, co vezme vždy vše sebou- nevidím to jako něco, kam patří pochopení. Ten kdo miluje nikdy nechápe druhého. Jen si na to hraje, aby se mohl opíjet pocitem lásky, který v něm ten druhý vyvolává. Láska je docela sobecká věc. A jestli ne, pak je to následovně. Člověk, když miluje víc jiné než sebe, je hlupákem, který ustupuje a je středem manipulace a když miluje víc sebe než jiné, je sobcem, který nedovoluje jediný kompromis, osočuje druhého, že se mu dostatečně nevěnuje a vždy má spoustu argumentů proti svému jádru lásky. A není to vůbec myšlené dobře. Láska je nenávist poháněná sobeckostí a chtíčem po pocitu. Láska nemá vůbec žádný kořen v nějaké smysluplné dohodě. Je to jen vzájemné zapalování se, láska je poněkud přeceňovaná věc slaboduchých lidí."
"A přece to máme v genech. Také toužíte znát opět ten pocit, kdy v pohledu druhého vidíte pocit. Je to něco neskutečného, vím, jak vypadá láska, je to výraz ve tváři, je to letmý úsměv a jsou to i malá gesta starosti a přece je ta láska líbivá věc."
"Znechucujete mě. Přestaňte, prosím."
"Omlouvám se, vážený příteli. Jen jsem chtěl říct, jak vypadá láska."
"Líbivá je určitě, ale tak nízká, že se jí opíjí jen chudáci a hlupáci. Je to horší než víra. Nutí lidi k lhaní, k nepřípustným situacím a k chování, které se nesluší pro někoho tak inteligentního jako je člověk."
"A přesto jste měl i vy svou lásku," sežehnuvší svého přítele v konverzaci káravým pohledem.
"Ano, z mladické nerozvážnosti." Dořekl a opustil konverzaci se slovy, "už tedy půjdu příteli, nechť je Vám žehnáno." Poklonil se a odešel. Cesta jeho byla dlouhá, ale kvůli dobrému námětu na přemýšlení ji zdolal jako by šel pár metrů. Došel ke svému příbytku a zasedl. V tichu a samotě seděl dál.

"Je tohle výsledek inteligentních lidí?" Vydechl se zavřením víček, která toužil už nikdy neotevřít k realitě.

Jak jde život? Tak jak minuty a hodiny říkají, ne? Rychleji ne.

1. září 2018 v 18:17 | YY |  Diary
Vítejte drazí,

v pátek skončil můj druhý týden v práci a v budově A jsem snad vše, co jsem měla dokončila. A vlastně i v budově C. Pro ty kdo neví, pracuju na recepci nejznámější jazykovky v Plzni. Nicméně! Jsem tam tak trochu spíš jako holka pro všechno, co je potřeba :D. A jelikož jsem bláznivý workoholik jsem s tím spokojená. Občas je to teda zlo, běhat po třech budovách a tak... ale je to sranda. Zatím mě to tam neskutečně baví a propos...

už jsem se docela zbavila i bloku mluvit, ne úplně, ale pracuje se na tom. Nicméně- zkoušku mám, na ájině pořád pracuju a v práci je to super, hrozně se těším až bude začínat první pololetí dětem a podzmní trimestr pro dospěláky, prej budu v práci od rána až do večera! :OOO těším se jak malá. :D Teda... trochu tím zameškám pár dní ve škole, což asi... no... :D kdo chodí na přednášky... lol. :D Nooo a taky! Co se mi nestalo.

Celý první týden jsme měli v práci příměstké tábory pro děcka, takže jsem měla hafo práce s jejich certama a tak... taky jsem hodně uklízela po recepci a ve skladě a tak... no a ty děcka tam měly rodilého mluvčího, vlastně houby, měly tam Mexičana a já jako... musím mu jít něco donést... co mu kurva řeknu... no a když jsem se odhodlala, tak to nakonec dopadlo dost dobře, pokecali jsme si... a týden na to, přišly holky z dovolené, stále zaměstnankyně, a on přišel k nám na recepci a jako: "vy jste mi tak chyběly!" a já jsem neskutečně čuměla. ON UMÍ KURVA DOBŘE ČESKY! .___. A byla jsem teda trochu nasraná! A taky překvapená a nadšená, je to bomba. :D To je jen tak pro podělení se. :)

No a do školy se docela dost těším, netěším se teda na zkouškové, ale to já nikdy. A přitom jsem neztratila ani jedinej kredit, mám všechny zkoušky, žádnej předmět si nemusím zapsat podruhé a v říjnu budu brigádničit na design bloku a taky chci v letňáku na stáž do Karlovarské Galerie, je spousta novinek a zatím všechno jde docela dobře. Taky dělám na propagačních materiálech pro naší fakultu a její katedry. Zatím to všechno tak nějak šlape, jak má.

Nicméně, jdu pařit, protože jsem toho měla fakt kopu a nehrála jsem skoro vůbec za srpen, jo a taky jsem si koupila svojí hru z dětství a to Neighbours from hell, plánuju koupit Borderlands2 a pak taky jednu z dětství a to je Hugo a vlastně i JackJazzRabbit...


No nic, mějte se krásně a nechť Vám všechno vyjde přesně tak, tak se přejete.
YY

Hodnota skutečnosti

25. srpna 2018 v 0:57 | YY |  Povídky
Nevadí. Skutečně to nevadí. Občas nám přijde, že dnešek je jediná důležitá věc na světě, a že dnešní nepohoda nikde v dohlednu nemá konce. Skutečně tomu tak ale není. A nejen docela, ale skutečně. Vlastně mi celý život přišlo docela neškodné, když se budu trápit. Ale dnes už to... dnes by to mělo stačit. Přecházím cosi, co si hrálo na skutečnost. A přitom to byl docela sen. Sen, který při setkání s realitou utekl. Utekl a rozplynul se všude kolem. A jak už se tak pára chová, mohl jsem na těch pár chvil sledovat ten úpadek a říkat si, že tohle není konec. A skutečně není. Vstal jsem z vyleženého důlku v trávě a hluboce se nadechl. Cokoli, co dřív mělo smysl, mě dnes jen přivádí k myšlenkám na to, jak už jsem starý, že se mi na koutcích objevuje po těchto scénkách přehraných v hlavě, jen letmý úsměv a nostalgická nálada. Je vlastně cokoli, co se dá považovat za skutečnost? Když nakonec ať už se věci staly nebo ne, vzpomínka v hlavě bude uložená úplně stejně jako zapomenutý sen. Jakoby se nic z toho nestalo, protože nad tím můžeme zpětně jen smutně přikyvovat a přehrávat si to naprosto identicky jako sny. Je tedy nakonec vůbec důležité jestli věci nějak byly, když dnes už vlastně nic z toho nemá smysl? Nic z toho není? Možná ano. Poznamenalo nás to. Změnilo, ale kolik z toho je vidět? Kolik z toho je dneska skutečností? Jejich odpudivý pach uskutečněných i neuskutečněných snů se s námi táhne a naše pyžmo, tak dostává na prdel. Už to nejsme jen my. Už to není jen náš tělesný pach, je to všechno, co táhneme s sebou. Zabloudil jsem. Ztratil jsem svou hlavu v nekonečné modři nebes. A tak by to možná mělo být. Měl by utichnout jakýkoli zvuk, který by se snažil hrát na důlěžitý. Protože nakonec zjistíme, že důlěžité je jen to, na co ukážeme, že je důležité. Spousta lidí se vám bude během vašeho života snažit namlouvat, co je opravdu a ve skutečnosti ono důlěžité, ale to jsou většinou lidé, kteří nad tím ani trochu nepřemýšlí a dělají jen to, co se po nich chce a cítí se dobře a bezpečně v tom neskutečně monumentálním systému, který funguje. A nikdo vás nenabádá, abyste ho ničili, nebo demonstrovali a nebo byli andrgraunďáky na pracáku, co jsou proti systému. Jediné, co tomuhle systému totiž chybí je mozek všech lidí. Hodně lidí nepřemýšlí a kvůli tacím je tu ten systém. Ale každý je nějaký. A vlastně i stejně hodnotný. Každý člověk se narodí s hodnotou, je jen otázkou, jestli si ji udrží. Někteří mají hodnotu už jen proto, aby jejich národ nesnižoval svou populaci a jiní mají trochu větši hodnotu. Sklopil jsem hlavu k horizontu a opět se zorientoval na planetě, na které se nacházím. Já.. sám nevím. Možná to jednou zjistím. Možná jsem taky docela zbytečný a má existence již dávno ztratila na své hodnotě, ale stále doufám, že jednou budu taky prospěšný. Že jednou zas uslyším, že jsem pro někoho důlěžitý. Že se jedno ráno probudím a nebudu se sám sebe ptát, "jak jsi sakra došel až sem?" Ale na tom nesejde, každý může přispět. Nějak... A já jen doufám, že jednou budu stát v kuchyni, která bude jen má, opírat se o okno a sledovat lidi za ním s dobrým čajem a spoustou zelených tropických květin okolo mě. Někdy má smysl i život, který je žitý skromě a sám pro sebe. Bez ohledu na okolní svět. Někdy si člověk prostě vystačí se zeboucíma bosýma nohama, čajem a oknem ven. Usmál jsem se a odešel zpět do ruchu města, který přemlouval, jak moc důležité je mým hmotné věci.

Práce, zkouška | učení je jednoduše součástí života všeho věku

24. srpna 2018 v 0:28 | YY |  Diary
Vítejte drazí u dalšího článku,

dobře si uvědomuji, že jsem tu skoro dva týdny nebyla a na svou obhajobu mám to, že... dřív jsem tu byla daleko méně často, poslední týden se snažím srovnat si zpět život. Nějak se vymanit z vlastní mizérie, kterou jsem si přivodila festivaly a jejich důležitostí, kterou jsem jim přiřkla. Ve skutečnosti jsuo docela nedůležité, jen jsem měla potřebuju vidět lidi, kteří již důležití jsou, ale to se dá zvládnout i jindy, tak proč se pro to hněvat a mučit si mozeček. Vlastně to bylo i kvůli něčemu docela i jinému, ale to zatím nechme na další rok.

Pracuji. Pracuji v nejznámější jazykovce ve městě. Jsem z toho nadšená a zároveň vystresovaná. Také se učím na zkoušku. Po večerech, tak nějak konverzujeme s Woodym, abych ztratila ostych a strach mluvit, vlastně jsem se chtěla učit ráno, věnovat tomu každý den dvě hodiny, pak jít do práce a večer se učit na zkoušku, ale zatím to stíhám nějak tak, že angličtinu i učení se na zkoušku stíhám večer.

V práci. Co je nového. Baví mě to. Jsem na recepci, vydávám lidem jejich zasloužené a vydřené certifikáty, také tisknu a pečetím a razítkuji nové takové ty maličké certifikáty o dosažené úrovni jazyka pro příměstské tábory, taky dělám v aplikaci naší jazykovky všechny potřebný změny, jooo a taky běhám po třech budovách a měním tam letáčky, srovnávám sklady a skartuju starej zbytečnej bordel. Je to sranda, je tam práce jak na kostele, hlavně s těmi sklady a skartací, ale pomalu se to všechno pročišťuje, z čehož mám radost. Jo a taky mám svůj pracovní mail.

Hlavně tu angličtinu trénuju, protože od září budu dostávat na starost zahraniční lektory a budu je provádět po městě a zařizovat s nimi všechno potřebné ohledně jejich pobytu, což... to je hlavní důvod, proč se po večer učím lépe anglicky. Aneb hodila jsem se do hodně hlubokých vod a uvidíme, co z toho bude.

Poslední dny, jak jsem neustále v jednom kole, stěhování, vyřizování potřebné byrokracie ohledně stěhování, nábytek, oblečení, jídlo, práce, Vary, Plzeň, tetování, práce, zkouška, angličtina, byrokracie, pěstoun, agama a její hraní si s žárovkou, mám ji tři, možná už čtyři dny a už rozmrdala dvě :D,... A propos.

Mám tetování. Navrhla jsem si ho už asi před půl rokem, ale pořád to bylo... ne nemám čas ani peníze. A teď jak jsem se nastěhovala, tak jsem neplatila kauci, takže se mi 5k vrátí z předešlého bydlení, takže jsem si řekla, "kdy jindy, než teď-" a bylo to. Nicméně... bylo to moje první na kurevsky nejbolestivějším místě na těle... A mi to ani moc nebolelo, tatérka říkala, že jsem zasranej masochista a když jsem jí řekla, že na jednom místě je mi to dokonce i příjemný, tak se smála. A říkala ať si přijdu pro další, že se jí do mě dobře píchá. :D Takže asi příští měsíc. Jo a taky mám už další telefon. Mám vlastně teď tři, ale používám jen dva.

Rozjebala jsem další mobil a šéfka se rozhodla, že mi bude psát na instagram, což je dost na číču, když si vezmu, že na instagramu můžu odepisovat jen z mobilu, kterej jsem si rozjebala, takže jsem si musela kopit novej, koupila jsem nějakou levnou androjďáckou shitku, jen aby to stačilo na ty zprávy a hotovo.

Opět jsem se nějak trochu rozepsala. Jinak už dva dny jsem zameškala bruslení, ale necítím se kvůli tomu špatně, jelikož jsem včera měla docela náročný den a dneska jsem se učila na tu zkoušku. Vlastně plánuji zas jezdit až po zkoušce, protože to není zprovoznitelný se vším, s prací, učením se angličtiny, čtením knížek na zkoušku a psaním seminárky, takže.. dávám si povolení. Jako hej, mohla jsem se celý prádniny učit anglicky a dokonce i učit se na zkoušku, ale ne.. já to všechno nechám na jeden jediný týden :D. Vlastně... už jen na 4 dny. A z toho jeden je ta zkouška,... ale zas... dnešní den teprve začal, takže ano, mám 4 dny. :D Ahhahaha.... kill me please.

stay pozitive guys, no... try to be pozitive, cuz sometimes you can start believe that you are pozitive and everythin around you its nice even if its fake.. soo try... ♥ love4every1 for real. I love you. you, you and you too. :) I hope You will have a such nice time, guys, no irony, I promise... see ya later.

YY

Pravda

12. srpna 2018 v 3:38 | YY |  Diary
Kdo je trochu víc poučen o filosofii, řekne si,

ajeje... tohle bude drsný, ale dneska se nebudu jako spousta filosofů minulosti i dneška zabývat přesnou definicí a vyhraněností termínu pravda. Chci spíš říct něco ve smyslu, skutečně je vždycky mluvení pravdy a naprostá otevřenost k užitku?

Tak jsem takhle poslouchala OneRepublic Good life a měla jsem z té písničky pocit, že bych měla se vším, co držím roky a roky v sobě jít ven. Že bych měla nakoupit obálky a psát dopisy. Vyznat se ze všeho, vysvětlit všechno, co bylo utajeno. Co jsem si skryla pro sebe. Co se mohlo zdát jako únáhlené a nebo dokonce nesmyslné. Ale.

Je tohle skutečně ku prostěchu a to ne jen mě, ale především lidem, kterým by tohle bylo směřováno? Jak by nad tím smýšleli, copak by to dnes ještě mělo nějaký smysl? A nebourala bych spíše jejich již zaběhnutý klid snad jen pro to, abych učinila klid svému životu?

A proto jsem myšlenku na dopisy zahodila. Domnívám se, že občas se lidi po naší cestě životem ztrácí a i když neříká se nadarmo, že jsou s Vámi navždy někde v srdci, na mysli a o to je to možná horší než když se na ty lidi nevzpomíná. A tahle myšlenka mě zas přivedla k filmu Eternal Sunshine of the Spotless Mind, úžasný film o tom, jak věci dopadají, když si lidé nechávají vymazat ty druhé z mysli. Kvůli bolesti, kterou cítí. Ale je i tohle správně? Ovšem, že ne.

Je pak jediná cesta, která by teda asi měla být ta rozumná. Mlčet, táhnout si sebou své nikdy nevyřešené věci, čistě pro dobro věci, není to faleš nebo lži. Je to čistě jen nerozdělávání vln na už klidných vodách. A jestli je to špatně, taky mi to tak zní, ale představte si sebe, v pozici člověka, který se právě vzpamatoval a najednou Vás zas někdo stáne zpět. Není to fér.

YY

Dění

10. srpna 2018 v 0:49 | YY |  Diary
Přeji příjemnou noc, drazí čtenáři,

na Slovensku nakonec bylo lepší počasí než jaké máme v Plzni. Dnes jsem napměřila v již zmiňovaném podkrovním bytě 35°C. Ale! Dnes jsem byla na definitivně poslední prohlídce bytu. Tyhle prázdniny asi na páté. Byla jsem z toho značně smutná. Když Vás tolikrát odmítnou, pak se nemůžete jednoduše přepnout a říct si, "prostě to jen nevycházelo."
Image result for I'm melting gif

Na Slovensku to bylo fajn a od doby, co jsme v ČR, chodíme s Woodym každý den skate-it. Já na Riách (trekové brusle) a Woody na boardu. Je to docela pěknej zvyk. Jakooo- s Woodym jde všechno skvěle, dokonce jsem si ho na hodně věcí vychovala, taky jsem ho naučila plavat, povlíkat postel, mazat si máslo na chleba /neuvěříte, jak to může být pro lidi, co jsou leví jako komunisti, těžký/, ale... mám pocit, jakobych... měla být jinde. Jakoby byl můj nejlepší kámoš. Ok YY, dobrej postřeh po skoro roce vztahu. Ale... včera jsem se ho ptala, jestli.. budeme kamarádi, když se něco hodně posere. A... on, že jo. Byla jsem z toho tak nadšená. Protože nejvíc ze všeho se dneska děsím toho, že mě lidi opustí. Že ztatím další důležitý lidi v mým životě.

Hlavně- jedna věc, co se hodně sere... DĚTI. Woody je jako kurevsky vážně se mnou fakt chce mít. A já jako- hej... budu 90% procent veškerýho času nasraná, budu je nemít ráda, budu na ně zlá a kdykoli se projeví jako děti, tak na ně budu křičet. Naprosto vím, jak se k dětem chovám. A nechci, aby mě nenáviděly, jen protože já nenávidím je. Ok, to zn logicky. :DDD Tak tohle se hodně sere.

Ale myslím, že se to všechno hned zas spraví. Vlastně... nemá se co spravovat. Všechno je... super. Jen... já chci asi zas něco víc... Ale! Až dostudujeme, tak chci taky do Anglie, za ségrou. Woody tam bude moct dělat něco s jazykama a já budu třeba v nějaký restauraci, ale! Budu pořád u moře, takže... worth it. :D

Někdy... někdy je vztah víc o přátelství než lásce. Docela smutný zjistit to ve dvaceti a pak už nad tím jen smutně funět do konce života.

Mírně smutná
YY

Lost between Elvis and suicide

8. srpna 2018 v 2:52 | YY |  Povídky
Dneska to bude naprosto jiné. Ano. Bude. Položila záda na podlahu. Sledovala, jak pomalu dopadá prach na dřevo, vlastně na docela nepovedenou napodobeninu dřeva. Ovšemže to bude jiné. Dál uklidňovala své srdce a snažila se nepropadat úzkostem. Vlastně ne, bude to naprosto stejné. A proto mě to nepřekvapí. Proto budu klidná, pokračovala. Hbitě se zvedla. Otevřela dveře a za nimi jen prázdná chodba. Položila ruku na kliku. Tady, přesně tady se jí dotkl. Zavřela dveře.
Dneska už je čas. Chápu, že to bude ještě pár let trvat. Věděla jsi to už loni, vlastně jsi to věděla, jestě než jsi to finálně ukončila, že to bude trvat roky, jestli ne celý život. Ale věděla jsi, že nikdy se cesta neopakuje. Dny. Dny jsou zajímavé v tom, jak velice jsou si podobné, ale jakmile se něco změni, už se nikdy nevrátí a dokonce jsou i naprosto jiné, než jaké dřív byly.
A ty tvoje jsou dnes takovéhle a jiné můžou být, ale nikdy ne stejné jaké byly.
Vlastně je to docela smutné, řekla si a že se vrátí o pár kroků zpět, hlouběji do bytu. Posadila se do otevřeného okna a sledovala lidi za dřevěnými rámy, které hlídaly celé její tělo s myšlenkami i duší, střežily je pěkně uvnitř, separovanou od ostatních věcí, lidí, aby byla dobře zmatená o tom, co je tedy skutečné. Věděla že, když opustí místnost, zapomene. Jen na chvíli než se sem zas vrátí. A chtěla. Hrozně chtěla zapomenout. Ale ještě chvilku ne. Jen v průhledném bílém tričku seděla v okně a vytáhla cigaretu na jedno potáhnutí. Tohle jí už přišlo docela neškodné vzhledem k tomu, jak často týrala vlastní mozek. Tohle by už nemělo škodit. Hodila nedopalek přesně do sousedovic kávy, stojící na balkóně už několik dní, o patro níž. Tohle je spolu s dneškem možná už desátý. Doslova vidlák středního věku, který si neumí ani vyprat a nosí věci, které zapáchají starobincem a potem, který zrál dobrých pár měsíců, nemyslela si, že by si nedopalků mohl všimnout, jelikož by se musel dostat k tomu, aby uklidil nebo snad jen se dokázal prohrabat přes nespočet kil odpadků a zbytků jídla snad možná i mrtvolky krys až po ty ještě běhající.
Otočila se do hlouby pokoje a viděla jeho obrys všude, kde dřív sedíval, lehával, stával. Objala si pas a dokonce i tam ho cítila. Cítila, jak se jí ještě dnes dotýká. Cítila, jeho spokojený pohled, když sledoval její tvář. Upadla na zem a nezvedla se dokud neslyšela telefon. Bylo to asi hodinu po jejím spěšném ustlání si podlahy. "Halo?" Snažila se být klidná. "Ahojky, jsem před domem." Zaznělo a hovor byl ukončen. Nohy se pomalu zvedly. Hodila na sebe jen velkou šedou mikinu a kalhoty.
Před odrbaným činžovním domem stál muž. Vysoký a už od pohledu sebevědomý a nadprůměrně přitažlivý. Chvíli se jí tvář zkoutila k znechucení. K znechucení k té normě. K znechucení k jeho arogantnímu ignorantskému chování. K tomu sebevědomí, které staví na vychvalování jeho rodičů. K znechucení k tomu, že vlastně i když ona je taková zkurvená troska a cítí se tak, vlastně je si docela jistá, že kdyby ona jen maličko zabrala víc v odvětvích, ve kterých on si tak věří, dozajista by se dostala do úrovní, kde je on a možná i dál. Ale na to neměla sílu. Věděla, že není dobrá. Věděla, že ani nic takového nechce. Věděla, že by mohla, ale nemá proč.
Zavřela oči a silně tlačila víčka proti sobě. "Jak ses měla?" Usmíval se a sledoval jí jako už pár lidí před ním. Věděla, že tohle je pohled brzy zlomeného muže. Dalšího. Věděla, že když tohle udělá bude zle. Bude zle všude. Neschová se před činem, který udělala. A tak si raději dál nutila idilku, ve které žila. Otevřela oči a celou cestu, co šli se snažila promítat si cokoli hezkého, co kdy udělal. Cokoli. Stačil jí hloupý úsměv, který on nikdy neuměl sundat, aby se donutila usmát se nazpět.
Zítra. Zítra ho zas budu mít ráda, alespoň maličko. Předevčírem jsem ho taky nenáviděla a včera jsem mu zas jen kvůli tělesné touze řekla ta slova. A dnes... dnes se usměji a jeho teplo mě donutí nebýt sama. Donutí mi věřit, že už nikdy nebudu cítit tu prázdnotu, která se objevila. Která se objevovala dokola. A dokola. Pokaždé, když jsem osaměla. Kdykoli. Nezáleželo, kdo slíbil, že tu bude. Nezáleželo kdy. Od dětství jsem nemohla být sama a on tu byl. A já pro víru v to, že tu bude překousla i občasné znechucení. Je to vlastně docela veselý příběh. Zabouchla dveře od odrbaného domu. Náhle se všechno rozpustilo. Byla jen milující společnost. Vlastně nám nezáleží na tom, koho jak moc milejeme, když nevidíme, že ten někdo miluje nás, je to k ničemu. Člověk nechce milovat, chce být milován. Je zcela životně důležité vědět, že je člověk milován. Se zabouchnutými dveřmi byla navěká láska zapomenutá a ona zas na chvíli omámená vlastní lží žila pár hodinek klidu, než za sebou nezavřela dveře bytu. Kde je realita? Je realita v tom, když jsme sami? Je realita v tom, když jsme s lidmi? Jsem ve skutečnosti veselá? Jsem zlomená? Já nevím. Nevím. Jsem ztracená mezi Elvisem a sebevraždou.


Mezi světy

5. srpna 2018 v 0:26 | YY |  Povídky
"Takže se zabloudil?" Podiveně na něj otočil pohled a bylo jasné, že jej nebude směřovat jinam dokud nepřijde odpověď. Jakákoli. Prostě jen odpověď. "To není přesné. Vlastně utonul." Netušil, že jeho zvědavost rozvíří ještě více, doufal, že požár, který právě rozpoutal tímto uhasí, ale jen přilil alkoholu do rozpáleného plamene. Oči netušící čisté bytosti menšího vzrůstu se rozpálily právě tak jako jeho zvědavost. "Utonul?" Vytřeštil oči. "Jako tam kam ještě nikdo nevkročil, aby se vrátil?"
"Přesně tam." Tiše jen vydechnul a doufal, že se ten malý už nebude ptát. Jeho doufání se nenaplnilo. "Mohl bys mi to, prosím, zopakovat? Mám pocit, že to úplně nechápu, jsem trochu hloupý, vlastně ne! Jsem jen maličko nepozorný, ale budu se snažit. Nejsem hloupý. Ne úplně."
"Nikdo není úplně hloupý, poslouchej pozorněji a vysvětlím ti, jak to v našem světě chodí..." dal se do vyprávění.
"...Je svět, který si lidé pojemnovali jako reálný, protože si ho mohou osahat a pomocí smyslových zkušeností usoudit, že existuje. Jenže tohle není ono. Tenhe reálný svět je krásný, ošklivý, ale vlastně není žádný. Je prostě tak, jak je a my mu dáváme až jeho krásnost, jeho ošklivost- jeho barvy. Jednoduše k tomu máme další světy, kterými prolínáme tento. Aby byl barvitější, zajímavější. Kdybychom byly jako zvířata a tyto další světy nedokázaly vnímat a udržovat v rovnováze, pak bychom vnímali jen to, co je pro nás potřebné a neužívali si ničeho navíc. Byl by to černobílý svět, který prostě je a my ho ani nijak zvlášť nevnímáme. Kdežto tyhle další světy nám ten reálný svět okořeňují. Jsou jako barvy do omalovánek, jsou jako je látka pro střih, jako jsou ingredience pro recept. A teď si představ, že tenhle svět je svět snů. Svět myšlenek, svět emocí. Svět myšlenek je nad všemi těmi světy. Je to svět, něco jako kontinent a svět snů a emocí je jako konkrétní země. Je nutné tyhle světy chránit a jen lidé ovládají jejich rovnováhu. Podle toho jaký jsi člověk, tak se světy mění a dokonce i ten reálný svět, je třeba aby byla nadvláda lidí, kteří jsou citově vyrovnaní a taky těch, kteří nesní zle vůči jiným," byl přerušen.
"Počkej, ale jak se teda v něm mohl utopit?" Seděl napjatě kousajíc si nehty, přesto jen zvědav na podání svého vypravěče.
"Ah to-" ne o moc straší účastník konverzace zklesnul na hlase i pozitivitě rozpravy, "to není veselá příhoda... Když je někdo sobecký, svět snů a emocí, rozpoutává válku."
"Válku? S kým?" Skřítek dál poslouchal poslušně svého vypravěče.
"Emoční svět se Snovým se chtějí dostat k větší moci, kterou má jen svět myšlenek. Všechny světy pod něj patří až na ten reálný, ten je jako planeta s kontinenty, ale i planetu můžeš zničit, když zničíš její části, proto je třeba je držet v rovnováze. Kdyby na světě převládlo moc sobeckých lidí, svět myšlenek by se rozpadl na kousky a všechny sny i emoce by se volně potloukaly po reálném světě a přelétaly jako neviditelné harpije z člověka na člověka a rozpoutaly by válku i mezi lidmi. Lidé to berou na lehkou váhu, většinou ti sobečtí, pak ti milí to moc neřeší, protože doufají, že stačí, že vlastní duši vedou správně, ale jsou tu i tací, kteří se snaží vychovávat lidi okolo sebe k lepší rovnováze světů, je ale otázkou, jak by svět vypadal, kdyby byly v nadvádě jen hodní lidé."
"A co je mezi světy duše?"
"Jsem rád, že se ptáš. Duše jsou hranice snů a emocí, drží se zpátky, aby se nemohly šířit dál-"
"A byly sny a emoce vždy špatné?"
"To jsi špatně pochopil, emoce a sny nejsou špatné, jsou úžasné, jsou jak milé dámy, které jsou krásné a zabávné, člověk se s nimi nenudí, svět je jako nikdy nekončící atrakce, jenže s takovými přichází i špatné věci, které člověk dělá ostatním okolo sebe. Moc emocí i moc snů nikdy člověku neprospívá a proto je duše drží přesně na těch místech, kde mají být. Ale duše lidí slábnou, lidé je utápějí v slastech a snech. Snaží se žít lepší než je reálný svět a pak zabloudí a nikdy už se nevrátí zpět. A tak umřel i on."
"Byl jsem tam. Zavřel jsem oči a byl jsem duše." Skřítek měl slzičky na krajíčích. "Stál jsem tam a držel ho za ruku, když se pustil řetězce duší a vkročil do světa snů jako do propasti." Skřítek se rozplakal a druhý účastník konverzace zůstal vyděšený sledovat skřítka.
"Ty..." najednou mluvil jakoby strávil den v poušti, "jsi cestovatel mezi světy..."

Skutečně skutečný plán prázdnin

1. srpna 2018 v 15:36 | YY |  Diary
Tak jo, vítejte drazí přítomní,

čím bych mohla začít, co bych mohla říct a nebo co bych chtěla sdělit. Je toho spousta. Prve... Jsem docela smutná. Je hrozně věcí, které nejsou, jak mají být. Nebo- jinak. Možná tak, jak bych si je přála mít. A nebo možná jen chci moc věcí najednou- nevím, asi jsem zas jako obvykle moc sobecká. Nicméně- Netuším, jak to Woody dělá, ale všechno mu vychází a já jsem z toho trochu překvapená? Závistivá? Možná. Přeju mu to. Jako nikomu, ale... Taky bych si přála něco málo, ovšem, často jsme si vlastně strůjci toho, co se nám děje, takže jeho píle, jeho úspěch a já jsem ráda, že tu můžu být a podporovat ho. Proč ne? Vlastně...

Vlastně jsem jen zas moc zaslepená tím, co se děje kde komu a přehlížím, jaké fajn věci se dějou i mě samotné. Nicméně- budu mu kreslit přebal knihy, bude si nechávat vydávat knihu, už byl v nakladatelství a vypadá to, že si jí do Vánoc, s mojím artem, budete moct pořídit v nějakém tom knihkupectví.

Jinak... o věcech, které mě skutečně tak trochu trápí teď budeme ještě chvíli mlčet, jednou se snad i ty zhojí a budou tu trčet ve slovech, jako připomínka mě samotné, že už pominuly, ale dnes tady ještě nebudou.

A teď k věci. Půl prázdnin jsem strávila hraním, flákáním se a hledáním bydlení. Už jsem byla na asi 5 prohlídkách a jednou jsem byla odmítnuta na základě rasy, ahahah- a možná dvakrát, jedni jen neměli dost odvahy to říct nahlas, nebo možná měli dost slušnosti. Byl to docela milý starší pár, škoda, že to nevyšlo. Stále nic nemám, bojím se, že skončím jako loňský rok. Další půlka prázdnin bude asi vypadat následovně, zítra velmi brzy ráno jedeme na Slovensko, takže naprosto celý Advík missnu. Ale je to tak správně.
Cítila bych se hrozně. Měla jsem tak trochu dojem, protože sama se ohledně minulého vztahu ještě necítím dobře, že bych tím akorát dráždila nezhojené rány. A to není zrovna to, co bych chtěla. Určitě ne. A zvláště ne tomuhle člověku, je pro mě vlastně ještě dnes velmi důležitý, nechtěla jsem o tom tady mluvit, vlastně jsem o tom nemluvila celý ten rok veřejně nikde. Nepřišlo mi to fér k Woodymu. Ne že by měl dovoleno můj blog číst. :D Ale zas na druhou stranu, chtěla jsem dát onomu člověku možnost se zhojit. Proto jsem měla za to, že to pomůže. Že pomůže, když budu hrát, že jsem šťastná, protože bude mít vůli jít dál, protože se bude zdát, že cesta zpět, už není, i kdyby tomu tak nebylo.

Sama moc ještě nevím, co se děje. Ani po roce :DDD. Vlastně... Mám docela strach, že jsem si dost dobře vědoma toho, co se děje a proto sedím a vlastně nerozhoduji o ničem, co se bude dít. Vlastně jsem se docela zřekla se pro cokoli rozhodovat. Prostě nechám svůj život jít a jdu tak nějak, jak jde on sám.

Nicméně- to Slovensko, budeme tam asi skoro týden, asi zhebnu horkem, nevím, kdo má sakra podkrovní byt. Takže tu už víc jak měsíc trpím u Woodyho v podkrovním bytě, kde je skoro celý den přes 30°C a k večeru se to hodí na tu 30tku a někdy i třeba o stupeň méně. A na tom Slovensku to bude daleko horší, asi se půjdu a odbouchnu se. Ale! Díky tomu, že jedeme dřív stihnu Pride, ségra mi nedávno vyprávěla o Pride-u v Brightonu. Jsem smutná. Kvůli bydlení a tak jsem letěla možná tak do pryč.

Taky jsem si zapsala již předměty na zimák i letňák ve druháku. Jsem vyděšená. Hrozně moc. Ale to nějak půjde. Snad. Taky celá září budu pracovat, takže jeden týden ve škole missnu, tak snad to nebude vadit. Ah! Sakra! Já už vlastně vím, svůj rozvrh! Takže musím napsat do práce, kdy budu jaké hodiny a dny stíhat. A vlastně bych si měla ty předměty schválně asi napsat podle práce. Ahhhh... Uvidím. Kašlu na to. :D Ne... musím to udělat. Ah... No nic.

Užijte si studenější počasí, ať už jste kdekoli a hlavně dodržujte pitnej režim a tak...
YY

Skutečný plán prázdnin

23. července 2018 v 14:50 | YY |  Diary
Pamatujete se ještě, drazí čenáři, na docela pěkně vypsané destinace a akce, které chceme navštívit?

Tak polovině z nich asi padlo.

Anglie
Nemám na ní prachy, jelikož se musím, zas a znovu stěhovat. Nějak mi to zas nevyšlo, ne mojí vinou, takže se v srpnu opět stěhuji, takže na letenku do Anglie můžu zapomenout. Jooo a taky, díky práci.

Německo a moře
Woody chce do dojčlandska, ale ne k moři, takže tam budu za ním stát jako ocásek a poslouchat, jak mu v dojčlanštině jeho ex-šéfík honí péro slovama. ._. nice.

Pride
Budeme v tu dobu na Slovensku, protože to vyšlo datem upe na hovno. suuuper.

Advík
no money, no funny, vlastně se mi tam ani nechce, chtěla jsem tam jen kvůli partě, vlastně už ani kvůli té, jen kvůli jedincům, kvůli Houbičkáři, Čočkovi a Danovi, takže tak- a na to přemýšlím, že bych jela jen na jeden den a co je.


Ale to nevadí, jelikož jsem v oblibené kavárně potkala jednoho kluka a děsně si s ním rozumím a vypadá to, že budem spolu a s Woodym chodit jezdit a k vodě a tak- těším se. Takže ty prázdniny nebudou marný. Jo a taky jsem včera dostala už dárek k narozeninám od Woodyho a zítra mi přijde dárek k narozeninám od strýce.

Jsou to trekové brusle. Chtěla jsem je tak 3roky, a taky! k Vánocům si asi budu přát lední brusle a budeme s Woodym chodit na stadion- hrozně moc se těším♥

Jo a taky mi má zítra přijít paruka na společný cosplay, co budeme s Woodym mít. :DDD Ještě chci dodělat Abbču, ale na to ještě mám čas, už jsem promyslela jak. Teď už jen bydlet a mít na tom místě všechno, abych mohla bezpečně kutit a nebát se, že se zas budu stěhovat. Je to k nasrání. .____.


Možná

6. července 2018 v 18:13 | YY |  Povídky
Hlavně mlč. Hlavně mlč. Snažila jsem se těžce vnutit si myšlenku.
"Jak se dnes vyspala?" Přišel až k posteli a políbil mě na čelo s tím, že se posadil vedle mě.
"Eh, jo- šlo to." Hlavně mlč. Opět se mi hnalo hlavou. Vím, že dnes je všechno maličko jinak. A to o čem se mi pomalu každou druhou noc zdá. Ne. Nemůžu si to dovolit. Nesmím šlápnout zas krok zpět. Hrozně práce dalo se dostat do takového psychického míru. Nemůžu se vrátit zpět do rozpačitosti. Do nejistoty, do strachů, do úzkosti.

Jednou ti ale nebude stačit jistota a pěkná tvář. Ne. Ne. Ne. Bude. Jsem si jistá, že ano. Doufám. Přeju si.

Někdy se probudíte a svět vám přijde jako playlist. Plnej špatných i dobrých písniček, jenže je spíš jako přednastavej playlist v rádiu. Nemůžete je přětáčet. A některý věty písniček, i když možná neměly hlubší smysl, někdy ho tam vidíme, ať už tam byl a nebo ne.

"Máš hlad?" Usmál se a zamilovaně se koukal na mě. Zase jsem byla nevózní, protože jsem věděla, že jsem kurva šťastná, ale jinak. Jsem šťastná za to, že tu je. Že nejsem sama, jako většinu posranýho času, kdy jsem při vědomí. A když tu není jsem hodně osamělá. Může to být kdokoli jen nesmím být sama se sebou. Nesnesu to. A on byl tím, kdo tu chtěl být a tohle by ho asi mělo dělat tím, co mě u něj drží? Ne to asi ne. Je to to, že je tak chytrej a je zároveň pako. To mě tu drží.
"Ne, díky..."

...I saw a girl in my dreams, she kissed me on the face
I guess it's just another one of those days when I'm missing everything...


Jsem tak klidná, protože jsem vlažná? Jsem emočně tupá? Jsem prázdná? Ne. Jen někdy... někdy láska není dost.

"Miluji tě."
"I já tě." možná? snad ano, nechci lhát. nelžu.


Jsem v zimáku

3. července 2018 v 13:42 | YY |  Diary
Vítejte drazí u dalšího článku,

dostala jsem se zas na chviličku k psaní, jelikož je Woody pracovně vytížen. Má dva kurzy denně a ve středu tři. Takže bude příští měsíc hrabat peníze lopatou. Vlastně i tento, jelikož Cambridge zkoušky. Certifikátové období. Nicméně- JSEM V ZIMÁKU. Byla jsem včera na zkoušce z Logiky. To nechcete. Kdybych to měla nějak lehce shrnout, tak je to vlastně matimatické ověřování vět a převádění do "formulí", ve kterých je možné ověřit jejich pravdivost a správnost úsudků.

Je to mazec, je to prostě matika, akorát že z vět. A bez čísel. :D Ale! Málem jsem dostala jedničku. Vlastně- Logika mě hodně bavila. A Woodyho málem vyhodila :DDDD. To jsem si docela užila, protože nikdy nic neumí tolik jako já/teda až na analytickou filosofii, protože to je spíš lingvistika/ a vždycky to okecá na stejnou známku a nebo na lepší, protože je lepší řečník /Lol, vlastně ta zkouška z logiky začala takhle "Já nejsem moc dobrá v mluvení, takže budu asi raději, když se budete ptát a já budu odpovídat-" "No, ale jste tu ty tři roky, abyste se tohle právě naučila." a já jako... oops, ok. :DDDD/ a proto jsem konečně ráda, že se někdy taky ohodnotilo to, jak jsem v čem taky dobrá i já.

Jakože jo- kdyby měl něco nakreslit, tak je to bullshit, ale víte jak. Mimochodem! Spolupracuju s fakultou a jejími katedrami na jejich "loga" na propagační materiál, hustý ne?! :D jsem z toho docela dost nadšená.

Jo a taky- mám práci. Budu na recepci jazykovky. Budu tam lidem vyřizovat kurzy a tak.... Joooo a taky mi ředitelka říkala něco jako- "Budeš chodit s cizovajazyčnýma lektorama po MHD podniku a živnostenským úřadu a tak-" a já jako- shit. Budu muset mluvit anglicky?! Ale však mám v životopise B1, úroveň, což je ta maturitní- sakra! ._. Neumím mluvit. Ale to se prostě nějak udělá. Snad ta chvíle nepřijde. :D

A taky- díky tý logice mám dostatečně kreditů do druháku zimáku. Ohhh yea. Takže i kdybych zbylé předměty podělala, tak je to v suchu. Takže jsem docela ráda, protože jsem zvědavá na tu spolupráci s fakultou a tak. Jakože fakt nerada bych teď vypadla. :D Protože ta práce je spíš práce na srpen a září a od října je to jen pár hodinek denně, takže tak.

Noooo a teď vlastně mám od Woodyho klid až do šesti. Takže přemýšlím, že pojedu domů/jsem u něj doma/ vezmu si nějaké nové oblečení, sluchátka, nemám tu ani jedny, no a půjdu někam chillit, jelikož další zkoušku mám až jedenáctého a pak až v srpnu, takže docela chill teď, na logiku jsem se učila den předtím, teda na tu bylo nejdůležitější mít hlavně všeobecný přehled, který se moc nedá naučit, to musíte mít ze semestru, což já jsem chyběla jen na jediné přednášce a tak nějak jsem se tomu docela při zkoušení vyhla, což jsem byla sakra ráda. :D Protože to jsem nějak od spolužáků moc nepochytila a na to, co se mě k tomuhle tématu ptala, jsem na-freestyle-ovala xD.

No nic, užijte si krásné prázdniny a s těmi, kteří jdou- se možná uvidíme na Advíku a možná i pride-u :)
Užijte si jen ty nejkrásnější dny a počasí také, jaké Vás potěší. :)) Protože štěstí není v tom, co máme nebo nemáme. Je to v tom, jak život prožíváme ne o tom s kým, kde a s čím. Jde o nahlížení a proto... netopte se ve věcech, které se změnit nedají, ale hleďte k tomu, co je měnitelné a udělá Vás šťastné.

YY

Kam dál