Advík 2017 | Ostrofcon 2017 | Cosplay Abaddon | Dota 2

5. srpna 2017 v 5:02 | YY |  Diary
Je tolik konců- je tolik středů i tolik začátků. A jeden konec nitě navazuje na druhý. Vlastně od začátku našeho života až do téhle vteřinky je každý začátek příběhu, jelikož předat jej jak byl myšlen a prožíván je možné jen s prožitím mého celého života.

A nebo prostě začnu tak, že jsem celou noc nespala a pak jsem se vydala na cestu do Prahy na celkem známý festival animu a her Advík. :DDD

Nevím, kde začít a už hlavně nejsem přílišným zastáncem popisování- jelikož jsou to pro mě dojmy celkem nepopsatelné a nepředatelné. A jednoznačně kladný není úplně nic- nicméně!

Advík vzhledem k lidem, organizaci celého festivalu byl skvělej. Počasí bylo trochu jako "WTF?!" Občas mi byla zima, občas vedro. Ale hlavní na tom všem asi byli ty známosti. A ty jsou fakt asi jako nejvíc- Takovou koncentraci na metr čtvereční úžasných lidí jsem ještě nezažila. Teda. V naší třídě "pokoji". Takže díky nim to byl jeden z těch fakt hodně skvělých víkendů mýho života. Hlavně jsem taky dočetla proklatě nudnou LadyFuckingham. Hell yeah. fukin finally! .____. skoro jako čtení Petra a Lucie- Taky nuda as fuck.

Nicméně! Přečetla jsem taky jednu povídku od Kafky a- a ta se mi taky dost líbila. Přišla mi dost jako WTF- ale to Kafka prostě je. :DD Skvělá. Fakt že jo. A hned jak jsem přišla z Advíku, jsem byla tak moc nabuzená, že jsem začala dělat na cosplayi Abaddona.

No a včera začal Ostrofcon. Náš jediný západočeský fantasy a gaming fest. A- celý den jsem se flákala s kamarády, takže to byl fakt pecka den, protože tyhle lidi mám fakt jako hodně rád poslední dobou. Jako fakt hodně. Nicméně! Celý den byl plný yaoi narážek a "nohomo" a canceru. :DDD /Každej den když jdu spát, chci se nechat pokousat! Fakt jo! Je to tak, chtěla bych být vlkodlak! xD/

Domů jsem se vrátila s hroznou mánií. /Vždycky mám mánii, protože nejsem zvyklá na přílišnou radost, takže pak dostávám skutečné mániové stavy, kdy nedokážu zvládat radost. Jako fakt radost ne spokojenost, ale prostě radost, takový to skutečný nadšení. Prostě fakt mánii./ Jako fakt nesnesitelnou. Ještě teď mě bolí svaly, s jakou vervou jsem posilovala, abych ze sebe vypotila tu hyperaktivitu. Nestalo se. Očividně, že? /Jinak bych tu v pět hodin nepsala článek/ Nicméně- Dneska začíná celý pořádný program, tak jsem na to dost zvědavá-♥

Užijte si podobně pěkné dny jako já. Ironie? Kdo ví-


"Such power-" *fukin creepy dead voice*



 

Jak ztratit hledáním.

25. července 2017 v 20:37 | YY |  Povídky
Šel jsem sám prázdnou krajinou....



Co znamená prázdná krajina?




Já nevím....




Zkuste si představit prázdnou čistou stránku a dětskou knížku plnou papírových ilustrací, které vystupují do prostoru, každý takovou měl nebo alespoň jednou se s ní setkal. A tyhle dvě věci spojte.



....Šel jsem sám prázdnou krajinou. Bílou čistou krajinou s papírovými stromy, vyřezanými tak precizně, že jsem se o hrany mohl pořezat s další vrstvou papíru, která měla tvar řeky a ležela přímo mezi těmi stromy. Pokračoval jsem dál. Nejprve jsem se ptal sám sebe, "proč jsem jediný, který není z papíru a kde jsou všichni? Budu někdy taky jako ty stromy?" A když jsem narazil na první osobu, řekla mi, že sem nepatřím, ale když už tu jsem, musím se alespoň schovat. "Když budeš moc moc jiný, budeš to mít těžký," řekli mi. Rozuměl jsem, ale odmítl. A pak mě ta jediná osoba napsala na velký bílý strom. "Nepřítel- 3D" Jediná osoba široko daleko. Ptal jsem se sám sebe, co bych mohl udělat, abych se z té tabule dostal.

Vzal jsem velký skalpel, nímž byla řezaná celá krajina a vytvaroval ze sebe jednu stránku listu, abych se jim přiblížil. Přišel jsem zpět k jediné osobě tady, ale ta mojí plochost neocenila. "Co ta barva?" Podívala se na mě zkamaně, jako kdybych mohl za to, jakým jsem. Nápis na stromě se změnil- "Nepřítel- barevný". Jak mám změnit jaký jsem? Ale musím! Pro toho člověka musím. Nechci být zas sám mezi bílými nekonečnými stezkami, stromy bez kořenů, květinami bez vůně a řekou, která neteče. Nechci být jen bloudícím člověkem mezi hromadou nikde nekončícího nic.

Šel jsem a hledal bílou barvu. Zastavil jsem se, když jsem maloval poslední centimetry pravé ruky, které chyběly k dokonalosti a spokojenosti té osoby. Schoval jsem je pod bílou rukavici, abych nezapomněl, kdo jsem pod tím, co ze mě chce. Doběhl jsem radostně k němu. Rozplakal se. "Promiň, vlastně je to moje chyba."

Zničen a změněn k nenávratnu jsem ze sebe smyl barvu, ale můj pravý rozměr už nic nevratí. Je jen minimum věcí, které jdou změnit zpět. A ten člověk, ten člověk nechtěl mě. Trpěl mě, protože jsem se snažil být tím, co se mu hodilo do krajinky. A když jsem ztratil sám sebe, opustil mě nadobro, protože i on sám prozřel a zjistil, že i když jsem dokonalý k jeho představám, vlastně ani tak, nejsem vyhovující. Protože nic jako dokonalý ideál není a já byl nejlepší ve své trojrozměrné podobě a se svými barvami. A pohled na to, jak mě zničil, nemohl unést.

Šel jsem sám prázdnou krajinou. Vlastně i když jsem se změnil. I když jsem dělal, co chtěl, z toho stromu nepřátel jsem se nedostal. Možná skutečně. Možná skutečně není nic jako představa o dokonalém, ale já myslel- myslel jsem, že já bych to našel. Doufal jsem v to, že bych mohl být tím, co hledá, ale jen jsem tím hledáním ztrácel sebe. Pro představu, která neexistovala.


....Now I'm under your spell, trapped in a lie, shouldn't
have stood that close to the fire,
No turning back, no where to run, no where to hide, it's too
late to say goodbye
Push back from my heart, wish we go back to the start but
oh my God is this real no more time It's too late,
it's too late, it's too late to say goodbye....

První dojmy ze stěhování | Vysoká | Spolubydlící

17. července 2017 v 13:47 | YY |  Diary
Tak kde bych začala. Jela jsem autem s jednou z nejlepších kámošek a se svou tetou a její rodinkou do nového domova. Vešli jsme se jen tak tak a taky jsem sebou zapomněla tašku s jídlem. Můj pěstoun měl narozeniny a tak jsem spíš než balila, slavila.

No a pak se náhle ozvala věta "už se jede" a nebylo času než na obléknutí džínů a košile. Nicméně- Po dlouhé cestě plné oprav na silnici jsme dorazili. Byt byl úplně prázdný. Docela jsem si pofňukala, protože jsem v něm takhle nikdy nebyla. Celý rok jsem ho navštěvovala, protože tu bydlí už rok moje dvě další nejlepší kámošky, dá se říct rodina, ale v tomhle stavu jsem ho ještě neviděla.

Byl najednou úplně bez života, jakoby je někdo unesl a zůstaly tady po nich jen fotky, a nějaké věci. Vybalila jsem si jídlo, co jsem stačila sbalit, oblečení, deku, noťas a pak jsem jen seděla a tupě čuměla v nikam. Naprosto jsem věděla, že potřebuji tu brigádu. Ještěže je daná na 100%

A takhle jsem tupě čuměla do čtyř ráno. Docela vtipný, protože když jsem s tou kámoškou, která se mnou jela tím autem, byla večer venku, tak jsme obě byly hrozně unavený, a propos, ona u nás než jsme vyjely byla pár dní a já jsem jí otočila spánek, jak ho mám já xD

A dnes ráno jsem se probudila a opět liduprázdno. Je to divný, protože na tohle nejsem zvyklá. Vždycky vím, že je někdo za mými dveřmi. A nebo cítím, že mám někoho pod stejnou dekou, pod níchž usínám a náhle nic. Náhle jsem úplně sama. V celém bytě i v posteli. Ale- Vlastně jsem se na tohle docela těšila, protože jsem měla teď s pěstounem zas trochu těžké časy. Nicméně- Asi už půjdu, musím ještě na poštu udělat si pro vejšku kopii vysvědčení a poslat balíček. A pak hurá do práce.

Pěkný den nechť máte stejně pěkné dny jako ty mé- Je to ironicky? Kdo ví. Já ne.
 


Neaktivita? Život? možná? :DDD

13. července 2017 v 12:31 | YY |  Diary
...Times are looking grim these days
Holding on to everything
It's hard to draw the line
And I'm hiding in this empty space
Tortured by my memories
Of what I left behind
SHUT THE FUCK UP, GET UP!...

Dneškem počítaje a snad možná až do konce prázdnin budu docela dost zaměstnaný člověk, takže bohužel asi nebudou žádný komixy, obrázky, povídky- Docela mě to mrzí, protože jsou tu určitý domény, které můj blog navštěvují často, takže je asi můj obsah baví.

Nicméně! Bude to zas docela jízda- zase se několik týdnů v kuse neodtrhnu od diáře hlídaje si akce a termíny do školy. :D Ale bude to bomba, hrozně se těším na kina, na trochu té živé hudby, na kamarády a na Pride. No bude to skvělý. A- pokud klapne ta spolupráce s kámošem, tak bude i nějaký umělecký projekt, takže se máte na co těšít- Donutím ho k nějaké velké věci, ať to za něco stojí.

No a ne jen na to- Je tu další hrozná spousta věcí, které se dějí a budou dít- Ale některé jsou ještě docela tajně, takže se tu nechci prozradit. Ale chystám trochu- ne. :D

Nicméně- Na to jak moc velký deprese jsem zas jednou měla ze všech těch sraček, co se dějou, můžu dneska říct, že se cejtim fakt kurevsky skvěle.

No nic, užijte si prázdniny, jež si zasloužíte. Jako já xDDD /lol příští rok chci vydělat 28k na plavbu :DD, asi budu prostitutka twl- protože je to docela pálka, ale hrozně to chci :D/



Paintings | Acrylic on canvas | Rozdělané věci

11. července 2017 v 23:55 | YY |  Moje obrázky
fotky z procesu >>>>>FACEBOOK<<<<<
plná velikost obrázků >>>>>>>DEVIANTART<<<<<<
výběr toho nejlepšího>>>>>>>INSTAGRAM<<<<<<


A to je přece docela smutné.

10. července 2017 v 6:57 | YY |  YY
ŽITÍ. "Život znamená v běžné řeči období od narození člověka nebo živočicha do jeho smrti." - Ale není tohle definice pro existenci? Nebo? Existence je, když je něco. Může to být i klidně bez života, ale pořád to existuje- A vlastně- Chtěla bych říct, že existence je, když je něco skutečné a hmatatelné- Ale ani to není správně- Ani tohle není existence. A pokud teda nemůžeme dost dobře definovat, kdy věci, pocity, pojmy i chutě existují, jak můžeme s jistotou definovat žití-

Kdy je žití jen existencí, kdy je žití prožíváním a kdy je žití přežíváním. A které z žití chceme žít? Myslím, že ke skutečnému žití patří všechny z jeho podob. Ať už se vzpíráme a nebo se jen tak necháváme táhnout, kam nás vítr vane-

Vlastně. Vlastně tak nějak od doby, co si uvědomuju svojí existenci, svůj život, svou křehkost bytí, od tý chvíle se snažím- snažím se ke svému tělu chovat jako k chrámu, živit svojí duši co nejvíce pozitivníma myšlenkama a- A bavit se jen s lidmi, kteří mají smysl jak pro mojí inteligenční složku tak i pro mou zábavu.


A- Abych nezapomněla- Chtěla jsem se vrátit k té myšlence, kdy vás někam vítr vane- Patříte mezi lidi, kteří rozhodí ruce nad každou křižovatkou, zavřou oči, zatočí se a pak prostě jdou zamteně a poslepu nějakou z cest a nebo patříte mezi ty, kteří si systematicky rozhodnutí propočítávají, promýšlejí? Já jsem asi... Asi zbytečně vždycky moc angažovaná- Vždycky se snažím, co nejvíc ovlivňovat, co jen jde. A- A ono to občas je dobře- Ale občas je fajn vědět, kdy nechat věci prostě být- /díky bohu už i to umím.../


Kolik z našich žití, z našich existencí, z našich prožívání, přežívání i rozhodnutí vlastně ovlivňujeme my? V téhle myšlence jsem- jsem hodně rozporuplná.

Na jednu stranu. Člověk nemusí nikdy nic. NIKDY. A na tu druhou- není ničeho, není akce, na kterou by nebyla adekvátní či neadekvátní reakce- A o tom to je. Buď víte, jak se bude na vaše rozhodnutí reagovat a podle toho posloucháte rodiče, plníte vzorce chování a jste spolehlivými v již zajetém systému. Nikdy nic člověk netvoří sám. NIKDY. Vždycky je jeho výsledek reakcí na akce jiných a na jiné akce, které k tomu vedly. Stejné kroky, ve stejném odvětví i ve stejné situaci může člověk na druhém konci planety dělat, ale nedojde stejných výsledků jako vy- Jednuduše už jen proto, protože na vaše akce byli reakce ostatních- A proto jakékoli vaše výsledky nežáleží jen na vás a proto, už jen proto nic není jen vaším výsledkem. Je to výsledkem celku. Pokud zasadíte strom, není to vaše práce, že vyrostl. Je to práce vaše, slunce, počasí, podnebí. A o to jde. Pokud nebudou nakloněny další faktory okolí, nikdy člověk nic nedokáže. A o to jde.

A s tímhle- S tímhle teď docela dost bojuju. Bojuju s představou, že vím, že mám okolo sebe úžasné lidi. A- A vím, že jsou schopní stejně jako já, ale- Jejich okolí a prostředí jim není nakloněno. Zdravotní stav, škola, prostředí- A i když jsou to schopní lidé jejich budoucnost není tak snadná jako ta má- A- A já nevím, co s tím a jen sedět odmítám. Takže nad tím neustále přemýšlím. Neustále mám v hlavě miliony plánů, jaké kroky podniknout. Miliony řešení a spousty cest, kterými od dneška půjdu. Tvořím podobné plány snad každý den a pokaždé, když řeším určitou problematiku. Jdu a pídím se po řešení. Ať už se mě problém týká více či méně. A pak přijdou věci, se kterými nehnu, na které jsou řešení typu "Nechat to být.", "Nemyslet na to.", "Zapomenout."

A- A to je přece docela smutné. To je přece docela smutné.


how long It takes to mend a broken heart

9. července 2017 v 0:33 | YY |  YY
Bezmoc, titěrnost, neovlivnitelnost, boj s větrnými mlýny,

kdy se stalo to, že jsem se proměnila v Don-a Quijote-a? Kdy jsem se proměnila v blázna, který se snaží přeprat svět. Kdy jsem se stala snílkem, který se snaží bojovat bitvy, které nezmění- Umřel mi kamarád. Bratr mojí nejlepší kámošky. A- Toho kluka jsem znala tak dlouho jako ji samotnou. Víc jak 15let- A- Pamatuju si, jak ten kluk skákal přes každou zeď- Jak blbnul a smál se. Jak mě nosil na zádech, když mě bolely nohy, pamatuju se, jak nakreslil ségře obrázek- A-

Kurva vůbec to nedávám. Protože mi přijde, jakože se na mě poslední měsíc hrozně lepí smrt. Pěstounova mamka je vážně nemecná a pořád mluví o smrti. Nemluva o pěstounově sestře. To samé. A mojí ségře umírá její dá se říct soulmate- A- Já to fakt nedávám.

Hrozně mě to mrzí- Hrozně moc se s tím snažím smířit. Ale nejde mi to. Dnes za mnou přišel pěstoun, že dnes v lese letěl z výšky na pařezy a málem zemřel. Představa... že by mi odešel. Že všichni, na které už se smrt chystá, odejdou. Kurva fakt mě to děsí. Děsí mě to a bojím se. Nechci to. Chci to hrozně moc zastavit. Cítím se hrozně úzkostlivě, protože se bojím, že zas o někoho přijdu. Že přijdu o dalšího člověka- Že- se někomu něco stane a já nebudu moct udělat nic.

Ať už se chovám, jak chci rozumě- Ať už udělám všechno správně- Tohle nezměním a- A hrozně bojuju s tím, že hrozně moc věcí nemůžu ovlivnit. Hrozně bojuju s problémy ostatních, na které se nemůžu koukat. Prostě mi to nejde a- A hrozně mě to mrzí- Chci věci změnit, ale poslední dobou na mě každej vybaluje svoje problémy a mě mrzí, že je nemůžu změnit. Že nemůžu otočit planetu. Že nic nezmůžu- A- A ta bezmoc mě mučí- Nejsem zvyklá neřešit problémy- Jsem zvyklá, že vždycky něco udělám a to vede k výsledku. Ať už jakýmukoli- prostě to k něčemu vede a další věci k jiným a jde se nějakým způsobem dál, ale ve věcech, kde nemůžu nic si sama sobě přijdu, jakože nedělám nic. Jakože se nesnažím a jakože to nedokážu. Snažím se, ale i to je málo. Snaha občas nestačí.

Painting | Acrylic on canvas | Špaček vole

5. července 2017 v 22:22 | YY |  Moje obrázky
Do tý písničky jsem naprostý blázen. Miluju ji a hrozně moc ji pořád poslouchám. :DD A ten klip je geniální ♥
fotky z procesu >>>>>FACEBOOK<<<<<
plná velikost obrázků >>>>>>>DEVIANTART<<<<<<
výběr toho nejlepšího>>>>>>>INSTAGRAM<<<<<<

Anti-kreativní období

4. července 2017 v 1:30 | YY |  Diary
Abych pravdu řekla- poslední dobrý týden klikám na nový článek téměř denně- A nikdy ho nedokážu odpsat. Vždy napíšu jednu či dvě věty a tím to končí- A tak je odhodím a smažu.

Možná- Možná už je tu zbytečně moc deníčkových článků, než abych psala další a přece tu je, že?
Nicméně- tenhle tu je snad jen proto, abych řekla- že jsem si kromě posledního týdne, prázdniny užívala plnými doušky. Tento týden už jen hraju Dotu, RPčka a snad někdy cvíčím, jezdím na fesťák se tak průběžně koukat, co se tam děje- Ale jinak nic převratného, co by snad potřebovalo dalšch kometářů.

Nicmoc nekreslím, nepíšu, ani netvořím, takže ani není čím tady tu aktivitu smysluplně naplňovat a tím i přidávat určitý obsah. Vlastně kromě toho, že jsem dostala dopisy z vejšek, že jsem se dostala na obě- A propos, v jednom dopise byl letáček "prvákoviny" to mi vyhodilo koutky rtů opravdu vysoko. xD- tak celé dny jen spím hraju. Jinak- vlastně jsem si pořádně konečně uklidila a přestěhovala pokoj. /protože jsem zničila komodu, ale pššt/

Nicméně! Vyházela jsem hrozně moc věcí a dala již absolutní schluss svém pastelovému a barevnému obdobíčku. Možná zas jednou přijde, ale já jsem jako světová móda i když se vracím, vracím se s obměnami a stejně bych většinu věcí šila zas jinak. A taky- Jedu na Advík. Což je pro mě docela bolestivá údálost, jelikož nenávidím, ze smrti nenávidím ty wanna be cute pózy a fráze typu "Kawaii!" "Ohayo" "Koni-chiwa".

Japonsko jako takové mám v celku i ráda. Hrozně žeru filmy o Japonsku, ještě před globalizací a předtím než se otevřelo světu. Vlastně mám ráda i film Poslední Samuraj, který je právě z toho období, ale! Prostě tihle lidé, ok většina z nich, ne každý, o tomhle nemá ani šajna a jediný, co si z toho všeho vezmou jsou tyhle sračky a nalepený řasy. Znechucující. Nicméně-

Budu tam se svojim husbandem, takže je mi to fuk. Budu tam s ním a ať je tam těch malejch xindlů klidně tisíc. /Což asi bude xD/ Beru si sebou Kafku, a Čapka, konečně si přečtu tolikrát odkládaný Krakatit. A sluchátka. Ovšem. :D No- a pak je tu Pride. Na tuhle událost se těším a-

A měla jsem tam jít taky s ním, jenže mi dnes volal, že má zabitý celý srpen tím, že bude dělat řidičák- A... A mě to nevadí. Vlastně ho chci podpořit v čem jen to půjde, ale- Ale mrzí mě to. Protože můj pěstoun jede za rodinou na Ukrajinu a tak budu více jak týden doma sama. A už jen tohle je důvod, proč sakra jet na ten Advík, jestli je to jediný termín, kdy se můžeme vidět- A taky- On se o tom Pridu neznímil, tak doufám, že mu ty termíny nějak vyjdou, alespoň na Pride, když ne na ten týden u mě doma. Takhle se mohlo prcat a jet na Pride- Takhle budu možná tak odsouzená k fapu na yaoi mangou. Opět znechucující. .___. :( Takže se bavte, žijte, prcejte a nemnožte se. /Ale na Pride pojedu tak i tak- prostě jo.../

No do číči, já ten článek prvně dopsala. A stejně je plnej hoven. Ach jo. No nic. :D To většina- Tak proč nesplnit opět tradici.

Tarooooo~ | Protože nejlepší prázdniny pokračujou♥

27. června 2017 v 0:48 | YY |  Diary
Je toho tolik, kde jen začít.

Jako vždy budu nezdvořilá, netaktní a nebudu se červenat ani při vyřčení těch největších sodomií, které by vehnaly nervozitu i do úst těch neoplzlejších. Nebo jen kecám, jako klasicky ostatně. xD

Nicméně-

Užila jsem si úžasné dva týdny v práci v úžasném kolektivu. Užila jsem si perfektní týden v Plzni s nejbližšími, jako třeba Simča a Maki a rozhodně i Buzna<3, poté jsem týden odpočívala v podobě různých plánů s kamarády odtud a poté mě čekal týden s mým Kiddem.

No všechno naprosto ughA teď- Jako kdyby to nebyl týden ale víkend./A taky protože si peprnosti lože nechávám pro sebe xD/ Najednou jsem neměla, co říct, protože ten čas s ní mi utekl- ten čas zmizel stejně jako krabička lentilek. Hrozně moc mám ráda její matku, nevím- Je hrozně milá- Nebo alespoň na mě. :D I když- Na mě jsou milí všichni rodičové, jelikož jsem skvělá a každej mě má rád xDDD XDD Joooo a moje husbando kidd hrozně dobře vaří, jako fakt hodně- To bych si žila s třema dobrýma kuchařema- omg. ♥

Taky přišel balíček z KillStaru. No upe to žeru. Jako až mi přijde druhá výplata, tak to pofrčí zas tam xDDD jebu na drahou poštu, prostě ty věci jsou boží- Nicméně! Dostala jsem dnes dopis z FPE ZČU, dostala jsem se. A na FF ZČU taky-

Takže jsem v piči xD Ale plánuji jít za mojí paní učitelkou, vlastně- za Hankou :DDD wow už po maturitce, tykáme si, se cejtim upe xDD, noooo a zkusím si o tom trochu pokecat a tak- protože mám docela nahnáno.

Jooo! A taky jsem dnes byla na matrice- A- kvůli zápisu na vejšky a tak- si budu měnit jméno až později. A mám novou brigošku, tak se hrozně těším, protože nový money, snad bude řidičák a taky- čím víc money tím víc funny xDDD xDDD víte jak- to jsou cesty, to jsou kina, to je jídlo a najednou- kapsy plný prachu, ne prachů. xD

No nic- snad jste teď o stejný hovno chytřejší jako na začátku článku :DDD ale já musela. :D <3

Přijímačky na vejšku | dny v budoucím "doma" |srazy ZŠ, SŠ

13. června 2017 v 19:44 | YY |  Diary
Mám poslední dny docela volno. Nebo vlastně ne. Jsem poslední dny docela značně vytížená. Od maturitky mám jen minimum dní, kdy jsem sama. A vlastně je to tak snad i dobře. Napravila jsem jedno ztracené přáteství. Taky jsem si něco málo vydělala a v neposlední řadě hrozně moc provířila v Plzni. Koupila jsem si šest nových knížek knížek. Rozečetla jsem čtyři z toho. Takže mám vlastně k dnešnímu datu rozečtených šest. :D Nicméně- tohle je jediné správně. Jinak bych nemohla být klidná.

Nicméně. Na přijímačkách to šlo dobře. Myslím, že mám ohromnou šanci se dostat. Snad. Myslím, že jo. Doufám, že se dostanu na obě vysoké, na které jsem se hlásila, ale to ukáže až čas. V Plzni to šlo úžasně- Byly to moje nejlépe strávené prázdniny zatím. Hrozně jsem přesně tohle potřebovala. Potřebovala jsem ukázat, že jsou lidé, kteří- že jsou lidé z mého zrcadla. A že tu jsou a budou. Sic jsem provířila hrozně moc peněz, ale- peníze jsou pořád jen papíry. A zážitky jsou něco, co už nikdy neztratím. ♥ Pořád se snažím zvyknout si na to, že budem tři v mini bytečku, ale snad to nějak půjde.

No- a včera jsem dostala nový rovnátka. Nenávidím je. :D Budu je nosit jen v noci. Fakt je nenávidím, ze srdce a hrozně moc. Takhle moc jsem nikdy nikoho a nic nenenáviděla. A dneska jsem byla v kavárně se spolužačkou ze ZŠ, takže se plánuje sraz a střední, taky něco malýho plánuje- jenže já v tu dobu budu pryč. Budu u svýho Kidda- trochu mě to mrzí, protože jsem se s nimi naposledy vidět chtěla. Smazala jsem si je ze všeho a- a i když jsem byla tím, kdo říkal, že mu budou chybět, opak je pravdou. Jsem od těch lidí ráda pryč. Měla jsem je ráda. Každý z nich je nějaký a ve své podstatě nemůžu o nikom z nich říct cokoli špatnýho, ale- prostě občas když jste s některými lidmi moc často a ještě i víte, že vlastně většinu času ani netuší o čem mluvíte- tak je to jako- ok, tak se mějte. :)

Nooo- ale vidět jsem je chtěla. Mělo to pro mě být něco jako- "Lidi měla jsem vás fakt ráda a snad možná přesně to záměrné nechápání a nulová snaha pozorumět mezi námi z nás dělalo nějakej ten podivnej kolektiv, který k sobě snad měl i blízko." Takže mě docela fakt mrzí, že se s nimi nerozloučím, ale co se dá dělat. Vybrala jsem si, co je pro mě prioritním.

No a zítra ráno zajdu na matriku změnit si jméno. Budu bez "ová". Taky zajdu do školy vrátit čip, kresby, které jsem měla půjčené na přiímačky a pak mě večer čeká kino. Jdu na mumii s kamarádem, tak uvidíme no. S Buzifu jsem byla na Strážcích Galaxie 2, ještě plánuji jít na Valeriana a na Piráty. Na Piráty asi půjdu se ségrou, nedovedu si představit na to jít s kýmkoli jiným. A na Valeriana asi půjdu s Kiddem nebo možná s Jirkou. Nevím.

Nenechte mě se rozesmát...

5. června 2017 v 20:09 | YY |  YY
Tak tohle téma týdne mě skutečně rozesmálo. Protože tímhle se zabývám docela často. A mám na to už svůj názor, který se zdá být osvědčeným. V mém životě. Možná se mýlím, ale kdo ne. "Co když je to správně?"

"Co když je to správně?"

Pojem "správně" je asi stejně tak relevantní jako "čas". Je to jen slovo, který si lidi vymysleli pro lepší komunikaci, pro snahu porozumět věcem, ale planetě jako takové, co plateně- VESMÍRU, je naprosto šumák, co my, co to odpodorný mraveniště lidí si určuje za "správně" nebo ne.

Co je teda správně, když přesně to, co jím bude a je bráno je dáno jen lidmi, obdobím a prostředím, kde žijí- Tak jak vlastně člověk o čemkoli může říct, že je teda nespávně, když si uvědomuje možnost zítřeka, když si uvědomuje, co přinesl včerejšek?

Podle mě "správně" neexistuje. Stejně jako špatně. Není špatných ani správných rozhodnutí. Prostě jsou jen rozhodnutí, která nás někam vedou. Kam, už je otázkou.

A můžou se tu objevit vychytralíci typu jako "Takže fetovat, zabíjet a prodávat své tělo není špatně?" Ve své podstatě- V historii, bylo to vždycky bráno jako špatně? A myslíte, že bude?


Oslava maturitky | navrácení končetin

28. května 2017 v 12:42 | YY |  Diary
It's not over in my mind
Until you're out of sight
So let's pour a glass of red wine
Can we just rewind
Can we redefine
The meaning of sublime

Don't go away
I'll never be the same
Don't go away
I'll make you want to stay

Don't tell me it's over now
Don't tell me it's over now
Don't you tell me it's over now....

Tak jo. Kde začít. Za poslední den. Sakra. Možná jsem za poslední den, možná dva, udělala, co jsem nedokázala za celý svůj život. Přeprala jsem svoje ego. Jak většinu svýho života razím motto "Starej se především o své potřeby, protože jedině ty se sebou zůstaneš navždy," tak právě tohle- tohle jsem posadila stranou. Ono je hezké chovat se, jak bude vyhovovat vám, ale co je to platný, když nakonec tím vlastně děláte jen to, že budete samy velmi brzy.

Takže! Jestli jste četli předevšlý článek, nejen že jsem zvedla své popadané ruce a přišila je- dokonce jsem si vrátila i nohy. Nevadí, že mojí symbolice nerozumíte- Vy jste tu stejně navíc- :D píšu to sem pro sebe. Abych si to za rok přečetla. Abych věděla, co přesně teď mám v hlavě, kdybych zapomněla. Nicméně. Tuhle výhru už jsem jednou zažila. Aaaa- Noooo- moc dlouho mi to nevydrželo a taky se bojím, že moje ruce mi jen nalhávají, že jsou se mnou.

Jen abych se nesnažila dál. Jen aby mě umlčely. Skutečně se toho dost bojím, protože kdybych o ně teď přišla- Asi- Asi bych si musela opět najít práci na celý den- Znovu další 16h šichty, jinak bych to nezvládla.

Nicméně. Dalo by se to. Jenže by to zas bylo na maraton a já dávám přednost sprintům. Více života a méně umírání.

Joooo! A vlastně ještě oslava- :DDD Byla skvělá- měla jsem jen dva drinky, club byl prádnej, takže jsme ho se ségrou měly pro sebe. A pak jsme šly na jídlo. Bomba :333

Jak mi dopadla Maturitka a další věci okolo. | Šestý den YY zničila, co za pět stvořila.

27. května 2017 v 9:21 | YY |  Diary
...I got this feeling that they're gonna break down the door
I got this feeling that they're gonna come back for more
See, I was thinking that I lost my mind
But it's been getting to me all this time
And they don't stop dragging me down
Silently reflection turns my world to stone
Patiently correction leaves us all alone...

Tak maturitka na vyznamenání. Jedna dvojka. Teda- ústní, kdo ví jak jsem dopadla na písemných, to mě nijak nezajímalo, dala jsem je a jak je vedlejší. Vlastně jsem do školy šla už s tím, že mě nezajímají ani ústní. Byla jsem natolik klidná, že se mě každej ptal, jestli ten den taky maturuji, protože jsem vypadala až nezvykle lhostejně. Bylo to tak. Vlastně se mi den předtím zničilo jediné, co jsem věřila, že musí v mém životě přežít. Proto už mě nějaká maturita vůbec nevyváděla z běžného dne.

Vlastně bych možná měla i poděkovat- Celé čtyři roky jsem z toho měla tak nahnáno. Tak moc jsem se stresovala- Jsem ráda, že to nakonec proběhlo- jen s myšlenkou. "Lol umím to jako málokdo tady- Prostě si to jen odbýt." A tak to bylo.

Nicméně- Hned další den jsem nastoupila na brigádu. Už s myšlenkou, že musím jít dál. Už u maturity jsem pociťovala, že můj život, jak ho znám je v hajzlu. Jako by jste přišli o ruce a museli se naučit na to, že už je nemáte, museli začít jinak. A s tímhle jsem prožila všechny dny od neděle večer až do včerejška-

Jak to vyvrcholilo? Chci zpět svoje ruce. A vím, že je to možné. Vím to. Jenže- Tohle není jen na mě. Možná mojí největší chybou bylo, opět a zas, přiznat si to. Přiznat si důležitost mých rukou. Kdybych si až do posledních chvil nalhávala, že to není tak důležitý- možná bych to dokázala přijmout- Jenže když je to většinu dní vlastně jediná věc, proč dýchat a já jsem si to každým dnem říkala a uvědomovala, je pak těžký, začít den bez toho.

Ale i kdyby-

Ale jestli o svý ruce přijdu. Nezbude nic než přejít to. Zvládnu to. Vím to, ale za jakou cenu. Tohle už moc dobře znám. Znám to tak moc dobře. Člověk si hraje na to, že je over tuhle věc, ale ani po letech to není jiný jak v první bez nich. Ani po letech to není lepší. Ani o trochu. A já vím, že i když jsou tohle jen první dny- Tyhle první dny budou už navždy. Budou se tyhle dny táhnout. Někdy to bude lepší, ale budou dny, kdy budu proklínat sebe samou. Kdy budu zpochybňovat. Kdy budu vědět, že stačilo tak málo, abych se dnes dokázala usmát. Ale tehdy už to bude nenávratně pryč. A já budu vědět, že už to nic nevrátí. Jenže bude pozdě. A já to budu vědět. Bude pozdě a nic už čas nevrátí. A já budu bez rukou i možnosti to napravit. Ruce nechám na zemi shnít a budu na ně každý den koukat. Budu na ně koukat místo, abych si je nechat našít zpět zavčasu. Kdo zaváhá ztratí. A já to už znám. Pak už se jen koukáte do zrcadla na pahílky a nenávidíte se za jedno jediný rozhodnutí.

Ten stav se nezmění. Bude se opakovat a neskončí. Rok, dva, déle- už tohle znám- Proto mám práci, kde žiju v iluzi, že dýchám, i když vím, že jakmile se odšoupnu od stolu. Minimalizuji okno programu, že jsem v piči. /včera jsem byla na čaji a jídle s kámošem- ke konci "večeře" už jsem byla zase mimo. Věděla jsem, že jakmile opustím jeho přítomnost budu zase úplně v piči. Což mělo za následek, že jsem byla v piči už od tý chvíle a ne od doby, co jsem osaměla./

A propos- dostala jsem nabídku, že bych tam mohla pracovat na plný úvazek :D docela si mě vychvalují-/Je pravdou, že jsem docela hodně aktivní a workoholická, ale- když jsem tak moc v depresi je to se mnou ještě horší. Přestávky nepřicházejí v úvahu a nejdůležitější náplní dne je nezastavit se./ Takže když mě nevezmou na vejšku, tak jsem cajk no- Nicméně- Já chci na vejšku. Takže se budu soustředit na to- I kdyby to mělo znamenat být bez rukou, který budu mít stále na očích jako něco, co jsem nezvládla. Už se několik let koukám na své nohy, proč by na tenhle pomyslný oltář nemohly přijít i mé ruce. A tyhle shnilé končetiny, které jsem nechala se oddělit od mého těla na mě koukají a ukazují mi, jak moc špatných věcí jsem dokázala. Vlastně bych ty ruce měla nechat shnít. Měla bych to nechat být. Neměla bych se snažit napravit to. Protože nakonec- člověk sklízí jen to, co zasel, není to tak? Tak ať si užiju svojí úrodu všemi doušky.

Zítřejší maturitka | a YY?

21. května 2017 v 20:22 | YY |  Diary
Se um dia alguém perguntar por mim
Diz que vivi p'ra te amarAntes de ti, só existi
Cansado e sem nada p'ra dar
Meu bem, ouve as minhas preces
Peço que regresses, que me voltes a querer
Eu sei que não se ama sozinho
Talves devagarinho possas voltar a aprender


"Život je težkej-"
"Život není těžkej, emoce ho dělaj těžkým-"

Nakonec- Nakonec kdykoli, v jakékoli době, v jakékoli prostřední i období- vždy vyhrává ten, kdo cítí nejméně. Jednou- Chtěla bych se probudit bez emocí. Vzdát se radosti. Nenávisti. Zlosti. Lásky. Je to možné? Kdo ví. Ale lidé se v současné době ohánějí velmi často termíny emocionální mrzák, apod.

A nebo v současnosti ještě probíranější-

Vybrali jste si partnera proměnlivého jako počasí, jehož chování lze však předpovědět s ještě menší pravděpodobností? Máte nejspíš co do činění s emočně nestabilní osobností. Oč víc jsou takoví lidé okouzlující, talentovaní a svůdní, o to rychleji dokážou být nepřátelští, impulzivní až iracionální. /Zdroj: http://ona.idnes.cz/
- Mám chuť se jít zabít! xDDD jsem emocionálně labilní xDDDDD krása- xD hned se cejtím líp, když vím, že jsem bipolární a ještě ke všemu emocionálně labilní xDDD ♥

Jako malá, tupá 13letá puberťačka jsem hrozně často chtěla být něčím zajímavá, jiná- Dneska nevěřím, že něco takovýho existuje. Lidí je na světě kolem 7miliard- A máme za sebou Xset tisíc let vývoje. Dnes už v originalitu nevěřím. Hrozně moc jsem tehdá toužila po psychický nemoci-!

Dneska už mi výkyvy chování a vnímání nepřijdou jako poruchy. Dneska nevěřím, že cokoli co člověk vnímá je špatně- Nevěřím v to, že pokud člověk vnímá citlivěji a intenzivněji než ostatní, že je to zle. Jen je třeba najít někoho... kdo s tím umí pracovat /nemyslím psychiatra! xDDD možná. xD/

Ale to nevadí- Dneska jsem si uvědomila, že- že je hrozně snadné vytýkat z pozice toho, kdo necítí něco někomu, kdo cítí. Dělá mi to v jednom kuse téměř každý. A to snad od chvíle, co jsem poprvé složila větu s podmětem a přísudkem a přívlastkem, čímž jsem subjektivně posoudila situaci. A přesně od týhle chvíle je mi vytýkáno, jak vnímám.

A hádejte kým- Těmi, kteří nevnímají téměř vůbec. /A nebo necítí nic k situaci, v níchž jsem,/Ano, narážím tím hlavně na svého pěstouna! xD :DDD

No nic- vypustila jsem trochu páry- tak se mějte a držte mi zítra palce- i když značně méně spokojená než od posledního článku, snažím se nějak zvedat si náladu a být v klidu- /btw. ne maturitku, na to jsem připravená, už jen si to odbýt/ zachvilku se mi dobije mobil, tak si půjdu zaběhat- ^^

Kam dál