Snad možná jen dočasně vyrovnaná YY | Aneb zkouškový už nás netrápí.

3. ledna 2018 v 14:21 | YY |  Diary
No- netrápí-

ovšemže nás zkouškové pořád trápí- jenže nám/mě/ už je to docela jedno. Vlastně- dnes jsem se bavila s Woodym, že chci prostě jen tak stát na ulici a stopnout první auto. "Dobrý den, kam máte namířeno?" Optal by se řidič zastaveného auta. "Tam kam vy." Odpověděla bych a jelo by se. Nějak jsem přišla na to, že- na školu mám ještě hrozně času- že do dobrých- 25let? Mi to platí stát ne? A já stejně dál než na bakaláře nechci, takže-

Ncméně- předbíhám- je spousta věcí, které jsem si po asi 3 opileckých mental breakdownech během Silvestra uvědomila. :DDD Že se zbytečně trápím pro úctu k vlastní minulosti a k lidem, kteří jí ke mě necítí. Vážím si hrozně moc čehosi, co jsem kdy měla a odmítám tím současnost. A s tím je docela konec. /Lol, koupila jsem Vánoční dárek, pro kohosi z minulosti, tak si tak nějak říkám, hm- tak co no. Nechám si to :D/

Woody a to jak jím opovrhuji. To jak se k němu chovám. Není zrovna fér, když okolo mě běhá jako okolo oltáře. Nicméně... Jsem na něj značně zlá a oháním se nejčastěji argumentem, že vůbec netuší a má pocit, že mě zná a přitom tak docela ne- je do značný míry mylný. Nakonec myslím, že mě zná dnes možná snad i víc, než já sama. /Já jsem byla vždycky taková zmatená a netušila. Ale to dělá to, že vnímám zkresleně vzhledem k 1.osobě. A člověk, kterej se na to dokáže podívat z pohledu 2. osoby... a je se mnou tak často. Asi jsem byla fakt hodně zlá. Je pravdou, že ke spoustě věcí nemá přístup, jelikož toho moc nenamluvím, nebo alespoň ne čehokoli, co by pro mě mělo větší smysl. Ale- to je na jinou diskuzi./

Nicméně- ten Silvestr byl super. Až na to, že jsem zahodila Ankh na koleje, rozbila jsem si mobil o chodník a s ním i všechny sponky, který jsem měla v tu chvíli na sobě a ztratila jsem novou rtěnku /Vždycky když piju, tak jednu ztratím! Takhle jsem už o prázdninách ztratila černou rtěnku od Jefreeho Stara! :( /- Jo a taky jsem nemocná! :DDD Ale! Bylo to docela fajn- Jakože hodně jsem si to užila- Protože jsem opilá byla asi jen 3hodiny a pak už to bylo super- :DDD Jako... příští rok nebudu pít :D Nechme chlastací YY v roce 2017.

Ale možná jsem právě tohle potřebovala. Konečně dostatečně potruchlit pro věci, co už nejsou, aby bylo možné je konečně nechat spát. Stejně jako mě už dnes nedojímá cokoli, co se stalo v roce 2015. Snad jednou se mi strasti roku 2017 vrátí a já to vím, ale jednou budu podobně v nadhledu jako jsem nad vzdálenější minulost. No nic. Pádím se zas učit, zítra mám zápočťák z toho nejtěžšího předmětu, takže jdem na to. ^^♥

You once asked me how long
It takes to mend a broken heart
But it's like a river song
It never really ends or starts
Some days you go out and don't come back
You come back someone new
and all the pain and the hurt and the lonely nights
it's all a part of you...
...but no matter how long you wait
it still gonna hurt sometimes
some people they don't mean
to bring you down
sometimes they got a good heart
well I know that two good people can
be two good people apart...
 

Proč mě nikdy netíží primárně to, co by mělo- | A vlastně- mělo by?

20. prosince 2017 v 23:48 | YY |  Diary
Hezký večer drazí,

nevím, kde bych měla začít, ale s tím mám asi problém vždycky. Mám pocit, že jsem pro tenhle svět docela titěrnou. Malou a slabou. Proč mě tolik věcí bolí? Bolí mě všechno. Mám pocit, že se všechno dá zvládat daleko líp, než jak věci zvládám já. A do toho všeho se uvádím do stavů úzkosti pro věci, které bych možná už měla nechat spát, ale jak můžete dát spát něco, co ani vám samým spát nedá./Poslední noci zase celé nespím, dokázala jsem si touhle nespavostí zas otočit spánek/

Mám pocit, jakoby mi někdo prostřílel hlavu a čekal pak po mě, že budu fungovat jako předtím. Jenže mě to nejde, snažím se, co to kurva jde. Ale- nachytávám se v momentech, že už ani já nedokážu hrát./Sedím u stolu a tupě čumím v nikam. A v očích mám vepsánou kapitulaci./ Hraju si na to, jak jsou věci super, ale lžu tím a už ani dokonce nelžu sobě. Dobře si uvědomuju, že jsem zkurvenej lhář, co se snaží obehrát všechny okolo stolu.

Cítím se- tíživě. Hodně tíživě. Dokážu celý den nevstát z postele. Kdybych měla parafrázovat Levinase, tak pociťuji přesně tu lenost. Unavenost z vlastního bytí, a tahle únava se projevuje onou leností, kterou odmítám jakoukoli činnost, čímž odmítám své bytí.

A přesně tohle dělám vždycky když jsem sama. Ležím a snažím se neexistovat. Pak přijde Woody a já si hraju na hrozně veselou. Hrozně šťastnou. A pak když přichází z toho debatního kroužku, na který nemůžu chodit, protože se musím učit na řečtinu, jinak bych to zapomněla, tak se pak dokážu z ničeho nic rozbrečet, protože vidím tu skutečnou pravou radost, kterou prostě už z ničeho nemám. A nemůžu se zastavit. On se pak hrozně optává a děsí, co se kurva děje, jenže do píči ani já nevím!

A vlastně. Vlastně možná vím. Vlastně dokonale vím, co se děje, jenže to nemáte právo vědět.

Oběť viníkem a naopak

18. prosince 2017 v 12:14 | YY |  Diary

Vždycky mi představa famme fatale přišla komickou. Není muže, který by slepě poslouchal ženu a nechal se jí zničit. A jestli ano, myslela jsem, že se to týká jen slaboduchých mužů. Stejně jako jsem nikdy takovou nechtěla být. Celou svou existenci jsem se jen snažila pochopit jejich podivné postoje a zapeklitý mozek, který zdá se často být až přehnaně laxní a praktický. Z myšlenek mě vytrhl jeho rozmar tělesné schránky, která shledala dosavadní polohu za nepohodlnou. Byl tak klidný. Ruce objaly má kolena a ta se přitáhla k holým prsům. Brada se zaryla do kolen a mysl zpět utekla k tématu. Nebyl první, kterého jsem zničila. Jen on zatím netuší. Tančí v myšlence, že je vše, jak má být. Že on vlastně vyhrál. Nevyvracím mu to, ale ani na to neupozorňuji. Vzpomněla jsem si na příhodu dva roky zpět. Nádraží, chlapec o rok mladší než já. Moje opíjení se v pozornosti a jeho rudé oči zalité slzami. Ztrapnit muže ve společnosti. Tohle jsem já? Jenže já tohle nikdy nechtěla. Vždycky jsem varovala, že k nim nic necítím a oni vždycky šli. Šli slepě za svou sebejistotou, že oni jsou ti praví. Omyl. Náhle jsem si připadala jako ta nejledovější královna. Vzpomněla jsem si na událost půl roku zpět. "I could die right now. I've never felt that before." Další z mých obětí. Oběť, kterou jsem týrala roky. Někdo, koho jsem týrala jen pro svou samotu. A našla jsem v něm rodinu, které se pak už nedalo vzdát. Skutečně lidi držím v naději? Lžu snad svým jednáním i když slova, která říkám jsou pravdivá? Je ve mě tolik rozporu, který nedokážu uklidnit? Lze v tuhle chvíli litovat sám sebe? Lze se mít rád? Lze mít rád kohokoli jiného, když nenávidíte vlastní myšlenky? Vlastní zjev i cokoli, kam právě směřujete? Opět se pohl. Pohladila jsem jeho vlasy. Ano. Nenávidím se za to, že nepociťuji, to co on. Za tu emoční prázdnotu. A naprosto vím, že se to stane zas. Že jednou až mi všechno tohle zabije tyhle dny, tyhle noci, udělám to zas. Zas půjdu a někoho zničím. I kdybych to už znovu neměla ustát. Zničím i další. Ve snaze utéct vlastnímu osamění uvězním sebe i svého zachránce. S rozdílem, že já budu tím, kdo umí v moři plavat. Nechám je se topit a budu nad tím truchlit. Nebudu se snažit to změnit. Budu jen vzlykat a sledovat, jak se topí. A možná proto, že se topím s ním. Možná protože i já měla někoho, kdo se snažil se vykoupit a pak zjistil, že JÁ ho nespasím. Ale je někdo někomu spásou? Ano je. Je to právě ten člověk. Já jsem sama sobě spásou, jenže dokud se nezachráním, budu se topit i s těmi, které jsem vtáhla za sebou.
 


BE NICE! BE NICE TO ME!

30. listopadu 2017 v 18:01 | YY |  Diary
...I'm amazed!
I'm afraid!
I am too cool for the second..GRADE!
There is nothing!-- You can do!--
That I have not already done to myself...HEY!...

Hahaha. Tři seminárky, proč ne. Jsem se zápočtama docela v piči. S Woodym v jednom kuse pořád jen hrajeme, ale teď si koupil wowečko, takže se už i učím. /I když! To si sakra křivdím! Na řečtinu se každý týden stresuju jak divá a nespím. Lol. Já někdy spala dobře?/ Za poslední dva dny jsem načerpala úplně všechno potřebný k tomu napsat první seminárku, která je jako jediná naprosto psaná stylem bakalářka. Takže se chci jít docela zabít, protože těch naprosto zbytečných formalit je tam až nepříjemně mnoho. Nicméně. Dneska jsem to dočela a zjistila jsem, že jsem četla knížku plnou expressa depressa, když stačilo si přečít jen zasranej závěr, kde to všechno shrnul a vypadá to, že se i psychicky srovnal.

Ale! Nelituji toho. Ta knížka byla skvělá! Miluju francouzskej odbornej styl. Je víc prozaickej a tak logicky k němu mám blíž. Docela s Woodym budeme trpět při tý seminárce, protože povídkáři. Nicméně! Zítra mám řečtinu, takže bych se měla učit. Ale to se zmákne. Ta řečtina až na otrocké učení slovíček je fakt bombová a baví mě. /Teda! Skloňování podle rodů mě taky sere, hlavně když jde o slova jako je ποιητης a νεανιας, tihle dva zmrdi mě fakt jebou, protože se skloňují v nějakých pádech jako mužký rod a jinak se skloňují jako ženský. A jeden ještě podle vzoru θεα a druhý jako νικη, takže mi z toho běhá hlava kolem, ale baví mě to./

Jinak. Nevím jestli jsem se zmiňovala, ale sestra se mi stěhuje do Anglie a Woody nedá pokoj s tím, že se tam odstěhujeme s nima. .___. Nebo když začne o budoucnosti. No do píči :D. Jako teď je na diskuzním kroužku jeho oblíbenýho profesora, /btw. toho, co jsem mu napsala do eseje, "Chtěl to tím Wittgenstein říct? Kdo ví. YY chtěla." a nebo "A kdybych vám to řekla, pochopíte to tak, jak to bylo myšleno?", ale je to fakt úžasnej profesor, takže doufám, že ten zápočet dostanu. :DDD Woody ho úplně baští. To vidíte na těch hodinách. Já asi podobně baštim našeho řečtináře. A teď ještě víc, když jsem se s ním bavila o absinthu :DDD. To jsem kurva nečekala! Je to borec as fuck. Mylně jsem se domnívala, že jeho zápal je čistě jen na té akademické úrovni a ono hovno! Chodí střílet falešný zvířata, dělá rytuály a pořádá párty!/ , kdyby tu byl, rozhodně nepíšu na blog. A jako- je pryč už nějakou chvíli a já si začínám uvědomovat, co znamená tu zas být sama.

A moc se mi to nelíbí. :D .___. Grrr- kde je ten hajzl! Nicméně k Vánocům jsem mu koupila tu koženou profesorskou brašnu, protože jeho rodina mu jí nekoupí. Tak oxfordky dostane až na narozeniny. /Chci svýho Odellečka! ugh. stejně jako mám ráda Woodyho angličtinu, už jsem ho úplně viděla, jak se domlouvá s profesorkou, jestli nemůže psát seminárky anglicky, protože umí líp anglicky než česky, což je jako- wat? Ale ok. :DDD/ A od pěstouna jsem k Vánocům dostala dva kožichy. Juchu./ Ségře jsme s pěstounem koupili notebook./ Takže teď chodím po Plzni fancy as fuck. A ještě až mi přijde ten batoh z KillStaru. Looool já budu tak kurevsky fancy. Jo a zase jsem změnila styl oblíkání. .___. Takže moje vandráčí a rádoby sportovní období je fuč. Lol. Naposledy jsem měnila styl oblíkání v květnu. Tohle mě do řitě přivede ke zkáze. Už vidím tu YY v nějakých třiceti, jak bydlí úplně stroze a skoro nejí, ale má každý týden nový kousek v šatníku. /Doufám, že mi Woody koupí něco s Vallčou nebo z HOTSka, protože to chci k tomu batohu. Víte jak, Book of Spells, jo říkala jsem to? Asi týden po tom, co jsem si to koupila byly slevy. :DDD ahahahaha. Mohla jsem ušetřit asi 15liber./

To je tím, že jsem zase přestala utrácet za art-o. /Btw. o víkndu jsem byla doma a dělala jsem na Abaddonečkovi.♥/Dřív jsem to vrážela do barev, protože jsem neměla tablet, teď to vrážím zas do hadrů. .___. A taky jsem to ráda vrážela do vztahu. Kurvsky ráda jsem lidi překvapovala, ale u kluka je to divný. Proto jsem teď nějaká bohatá. Protože nemám komu bych dělala radosti než sobě. Btw. zase jsem utratila hrozně prachů za knížky. .___. Tohle a hadry. To je zlo.

Nicméně jdu na řečitnu. Hrozně moc se už těším. χαιρετε♥

Hahaha | Mental breakdown? Proč jen jednou!

17. listopadu 2017 v 23:15 | YY |  Diary
I'm looking for a place to start
And everything feels so different now.
Just grab a hold of my hand
I will lead you through this wonderland.
Water up to my knees
But sharks are swimming in the sea.
Just follow my yellow light
And ignore all those big warning signs...♥

Heartbroken

Emotionless

Hopeless

Tak jo. Tenhle týden jsem se složila přesně... 4x. Hahahahahahahah. No není to prdel? :D Za celý dva měsíce jsem se nesložila ani jednou a v jeden týden 4x. But Y? Y not!

A že jsem heartbroken, kdo by nebyl. Všechno, co mě nikdy nezradilo bylo učení. Bavilo mě se učit a když jsem nabývala nových informací a otevírala si dveře k novým poznaním, vždycky mě to stimulovalo a bavilo.

A najednou. Jsem takhle hrála a hrála. A pak najednou, a do prdele. Já neumím na řečtinu. Kuuurva. :DDD Takže to bylo poprvé v životě, kdy mě zradil můj mozek. A to mi zlomilo srdce. Poprvé v životě mě zklamalo to, čemu jsem mohla vždycky věřit. Moje extremní schopnost se učit. Baví mě to a proto jsem šla na výšku. A ono- Haha! Ne! :D A taky za to může můj Woody/Arogantní zmrd, dostal přezdívku Woody, po halloweenu a vlastně i po chalastačce u ségry, protože nosil jednu dobu pořád cowboyskej klobouk xD/. Začali jsme hrát hry pro dva. Hotsko, mortal kombat, wowko,..- no a už se to vezlo. Měla jsem pak na celou jednu lekci se slovíčky na dvě A4 a gramatikou jen dva dny. Jasněže jsem vyhořela na slovíčkách, protože učit se něco jako robot mi pod tlakem nijak nešlo. A šest hodin řečtiny ve čtvrtek, no kdo by nechtěl. Ahahahahah! Ale neva. Dostala jsem za celých šest hodin řečtiny asi 3pochavaly jednoho z nejúžasnějších profesorů a celkově vyučíjících, které znám /aby nebyl tak geniální, když chodí přednášet do Atén, looool učí Řeky řecky, :DDD (ano, tou klasickou řečinou 2.st. n.l. ), nicméně- hrozně mě ten den vychválil a nakonec na ty slovíčka nedošlo, ale i tak jsem byla ve stresu... a hlavně mi srdíčko zlomila spíš profesorka, která nám řekla: "Ale vy nestudujete filosofii, abyste se zamýšleli."/ Takže jsme se s Woodym rozhodli, že asi budeme končit. On půjde učit na plnej úvazek a já půjdu asi taky. Buď si udělám pedagogické minimum a nebo pajdu výšku. Jeho celý učení nebaví, baví ho učit a umí to, ale sám se nikdy nic učit nemusel, buď to prostě uměl z výkladu, nebo ho to prostě nezajímalo, ale má štěstí, že...

nemá řečinu, takže se neučí vůbec na nic-/protože řečtina u nás funguje na tom, že dostaneme zadání na příští hodinu, takže se na to prostě učit člověk musí a na hodinách se to pak jen procvičí a dostane se novej materiál na doma./ a pro mě, která dostává hodně úkolů na doma, je to docela prekérní. Nicméně. Naučím se se ovládat a víc se učit. Zkusím překousnout zimní semestr a na letní už mám úplně jiný předměty, tak tomu dám ještě šanci, protože se den za dnem utvrzuji, že o ty úžasný lidi nechci přijít.

Nicméně! Kromě svého zlomeného srdíčka jedinou činností, která mi dělala dřív radost se mám dobře. Řeším sračky typu, "ugh, nechci si nechávat prát prádlo u Woodyho", " a už vůbec s ním tenhle víkend jet k nám." Byl u nás už asi 3x.

Ale já chci taky svůj čas. Poslední dny utíkám z domu, kdykoli jen jde do práce nebo musí cokoli ohledně rodiny. Jen abych měla chvíli času pro sebe. Nachytávám se, kdy jdu z řečiny a pak mu studená skočím na záda a otíram si o něj xicht jako zvířátko, dokonce mám pocit, jakože mi chyběl, což je pro mě jako "WTF?!" Nikdy jsem to takhle dřív s ním neměla. Jak jsme spolu 24/7, tak jako- potřebuju být i trochu jen pro sebe.

Jinak- stará se o mě hrozně hezky, ještě mě úplně neviděl v záchvatu, takže to pro něj bude docela hustý až ho dostanu, je hrozně starostlivý povahy, takže se dokonce vzhledem ke svojí škodolibosti dost těším až uvidím ten utrápený xichtík. Nicméně! Hráli jsme Wowečko, moc mě to nechytilo. Ale jako- není to špatný, ale je to hra s příběhem. Lol. nope. Hraju hry, abych kosila a vybíjela si vztek. Proto hraju Diablo, HOTS, Dotu, protože chci kurva zabíjet! :DDD

Jo a taky jak jsem dostala to ocenění toho žáka kraje, tak jsem si za utržené peníze koupila batoh/bez slevy/ z KillStaru. /papa 2,5k :DDDD/ Nikdy jsem si nic nekoupila bez slevy, takže se na to těším jako malá. A až přijedu do Plzně, tak si půjdu koupit nový kabát. Protože ten, který mám je onošený. A přemýšlela jsem na kožíškem nebo tak. Jak bydlím u zmrdečka, tak mám skoro 7k jen pro sebe. Jen tak na měsíc. Zčehož chodíme chlastat s mates, a tak... A taky si z toho platím obědy a MHD...

Takže moje měsíční útrata je asi 1-2k, podle toho jak moc se pije. Protože k nám jezdíme taky spolu, takže to platí Woody, protože se jezdí autem za jeho prachy. /Jo a k Vánocům se hrozně těším, že mu koupím oxfordky, hrozně mu k jeho stylu anglickýho učitele a k tomu, že je to lektor půjdou, jeho rodiče mu asi budou kupovat koženou brašnu, tak se s nima domluvím na barvě, ať to má connected.♥Ehhhhehe udělám si z něj ODELLEČKA/ Nicméně, šetřím. Velice se krotím a ten kabát fakt potřebuji a ten batoh jsem si koupila jako odměnu za to ocenění./A vlastně i z něj samotnýho. Tenhle měsíc se mi na účtě sešlo asi 12k, takže dát jen tak 2,5k za batoh, nooo- nebylo to z ničeho nic, bylo to přece za mojí těžkou dřinu! :DDD Nicméně... paradoxem je, že jsem žákem kraje, kde už nebydlím a už ani nejsem žák, nýbrž student. :DDDD/

No nic, doufám, že mi další dny ve škole spíše srdíčko slepí, i když to tak nevypadá. Posílala jsem spolužačce svou rešerši na seminární práci a ona okopírovala celé moje téma. Takže jsem se cítila opravdu super no. Nicméně. Woody je dost pomstychtivý povahy a vyburcoval mě k tomu, abych jí šla zjebat a tak jsem šla. Protože to, že si na mojí střední udělá 5lidí dredy, to že si hned po mým odchodu obarví lidi vlasy na tyrkysovo, to se ještě dá, ale když mi někdo vykrade mozek, to je trochu přes čáru, holka!

Růže jsou červené,
krásní jsou ptáci,
život je na hovno,
lidi čůráci.

/demotivace/

Šel jsem

19. října 2017 v 11:00 | YY |  Povídky
Do zad mě tlačila silná stromová kůra. Pomalu jsem zvedal víčka a sledoval, jak se mi před očima rozplývá opar horkého vzduchu. Strach. Srdce mi silou svého bušení hýbalo celou hrudí a já si přes hlučný a chaotický řev vlastních myšlenek nemohl užívat těch přírodních úkazů, které mě kdy předtím dokázaly uklidňovat. Agesivně jsem pěstí práštil o měkkou půdu a vymrštil se na nohy. Nohy se rozběhly s rychlostí, která dávala šanci vzduchu proudícímu proti mému obličeji, aby rozslzel obě moje oči. Zatl jsem pěvně pěsti, a běžel tak dlouho dokud jsem nepadl k zemi jako postřelený. Hlava se mi motala, plíce odmítaly pracovat a já se bezmocně snažil chapat po životě. Průdušky se sevřely. Věděl jsem, že dnes už to nevydejchám. A snad možná jsem ani nechtěl. Ležel jsem. Tvář až ke koutku rtů ponořenou ve vlhké hlíně. Uklidnil jsem svůj dech a pak jsem se silně rozchrchlal. Svíjel jsem se a kroutil dokud ze mě nevyšel hustý černý kemr. Snad možná i několik hodin jsem se válel ve vlastním odporném slizu a hlíně, možná i sračkách, dokud jsem nezjistil, že stále dýchám. Těžce se zvedalo mé tělo, ale jakmile bylo na nohou, otřepal jsem hlínu, otřel černý nepovzbudivý sliz a pokračoval. Šel jsem.


Hahahah | Protože to je život, kámo.

16. října 2017 v 14:00 | YY |  Diary

Je to mnou? Jsem tak moc jiná? Jsem tak moc prolhaná zjevením? Jsem tak moc jiná, když mě člověk nepozná hlouběji-? Nevaruji já každýho, že jsem zlá?

Za říjen. Neuvěříte kolik se toho stalo. Bydlím u toho Arogantního zmrda. Od října. Protože jsem se pohádala se spolubydlícíma. Protože jsem odmítla je litovat. Nicméně- nájem jsem zpět nedostala, ale vykašlala jsem se na to, protože domluvené jsme to neměly a hádat se s někým kdo si každou druhou větou vyvrací vlastní tvrzení, mě nějak přesvědčilo o tom, že na tohle nemám čas a zas na druhou stranu být na bytě s někým, okolo koho musíte chodit po špičkách a nemůžete říct nic, protože jste hned za zmrda, loooool to bych nedokázala, akorát by to udělalo ještě větší zlo, protože já nejsem z těch, kteří dokážou mlčet.

Co bych dál řekla. Moji spolužáci jsou úžasní lidé. Vysokou- ah. Přestoupím. Chtěj se po mě odborné texty, jenže, no- koukněte se na moje povídky, budu trpět při jejich psaní. Stejně jako celou tu vysokou studuju jen kvůli antický filosofii a taky kvůli řečtině. Kvůli ničemu jinýmu. A ty moderní postoje profesorů mě točí. Kurva, žijeme v postmoderně! NE VE VYJEBANÝ MODERNĚ! PROČ BYCH, KURVA, MĚLA VYCHÁZET Z TÝ ZASRANÝ UNUDĚNÝ FORMY MODERNÍHO LOGICKÝHO MYŠLENÍ, KDYŽ SE MŮŽU VRÁTIT I V MINULOSTI A ČERPAT I OD TAMTUD. nah. srát to.

Prostě ten prvák nějak prubnu a pak přestouopím na pajdu. Nějak nezvládám poslouchat o posraných sráčích, co ignorujou původní filosofii, přímo serou do xichtu takovýmu tomu osobitýmu přemýšlení nad i klidně nerealnýma myšlenkama a chtěj fakta, data a výsledky. Ale řečtina a antická filosofie jsou skvělý.♥

Nicméně- dnes mi přišla smska od naší paní ředitelky z SŠ, jsem prej oceněná jako žákyně kraje. Lol. .___. Jinak- O čem vlastně vypovídá ten můj titulek? No- O tom, že jsem vlastně přišla o dvě nejlepší kamarádky, o ty své spolubydlící, pak i o Siriho, byl jak moje rodina a vždycky tu byl, když bylo nejhůř. Poslední dny- no smazal si mě ze všeho- z blizz-u, discordu, FB, ze Steamu, všude. /čímž se vlastně rozpustila moje herní parta, protože Kiri je teď pořád někde s mojí ex a Siri se mnou teď nechce komunikovat, ale moji spolužáci z výšky jsou všichni hráči xD takže je donutím přejít na hotíčko a bude zas tým, izi♥/ A zpráva jako "pojďme to skončit-" taky super- Nooo a pak- přišla jsem i o kámoše, se kterým jsem se bavila poslední měsíc opravdu hodně- A jak?

Prostě tak- Protože jsem teď byla pořád se svým argantním zmrdem, takže jsem neměla na něj čas- Nooo, takže jak snadno a rychle přijít během dvou týdnů o lidi, kteří vás drželi roky. Nemít tu mojí Dickhead/mojeho arogantnho zmrda/, tak bych se šla zabít. Ale je to skvělý-

Je ke mě hrozně pozornej, a romantika našeho stylu je jako "Co ty můj pytle hoven-" "Nic, nic, ty čůráčíhlavo-" A celý večer on na PSkách a já na HOTíčku.♥ A jako je to super no- Teď mě teda učí na longboard-u... už jsem se i vysekala. :DDD Taky mi pochválil povídky, /já tu jeho knížku nečetla, je to příběhovka a ještě fantasy- looool nope. xD To mě bavit nebude, ale neřekla jsem mu to, víte jak./ ale je tu teda jedna nepříjemnost. Jeho láska. .___. To je vždycky "Miluju tě-" a já mlčím. A jako říkala jsem mu, že prostě nic necítím. A jako nejsem z těch, co by lhali. Takže jako- Hmmm- to je hezký no- mohl bys mě raději prosimtě vojet a držet hubu? xDDDD Romantika plz.

Jako- kdyby se nezačalo jebat to se spolubydlícíma, to se Sirim a dalším kámošem, tak by se dalo říct, že jsem nějakou tu dobu měla snad i dokonalý život. Vlastně- Vlastně si nemůžu ani teď nějak moc stěžovat- To se Sirim, prostě jen nějak přejdu a budu čekat až se ke mě zas jednou vrátí a třeba s nějakou jeho GF, která ho bude milovat, jak si zaslouží. A s holkama, no- jako... popravdě, udělala jsem hodně sraček, ale to jak se zachovaly lol. Nope. Nějak už nestojím o to je znát. Jako nemám absolutně žádnou chuť jim dělat cokoli naschvál nebo se mstít či co a i kdyby cokoli chtěly, tak "k", pokud to nebude nic, co bych nějak zvláště musela použít svou energii, tak proč ne- když je to v mojí kompetenci nemám nejmenší nutkání jim jakkoli přitěžovat nebo tak. Ale jako..., jsou to ženské s velkým Ž- Neexistuje, že by si s čímkoli poradily samy, vůbec- "Ty mi pomůžeš, protože můžeš! A proto to uděláš, nezajímá mě, že cokoli musíš- A prostě musíš, protože já jsem chudinka-" nebo "Nejsi kamarádka, protože dokážeš být ke mě zlá!Kamarádi se k sobě chovají vždycky hezky a nikdy ti nic nevyčtou i kdyby měli pravdu!" Takže vůbec- tohle na mě jednou zkoušela spolužačka a tak solidně jsem jí s tím poslala do prdele, že jí to probralo a jako nelituje se tak jako dřív a dokonce bych dokázala tvrdit, že jí je teď daleko líp.

Některý věci jsou prostě jen o úhlu pohledu. /NE VŠECHNY, ale některý fakt jo/

I Feel Everything

1. října 2017 v 4:22 | YY |  Diary

Hej mám v rozepsaných článcích asi 5 článků, který jsem ani nezvěřejnila od napsání toho posledního.

Během posledních dní se totiž tak drasticky změnil celej můj vesmír, až to není možné. Pondělí. Přednáška estetiky. Přibyli další studenti a my jako "wut?" Pak z nich vypadlo, že jsou z druhého kola. Hned jsme se na estetice dostali do konverzace nad spoustou věcí. Načež jsem zjistila, že ti noví jsou skvělí. A vlastně jsme se nemohli my ostatní zblížit víc, protože nám tu jednoduše chyběli ještě tihle, jako lepidlo! :D A díky nim se spojil celej kolektiv.

Úterý. Poprvé jsme se trochu více bavili. A kluk, co mi už od 20.září, přišel jako největší arogantní zmrd, ale šlo vidět, že je chytrej as fuck, je teď týpek, co s ním randím. xDDD Jako fakt?! Ale to předbíhám! V úterý byla první přednáška Antická filosofie, a jak jsem řekla- šlo se do baru- měla jsem rande, nakonec to prej rande bylo.

Středa. Vítání prváků. Tak úžasnej den s úžasnýma spolužákama jsem nikdy nezažila. S tím týpkem, s mým arogantním zmrdem, jsme pokračovali v randění, a vlastně to přešlo maličko přes tu hranici- byli jsme se spolužáky až do nějakých 4hodin ve čtvrtek a s mým arogantním zmrdem, jsme spolu pak byli ještě do sedmi ráno.

Čtvrtek jsem pak prospala a učila se na řečtinu. /Jak lépe oslavit vaše vlastenectví než učením se jiného jazyka xD/V pátek jsem byla na řečtině, ten učitel mě má fakt rád, protože vidí, že mě ta řečtina baví, noooo- a pak jsem šla do čajky s mým arogantním zmrdem. Omg. Pořád to nechápu. Je to bezpochyb nejhezčí kluk, co jsem kdy v životě naživo viděla. Nechápu, že je tak blbej /že o mě stojí/ a zároveň chytrej xD

Nicméně- Příští víkend budu zas v Plzni, jezdím domů jen jednou za 2 týdny, takže budem celý spolu, vlastně jsme si už vymysleli plán, tak se hrozně těším♥. Dost se těším. Sice jsem mu řekla, že nic necítím a ať si nic jako lásku neslibuje- A ať nevalí ten kukuč, jakobych byla zjevení a v jednom kuse na mě nečučí- Jako nejsem stydlivá a řeknu cokoli, co si myslím, ale- Sakra když na vás takhle někdo čumí- Je to tak nepříjemný, že i já se obracím a nenechám si koukat do xichtu- Nicméně- řekla jsem mu, že nic necítím a on, že bude bojovat- :DD tak mě to rozesmálo, ale přeju mu výhru. Je to bezpochyb ukázkový příklad kluka, kterýho bych si mohla jen přát.

A tomu stylu oblíkání- to se prostě- Představte si mladíka blond vlasů, modrých očí ve tmavý košili s prvníma dvouma knoflíkama rozepnutýma- /Tou košilí a zvolenýma barvama vám říká "Jsem hodnej a mám smysl pro styl." a tím rozepnutím "Jsem hrozně sexy a vím to." Takovej ten mladej učitel jazyků(btw. on fakt je xD učí obchodní angličtinu), co po něm všichni letí- Jsem zamilovaná do toho, kým je a ne do toho jakej je. Je to špatně? Miluju to jak vypadá i to, že je chytrej jak zmrd, ale- že bych milovala jeho?/ Prostě- Na něj se kouknete a víte, že je to nějakej zasranej arogantní zmrd, co přesně ví, že je prostě krásnej a chytrej. Je to fakt idiot- :D Mohl by mít každou a to pako si vybere mě- jako kurva proč- xDDD Lol. Ptala jsem se ho na to a on jako "Nikoho jako jsi ty, jsem ještě nikdy nepotkal-", načež jsem se hrozně rozesmála a řekla něco ve smyslu, že je to jak z telenovely, tak udělal takovej smutnej face se slovy, "ale já to myslel upřímně," tak jsem se už nechtěla hádat. A jestli mě voprcá a nechá, díky bohu- xDDD o nic víc nestojím- xDDD Ale asi přesně proto mi jen tohle nedá. I když lhala bych, kdybych řekla, že se nechci zamilovat. Chci. A snad se to i povede, nikdy jsem nikoho nemilovala na první pohled- vždycky mi to trvalo- takže je velká pravděpodobnost, že se mu to podaří. Ale asi to bude ve chvíli, kdy mě bude už nenávidět- :DDDDD tak jak mám štěstí, že se mi to stává.

A vlastně to docela vyhrál. Zrovna dnes jsem mu říkala, ať je rád, že nejsem zamilovaná, že jsem zamilovaná hrozně zlá a on jakože se s tím chce poprat, tak jsem se znovu rozesmála- ale nechala jsem ho při tom. Psovi o barvách nemá cenu povídat. Jako pro jeho i moje šťestí, by bylo lepší s ním být, nemilovat ho a chovat se normálně- ne jako bestie, jako mám ve zvyku, když někoho miluji. On by byl šťastný, protože já bych ho nikdy neopustila, hrozně mě baví a zase bych ho ani nedusila a on by měl někoho, do koho se zamiloval, pak by jsme se rozešli a všichni by byli šťastní- Já bych měla několik let, měsíců, kdo ví, nepřetržitý přísun sexu a on by měl někoho koho miluje a ten člověk by se k němu nechoval jako k hovnu, jako to dělám.

No nic- v pondělí se zas uvidíme, je to moc špatný, že už se na něj těším? Nechci se zamilovat. Budu mu ubližovat a to si nezaslouží. :(

Koncentrace absolutna

26. září 2017 v 23:06 | YY |  Diary
Co vejška-

Co první týden-

Co spolužáci-

Co předměty-

Co profesoři-

Miluju to. Nikdy jsem nic nemilovala tak moc jako život, co mi padl do klína s vysokou. Miluju svoje spolužáky. Hrozně moc skvělích lidí. Takovou koncentraci lidí, se kterýma můžete diskutovat- Miluju to! Pořád jen mluvíme a přeme se. Hrozně se u toho smějeme, ty přednášky jsou úžasný-! Měli jsme estetiku a se Sergejem jsme se dali do diskuze o Shakespierovi a pak to pokračovalo další den. Taky jsem pořád při tý estetice měla nějaký připomínky a teĎ když vidíte, že nad tím spolužáci přemýšlí a berou vás vážně a chápou! Je to neskutečný! Splnil se mi sen. Hrozně moc mě baví diskutovat a cpát všem moje názory a bavit se o nich!!! :OOOOO♥♥♥ A jak vidíte, že si vás ti lidé váží pro to, co říkáte, no je to fakt bomba. <333 Nemluva o tom, že nás dnes profesor z Antický filosofie pustil o víc jak hodinu dřív, takže jsme šli do baru se pořádně všichni seznámit. /A maličko se "nabudit" na další přednášku xDDD píčo- jsem dnes měla do osmi xDD/

Hrozně jsem si sedla s jedním týpkem, až nás posadili vedle sebe a jako kdykoli jsem řekla cokoli do konverzace za mými zády, tak se ozvalo jako "Hej nás si nevšímej, máš rande-" a já jako- wat?! xDDD ale hrozně mě to bavilo, miluju ty lidi.

Sice jsem na vysoký jen týden, úkoly nejsou ani moc hard jako spíš časově náročný, ale všechno mě tam hrozně baví! Jako skutečně, jsem na vysoký jen týden, ale miluju to tam. Přijde mi, jakobych se zbavila takových těch idiotů ze střední, který jste potkávali na chodbách- nebo se s nima hádali kvůli maturáku. xDDDD

A na tý přednášce, po tom posilnění a asi mým randi, kdo ví, kurva-, padlo něco jako "O vejšce se ví jedna věc- profesorové to maj víc v píči než studenti-" xDDD a pak jsme se s tím týpkem, co jsem si s ním sedla, bavili o přednášce o tom, jak moc chceme zemřít než tam sedět a poslouchat profesora, kterýmu není rozumět xDD a on, jak tam na těch přednáškách do konce semestru dopíše svojí vlastní tvorbu/knihu/ a já jsem zrovna zesměšňovala svou komixovou tvorbou profesorova slova a dělala si prdel, že já do konce semestru nakreslím celej komix. xD

Dnešek byl bezpochyb jeden z nejlepších dní mýho života. Vlastně tohle spojení používám docela často, přijde mi. Až se začínám bát, že bych si tu radost a štěstí mohla zakřiknout, ale po dnešním dni, nemůžu nepociťovat mánii. Hlavně svět funguje na akce a reakce- pokud si to sama nějakým mým rozhodnutím neposeru, není čeho bych se obávala. Střední školu jsem vyšla bez jakýchkoli komplikací, základku jako school queen, takže. Lol. Vlastně jsem na svůj život hrdá, cokoli, co přede mě bylo postaveno, jsem prostě zvládla dokonale. Asi prostě tak nějak cítím, co je pro mě kdy dobrý. Když znáte svýho hrdnu, a víte, co dokáže, nemůžete prohrát./i když- kdybych chtěla dokážu toho víc, jenže jsem přizdisráč xD♥/. No moc dlouho mi ten mdlej stav nevydržel. Ale u mě to snad ani nejde. Jsem prohnilá pozitivismem a optimismem, až je to nechutně barevný. Nevím, jsem vášnivej člověk. Mám zápal a hrozně často hořím, pro řečtinu, pro antiku, pro filosofii, pro literaturu, pro lidi jako jsou moji spolužáci ♥ Doufám, že mi tenhle oheň nehasne tak rychle jako posledně.


Existence | Proč

25. září 2017 v 11:31 | YY |  Diary
Článek byl napsán "6. listopadu 2016 v 16:24" a nikdy předtím nebyl zveřejněn, ale rozesmál mě, tak jsem se o něj chtěla podělit.


Dlouho jsem si říkala, že bych snad mohla vaše všední životy obohatit snad jen maličko o něco nad čím poslední dobou trošičku přemýšlím. Možná nejsem o nic víc veselejším jak vy. Možná nejsem o nic víc smutnější než vy. Ale od kdy má emoce své míry. Nicméně... Delší dobu jsem si říkala, že jsem sem nenapsala nic, co by snad mohlo cokoli mým čtenářům přímo říct, jak se mi daří.

Tak začněme tím, že opět pár věcí se dá zvládat i lépe. Ale možná mám tenhle postoj jen kvůli tomu, že jsem k sobě příliš skeptickou. Nicméně- Jak pilně jsem na začátku roku začala s přípravou na maturitu, tak rychle mě to nadšení a snaha opustily. Jediné co v současné době opravdu dělám je snad možná "nic".

Poslední týdny se trošku více zajímám po příčinách mých vlastních myšlenek. A to mě dovedlo až k samotné existenci. A pudu sebezáchovy. Jak moc si vážíme šancí?

Proč vlastně existujeme? Protože máme nějaký ten pud rozmnožovat se, který je ještě podpořen oným chtíčem a tím, že nás jednoduše sex baví. Dáváme tak nějakému stvoření možnost. Dáváme mu šanci. Prosil se o ní? Ne. Ale my mu jí dáváme, protože chceme mít malé zvířátko, co bude všude blejt a v jednom kole bulet. A když to zvířátko vyroste má nějaký ten pud sebezáchy a lásku ke světu, že nemá sílu to vše opustit. A tohle se opakuje každým dnem. Kdyby se mě dnes někdo zeptal, jestli bych chtěla být narozena, tak řeknu, že ano.

Řeknu ano pro všechny knížky, které jsem četla. Řeknu ano pro všechny výstavy, jejichž jsem byla součástí. Řeknu ano pro všechny obrazy a sochy, které jsem viděla. A řeknu ano pro všechny bolesti, které přešly mým tělem i mozkem.

A víte proč sem píšu? Protože jsem znuděná. xD Dočetla jsem za poslední dva týdny čtyři knížky-Obraz Doriana Graye, Pert a Lucie, Umění milovat, Krysař- a už mám rozečtené jen dvě a ani na jednu nemám chuť. Kreslit se mi taky nechce a RPčka, jež hraji, mě zrovna teď nijak nelákají. Potřebuju do knihovny... .____. Grrr-

Alfabéta, čtení | prokrastinace | analytická filosofie?

24. září 2017 v 0:23 | YY |  Diary
Na analytický filosofii není těžký její vlastní myšlenka nebo učivo, jako spíš o tom, že se učí v angličtině- xDDD

kill me plz. ._____. plzplzplzplz

Nicméně- v pátek jsem měla 4hodiny Řečtiny. Miluju to. Naprosto jsem se zažrala do tý klasický Řečtiny, kterou psal třeba Sokrates, Platón, a tak- A už ovládám alfabetu a učím se číst. Už mi to dokonce jde docela plynule-

Nicméně- dneska jsem se do poledne učila/kecám, do jedné!/ a pak jsem hrála až do večera s klukama HOTSko- A jelikož, jak bylo pravděpodobné opustil nás Kiri./Věděla jsem to! Je to kvůli mojí ex! Nemá na nás čas! Hlavněže jsem ho varovala! Teď přijde jeho smrt./ Je to v piči, protože byl dobrej jako zmrd. Nicméně, Siri přitáhl další lidi z Wowka :DDD Takže to byla prdel tak i tak. Sic jsme neměli full team, ale čtyři lidi jsou taky cajk.

No a na večer jsem jela do města za kámošem, co jsem se s ním poznala na Advíku, a byl to super večer, koncerty, vodnice, trošička alkoholu, ale asi se potřebuju pořádně dorazit tady doma. Protože mám pocit, že už bez toho chlastu ani nedokážu být real veselá. Jakoby najednou celej můj svět přišel o barvy.

Snažím se užívat si hraní, Řečtinu, ale vždycky když osamotím- jsem si plně vědomá toho, že jsem v píči. Snažím se s tím pracovat. Zbytečně se nevyhledávát sračky, zvedat si náladu písničkama, psát si s lidma, co mě nabíjej, hrát ty hry. Snažím se. Celý život. O cokoli. Možná je problém jen v tom. Možná je problém v tom, že se vlastně snažím. Ale- Dělám to celý život. Chci být něco, čím nejsem. Chci být něco víc, než co skutečně jsem. Možná je tohle ta chyba, proč vždycky selžu. A nejde to zastavit. Pocit bezmoci a zbytečnosti. Pocit toho, že jdu do schodů, který nikdy nekončí. Že se snažím dosáhnout na mraky i když vím, že moje cesta, můj život, moje snaha, můj cíl nikdy nebude naplněn. Nikdy nebudu šťastná, spokojená, jsem zkurvěně nenasytnej člověk, co touží po tragédii.

....Help, I lost myself again
But I remember you
Don't come back, it won't end well...
...How can you die carelessly?
...They're playing our sound...
...Bringing us back to life
But you're cold as a night...
...How can you die carelessly?

Hahahah | Nemyslela sis, že to bude tak snadné nebo ano?

21. září 2017 v 21:19 | YY |  Diary
Lol. První den vejšky byl kouzelný.

Přednáška se mi hrozně líbila a nebylo by vlastně nic, co bych mohla vytknout, měli jsme jí společně s humanistama, takže tam byl i kluk, kterýho jsem znala z vedlejšího města. Takže jsem byla hrozně překvapená, že šel člověk z průmyslovky na filosofickou fakultu, ale ok- byla jsem ráda, alespoň další člověk, kterýho znám.

A dnešek? KATASTROFA!

Horší den jsem v životě nezažila. Dnešek se sral od samýho rána a každá další vteřinka jeho byla jen horší. Zapíchla jsem to v posteli s tím, že jebu na vředy a jdu spát. Co po tom, že jsem dnes měla jen něco maličko k snídani. Noooo-

A pak jsem se probudila a i když už ty největší boje se spolubydlící jsou celkem tu tam, tak je mi zas tak neskutečně moc odporně z toho, že jsem nešla na pajdu.

Sice se o to zajímám, a baví mě to, ale- sakra, co mě to napadlo?! Nicméně. Už jsem tam. Nedá se nic dělat a já to nevzdám. Prostě zatnu zuby a budu se šrotit jak divá. Sice ten pocit bezmoci a strach z toho, že mě vyodí je šílenej, ale- prostě tomu musím dávat všechno a půjde to. MUSÍ.

Nějak zas nemůžu dýchat a hodně špatně se mi okysličuje mozek, ale nedávám tomu nijak velkou důležitost a spíš se asi jako jdu učit no. hahahaha- .____. /poptám se ohledně přestupu na pajdu.../

A jakže to proběhlo

17. září 2017 v 23:27 | YY |  Diary
Nějak moc nevím, kde bych mohla začít, ale-

ale to já už u každého vyprávění. Na svoje narozeniny jsem zajela na střední školu. Hrozně dobře jsem se tam cítila, protože tam byl můj druhý domov, dá se říct. S počtem hodin jsem tam byla v týdnu častěji než doma. Nicméně- Lidé tam byli a jsou skvělí. Odpoledne vypadalo- hodně pozitivně a já si jej užila. Pak jsem byla u ex, protože je to jedna z nejlepších kamarádek. No a taky jsem od její mamky dostala nějaké další látky, které jsem slibovala, že se na ně podívám, už nějaký ten pátek, takže jsem chtěla především to.

Poté se mnou můj pěstoun a sestra šli nakupovat. Nechtěla jsem si nic koupit, protože jsem si toho nakoupila už hodně... takže jsem nakonec vyšla z dvou nákupních center s jedním tričkem a taky hlavně protože jsem k narozeninám dostala postel do bytu. Příští týden jdu koupit knihovnu. Už ji mám domluvenou.

No a po nakupování se šlo domů- něco málo se tam snědlo v kruhu rodinném a pak jsem se zašila do pokoje, kde jsem trávila čas s kamarády a tak, při HOTS.

No a včera se to s těmi samými kamarády přemístilo na barák k jednomu z nich. A- nemohla jsem dojetím skoro ani mluvit. Od Siriho jsem dostala KillStar tričko, který jsem si sama plánovala ještě koupit, pak jsem od Kiriho dostala 20balíčků lentilek, a Siriho rodina pro mě upekla dort a všechny děcka, co tam byly posledně mi něco daly, jsou to maličkosti jako jejich vlastní plyšáci, ale já jsem z toho nemohla skoro ani mluvit.

Taky se Kiri dal dohromady s mojí ex. Takže jsem byla nejdřív jako- "wat da fuk?!" Ale jako přeju jim to. Protože oba jsou- jsou to milí lidi. No a- co bych mohla dodat. Málem jsme zapálili pokoj, panákovalo se. Zjistila jsem, že mám ráda Tequilu. :D A- jako bylo to dost celý veselý. Pak jsem dorazila domů, bez kocovinky /yuchu/ a protože jsme nedožrali, co všechno se nakoupilo a tak, tak chtěj pokračovat i příští týden.

Ale... Já nevím, mám pocit, že spolu trávíme až moc času a já- já nevím, myslím, že Kiri a moje exka by spíš teď mohli trávit čas spolu a- Já a Siri... no- vídáme se tak moc často, že to chce změnit. Možná příští týden půjdu někam pít a tak- ale asi ne s nimi. Asi zůstanu na bytě a budu pít někde v Plzni. Dneska jsem- nevím... Mám zas pocit nepocit.

Takový ten mdlý stav, kdy už je jedno, co se bude dít nebo co přijde a stane se. Cítíš se prázdně? Zaplnit to alkoholem a hrama dává smysl. Počkat. Mluvím o sobě nebo Sirim. Možná si rozumíme, jen protože jsme uvnitř stejně broken. Stejným způsobem.


Přišla s 20tkou i moudrost a dospělost? | Ne. Spíš ne.

16. září 2017 v 2:47 | YY |  Diary
Dneska. Byl těžký den.

Čím bych chtěla zatížit vaše hlavy, čímž bych ulevila té své. Znamená vždycky ulevit sobě, jen předat bolest jinam? Má svět určitou hranici bolesti a proto občas člověk v těžké chvíli necítí nic a pro změnu jinde se pro nic trápí? Má svět určitou svojí normu, za kterou nejde a proto když se uleví nám, je to dobře? Je dobře předat bolest jinam? Vlastně... Když se zbavíme bolesti, znamená to, že se skutečně někde jinde bolest objeví? A když se mám špatně, ulevila jsem tak někomu?

Je to zajímavá teorie, která se nedá otestovat, ale- občas nás trápí věci a mlčíme o nich, aby jsme tu bolest nepředali dál. Možná jen silní dokážou tu bolest držet a mlčet o ní, aby se nedostala do oběhu jako peníze. Ale kdo určuje, kdo je silným dostatečně a kdo už ne?

Dneska jsem se vzdala něčeho, co- co nemá popis. Nemá to charakteristiku a snad možná i kdyby jí mělo, byl by to obraz. Mohl by být popsán slovy, ale jen to viditelné. To hlavní by bylo pro oko schované. Jeho hlavní myšlenka by nebyla skrytá jen pro ty, kteří byli součástí jeho tvorby. A kdyby ten obraz měl nějak vypadat, určitě by to bylo surrealistické dílo, které by většině populace nic neříkalo. Byl by to moc velký chaos, moc zdánlivě nesouvisejících věcí, které se zdají být bezmyšlenkovitě plácány jedna přes druhou. Jakobyste vyjmenovávali jedno slovo za druhým ze slovníku.

A dneska jsem ten obraz sundala ze zdi naproti své posteli, protože každou noc mě budil a strašil. Jeho barvy začaly stékat po mých nohách, ale pokaždé když jsem otevřela oči, byla to jen iluze. Obraz byl nedotčený, ale špatný pocit byl skutečný. Strach i bezmoc. A dnes, když jsem ten obraz dala nad svou hlavu, ze spánku ho nevidím a každým ranním světlem se na něj dokážu podívat. Jen noční stíny z něj dělaly hrozbu.

Každý den, bude tady. Bude nad mou dýchající schránkou. Bude nad mou hlavou a já ho budu mít vždy při sobě. Jako prsten, jako fotku, jako přívěšek s tygrem, jako něco co neskončí. Jako něco co bude žít, dokud budu žít já. I kdyby to nakonec mělo žít jen ve mě. Budu to držet v sobě a vědět, že je to to nejlepší, co jsem kdy vytvořila. A i když to nemůžete vidět nebo cítit, co k tomu cítím já. Je to--- je to jako žít v řeholi a celý život dát Bohu. A ten vám jednoho dne odpoví. Takové to je. Hledat a najít. Zjistit, že jste žili svůj sen. A věřit, že vám ho osud jednou vrátí.

Věřím, že jediné, co bylo špatně- bylo načasování. Občas potkáme ty správné lidi, ale ve špatnou dobu. A nejsou věci, které by čas nespavil. Když nehojí rány, vrátí k nám ty, kteří jsou schopni nám je zašít. Možná ale ne dnes...


It's perfectly strange you run in my veins

11. září 2017 v 0:17 | YY |  Diary
Je k tomu co říct? Je. Vždycky je, jen jsou lidé, kteří nemají právo ta slova slyšet. A jednou... jednou tenhle článek najdu a vzpomenu si i na slova tady nevyřčená, která bych chtěla sama sobě připomenout, ale o něž se nemůžu podělit se všemi.

Kam dál