Flákám se a flákám

31. května 2018 v 23:49 | YY |  Diary
Oló,

drazí čtenáří asi po tomhle semestru končím s vysokou školou. Nebaví mě to. Sedím tam x-hodin a nemusím nic. Nikdo po mě nic nechce. A já už taky nic nechci. Prostě se nedokážu k ničemu donutit. K učení se na zkoušky, k tomu si je vůbec zapsat. Nic. Prostě nechci. Nechci to dělat a tak taky nebudu. Prostě mi to nejde-

najednou mám v hlavě spíš tu představu, jak budu chodit do práce, tam budu něco dělat a když bude konec půjdu domů a budu mít svatý klid nebudu must nic dělat. Doma jen uvařím a udělám všechno, co patří k domovu, ale nebudu muset řešit školu ani práci. Prostě nic. Budu mít svatý klid. Budu moct hrát hry, koukat na filmy a to xhodin denně- prostě jak budu chtít.

A skutečně nad tím velmi přemýšlím. Prostě a jednoduše se mi nic nechce. Nemám jedinou vůli pokračovat.
Letos asi pojedem s Woodym na společnou dovolenou. Chtěla jsem do Řecka, ale spíš do Itálie. A jako- nevím, fakt bych raději lítala po dovolených až budu mít práci a prostě- nevím, nechci už chodit do školy. Fakt mi to nebaví. Zejména protože se prostě už neumím donutit cokoli dělat- a jako- To je vlastně to nejhorší no. Jak bych mohla cokoli dělat, když nechci.
 

Nějakej random článek | blý blá blé

19. května 2018 v 1:13 | YY |  Diary
Hello there nebo Oh hi Mark,

dobře, myslím, že tohle jsou docela inside pozdravy, nicméně- neměla jsem poslední dny moc čas se tu ukázat. Buď jsem celou noc trávila psaním seminárek, nebo učením se na zkoušku/ale většinou jsem hrála/. Lol. Mám jedničku. A to jsem se učila v hrozném psychicky špatném vypětí. Nakonec z toho vzešla docela dobrá práce, kterou jsem odevzdala docela ráda. Muahahhaha.

Nicméně- seminárky mi moc dobře nejdou :D. Nebaví mě to. Psaní odborných textů je jednoduše děs. Nikterak mě to nenaplňuje a taky...

Nemůžu hrát GTA. ._. Koupila jsem Woodymu k narozeninám Yakuzu, lol, nějaký spešl vydání s artbookem/to jsem ani nevěděla třeba xD JOOOOO A taky! V neděli bude dělat sushi a pěstoun mu chtěl taky něco koupit, tak jsem mu vybrala SUSHI nádobí! Set pro dva. ♥/, noooo a takže celý dny paří PSka on. I když to kecám. Minule jsem si zas zahrála Ratcheta. Joooo a Bound bych si mohla znovu zahrát ten druhej konec, co jsem nevybrala, to je první hra, co jsem jí dohrála xD. Asi je to protože potřebuju mít hru jako vizuální porno. Prostě ta yakuza 6 je fakt hnusná s porovnáním s GTA nebo Ratchetem /jak to může být nová hra a taky- proč hlavní postava jako jediná ze všech tam nevypadá jako JAPONEC?! Proč?/.

Třeba Skyrim je taky hnusnej, DragonAge je někde na pomezí- Witcher a Skyrim, nějakej střed tohodle. Ještě se na to dá koukat, ale je to taky pěkně hnusný teda. :DDD

Nicméně... Joooo asi nedám výšku, protože furt jen hraju hry a tak nějak to všechno začínám mít na praku. Jako snažím se. Neříkám... Nechávám to na poslední chvíle. Učím se až poslední den před zkouškou. A tak- jako jo.

Ale jako učím se, nebo ne? :DDD Joooo a taky! JSEM ZNECHUCENA! Koupila jsem si slovník a konverzaci v řečtině! Je to děs! Je to hnus, jak se ta dnešní řečtina čte! Normálně přemýšlím, že se budu učit tu 1700let starou a vyseru se na tu moderní:DDD je to fakt hnusný. Jako horší než kvalita Skyrimu nebo DarkSouls I. /I když DarkSoul I ještě jdou, ale BloodBorn je hooooodně krásnej!/ :DDDD

Jo a taky se mi dnes povedlo pěstounovi z PC odinstalovat drivery :DDDD Takže mu to teď vracím systémově do určitýho data. Looool YY si hrála na ajťáka :D:DD Ještě že to dělám tak často, že už vím, jak to spravit :D. A taky jsem si dnes odbarvovala vlasy a nějak podivně se mi místo na pastelově růžovou povedlo si vlasy navarvit na pastelovou fialovo-růžovou. Nevím jak. Ahahhaha, takže než se to vymeje, tak nemůžu naplést dreďáky. :( Sad.

Jooooo! A taky mám děsnej strach. :( Zítra jdu s Woodym na pracovní grillovačku. A moje mizerná angličtina. ugh. A všichni tam prostě budou mluvit s Richardem[Ričrdem], protože na něj budou brát ohled, je to anglán jak poleno :D ale podle popisu je hrozně v pohodě, tak budou mluvit anglicky... ugh. :((( Proč jsem nakonec souhlasila, že půjdu. Teď mi bude ze mě akorát víc mizerně, když tam všichni budou mluvit úrovní C1,C2...

Ugh. Alespoň, že nemám až takovej problem rozumět, jako jen mluvit. Ne. Není mi z toho dobře. .___.

Ale! V pondělí Woody slaví narozky. Jen se mnou. Na svůj přesnej datum. Je to milý, že ten večer dá mě /jakože ne že bychom spolu netrávili každý den a když ne, tak si voláme, ale! Víte jak... darovat jeden den, kterej je z nějakýho důvodu důležitej a dát ho jen jednomu člověku... jakoooo jsem poctěna. /. Nicméně. Půjdem do restaurace, což je super. Nicméně! Přemýšlela jsem nad tím, že bych mu asi měla koupit ještě něco maličkýho, abych mu při tý večeři taky něco dala, protože jsem mu tu Yakuzu dala moc brzy./ale chápejte, já jsem potřebovala, aby se někdo stejně neproduktivně učil na tu zkoušku jako já:DDDD abych na druhej pokus nešla sama :DDDD a ono z toho jednička :DDDD/

No nic, mějte se krásně, rozdávejte úsměvy, je jich málo a hlavně... cokoli Vás trápí, nenechte to, aby Vám to kurvilo dny, protože jedině tehdy to znamená, že Vás to porazilo. ♥ Mějte se kráááásně a to skutečně všichni, kteří to čtete.

YY

Jak žít vlastní život? | Nakonec to vypadá, že rovnováha je asi skutečně klíčem ke všemu.

30. dubna 2018 v 1:38 | YY |  Diary
Vítejte drazí přátelé ať už bližší nebo spíše ti vzdálenější,

dnes, abych utekla četbě Plotina, ovšemže se nemůže vyrovnat Platónovi a je tomu tak znát, tak jsem opět přemýslela nad tím, co všechno se v mé hlavě změnilo. Jelikož knížka nese název "Věčnost a čas", skutečně nejde nepřemýšlet nad tím, co všechno mi dnes filosofie dala. Mám zas pocit, že jsem v klidu. Možná ho mám jen na chvíli. A občas skutečně bojuji nad tím, nežít svůj život v touze po slastech, ale právě prožít jej v tom klidném uvědomění si. Uvědomování si všeho. Uvědomování si své radosti. Svého klidného života. A...

Pak jsou tu takové ty myšlenky, že je sice krásné žít takový vyrovnaný život plný knih, rozjímání, učení se a vyrovnanosti, ale... skutečně chci žít život tak málo jako člověk? Nepatří ony ty strasti a slasti nakonec k žití? Intelektuální život je fajn, ale neurčuje to, jaký bude "skutečný život" právě ta drtivá většina světa? A proč nepatřit do obou skupin?

Možná... Vlastně to stejně dokonale neumím. Mám ráda rozmarné utrácení v mé oblíbené kavárně, taky mám ráda sladkosti a s Woodym hrajeme neustále hry. /Nedávno jsem propadla GTAčku na PS4. Miluju tu grafiku. *-* Ne že bych tam neměla rozehraný asi další čtyři hry, ale tak... GTAčko je nejvíc. :D/

Jednou nám profesor říkal, jeden příklad s cihlou. Vnitřek cihly. Jak vypadá? Jedná se jen o jen teoretickou konstrukci. Je docela složité to vysvětlit, ale pokusím se. Nemůžete říct, že vnitřek má nebo ne, a jakmile cihlu třeba rozpůlíte, budete mít jen dva vnitřky, ale nezjistíte tu podstatu, aby jste mohli její vnitřek skutečně nazřít, museli byste mít jedno oko uvnitř cihly a druhé ven. Nicméně... co tím chci říct...

V mojí mysli se od doby studia odehrálo hrozně věcí, nespočet mentalbreakdownů, ať už oprávněných nebo těch méně, nespočet sporných argumentů, který vlastně jen dokazují to, že každá věc má spoustu úhlů pohledů. A vlastně jen málokteré mají rozuzlení a možná se to bude zdát stejně beznadějné a zbytečné se tím zabívat, jako je třeba filosofování nad termíny, které vlastně lze jednoduše zahodit k sémantice. Ale! Není tomu tak. Kdybych měla vysvětlit jakési pojmy, které by se mohli prostě a jednoduše hodit k lingvistům, tak to neudělám, protože nám lingvista řekne, jak slovo vzniklo. Kde ho používáme, čímž nás bude chtít uchlácholit, že máme pojetí o tom, co vlastně to slovo znamená. Ale... Co znamená ctnost? Znamená to podle kontextu pokaždé něco jiného?

Ne. To že to používáme různě a pro různé případy neznamná, že to nemá svou myšlenku, když stojí samo, stejně jakoby tu samou hodnotu mělo mít v jakémkoli kontextu. I když dokážu si představit texty, ve kterých by se moje teorie dala dokonale zbořit. Ctnost stejně jako jakýkoli iný termín vlastně teoreticky znamená jen to, co mu kontext určí. Ale s tím tak docela nesouhlasím. Respektive nějak podivně se domnívám, i když nepodloženě, že má nějakou svou podobu v naší abstraktní sféře uvažování. Totiž v emocích. Věřím tomu, že takovéhle podobné termíny, prostě cítíme. Proto se špatně definují, protože každý cítí jinak a proto. Hm... To jsou dobré myšlenky, ale už slyším, jak mi je dokážou i jen mojí spolužáci, natož profesoři, zbořit. Takže je vlastně ani nikam než sem nepoužiju. Zas bych byla považována za mystika nebo metafyzika. A jako... nejsem ani jedno.

Vlastně si myslím, že mám ráda řeckou kulturu jako takovou, pak jakousi morální složku, která mě právě přitáhla na Sókratovi, takže vlastně na Platónových dialozích a to je vlastně všechno. Určitý metafyzický pohledy nebo teze mi přijdou, ano adekvátní k jejich době, ale dnes už maličko mimo. A tak na to i hledím.

Hah. Zítra vstávám, půjčila jsem si knihu přes noc, takže se musí do knihovny vrátit ještě dříve než odbude první hodina jejich provozu. Takže se loučím, protože od zítřka spím u Woodyho, takže bych se měla alespoň trochu prospat, protože to u něj zas moc nezažiju. ._. Péřové deky. Super. Jeho sestra vstávající v 5h ráno s obrovskou energií a hlukem. Super. ._. Ale! Jídlo zdarma! :D A grillovačka, pítí s jeho bratrem, kino... Joooo stojí to za to. :D

No nic. Jdu se alespoň maličko vyspat. Rozjímavé i rozmarné dny./Protože jen tahle kombinace má smysl./ YY

 


Jak se naučit neplakat pro plynutí času

26. dubna 2018 v 23:15 | YY |  Diary
Krásný večer,

ten můj dnešní opět není moc veselý. Asi budu mít problém s výkyvy nálad. Možná jsem dokonce maniodepresivní, ale tomu bych moc nevěřila. Vlastně... ne. Většinou bývám dlouhou dobu smutná a nebo dlouho dobu veselá. Počkat... není to pořád nějaký interval, kdy se ale i tak proměňují. Nah... kdo ví, já ne a možná ani nechci vědět. Vlastně... ne. Jsem si jistá, že jsem v naprostém pořádku, nebo vlastně... kdo je? :D Takže nic. Opusťme tohle téma.

Ležela jsem dnes v noci x hodin v tichu a sledovala červený žárovky světýlek. Najednou... já nevím.. zmocnila se mě mrzutost. Smutek a lítost. Proč musíme ztrácet?

Proč se jednoho dne probudíte a nic, co pro Vás bylo kdy důležitý už není? Ne že by to ztratilo váhu. Ne že by to dnes nemělo stejnou důležitost. Jen... Je to pryč. Nepodrželi jste si to a je to pryč.

Zdá se, že některé věci bolí miíň, když se jich člověk vzdá. Ale jak člověk pozná, které věci to jsou? Opět se mi stalo, že doplácím na svá rozhodnutí. Věřím, že jsou situace, kdy není žádné dobré řešení, ale nějakým směrem se jít musí... a... člověk vybírá to, které ublíží nejmíň lidem. Ale... jak to ten člověk ví?

Jak si může být jist, že tohle skutečně ubližuje méně?

A existuje něco, co i když by bolelo, dala by se ta bolest tím samým kompenzovat? Ano? Já nevím. Ztrácím pomalu důvěru snad ve všechno. Nevěřím, že cokoli, co se nějak děje tak má být. Přestávám si říkat, že pokud něco nějak je... že to tak má být. Věci mohou být jakkoli... a.. je jen na nás, jaké budou. A možná o to víc to mrzí.

Jdu spát. Dnes je mi neobvykle špatně. Především fyzicky.

Krásné dny. YY

Pohled na mě a obraz, který vnímám já.

19. dubna 2018 v 23:11 | YY |  Diary
Psáno: 28. ledna 2018 v 14:18

" Mezi učením, posilováním a zpíváním si /možná i snahou tancovat/, jsem se zapřemýšlela nad tím, jak mě ostatní vidí. Ptala jsem se pár lidí, kteří mě znají docela dobře. Někdo řekl uvědomělej schizofrenik, přejsněji řekl to můj pěstoun, co mě vychovává od dvou let, a taky někdo, koho jsem znala tři roky zpět a i když jsem se s ním bavila jen krátce, zapomenout znamenalo dva roky práce, někdo umělec, /lol, sama se za něj nepovažuji, umění dělaj lidi ne umělec, a podle vkusu a toho, co říká odporná většinová společnost s nulovýma vědomostma o umění, já umělec nejsem, jsem prostě jen někdo, kdo tvoří, co mám v hlavě, aby tam toho bylo míň/, někdo zas loajální, ale ségra to pojala hodně pěkně "umouněnec žijící si ve svým světě". Z mýho pohledu...

Jsem ten nejteatrálnější herec. :D Jsem sakra rozmazlenej člověk s velmi jemným vnímáním. Neexistuje žádné, tohle neřeším. Pro mě je jen "tohle se mi líbí, je mi příjemné" a nebo "tohle bolí" :D A možná přesně tyhle dva póly bojujou mým tělem.

A nevěřím v to, že jednou budu mít v hlavě klid. A jestlli snad jo, nebudu to já. Nicméně- Utekla jsem k týhle myšlence, protože se právě učím na zkoušky. :D Ahhahhahah to je každá myšlenka pak zajímavější. :D Nicméně držte mi palečky. Chtěla jsem si odpočinout tím, že jsem šla za pěstounem do obýváku si povídat o charakterech a pak to skončilo u mě v pokoji tím, že jsem mu četla nějaký svoje poznámky k té zkoušce a bavili jsme se o jazyce-

A jakooooo- myslím, že snad si to budu pak i líp pamatovat. Doufám. "

Docela mě to rozesmálo. A tohle obdobíčko si docela živě dokážu vrátit. Zjistila jsem, že jedné studentce, tenhle vyučující udělal to co mě. Vlastně... Tohle bylo učení se už na druhý pokus. Jelikož mi řekl, že mi dá trojku, ale přijdu zas. /Načež... co to kurva znamená? Tak mám trojku nebo je to čtyřka?! CO to znamená?! CO! / Nicméně... Zjistila jsem, že tohle samé udělal jedné ze svých oblíbenkyň, jednoduše protože nebyl spokojen s jejím výkonem a chtěl z ní vydolovat víc. A ona mu na to řekla přesně tohle: "Lepší to nebude." A on reagoval, "vyhrožujete mi?" "Ne, jen říkám, jak to je." Načež ho dostala do slepé uličky a on jen vyděšeně sklopil uči, "tak máte za tři..." :DDDDDDDDD Když jsem tohle slyšela, tak jsem se málem potrhala smíchy. Úplně jakobych dostala zpět trochu z vlastní úcty, kterou jsem se cítila mít pošramocenou.

Nicméně tehdy jsem to hodně prožívala. Vlastně tenhle článek výše byl psán již po tom, co jsem už měla většinu zkoušek hotovou, takže už jsem byla v více či méně v pohodě, ale u tohodle vyučujícího to byla moje úplně první zkouška. Takže 0kreditů a tenhle verdikt. Fakt to dokáže zvednout sebevědomí. :D

Nicméně... Chtěla jsem Vás něčím menším trochu rozesmát a tohle mi přišlo docela pěkné. Jinak... celou středu jsem opět proflákala s Woodym po městě, jelikož mi odpadla jediná hodina toho dne a dnešek jsem celý věnovala škole a večer pak mojí oblíbené kavárně, kde jsem se zas seznámila s novými lidmi a dokázala zas nezavřít pusu dobrých x hodin. Miluju tu kavárnu :D.

No nic... Užijte svých životů a všech jejich možností. ♥ YY.

Od dne ke dni k lepším dnům.

17. dubna 2018 v 11:54 | YY |  Diary
Vítejte drazí,

myslím, že se pomalu všechno mění. Vlastně... nikdy tomu jinak nebylo. A vždycky mě ten nezastavitelný proud času děsil. Ale je to něco, co tak má být. Včera, jakožto každé pondělí, jsem neměla školu, ale chtěla jsem ven. Chtěla jsem se prostě a sprostě flákat po městě. Tak jsem šla k Woodymu a přemluvila ho. Celý den jsme strávili tím, že jsme chodili po různých kavárnách, hospodách a restauracích, obchodech. Utratila jsem trochu víc než bych chtěla, ale hrozně jsem si to užila.

Když jsme se loučili po tom krásně stráveném dni, řekla jsem něco typu, "a teď si zalezu k sobě a budu hrát," noooo a nakonec z toho vzniklo to, že jsem se nějak zakecala v kuchyni s novým spolubydlícím, který studuje umění stejně jako jedna další spolubydlící. A začali jsme nějak pít. :DDD A nakonec z toho vzniklo posezení nad filosofií a uměním na pět hodin. Hrozně moc jsem se bavila.

Včerejší den byl úžasný. Cítím, jak pomalu přetvářím sama sebe v něco maličko jinýho. Něco trochu lepšího. Něco víc vyrovnanýho. I když v sobě nesu všechno, co předtím, dneska už se na to můžu podívat. Můžu se podívat na všechno, co cítím a dokážu ten pohled ustát. Zase se cítím klidně. Je spousta otázek, na který nejsou odpovědi. Ale to nevadí.

Jo a taky už tenhle víkend budu mít novou barvu vlasů. Jsem na to docela natěšená. Budou nový dredíčky, nová barva. I když stejně počítám s tím, že se mi to na mě nebude líbit, takže půjdu zpět na tyrkysovou. Ale tak nevadí.


Opět maličko lepší YY.

Lepší než dítě i výška | bearded dragon

9. dubna 2018 v 23:48 | YY |  Diary
Hooooooooohoo drazí čtenáři,

dostanu od kámoše agamu! Jinak... k půlvýročí jsem dostala už kaktus, takže budu mít v pokoji celou rodinku už. Já, YY, kaktus, Prdelka a mr.lizard, Luv. Dneska jsem to řešila se spolubydlícíma, jestli by jim vadil a říkali, že ne. Tak doufám, že to teda bude v pohodě i s pronajímatelkou.

Noooo- a taky... předměty, co jsem myslela, že jsou totálně fuck up, a nemám šanci je dát, phhhe... prej to zrovna ti dva dávaj každýmu... teda... ten druhej ví, že nás to obsolutně nebere a tak po nás chce jen nějakou dobrou práci, seminárku a pak mu máme říct o dalších knížkách, co jsem četli z toho odvětví a pak se na něco z přednášek zeptá, ale když to nebudem vědět, že vyhazovat nebude, tak já jako... "Odteď už mě tu nikdy neuvidíte! Budu doma číst ty zkurvený tři knížky a psát seminárku :DDDDD" Nahlas jsem mu to neřekla, ale víte jak...

Jinak... dneska jsem si byla zas jednou zaběhat... Takže jsem z toho dost natěšená, začnu zas pravidelně běhat... taky budu chovat agamičku a kaktus, za dva tři dny, přijde výplata a tak koupím nějakou knihovnu... pak mi pěstoun přiveze nějaký poslední věci a hlavně další matrace, ze kterých udělám super bomba skvělej gauč k mýmu božímu stolu a všechno bude boží.

Pak se začnu trochu učit... Vlastně... byla jsem s Woodyho a Cetlíkovo kámošem venku, a... moc jsem si nepokecala, byl to typ lidí, který Vám nesednou hned. A hned den na to se jelo na trip na longy. Jakože na prkna, boardy... to je fuk. Ale já se na tom učit chci, ale ne takhle,.. naučí mě to Woody někdy... soukromě. Nooo a tak jsem si šla s Woodyho mobilem sednout pod strom a číst si... boží. Pokročila jsem v Kafkovi. Nah... sere mě číst do školy a nemoct číst, co bych chtěla... Ale dobrý je, že za minulej semestr to bylo 6knížek, tenhle jen tři, tak se to dá... Nooo a pak cesta zpět byla boží.. Woody má maličký autíčko a teď když se ty dvě paka vzadu rozjeli... tak poskakovalo celý auto. :DDD Bylo to boží.

A hlavně i kdybych nějakej předmět posrala, tak si ho můžu zapsat znovu, takže mi to nějak neroztáčí, už. Jakože... trochu jo. Ale nijak extrémně. Spíš mě sere víc to, že musím mít splněný jazyky... Ehhh... a angličtinu fakt nechci, takže!! Asi půjdu na latinu a snad je tam někde řečtina II, to by bylo úplně nejlepší, ale... :D

Vaše momentálně výborně nalazená a snad na dlouho YY.

Jak přežít výšku | moje pocity ohledně... trápících věcí

4. dubna 2018 v 21:39 | YY |  Diary
Hoho Vy drazí, jež jste zůstali,

už je to skoro měsíc, co žiju tzv. na vlastní pěst. Není to tak špatný. Ve škole se dostávám do daleko horších stavů než v zimním semestru. Mám pocit, že je toho hrozně moc.

Znáte ten pocit, kdy sedíte hodiny denně ve škole a říkáte si, že si z těch hodin stejně ne vždycky musíte něco vzít, protože to není až tak důležitý, jako třeba jiný hodiny, kdy tam sedíte? TAK TO NEZNÁM! Každou přednášku mám pocit, že musím být ve 100% nasazení. Abych neměla okna v něčem, co na sebe všechno tak sakra navazuje. Snažím se to nějak nepRožívat, ale moc to nejde.

A taky jsem si tenhle měsíc koupila hrozně nábytku na byt. Takže... Ahahah... A taky jsme s Woodym měli půlvýročí... Takže to sežralo další peníze.. Ale! Jsem s rozpočtem docela v plusu /beru si všude účtenky jako pako a pečlivě si každej příjem i výdaj zapisuju/, ne moc, takže jsem na tom teď tak, že jím to, co zbylo z tý tříchodový večeře, kterou jsem naplánovala na půlvýročí a nebo to, co jsem si minulý víkend přivezla od rodiče. Takže je to... je to docela na číču... Hrozně se těším na další výplatu až si koupim brambory... hrozně se na ně těším. Fakt hodně.

Noooo a věci, co mě skutečně hodně trápí? Zdají se mi děsný sny. Nikdy jsem to tak neměla. Ale jsou to fakt zkurvený lucidní sny. Většinou jsou to věci z mojí minulosti, který jsem nevyřešila, jak bych chtěla. Vlastně... je hodně věcí, který jsem nevyřešila tak, jak bych chtěla, ale v některých situacích nejsou žádná dobrá řešení. Některé situace se dají rozhodnout jen mezi vetším nebo menším zlem.

Nicméně... teď o víkendu jedem s Woodym za naším společným kamarádem na barák za Plzní, Woddy říká, že je hodně bohatý a mají pěkný barák, tak se dost těším a taky,,, jeho otec amatérsky fotí, tak se hrozně těším i kvůli tomu.

Nějak jsem... shledala, že... že není zcela bezpečné se projevit o tom, co mě skutečně trápí. Nějak... nechme to jen u těch snů. Vlastně... tohle samotný, že o tom nemůžu mluvit, je tu pro mě. Vlastně všechny články, tady zveřejněné jsou pro mě. Pro mě za pár let. A už jen zmínka o tom, že mě něco trápí a neřeknu co, je pro mě jako připomínka. Abych až to budu číst si dala vodítko.

Nicméně... jednou... jednou to sem možná i řeknu, ale... vlastně...můžu říct jen to, že- že ne všechno je vždycky takový jak se zdá. A lidé hodně blafují. Jsou to jak malé lži pro větší dobro. Když to s trochou lhaní bude snazší, tak proč nelhát, když to nikoho nezraňuje. A jestli, je to zraňování pro to, aby jednou vše mohlo být v pohodě. I když--- Co znamená být v pohodě. Ve skutečnosti.

Jsem v pohodě. Když si to uvědomuji. Ale když ne, cítím se být hodně v nepohodě. Když člověk přemýšlí nad vším, co má, co dokázal, uvědomuje si, že je vlastně všechno, jak má. Ale... Je to jen to, co nám říká rozum. Říká nám, jak je relevantní se zrovna zachovat, cítit se. A víte co? Jsem totálně fucked up. TOTÁLNĚ. Každej den si říkám, že se ten pocit jednou zas zlomí. Ale nepřichází to. A pořád, kurva pořád o tom jen mlčím. Snažím se být milá a veselá, jaká se fakt kurva moc snažím být! Protože fakt chci. Chci být! A mlčím, protože vím, jaký to je cítit se napíču kvůli tomu, že se někdo Vám hodně blízkej cítí na píču a nic nemůžete a ani nejste dost, aby se tak necítil. A to já pro kluky nechci. Nechci, aby se Woody nebo Cetlík nebo Dan, Martin, Serža... Kdokoli z přátel cejtil stejně fucked up jako já.

Myslím, že... že mozek málokdy počítá s tím, že jsme vlastně i lidé ne rovnice. Nebo alespoň ten můj mozek. Můj mozek mě vidí jako číslo a snaží se s ním nějak pracovat vzhledem k ostatním lidem, co jsou taky čísla. A je pravdou, že některý lidi Nás dostávají do mínusů a to není dobrý. Jenže... mozku... Já jsem víc než číslo a proto se můžu cítit napíču i když mám KURVA VŠECHNO.
A vlastně možná ne, ale... co se stane, když máte všechno možné, ale to co skutečně chcete ne? No. Vlastně je to jako mít spoustu chipsů, ale chtít čokoládu, je to k hovnu. A takhle se cejtím.

Zmáčknutá mezi přáním, strachem a stresem Vaše YY.

Kolaudačka | Aneb když zapomínám, že mám jen inteligentní kamarády

18. března 2018 v 0:38 | YY |  Diary
Drazí i ti méně vítaní,

dělám si legraci, mám Vás ráda všechny a jestli ne, tak Vás určitě ne-nenávidím, ♥, včera proběhla moje kolaudačka. Bylo to božanský! Mám hrozně skvělý kámoše. Lol. zase to byla sausageparty, protože jsem tam ZAS byla jediná holka. Trochu mě už iritujou přednášky, jak na to profesoři pořád naráží. .___. Vždycky je to, "kolegové... ah... a kolegyně." Přitom pro mě je docela dost velkou poklonou, že prostě nedbaj na to, že jsem žena jako spíš prostě student v naší elitě, jooo a měli jsme přednášky s humanistama a to jsou Vám tací vy*rdanci, že nám profesorka tu přednášku posunula před tu jejich, aby jsme ji měli zvlášť a mohli tak pokročit rychleji. /Proto v elitě, jo a taky se o nás na fuckultě hodně mluví, jakože mezi profesory.../ Přidala si kvůli nám práci. Není to božanský?! Miluju výšku, i když je to často hard as fu*k, jako řekněte mi, jak je možný přečíst ku*va tři knížky ze středověký filosofie?! .___. goddamnit!

Nicméně! Abych se vrátila ke kolaudačce. Vedle mě bydlí jeden kluk a vůůůbec si na nás nestěžoval a to i když jsme tam byli fakt ve skutečně hojném počtu. Hodně se jedlo, pilo, kecalo. Bylo to fakt božanský! Navzájem jsme si kontrolovali volume a nikdo nebyl sežranej jako kudlanky partner po koitusu. Všichni byli v dobré náladě, tišší a usměvaví. Takže jsem ležela na zemi a hrozně jsem si fakt libovala v tom, jak skvělí lidi to mám za kamarády.

Teda přespávali jsme jen čtyři na bytě, ale bylo to cajk. Teda s Woodym se dělit o deku je pain. On se vyspal jako vždycky dobře a já upe zničená. A taky jsem zjistila, že než jsem se s Cetlíkem opila absinthem, ještě u Woddyho, nevím už kdy, tak mě neměl rád. To tak bolelo. Tak hodně! I když... já ho asi taky moc ne. :DDD No a teď se vzájemně supportíme, protože jsme depressa. :D A taky oba špatně spíme a tak, takže mám kamaráda na noční psaní... což je fukin important.

Jsem z toho fakt hodně nadšená a jeden z přítomných kámošů, chce po maturitce do Plzně a že budem bydlet spolu, to by byla bomba. Jakože přemlouvala jsem ho na naší fuckultu, ale on chce do práce, takže mu to nerozmlouvám, ale i tak se těším. Jooohoooo. No nic.

Užijte života a jeho možností.♥

III. stěhování během VI. měsíců

12. března 2018 v 13:49 | YY |  Diary
Krásné odpoledne drazí čtenáři,

jestli bych chtěla něco říct určitě by to bylo tohle... stěhuji se už po třetí v půl roce. :D A hrozně nenávidím jakoukoli kooperaci s vlastním pěstounem. Opět se ukázalo, že se na něj nemohu moc v těhlech věcech spolehnout. Akorát se ze všeho snaží vyvlíknout, zmenšovat své prohřešky a odmítat jakoukoli zodpovědnost. Štve mě to. Copak tohle dělá člověk nad čtyřicetpět let?

Proto se od teď už napevno cokoli snažím řešit s kýmokoli jiným než s ním. Nicméně! Dnes dokoupím všechno, co je potřebné pro kolaudačku. Bude tam asi 8lidí, tak snad s tím nebude mít nikdo ze spolubydlících probém. :DDD Lol. A zase jsem jediná holka. .___. Začínám nemít skoro žádné kamarádky a stupňuje se to víc a víc, čím dál jsem ve studijích.

...So hold on.
Hold on to what we are...

Nicméně! Včera jsem nastěhovala pár dalších věcí a víc si vybalila... seděla jsem pak na křeslo-matraci /skládací matrace do tvaru křesla, mám jí tam kvůli Woodymu, až bude u mě přespávat/ a rozhlžela jsem se kolem. A cítila jsem se zas někde hooodně dobře. Jako někde, kde je to moje. Jak u Woodyho nic neplatím, tak mi z toho není moc dobře.

Jsem hrozně spokojená s tím, tak bude vše vypadat. Hodně spokojená jsem. Bude černo-šedo-bílo-červený. A tomu je přizpůsobeno všechno. Ta matrace jako křeslo, nábytek, všechno. Vypadá to dost dobře. Ještě plánuji koupit koberec. Ale to je až za měsíc. Tenhle měsíc zas dám za všechno hrozně moc peněz.

Budu kupovat ještě matraci pro mě, poté osvětlení, taky chci lakovat radiátor a s ním související trubky. Nicméně Woody je dnes opět v práci, takže se jdu sbalit, obléct a jdu zpět na byt. Vezmu si tam jen jednu úchytku ze skříně, protože chci koupit nové, jelikož jsem tam již měla skříň, kterou dnes /nebo zítra/ tapetovat na černo.

Nooo! A taky ke kolaucačce asi půjdu v pátek, protože nejdu do školy, Woody je v práci a mě se tam pak taky nebude chtít, nakoupit spolu s kámošem z Pardubic, co jsme s ním trávili Silvestra, protože má prý nějak volno nebo co, tak by mohl přijet dopoledne a spolu všechno připravíme, tak už se dost těším. A díky tomu, že už mám konečně svůj příbytek, tak bude moct jezdit do Plzně častěji a přespávat u mě. :))

Bude to všechno o dost lepší, budu se moc učit, teda... asi nebudu už moct hrát tak často PSka /PlayStation 4/ :( Což je docela pain, ale tak neva no. Koupím si na Riese /můj noťas/ Diabla a budu pařit toho.

No nic, užívejte svých životů a všech jejich možností♥

Nové já? | Stěhování | Možná něco jako klid, malé štěstí

25. února 2018 v 0:31 | YY |  Diary

...This is where it all begun
We lead our lives on and on...

Hoooho drazí,

velmi Vás vítám u jednoho z pozitivnějších článků! Je mi velkou ctí právě Vám oznámit, že se cítím úžasně. Nevím, jednou jsem takhle ležela v posteli s Woodym a věděla jsem, že jednou budu mít práci, která mě možná nebude bavit a kupu kolegů, které budu nenávidět, ale že se budu vracet domů k tomuhle člověku.

K tomu, který na mě kouká jako na svou budoucnost. Toho, který se mnou počítá. Najednou mě opustil ten stres. Sice se od něj stěhuji pryč, ale věřím, že až si v jazykovce nabere někdy další kurzy/učí jen indidividuálně,/ale jako, kdo by to nebral za 300,- na hodinu/ jakože odmítá skupiny, protože je to rozmachanej parchant :D a nechce se crcat s dětma, který tam chodí z donucení rodičů/ a k tomu, jak má v jazykovce i tu novou pozici u zkoušek na certifikáty, tak věřím, že si v budoucnosti najdem nějaké společné bydlení, které nám oboum bude vyhovovat. /I když- já se stěhuji, především abych se učila./

Mám pocit, že- že jsem se hrozně změnila. Mám pocit, že mě můj předešlý vztah, tak hodně vyškolil ve všem, co dělám špatně, že Woody, jak moc nepřemýšlí nad emocemi a tak a já se ho zeptám na to, co na mě má rád, tak mi řekne moji schopnost pro kooperaci. /:D Což je jako "Wtf? To na mě máš nejraději jen náš vztah?" Načež, oba víme, že ne. Jen... víte jak.../ Když si to sám uvědomí, tak hned pak začne přemýšlet, ale víte jak- jde vidět, že jsem fakt hodně na spolupráci a díky tomu, jak skvěle si rozumíme, tak je všechno fakt růžový. Zdá se mi, že mi věci nějak podivně dobře vycházejí a to fakt po celý můj dosavadní život. Je zvláštní, že ať si to uvědomuji nebo ne... vždycky vím, jak se rozhodnout. Nebo spíš- vím, kudy vést cestu. Po dlouhém přemýšlení a občas proti vlastní vůli, ale- kousnu se a jdu podle rozumu.

A dnes jsem volala se ségrou a ta povídala něco málo o tom jejím příteli a jako- není nic tajného, že mi nesedí. A vždycky když mluví o tom, co u něj překousává, tak mi schází to, jak se o mě Woody zajímá a hned jsem vděčná za to, že je jaký je. Dokonce ho má strýc až moc rád. Dokonce se mi to moc nelíbí. Je to takový to, "a hlídej si ho, co kdyby ti ho nějaká chtěla přebrat, víš jak ženský jsou zákeřný..." a já s protočením očí jako, "on je věrnější než Hachiko..." a propos--- já vždycky mluvím o tom, jak co funguje v řečtině a tak- a Woody o tom jak v japonštině. /zkurvenej weeb, dělám si prdel, hate-íme ty malý zmrdy společně... :D ale víte jak- on se japonsky učil dobrý dva roky, takže toho hodně pochytil-/

Teď jsem na víkend doma a jakože- nemůžu říct, že bych Woodyho neměla ráda- mám ho hooodně ráda. Sice asi to není takový to tornádo, ale zjistila jsem, že tuhle sobeckou a nezdravou lásku snad ani už nechci. Nikdy. Je to špatná láska. V řecku uznávali 7 druhů lásky.

"EROS. Je to druh vztahu, který se nejčastěji spojuje se slovem "láska". Charakterizují ho romantika, poblouznění a sexuální touha. Eros je řecké jméno pro Cupida, který střílí šípy lásky do lidí a způsobuje jim tento druh přitažlivosti. Často se znázorňuje jako dítě so zavázanýma očima, což znamená, že Eros často udeří bez důvodu. Tento druh lásky je nejnebezpečnější, ale je to také to, co pronásledujeme celým svým srdcem. Úplně nás zničí a vymyká se jakékoliv logice." zdroj: https://mocvedomi.cz/

Nicméně... Myslím, že jsem za poslední půl rok hrozně vyspěla. Hrozně moc. A zbavila jsem se spousty zbytečností. A hlavně pro mě je důležitá jen jediná věc, abych byla hodná a to je zájem a toho se mi od Woodyho dostává až moc, takže jsem fakt spokojená a hodná. :D Každý den, kdy nejsme spolu, tak si voláme a Woody teď pořád chodí a kňučí, že se mu odstěhuju, je to hrozně milý a těším se až dostuduju a pak spolu budem bydlet už napořád.

Současně spokojená a přející i Vám jen to nejlepší
YY


Hurá do letňáku.

11. února 2018 v 15:13 | YY |  Diary
...Sweet dreams till sunbeams find you
Sweet dreams that leave all worries behind you
But in your dreams whatever they be
Dream a little dream of me...

Hah! Zkouškové za mnou! A se všema kreditama! :DDD Muhahahahahhaha.
Btw. nenávidím plesovou sezónu. Nevím, že mám tolik kamarádů maturantů, letos. Ahahhahahaha. Nicméně- Za tuhle sezónu jsem pěkně hodně už zlinčovala vlastní peněženku. ._. Jo a to si chci koupit nové boty. ^^""""

Nicméně! Zkouškový bylo sakra náročný!

Jako- první dva týdny mých termínů byly jako: "No tak si to přečtem a uvidíme-" Noooo- a u učitelů, co tam chtěj fakt všechno jsem docela nepochodila. Někde jednička, jinde čtyřka. :DDD No takže poslední dva týdny zkouškovýho byly jako: "Kurva, já si zas nepamatuju tohle a tohle! Jedu domů! Jedu domů! Musím se to pořádně naučit." Jde hlavně o to poznat, co po vás ten vyučující přesně chce no. Nooooo- a jak to dopadlo? No mám to! :DDD Dmu se pýchou jak ta nejrůžovější princezna z Disneyho.

Mám teď docela stres z toho, že jsem nestihla dozápisování jiných předmětů do letňáku, protože jsem se jako kripl učila a nemohla se v tom stresu soustředit na cokoli jinýho. Lol. Dement. Nicméně! Můj řečtinář je naprosto dokonalej, a kurevsky přísnej, učitel, takže říkal, že mi kontakt na někoho, díky komu to půjde. Lol. Protekce. :DDD

Sedmýho jsem měla poslední dvě zkoušky a po řečtině to bylo jako- "Já mám 24kreditů-! Já mám 24kreditů!!! Já jsem student! :DDDD jooooooo!" A osmýho jsem se dozvěděla poslední zkoušku, co jsem dělala sedmýho odpoledne. A taky jsem to měla! Takže to bylo do sedmýho jako- "Twl- 18kreditů, fakt skvělý-" A po sedmým hned 30kreditů- No masakr. Jsem hrozně šťastná. Mírně ve stresu a to už./Protože už vím, co mě čeká. Lol. Budu se učit v průběhu a napíšu si předtermíny raději. Už nikdy víc učení tohodle stylu, fakt ne./ A hlavně mám pořád strach a stres z toho dozápisu, víte jak- bylo to moje pochybení a já tyhle věci moc dobře neberu. Ale- co už no.


" χαιρετε♥



Klid a mír | Nemusí být ηεδονη hlavně, když nebude λυπη

3. února 2018 v 13:08 | YY |  Diary
...Jednou hrana zazvoní i těm jezdcům na koních,
co stále vedou svou cestou šedou

A pak, koně klus promění v cval,
nic stejné nebude dál, svět promění se
Pak, koně klus promění v cval,
nic stejné nebude dál, svět promění se... PAK!

Vy to skutečně čtete? Nevím, jestli mám litovat Vás nebo sebe xD.

NIcméně- zkouškové je skoro u konce a mě už chybí jen dva kredity. Nicméně- čekají mě ještě dvě zkoušky. Z řečtiny a jedna fakt nedobrá z jednoho fakt nedobrýho předmětu. Ale cejtím se docela dobře. Mám na to ještě tři dny, tak se učím. Ono jako tři dny není málo, když se to tak vezme, kolem co kolem. Jinak--- musela jsem jet domů. U Woodyho mi nejde se zapnout. Absolutně mi tam nejde se na cokoli soustředit. Za dvě hodiny doma jsem toho udělala 3krát víc než co za dva dny u Woodyho. Ahahhaha. Jsem už ve třetině knížky, ke zkoušce. No a ještě mi zbývají další tři články o dvaceti stranách/v angličtině, ugh... nope./. Je docela vtipný, že si přečtete knížku ke zkoušce a k ní ještě další 4, protože musíte mít obraz o tom, co všechno se v ní odehrává. Protože je tam dost nevyřčených soouvislostí a je třeba je vědět. Rada pro budoucnost, pro zkoušky si neberte Platóna, protože se nedá číst sám, raději atomisty nebo předsokratiky.

Nicméně! Cítím se poslední dny fakt dobře. Jakože hodně pod tlakem, ale vzhledem k mýmu životu se mám fakt dobře. Jinak pro vysvětlenou... ηεδονη [hédoné] je slast a λυπη [lipé] je strast. Nicméně--- chtěla jsem tím říct, že my lidé se často ženeme za slastma, i když na tom vždycky prohrajeme. Protože jakmile se ukájíme ve slastech, tak ta potřeba se neustále zvyšuje. Jednu chvíli se opíjíte ve slasti jednoho piva a najednou je to jedno pivo jen norma, aby jste se cejtili normálně, ale ne slastně. A tak--- tak platíte daň strasti, bolesti, za každou slast.

A jelikož se dneska mám sice spokojeně, ale určitě ne šťastně, mániově, vesele, tak nepociťuji ani žádné strasti a bolesti. Protože už se neženu za tím, mít se líp. Když člověk touží po nebi, po letu, často se stává, že pád je pak o to horší.

Nicméně... Co bych ještě mohla říct. Zvládla jsem ty zasraný filosofy 20. století! :OOOO na dvojku! :OOOO Jooooooo! :D Tohle byla kurva velká bolest než přišla slast z toho, že je to za mnou. :D /Však mě to přejde až přijde logika a vypočítávání pravdivostní hodnoty vět, podle Fregeho a Russella ahhahahahhahahha, kill me pls. xD/

Pojďme něco dělat

27. ledna 2018 v 15:07 | YY |  Diary
Myslím si, že neštěstí člověka pochází z nic nedělání.

Domnívám se, že člověk je vždycky víc vyrovnaný, když se místo sebelítosti zakousne a jde něco dělat. Dneska jsem zas začala posilovat. Lol. A taky jsem se naučila víc jak půlku materiálů na zkoušku. Ahhahahahah. Kdo je frajer, kdo je frajer! :D Já jsem! :D

A pocit nejistoty. Pocit strachu je tu tam. Dokonce díky mojí stravě nestavě, tady u pěstouna, resp. ještě stále doma, jsem konečně trochu i shodila ty špíčky, co mi u Woodyho narostly. Jakože ne moc, ale- docela jo. Asi začnu zas domů jezdit častěji. Ale asi ne s Woodym, jelikož to tu pak okolo něj běhám a nedělám nic smysluplnýho pro sebe.

Neučím se, neposiluji. Jen sedím, ležím a jím. U Woodyho alespoň chodíme občas i mezi lidi. Ale u nás vůbec. Nicméně- Jdu pokračovat v učení, jelikož mám zas na jeden datum dvě zkoušky- Ahahahhahahha. Taky by ty termíny mohli psát nějak rozumně, aby to člověk neměl všechno v jeden den. ;_;

Lol. Vlastně jsem nic neřekla.

27. ledna 2018 v 3:05 | YY |  Diary
Kromě vlastně toho, že jsem si stěžovala na výšku, jsem nějak opomenula cokoli jinýho.

Nicméně... Kde bych začala. Asi se budu stěhovat od Woodyho. Jelikož už ani neprokrastinuju, nýbrž se prostě a čistě flákám. Dnes jsem byla volit. A taky jsem si konečně zašla na poštu. Docela mě překvapilo, co mi to dorazilo. Jakoby se probudil duch minulých Vánoc. Haha. No nic, myslím, že jsem to vyřešila fakt dobře. Jsem na sebe docela i hrdá. Běžně bych se schovala do kouta a bulela týden :D A dneska to bylo už takový- Hm... Tak si to pojďme probrat. Přemýšlela jsem nad tím celý den a když jsem dospěla k odpovědi, která mi vzhledem ke mě a lidem, kterých si dnes tolik vážím, přišla správná, rychle jsem to zabalila, abych nepustila svoje slaboduché a naivní já k moci. Takové to, které nechalo trpět jak mě tak i někoho, kdo mi byl vším a to dlouhé, předlouhé měsíce. Někdy je lepší být chladný než milosrdně oblbovat sám sebe i ostatní myšlenou, že to bude jiné a lepší. Jedno jestli dnes nebo jindy.

Kam dál