INSTAGRAM

mimochodem... nenávidím fialovou, proto je to tu fialové...
Image result for goth png gif

Pravda

Neděle v 3:38 | YY |  Diary
Kdo je trochu víc poučen o filosofii, řekne si,

ajeje... tohle bude drsný, ale dneska se nebudu jako spousta filosofů minulosti i dneška zabývat přesnou definicí a vyhraněností termínu pravda. Chci spíš říct něco ve smyslu, skutečně je vždycky mluvení pravdy a naprostá otevřenost k užitku?

Tak jsem takhle poslouchala OneRepublic Good life a měla jsem z té písničky pocit, že bych měla se vším, co držím roky a roky v sobě jít ven. Že bych měla nakoupit obálky a psát dopisy. Vyznat se ze všeho, vysvětlit všechno, co bylo utajeno. Co jsem si skryla pro sebe. Co se mohlo zdát jako únáhlené a nebo dokonce nesmyslné. Ale.

Je tohle skutečně ku prostěchu a to ne jen mě, ale především lidem, kterým by tohle bylo směřováno? Jak by nad tím smýšleli, copak by to dnes ještě mělo nějaký smysl? A nebourala bych spíše jejich již zaběhnutý klid snad jen pro to, abych učinila klid svému životu?

A proto jsem myšlenku na dopisy zahodila. Domnívám se, že občas se lidi po naší cestě životem ztrácí a i když neříká se nadarmo, že jsou s Vámi navždy někde v srdci, na mysli a o to je to možná horší než když se na ty lidi nevzpomíná. A tahle myšlenka mě zas přivedla k filmu Eternal Sunshine of the Spotless Mind, úžasný film o tom, jak věci dopadají, když si lidé nechávají vymazat ty druhé z mysli. Kvůli bolesti, kterou cítí. Ale je i tohle správně? Ovšem, že ne.

Je pak jediná cesta, která by teda asi měla být ta rozumná. Mlčet, táhnout si sebou své nikdy nevyřešené věci, čistě pro dobro věci, není to faleš nebo lži. Je to čistě jen nerozdělávání vln na už klidných vodách. A jestli je to špatně, taky mi to tak zní, ale představte si sebe, v pozici člověka, který se právě vzpamatoval a najednou Vás zas někdo stáne zpět. Není to fér.

YY
 

Dění

Pátek v 0:49 | YY |  Diary
Přeji příjemnou noc, drazí čtenáři,

na Slovensku nakonec bylo lepší počasí než jaké máme v Plzni. Dnes jsem napměřila v již zmiňovaném podkrovním bytě 35°C. Ale! Dnes jsem byla na definitivně poslední prohlídce bytu. Tyhle prázdniny asi na páté. Byla jsem z toho značně smutná. Když Vás tolikrát odmítnou, pak se nemůžete jednoduše přepnout a říct si, "prostě to jen nevycházelo."
Image result for I'm melting gif

Na Slovensku to bylo fajn a od doby, co jsme v ČR, chodíme s Woodym každý den skate-it. Já na Riách (trekové brusle) a Woody na boardu. Je to docela pěknej zvyk. Jakooo- s Woodym jde všechno skvěle, dokonce jsem si ho na hodně věcí vychovala, taky jsem ho naučila plavat, povlíkat postel, mazat si máslo na chleba /neuvěříte, jak to může být pro lidi, co jsou leví jako komunisti, těžký/, ale... mám pocit, jakobych... měla být jinde. Jakoby byl můj nejlepší kámoš. Ok YY, dobrej postřeh po skoro roce vztahu. Ale... včera jsem se ho ptala, jestli.. budeme kamarádi, když se něco hodně posere. A... on, že jo. Byla jsem z toho tak nadšená. Protože nejvíc ze všeho se dneska děsím toho, že mě lidi opustí. Že ztatím další důležitý lidi v mým životě.

Hlavně- jedna věc, co se hodně sere... DĚTI. Woody je jako kurevsky vážně se mnou fakt chce mít. A já jako- hej... budu 90% procent veškerýho času nasraná, budu je nemít ráda, budu na ně zlá a kdykoli se projeví jako děti, tak na ně budu křičet. Naprosto vím, jak se k dětem chovám. A nechci, aby mě nenáviděly, jen protože já nenávidím je. Ok, to zn logicky. :DDD Tak tohle se hodně sere.

Ale myslím, že se to všechno hned zas spraví. Vlastně... nemá se co spravovat. Všechno je... super. Jen... já chci asi zas něco víc... Ale! Až dostudujeme, tak chci taky do Anglie, za ségrou. Woody tam bude moct dělat něco s jazykama a já budu třeba v nějaký restauraci, ale! Budu pořád u moře, takže... worth it. :D

Někdy... někdy je vztah víc o přátelství než lásce. Docela smutný zjistit to ve dvaceti a pak už nad tím jen smutně funět do konce života.

Mírně smutná
YY

Lost between Elvis and suicide

Středa v 2:52 | YY |  Povídky
Dneska to bude naprosto jiné. Ano. Bude. Položila záda na podlahu. Sledovala, jak pomalu dopadá prach na dřevo, vlastně na docela nepovedenou napodobeninu dřeva. Ovšemže to bude jiné. Dál uklidňovala své srdce a snažila se nepropadat úzkostem. Vlastně ne, bude to naprosto stejné. A proto mě to nepřekvapí. Proto budu klidná, pokračovala. Hbitě se zvedla. Otevřela dveře a za nimi jen prázdná chodba. Položila ruku na kliku. Tady, přesně tady se jí dotkl. Zavřela dveře.
Dneska už je čas. Chápu, že to bude ještě pár let trvat. Věděla jsi to už loni, vlastně jsi to věděla, jestě než jsi to finálně ukončila, že to bude trvat roky, jestli ne celý život. Ale věděla jsi, že nikdy se cesta neopakuje. Dny. Dny jsou zajímavé v tom, jak velice jsou si podobné, ale jakmile se něco změni, už se nikdy nevrátí a dokonce jsou i naprosto jiné, než jaké dřív byly.
A ty tvoje jsou dnes takovéhle a jiné můžou být, ale nikdy ne stejné jaké byly.
Vlastně je to docela smutné, řekla si a že se vrátí o pár kroků zpět, hlouběji do bytu. Posadila se do otevřeného okna a sledovala lidi za dřevěnými rámy, které hlídaly celé její tělo s myšlenkami i duší, střežily je pěkně uvnitř, separovanou od ostatních věcí, lidí, aby byla dobře zmatená o tom, co je tedy skutečné. Věděla že, když opustí místnost, zapomene. Jen na chvíli než se sem zas vrátí. A chtěla. Hrozně chtěla zapomenout. Ale ještě chvilku ne. Jen v průhledném bílém tričku seděla v okně a vytáhla cigaretu na jedno potáhnutí. Tohle jí už přišlo docela neškodné vzhledem k tomu, jak často týrala vlastní mozek. Tohle by už nemělo škodit. Hodila nedopalek přesně do sousedovic kávy, stojící na balkóně už několik dní, o patro níž. Tohle je spolu s dneškem možná už desátý. Doslova vidlák středního věku, který si neumí ani vyprat a nosí věci, které zapáchají starobincem a potem, který zrál dobrých pár měsíců, nemyslela si, že by si nedopalků mohl všimnout, jelikož by se musel dostat k tomu, aby uklidil nebo snad jen se dokázal prohrabat přes nespočet kil odpadků a zbytků jídla snad možná i mrtvolky krys až po ty ještě běhající.
Otočila se do hlouby pokoje a viděla jeho obrys všude, kde dřív sedíval, lehával, stával. Objala si pas a dokonce i tam ho cítila. Cítila, jak se jí ještě dnes dotýká. Cítila, jeho spokojený pohled, když sledoval její tvář. Upadla na zem a nezvedla se dokud neslyšela telefon. Bylo to asi hodinu po jejím spěšném ustlání si podlahy. "Halo?" Snažila se být klidná. "Ahojky, jsem před domem." Zaznělo a hovor byl ukončen. Nohy se pomalu zvedly. Hodila na sebe jen velkou šedou mikinu a kalhoty.
Před odrbaným činžovním domem stál muž. Vysoký a už od pohledu sebevědomý a nadprůměrně přitažlivý. Chvíli se jí tvář zkoutila k znechucení. K znechucení k té normě. K znechucení k jeho arogantnímu ignorantskému chování. K tomu sebevědomí, které staví na vychvalování jeho rodičů. K znechucení k tomu, že vlastně i když ona je taková zkurvená troska a cítí se tak, vlastně je si docela jistá, že kdyby ona jen maličko zabrala víc v odvětvích, ve kterých on si tak věří, dozajista by se dostala do úrovní, kde je on a možná i dál. Ale na to neměla sílu. Věděla, že není dobrá. Věděla, že ani nic takového nechce. Věděla, že by mohla, ale nemá proč.
Zavřela oči a silně tlačila víčka proti sobě. "Jak ses měla?" Usmíval se a sledoval jí jako už pár lidí před ním. Věděla, že tohle je pohled brzy zlomeného muže. Dalšího. Věděla, že když tohle udělá bude zle. Bude zle všude. Neschová se před činem, který udělala. A tak si raději dál nutila idilku, ve které žila. Otevřela oči a celou cestu, co šli se snažila promítat si cokoli hezkého, co kdy udělal. Cokoli. Stačil jí hloupý úsměv, který on nikdy neuměl sundat, aby se donutila usmát se nazpět.
Zítra. Zítra ho zas budu mít ráda, alespoň maličko. Předevčírem jsem ho taky nenáviděla a včera jsem mu zas jen kvůli tělesné touze řekla ta slova. A dnes... dnes se usměji a jeho teplo mě donutí nebýt sama. Donutí mi věřit, že už nikdy nebudu cítit tu prázdnotu, která se objevila. Která se objevovala dokola. A dokola. Pokaždé, když jsem osaměla. Kdykoli. Nezáleželo, kdo slíbil, že tu bude. Nezáleželo kdy. Od dětství jsem nemohla být sama a on tu byl. A já pro víru v to, že tu bude překousla i občasné znechucení. Je to vlastně docela veselý příběh. Zabouchla dveře od odrbaného domu. Náhle se všechno rozpustilo. Byla jen milující společnost. Vlastně nám nezáleží na tom, koho jak moc milejeme, když nevidíme, že ten někdo miluje nás, je to k ničemu. Člověk nechce milovat, chce být milován. Je zcela životně důležité vědět, že je člověk milován. Se zabouchnutými dveřmi byla navěká láska zapomenutá a ona zas na chvíli omámená vlastní lží žila pár hodinek klidu, než za sebou nezavřela dveře bytu. Kde je realita? Je realita v tom, když jsme sami? Je realita v tom, když jsme s lidmi? Jsem ve skutečnosti veselá? Jsem zlomená? Já nevím. Nevím. Jsem ztracená mezi Elvisem a sebevraždou.

 


Mezi světy

5. srpna 2018 v 0:26 | YY |  Povídky
"Takže se zabloudil?" Podiveně na něj otočil pohled a bylo jasné, že jej nebude směřovat jinam dokud nepřijde odpověď. Jakákoli. Prostě jen odpověď. "To není přesné. Vlastně utonul." Netušil, že jeho zvědavost rozvíří ještě více, doufal, že požár, který právě rozpoutal tímto uhasí, ale jen přilil alkoholu do rozpáleného plamene. Oči netušící čisté bytosti menšího vzrůstu se rozpálily právě tak jako jeho zvědavost. "Utonul?" Vytřeštil oči. "Jako tam kam ještě nikdo nevkročil, aby se vrátil?"
"Přesně tam." Tiše jen vydechnul a doufal, že se ten malý už nebude ptát. Jeho doufání se nenaplnilo. "Mohl bys mi to, prosím, zopakovat? Mám pocit, že to úplně nechápu, jsem trochu hloupý, vlastně ne! Jsem jen maličko nepozorný, ale budu se snažit. Nejsem hloupý. Ne úplně."
"Nikdo není úplně hloupý, poslouchej pozorněji a vysvětlím ti, jak to v našem světě chodí..." dal se do vyprávění.
"...Je svět, který si lidé pojemnovali jako reálný, protože si ho mohou osahat a pomocí smyslových zkušeností usoudit, že existuje. Jenže tohle není ono. Tenhe reálný svět je krásný, ošklivý, ale vlastně není žádný. Je prostě tak, jak je a my mu dáváme až jeho krásnost, jeho ošklivost- jeho barvy. Jednoduše k tomu máme další světy, kterými prolínáme tento. Aby byl barvitější, zajímavější. Kdybychom byly jako zvířata a tyto další světy nedokázaly vnímat a udržovat v rovnováze, pak bychom vnímali jen to, co je pro nás potřebné a neužívali si ničeho navíc. Byl by to černobílý svět, který prostě je a my ho ani nijak zvlášť nevnímáme. Kdežto tyhle další světy nám ten reálný svět okořeňují. Jsou jako barvy do omalovánek, jsou jako je látka pro střih, jako jsou ingredience pro recept. A teď si představ, že tenhle svět je svět snů. Svět myšlenek, svět emocí. Svět myšlenek je nad všemi těmi světy. Je to svět, něco jako kontinent a svět snů a emocí je jako konkrétní země. Je nutné tyhle světy chránit a jen lidé ovládají jejich rovnováhu. Podle toho jaký jsi člověk, tak se světy mění a dokonce i ten reálný svět, je třeba aby byla nadvláda lidí, kteří jsou citově vyrovnaní a taky těch, kteří nesní zle vůči jiným," byl přerušen.
"Počkej, ale jak se teda v něm mohl utopit?" Seděl napjatě kousajíc si nehty, přesto jen zvědav na podání svého vypravěče.
"Ah to-" ne o moc straší účastník konverzace zklesnul na hlase i pozitivitě rozpravy, "to není veselá příhoda... Když je někdo sobecký, svět snů a emocí, rozpoutává válku."
"Válku? S kým?" Skřítek dál poslouchal poslušně svého vypravěče.
"Emoční svět se Snovým se chtějí dostat k větší moci, kterou má jen svět myšlenek. Všechny světy pod něj patří až na ten reálný, ten je jako planeta s kontinenty, ale i planetu můžeš zničit, když zničíš její části, proto je třeba je držet v rovnováze. Kdyby na světě převládlo moc sobeckých lidí, svět myšlenek by se rozpadl na kousky a všechny sny i emoce by se volně potloukaly po reálném světě a přelétaly jako neviditelné harpije z člověka na člověka a rozpoutaly by válku i mezi lidmi. Lidé to berou na lehkou váhu, většinou ti sobečtí, pak ti milí to moc neřeší, protože doufají, že stačí, že vlastní duši vedou správně, ale jsou tu i tací, kteří se snaží vychovávat lidi okolo sebe k lepší rovnováze světů, je ale otázkou, jak by svět vypadal, kdyby byly v nadvádě jen hodní lidé."
"A co je mezi světy duše?"
"Jsem rád, že se ptáš. Duše jsou hranice snů a emocí, drží se zpátky, aby se nemohly šířit dál-"
"A byly sny a emoce vždy špatné?"
"To jsi špatně pochopil, emoce a sny nejsou špatné, jsou úžasné, jsou jak milé dámy, které jsou krásné a zabávné, člověk se s nimi nenudí, svět je jako nikdy nekončící atrakce, jenže s takovými přichází i špatné věci, které člověk dělá ostatním okolo sebe. Moc emocí i moc snů nikdy člověku neprospívá a proto je duše drží přesně na těch místech, kde mají být. Ale duše lidí slábnou, lidé je utápějí v slastech a snech. Snaží se žít lepší než je reálný svět a pak zabloudí a nikdy už se nevrátí zpět. A tak umřel i on."
"Byl jsem tam. Zavřel jsem oči a byl jsem duše." Skřítek měl slzičky na krajíčích. "Stál jsem tam a držel ho za ruku, když se pustil řetězce duší a vkročil do světa snů jako do propasti." Skřítek se rozplakal a druhý účastník konverzace zůstal vyděšený sledovat skřítka.
"Ty..." najednou mluvil jakoby strávil den v poušti, "jsi cestovatel mezi světy..."

Skutečně skutečný plán prázdnin

1. srpna 2018 v 15:36 | YY |  Diary
Tak jo, vítejte drazí přítomní,

čím bych mohla začít, co bych mohla říct a nebo co bych chtěla sdělit. Je toho spousta. Prve... Jsem docela smutná. Je hrozně věcí, které nejsou, jak mají být. Nebo- jinak. Možná tak, jak bych si je přála mít. A nebo možná jen chci moc věcí najednou- nevím, asi jsem zas jako obvykle moc sobecká. Nicméně- Netuším, jak to Woody dělá, ale všechno mu vychází a já jsem z toho trochu překvapená? Závistivá? Možná. Přeju mu to. Jako nikomu, ale... Taky bych si přála něco málo, ovšem, často jsme si vlastně strůjci toho, co se nám děje, takže jeho píle, jeho úspěch a já jsem ráda, že tu můžu být a podporovat ho. Proč ne? Vlastně...

Vlastně jsem jen zas moc zaslepená tím, co se děje kde komu a přehlížím, jaké fajn věci se dějou i mě samotné. Nicméně- budu mu kreslit přebal knihy, bude si nechávat vydávat knihu, už byl v nakladatelství a vypadá to, že si jí do Vánoc, s mojím artem, budete moct pořídit v nějakém tom knihkupectví.

Jinak... o věcech, které mě skutečně tak trochu trápí teď budeme ještě chvíli mlčet, jednou se snad i ty zhojí a budou tu trčet ve slovech, jako připomínka mě samotné, že už pominuly, ale dnes tady ještě nebudou.

A teď k věci. Půl prázdnin jsem strávila hraním, flákáním se a hledáním bydlení. Už jsem byla na asi 5 prohlídkách a jednou jsem byla odmítnuta na základě rasy, ahahah- a možná dvakrát, jedni jen neměli dost odvahy to říct nahlas, nebo možná měli dost slušnosti. Byl to docela milý starší pár, škoda, že to nevyšlo. Stále nic nemám, bojím se, že skončím jako loňský rok. Další půlka prázdnin bude asi vypadat následovně, zítra velmi brzy ráno jedeme na Slovensko, takže naprosto celý Advík missnu. Ale je to tak správně.
Cítila bych se hrozně. Měla jsem tak trochu dojem, protože sama se ohledně minulého vztahu ještě necítím dobře, že bych tím akorát dráždila nezhojené rány. A to není zrovna to, co bych chtěla. Určitě ne. A zvláště ne tomuhle člověku, je pro mě vlastně ještě dnes velmi důležitý, nechtěla jsem o tom tady mluvit, vlastně jsem o tom nemluvila celý ten rok veřejně nikde. Nepřišlo mi to fér k Woodymu. Ne že by měl dovoleno můj blog číst. :D Ale zas na druhou stranu, chtěla jsem dát onomu člověku možnost se zhojit. Proto jsem měla za to, že to pomůže. Že pomůže, když budu hrát, že jsem šťastná, protože bude mít vůli jít dál, protože se bude zdát, že cesta zpět, už není, i kdyby tomu tak nebylo.

Sama moc ještě nevím, co se děje. Ani po roce :DDD. Vlastně... Mám docela strach, že jsem si dost dobře vědoma toho, co se děje a proto sedím a vlastně nerozhoduji o ničem, co se bude dít. Vlastně jsem se docela zřekla se pro cokoli rozhodovat. Prostě nechám svůj život jít a jdu tak nějak, jak jde on sám.

Nicméně- to Slovensko, budeme tam asi skoro týden, asi zhebnu horkem, nevím, kdo má sakra podkrovní byt. Takže tu už víc jak měsíc trpím u Woodyho v podkrovním bytě, kde je skoro celý den přes 30°C a k večeru se to hodí na tu 30tku a někdy i třeba o stupeň méně. A na tom Slovensku to bude daleko horší, asi se půjdu a odbouchnu se. Ale! Díky tomu, že jedeme dřív stihnu Pride, ségra mi nedávno vyprávěla o Pride-u v Brightonu. Jsem smutná. Kvůli bydlení a tak jsem letěla možná tak do pryč.

Taky jsem si zapsala již předměty na zimák i letňák ve druháku. Jsem vyděšená. Hrozně moc. Ale to nějak půjde. Snad. Taky celá září budu pracovat, takže jeden týden ve škole missnu, tak snad to nebude vadit. Ah! Sakra! Já už vlastně vím, svůj rozvrh! Takže musím napsat do práce, kdy budu jaké hodiny a dny stíhat. A vlastně bych si měla ty předměty schválně asi napsat podle práce. Ahhhh... Uvidím. Kašlu na to. :D Ne... musím to udělat. Ah... No nic.

Užijte si studenější počasí, ať už jste kdekoli a hlavně dodržujte pitnej režim a tak...
YY

Skutečný plán prázdnin

23. července 2018 v 14:50 | YY |  Diary
Pamatujete se ještě, drazí čenáři, na docela pěkně vypsané destinace a akce, které chceme navštívit?

Tak polovině z nich asi padlo.

Anglie
Nemám na ní prachy, jelikož se musím, zas a znovu stěhovat. Nějak mi to zas nevyšlo, ne mojí vinou, takže se v srpnu opět stěhuji, takže na letenku do Anglie můžu zapomenout. Jooo a taky, díky práci.

Německo a moře
Woody chce do dojčlandska, ale ne k moři, takže tam budu za ním stát jako ocásek a poslouchat, jak mu v dojčlanštině jeho ex-šéfík honí péro slovama. ._. nice.

Pride
Budeme v tu dobu na Slovensku, protože to vyšlo datem upe na hovno. suuuper.

Advík
no money, no funny, vlastně se mi tam ani nechce, chtěla jsem tam jen kvůli partě, vlastně už ani kvůli té, jen kvůli jedincům, kvůli Houbičkáři, Čočkovi a Danovi, takže tak- a na to přemýšlím, že bych jela jen na jeden den a co je.


Ale to nevadí, jelikož jsem v oblibené kavárně potkala jednoho kluka a děsně si s ním rozumím a vypadá to, že budem spolu a s Woodym chodit jezdit a k vodě a tak- těším se. Takže ty prázdniny nebudou marný. Jo a taky jsem včera dostala už dárek k narozeninám od Woodyho a zítra mi přijde dárek k narozeninám od strýce.

Jsou to trekové brusle. Chtěla jsem je tak 3roky, a taky! k Vánocům si asi budu přát lední brusle a budeme s Woodym chodit na stadion- hrozně moc se těším♥

Jo a taky mi má zítra přijít paruka na společný cosplay, co budeme s Woodym mít. :DDD Ještě chci dodělat Abbču, ale na to ještě mám čas, už jsem promyslela jak. Teď už jen bydlet a mít na tom místě všechno, abych mohla bezpečně kutit a nebát se, že se zas budu stěhovat. Je to k nasrání. .____.


Možná

6. července 2018 v 18:13 | YY |  Povídky
Hlavně mlč. Hlavně mlč. Snažila jsem se těžce vnutit si myšlenku.
"Jak se dnes vyspala?" Přišel až k posteli a políbil mě na čelo s tím, že se posadil vedle mě.
"Eh, jo- šlo to." Hlavně mlč. Opět se mi hnalo hlavou. Vím, že dnes je všechno maličko jinak. A to o čem se mi pomalu každou druhou noc zdá. Ne. Nemůžu si to dovolit. Nesmím šlápnout zas krok zpět. Hrozně práce dalo se dostat do takového psychického míru. Nemůžu se vrátit zpět do rozpačitosti. Do nejistoty, do strachů, do úzkosti.

Jednou ti ale nebude stačit jistota a pěkná tvář. Ne. Ne. Ne. Bude. Jsem si jistá, že ano. Doufám. Přeju si.

Někdy se probudíte a svět vám přijde jako playlist. Plnej špatných i dobrých písniček, jenže je spíš jako přednastavej playlist v rádiu. Nemůžete je přětáčet. A některý věty písniček, i když možná neměly hlubší smysl, někdy ho tam vidíme, ať už tam byl a nebo ne.

"Máš hlad?" Usmál se a zamilovaně se koukal na mě. Zase jsem byla nevózní, protože jsem věděla, že jsem kurva šťastná, ale jinak. Jsem šťastná za to, že tu je. Že nejsem sama, jako většinu posranýho času, kdy jsem při vědomí. A když tu není jsem hodně osamělá. Může to být kdokoli jen nesmím být sama se sebou. Nesnesu to. A on byl tím, kdo tu chtěl být a tohle by ho asi mělo dělat tím, co mě u něj drží? Ne to asi ne. Je to to, že je tak chytrej a je zároveň pako. To mě tu drží.
"Ne, díky..."

...I saw a girl in my dreams, she kissed me on the face
I guess it's just another one of those days when I'm missing everything...


Jsem tak klidná, protože jsem vlažná? Jsem emočně tupá? Jsem prázdná? Ne. Jen někdy... někdy láska není dost.

"Miluji tě."
"I já tě." možná? snad ano, nechci lhát. nelžu.


Jsem v zimáku

3. července 2018 v 13:42 | YY |  Diary
Vítejte drazí u dalšího článku,

dostala jsem se zas na chviličku k psaní, jelikož je Woody pracovně vytížen. Má dva kurzy denně a ve středu tři. Takže bude příští měsíc hrabat peníze lopatou. Vlastně i tento, jelikož Cambridge zkoušky. Certifikátové období. Nicméně- JSEM V ZIMÁKU. Byla jsem včera na zkoušce z Logiky. To nechcete. Kdybych to měla nějak lehce shrnout, tak je to vlastně matimatické ověřování vět a převádění do "formulí", ve kterých je možné ověřit jejich pravdivost a správnost úsudků.

Je to mazec, je to prostě matika, akorát že z vět. A bez čísel. :D Ale! Málem jsem dostala jedničku. Vlastně- Logika mě hodně bavila. A Woodyho málem vyhodila :DDDD. To jsem si docela užila, protože nikdy nic neumí tolik jako já/teda až na analytickou filosofii, protože to je spíš lingvistika/ a vždycky to okecá na stejnou známku a nebo na lepší, protože je lepší řečník /Lol, vlastně ta zkouška z logiky začala takhle "Já nejsem moc dobrá v mluvení, takže budu asi raději, když se budete ptát a já budu odpovídat-" "No, ale jste tu ty tři roky, abyste se tohle právě naučila." a já jako... oops, ok. :DDDD/ a proto jsem konečně ráda, že se někdy taky ohodnotilo to, jak jsem v čem taky dobrá i já.

Jakože jo- kdyby měl něco nakreslit, tak je to bullshit, ale víte jak. Mimochodem! Spolupracuju s fakultou a jejími katedrami na jejich "loga" na propagační materiál, hustý ne?! :D jsem z toho docela dost nadšená.

Jo a taky- mám práci. Budu na recepci jazykovky. Budu tam lidem vyřizovat kurzy a tak.... Joooo a taky mi ředitelka říkala něco jako- "Budeš chodit s cizovajazyčnýma lektorama po MHD podniku a živnostenským úřadu a tak-" a já jako- shit. Budu muset mluvit anglicky?! Ale však mám v životopise B1, úroveň, což je ta maturitní- sakra! ._. Neumím mluvit. Ale to se prostě nějak udělá. Snad ta chvíle nepřijde. :D

A taky- díky tý logice mám dostatečně kreditů do druháku zimáku. Ohhh yea. Takže i kdybych zbylé předměty podělala, tak je to v suchu. Takže jsem docela ráda, protože jsem zvědavá na tu spolupráci s fakultou a tak. Jakože fakt nerada bych teď vypadla. :D Protože ta práce je spíš práce na srpen a září a od října je to jen pár hodinek denně, takže tak.

Noooo a teď vlastně mám od Woodyho klid až do šesti. Takže přemýšlím, že pojedu domů/jsem u něj doma/ vezmu si nějaké nové oblečení, sluchátka, nemám tu ani jedny, no a půjdu někam chillit, jelikož další zkoušku mám až jedenáctého a pak až v srpnu, takže docela chill teď, na logiku jsem se učila den předtím, teda na tu bylo nejdůležitější mít hlavně všeobecný přehled, který se moc nedá naučit, to musíte mít ze semestru, což já jsem chyběla jen na jediné přednášce a tak nějak jsem se tomu docela při zkoušení vyhla, což jsem byla sakra ráda. :D Protože to jsem nějak od spolužáků moc nepochytila a na to, co se mě k tomuhle tématu ptala, jsem na-freestyle-ovala xD.

No nic, užijte si krásné prázdniny a s těmi, kteří jdou- se možná uvidíme na Advíku a možná i pride-u :)
Užijte si jen ty nejkrásnější dny a počasí také, jaké Vás potěší. :)) Protože štěstí není v tom, co máme nebo nemáme. Je to v tom, jak život prožíváme ne o tom s kým, kde a s čím. Jde o nahlížení a proto... netopte se ve věcech, které se změnit nedají, ale hleďte k tomu, co je měnitelné a udělá Vás šťastné.

YY

Oj ty červne červnový

20. června 2018 v 17:10 | YY
Nazdárek dámy, /nevěřím, že by takový sračky mohli číst i muži xD/
/btw. titulek je kvůi dnešnímu datumu, ne že bych chtěla všechno stihnout v červnu :D/

jak se Vám daří? A vlastně. Tohle není zrovna místo na dialogy. Nicméně- když se neuráčíte odpovídat, pak budu mluvit já. Těším se na prázdniny, hrozně moc. Jak jsem loni toužila po dobrodružství, trochy zahraničí a moře, tak letos by se to mělo uskotečnit všechno! Oh yeaaaaa! :DD ^^♥

Slovensko.
S Woodym, jelikož jeho půlka rodiny je ze Slovenska, tak si dáme nějaké dva dny tam. Bratislava a ještě jedno město, které si za boha nepamatuji ani nemohu vzpomenout jeho jména. NITRA! Nebo tak nějak. :D

Německo a moře.
Do Německa se Woody chce podívat za bývalým šéfíkem a jako- hej, oni mají moře a v tom už mám malinko prsty i já. :D Já jsem chtěla k moři a tohle je docela nejsnazší způsob. Stále přemýšlím, jak přesně to udělat, jestli na den a nebo prostě někde zacampit. Who knows.

Anglie.
V tomhle mám prsty vlastně už jen já. Pojetíme někdy na začátku září za sestrou a sere mi, že ne dřív. Jelikož jsem chtěla na Londýnský pride. :( :'(( Ale myslím si, že si to i tak užijeme, nosím na krku mušli od ségry, byla tu teď dva týdny a tak jsem si do mušle vyvrtala dirku a provlékla jí kůži a teď to nosím na krku a vypadám jako fakin mermaidka, ._. eewww. Protože mám modrozelený vlasy. Už chci zpět na tyrkys zas. ugh. I knew it. :D

Advíček.
Na ten vlastně ani tolik nechci. Ani se na něj netěším. Vlastně na něj chci jen kvůli Čočkovi a Houbičkářovi. /I když s Houbičkářem jsem se viděla v prosinci a bylo to fakin weird, když jsem byla s Woodym a on mě chytil, zvedl a zatočil se. Před Woodym. .____.""" Nah. Měla ych vzpomínky i vypouštět a ne je tak přehnaně vnímat. ._. Nevěřím, že se lidé stejně trápí alespoň trošku, jak já pro věci, co mezi námi byly. Takže.../ Vlastně bych mohla říct, že i kvůli Nyxovi a Žlutýmu bratrovi, jenže Nyx za námi jezdí do Plzně a Žlutý bratr tu bydlí. Jenže! Pokud máte někoho ve stejném městě, máte pocit, že jsou blízko Vás. A proto se Vám po nich ani tolik nestýská, a to se s nimi ani nevídáte.

Vlastně tohle je docela zajímavá úvaha. Moc nad ní nepřemýšlím, nepřijde mi natolik zajímavou, ale! Myslím, že proč ji nevnuknout někomu, kdo nad tím ještě nepřemýšlel, každý lovíme myšlenky ze svých rybníků různě. Takže neshledávám Vás ani hloupějšími ani chytřejšími, pokud máte jiné myšlení než já.

Taky by se tam někam měl vtlačit Prague Pride.
Chtěla bych naň a o tom žádná. Woody taky nemá nic proti, ale uvidíme. Ještě nevíme, jak to bude s těmi dovolenými, takže když to padne na špatný termín, tak je bohužel nesplnitelné se dostavit.

No nic, jdu se věnovat realitě. Krásný den, užité prázdniny, radost, štěstí a v okolí lidi, kteří Vás mají rádi a Vy je. Protože díky tomu jsou některé situace alespoň malinko lepší. /Teda, pokud to dokážete ocenit :DDD/

YY

Flákám se a flákám

31. května 2018 v 23:49 | YY |  Diary
Oló,

drazí čtenáří asi po tomhle semestru končím s vysokou školou. Nebaví mě to. Sedím tam x-hodin a nemusím nic. Nikdo po mě nic nechce. A já už taky nic nechci. Prostě se nedokážu k ničemu donutit. K učení se na zkoušky, k tomu si je vůbec zapsat. Nic. Prostě nechci. Nechci to dělat a tak taky nebudu. Prostě mi to nejde-

najednou mám v hlavě spíš tu představu, jak budu chodit do práce, tam budu něco dělat a když bude konec půjdu domů a budu mít svatý klid nebudu must nic dělat. Doma jen uvařím a udělám všechno, co patří k domovu, ale nebudu muset řešit školu ani práci. Prostě nic. Budu mít svatý klid. Budu moct hrát hry, koukat na filmy a to xhodin denně- prostě jak budu chtít.

A skutečně nad tím velmi přemýšlím. Prostě a jednoduše se mi nic nechce. Nemám jedinou vůli pokračovat.
Letos asi pojedem s Woodym na společnou dovolenou. Chtěla jsem do Řecka, ale spíš do Itálie. A jako- nevím, fakt bych raději lítala po dovolených až budu mít práci a prostě- nevím, nechci už chodit do školy. Fakt mi to nebaví. Zejména protože se prostě už neumím donutit cokoli dělat- a jako- To je vlastně to nejhorší no. Jak bych mohla cokoli dělat, když nechci.

Nějakej random článek | blý blá blé

19. května 2018 v 1:13 | YY |  Diary
Hello there nebo Oh hi Mark,

dobře, myslím, že tohle jsou docela inside pozdravy, nicméně- neměla jsem poslední dny moc čas se tu ukázat. Buď jsem celou noc trávila psaním seminárek, nebo učením se na zkoušku/ale většinou jsem hrála/. Lol. Mám jedničku. A to jsem se učila v hrozném psychicky špatném vypětí. Nakonec z toho vzešla docela dobrá práce, kterou jsem odevzdala docela ráda. Muahahhaha.

Nicméně- seminárky mi moc dobře nejdou :D. Nebaví mě to. Psaní odborných textů je jednoduše děs. Nikterak mě to nenaplňuje a taky...

Nemůžu hrát GTA. ._. Koupila jsem Woodymu k narozeninám Yakuzu, lol, nějaký spešl vydání s artbookem/to jsem ani nevěděla třeba xD JOOOOO A taky! V neděli bude dělat sushi a pěstoun mu chtěl taky něco koupit, tak jsem mu vybrala SUSHI nádobí! Set pro dva. ♥/, noooo a takže celý dny paří PSka on. I když to kecám. Minule jsem si zas zahrála Ratcheta. Joooo a Bound bych si mohla znovu zahrát ten druhej konec, co jsem nevybrala, to je první hra, co jsem jí dohrála xD. Asi je to protože potřebuju mít hru jako vizuální porno. Prostě ta yakuza 6 je fakt hnusná s porovnáním s GTA nebo Ratchetem /jak to může být nová hra a taky- proč hlavní postava jako jediná ze všech tam nevypadá jako JAPONEC?! Proč?/.

Třeba Skyrim je taky hnusnej, DragonAge je někde na pomezí- Witcher a Skyrim, nějakej střed tohodle. Ještě se na to dá koukat, ale je to taky pěkně hnusný teda. :DDD

Nicméně... Joooo asi nedám výšku, protože furt jen hraju hry a tak nějak to všechno začínám mít na praku. Jako snažím se. Neříkám... Nechávám to na poslední chvíle. Učím se až poslední den před zkouškou. A tak- jako jo.

Ale jako učím se, nebo ne? :DDD Joooo a taky! JSEM ZNECHUCENA! Koupila jsem si slovník a konverzaci v řečtině! Je to děs! Je to hnus, jak se ta dnešní řečtina čte! Normálně přemýšlím, že se budu učit tu 1700let starou a vyseru se na tu moderní:DDD je to fakt hnusný. Jako horší než kvalita Skyrimu nebo DarkSouls I. /I když DarkSoul I ještě jdou, ale BloodBorn je hooooodně krásnej!/ :DDDD

Jo a taky se mi dnes povedlo pěstounovi z PC odinstalovat drivery :DDDD Takže mu to teď vracím systémově do určitýho data. Looool YY si hrála na ajťáka :D:DD Ještě že to dělám tak často, že už vím, jak to spravit :D. A taky jsem si dnes odbarvovala vlasy a nějak podivně se mi místo na pastelově růžovou povedlo si vlasy navarvit na pastelovou fialovo-růžovou. Nevím jak. Ahahhaha, takže než se to vymeje, tak nemůžu naplést dreďáky. :( Sad.

Jooooo! A taky mám děsnej strach. :( Zítra jdu s Woodym na pracovní grillovačku. A moje mizerná angličtina. ugh. A všichni tam prostě budou mluvit s Richardem[Ričrdem], protože na něj budou brát ohled, je to anglán jak poleno :D ale podle popisu je hrozně v pohodě, tak budou mluvit anglicky... ugh. :((( Proč jsem nakonec souhlasila, že půjdu. Teď mi bude ze mě akorát víc mizerně, když tam všichni budou mluvit úrovní C1,C2...

Ugh. Alespoň, že nemám až takovej problem rozumět, jako jen mluvit. Ne. Není mi z toho dobře. .___.

Ale! V pondělí Woody slaví narozky. Jen se mnou. Na svůj přesnej datum. Je to milý, že ten večer dá mě /jakože ne že bychom spolu netrávili každý den a když ne, tak si voláme, ale! Víte jak... darovat jeden den, kterej je z nějakýho důvodu důležitej a dát ho jen jednomu člověku... jakoooo jsem poctěna. /. Nicméně. Půjdem do restaurace, což je super. Nicméně! Přemýšlela jsem nad tím, že bych mu asi měla koupit ještě něco maličkýho, abych mu při tý večeři taky něco dala, protože jsem mu tu Yakuzu dala moc brzy./ale chápejte, já jsem potřebovala, aby se někdo stejně neproduktivně učil na tu zkoušku jako já:DDDD abych na druhej pokus nešla sama :DDDD a ono z toho jednička :DDDD/

No nic, mějte se krásně, rozdávejte úsměvy, je jich málo a hlavně... cokoli Vás trápí, nenechte to, aby Vám to kurvilo dny, protože jedině tehdy to znamená, že Vás to porazilo. ♥ Mějte se kráááásně a to skutečně všichni, kteří to čtete.

YY

Jak žít vlastní život? | Nakonec to vypadá, že rovnováha je asi skutečně klíčem ke všemu.

30. dubna 2018 v 1:38 | YY |  Diary
Vítejte drazí přátelé ať už bližší nebo spíše ti vzdálenější,

dnes, abych utekla četbě Plotina, ovšemže se nemůže vyrovnat Platónovi a je tomu tak znát, tak jsem opět přemýslela nad tím, co všechno se v mé hlavě změnilo. Jelikož knížka nese název "Věčnost a čas", skutečně nejde nepřemýšlet nad tím, co všechno mi dnes filosofie dala. Mám zas pocit, že jsem v klidu. Možná ho mám jen na chvíli. A občas skutečně bojuji nad tím, nežít svůj život v touze po slastech, ale právě prožít jej v tom klidném uvědomění si. Uvědomování si všeho. Uvědomování si své radosti. Svého klidného života. A...

Pak jsou tu takové ty myšlenky, že je sice krásné žít takový vyrovnaný život plný knih, rozjímání, učení se a vyrovnanosti, ale... skutečně chci žít život tak málo jako člověk? Nepatří ony ty strasti a slasti nakonec k žití? Intelektuální život je fajn, ale neurčuje to, jaký bude "skutečný život" právě ta drtivá většina světa? A proč nepatřit do obou skupin?

Možná... Vlastně to stejně dokonale neumím. Mám ráda rozmarné utrácení v mé oblíbené kavárně, taky mám ráda sladkosti a s Woodym hrajeme neustále hry. /Nedávno jsem propadla GTAčku na PS4. Miluju tu grafiku. *-* Ne že bych tam neměla rozehraný asi další čtyři hry, ale tak... GTAčko je nejvíc. :D/

Jednou nám profesor říkal, jeden příklad s cihlou. Vnitřek cihly. Jak vypadá? Jedná se jen o jen teoretickou konstrukci. Je docela složité to vysvětlit, ale pokusím se. Nemůžete říct, že vnitřek má nebo ne, a jakmile cihlu třeba rozpůlíte, budete mít jen dva vnitřky, ale nezjistíte tu podstatu, aby jste mohli její vnitřek skutečně nazřít, museli byste mít jedno oko uvnitř cihly a druhé ven. Nicméně... co tím chci říct...

V mojí mysli se od doby studia odehrálo hrozně věcí, nespočet mentalbreakdownů, ať už oprávněných nebo těch méně, nespočet sporných argumentů, který vlastně jen dokazují to, že každá věc má spoustu úhlů pohledů. A vlastně jen málokteré mají rozuzlení a možná se to bude zdát stejně beznadějné a zbytečné se tím zabívat, jako je třeba filosofování nad termíny, které vlastně lze jednoduše zahodit k sémantice. Ale! Není tomu tak. Kdybych měla vysvětlit jakési pojmy, které by se mohli prostě a jednoduše hodit k lingvistům, tak to neudělám, protože nám lingvista řekne, jak slovo vzniklo. Kde ho používáme, čímž nás bude chtít uchlácholit, že máme pojetí o tom, co vlastně to slovo znamená. Ale... Co znamená ctnost? Znamená to podle kontextu pokaždé něco jiného?

Ne. To že to používáme různě a pro různé případy neznamná, že to nemá svou myšlenku, když stojí samo, stejně jakoby tu samou hodnotu mělo mít v jakémkoli kontextu. I když dokážu si představit texty, ve kterých by se moje teorie dala dokonale zbořit. Ctnost stejně jako jakýkoli iný termín vlastně teoreticky znamená jen to, co mu kontext určí. Ale s tím tak docela nesouhlasím. Respektive nějak podivně se domnívám, i když nepodloženě, že má nějakou svou podobu v naší abstraktní sféře uvažování. Totiž v emocích. Věřím tomu, že takovéhle podobné termíny, prostě cítíme. Proto se špatně definují, protože každý cítí jinak a proto. Hm... To jsou dobré myšlenky, ale už slyším, jak mi je dokážou i jen mojí spolužáci, natož profesoři, zbořit. Takže je vlastně ani nikam než sem nepoužiju. Zas bych byla považována za mystika nebo metafyzika. A jako... nejsem ani jedno.

Vlastně si myslím, že mám ráda řeckou kulturu jako takovou, pak jakousi morální složku, která mě právě přitáhla na Sókratovi, takže vlastně na Platónových dialozích a to je vlastně všechno. Určitý metafyzický pohledy nebo teze mi přijdou, ano adekvátní k jejich době, ale dnes už maličko mimo. A tak na to i hledím.

Hah. Zítra vstávám, půjčila jsem si knihu přes noc, takže se musí do knihovny vrátit ještě dříve než odbude první hodina jejich provozu. Takže se loučím, protože od zítřka spím u Woodyho, takže bych se měla alespoň trochu prospat, protože to u něj zas moc nezažiju. ._. Péřové deky. Super. Jeho sestra vstávající v 5h ráno s obrovskou energií a hlukem. Super. ._. Ale! Jídlo zdarma! :D A grillovačka, pítí s jeho bratrem, kino... Joooo stojí to za to. :D

No nic. Jdu se alespoň maličko vyspat. Rozjímavé i rozmarné dny./Protože jen tahle kombinace má smysl./ YY


Jak se naučit neplakat pro plynutí času

26. dubna 2018 v 23:15 | YY |  Diary
Krásný večer,

ten můj dnešní opět není moc veselý. Asi budu mít problém s výkyvy nálad. Možná jsem dokonce maniodepresivní, ale tomu bych moc nevěřila. Vlastně... ne. Většinou bývám dlouhou dobu smutná a nebo dlouho dobu veselá. Počkat... není to pořád nějaký interval, kdy se ale i tak proměňují. Nah... kdo ví, já ne a možná ani nechci vědět. Vlastně... ne. Jsem si jistá, že jsem v naprostém pořádku, nebo vlastně... kdo je? :D Takže nic. Opusťme tohle téma.

Ležela jsem dnes v noci x hodin v tichu a sledovala červený žárovky světýlek. Najednou... já nevím.. zmocnila se mě mrzutost. Smutek a lítost. Proč musíme ztrácet?

Proč se jednoho dne probudíte a nic, co pro Vás bylo kdy důležitý už není? Ne že by to ztratilo váhu. Ne že by to dnes nemělo stejnou důležitost. Jen... Je to pryč. Nepodrželi jste si to a je to pryč.

Zdá se, že některé věci bolí miíň, když se jich člověk vzdá. Ale jak člověk pozná, které věci to jsou? Opět se mi stalo, že doplácím na svá rozhodnutí. Věřím, že jsou situace, kdy není žádné dobré řešení, ale nějakým směrem se jít musí... a... člověk vybírá to, které ublíží nejmíň lidem. Ale... jak to ten člověk ví?

Jak si může být jist, že tohle skutečně ubližuje méně?

A existuje něco, co i když by bolelo, dala by se ta bolest tím samým kompenzovat? Ano? Já nevím. Ztrácím pomalu důvěru snad ve všechno. Nevěřím, že cokoli, co se nějak děje tak má být. Přestávám si říkat, že pokud něco nějak je... že to tak má být. Věci mohou být jakkoli... a.. je jen na nás, jaké budou. A možná o to víc to mrzí.

Jdu spát. Dnes je mi neobvykle špatně. Především fyzicky.

Krásné dny. YY

Pohled na mě a obraz, který vnímám já.

19. dubna 2018 v 23:11 | YY |  Diary
Psáno: 28. ledna 2018 v 14:18

" Mezi učením, posilováním a zpíváním si /možná i snahou tancovat/, jsem se zapřemýšlela nad tím, jak mě ostatní vidí. Ptala jsem se pár lidí, kteří mě znají docela dobře. Někdo řekl uvědomělej schizofrenik, přejsněji řekl to můj pěstoun, co mě vychovává od dvou let, a taky někdo, koho jsem znala tři roky zpět a i když jsem se s ním bavila jen krátce, zapomenout znamenalo dva roky práce, někdo umělec, /lol, sama se za něj nepovažuji, umění dělaj lidi ne umělec, a podle vkusu a toho, co říká odporná většinová společnost s nulovýma vědomostma o umění, já umělec nejsem, jsem prostě jen někdo, kdo tvoří, co mám v hlavě, aby tam toho bylo míň/, někdo zas loajální, ale ségra to pojala hodně pěkně "umouněnec žijící si ve svým světě". Z mýho pohledu...

Jsem ten nejteatrálnější herec. :D Jsem sakra rozmazlenej člověk s velmi jemným vnímáním. Neexistuje žádné, tohle neřeším. Pro mě je jen "tohle se mi líbí, je mi příjemné" a nebo "tohle bolí" :D A možná přesně tyhle dva póly bojujou mým tělem.

A nevěřím v to, že jednou budu mít v hlavě klid. A jestlli snad jo, nebudu to já. Nicméně- Utekla jsem k týhle myšlence, protože se právě učím na zkoušky. :D Ahhahhahah to je každá myšlenka pak zajímavější. :D Nicméně držte mi palečky. Chtěla jsem si odpočinout tím, že jsem šla za pěstounem do obýváku si povídat o charakterech a pak to skončilo u mě v pokoji tím, že jsem mu četla nějaký svoje poznámky k té zkoušce a bavili jsme se o jazyce-

A jakooooo- myslím, že snad si to budu pak i líp pamatovat. Doufám. "

Docela mě to rozesmálo. A tohle obdobíčko si docela živě dokážu vrátit. Zjistila jsem, že jedné studentce, tenhle vyučující udělal to co mě. Vlastně... Tohle bylo učení se už na druhý pokus. Jelikož mi řekl, že mi dá trojku, ale přijdu zas. /Načež... co to kurva znamená? Tak mám trojku nebo je to čtyřka?! CO to znamená?! CO! / Nicméně... Zjistila jsem, že tohle samé udělal jedné ze svých oblíbenkyň, jednoduše protože nebyl spokojen s jejím výkonem a chtěl z ní vydolovat víc. A ona mu na to řekla přesně tohle: "Lepší to nebude." A on reagoval, "vyhrožujete mi?" "Ne, jen říkám, jak to je." Načež ho dostala do slepé uličky a on jen vyděšeně sklopil uči, "tak máte za tři..." :DDDDDDDDD Když jsem tohle slyšela, tak jsem se málem potrhala smíchy. Úplně jakobych dostala zpět trochu z vlastní úcty, kterou jsem se cítila mít pošramocenou.

Nicméně tehdy jsem to hodně prožívala. Vlastně tenhle článek výše byl psán již po tom, co jsem už měla většinu zkoušek hotovou, takže už jsem byla v více či méně v pohodě, ale u tohodle vyučujícího to byla moje úplně první zkouška. Takže 0kreditů a tenhle verdikt. Fakt to dokáže zvednout sebevědomí. :D

Nicméně... Chtěla jsem Vás něčím menším trochu rozesmát a tohle mi přišlo docela pěkné. Jinak... celou středu jsem opět proflákala s Woodym po městě, jelikož mi odpadla jediná hodina toho dne a dnešek jsem celý věnovala škole a večer pak mojí oblíbené kavárně, kde jsem se zas seznámila s novými lidmi a dokázala zas nezavřít pusu dobrých x hodin. Miluju tu kavárnu :D.

No nic... Užijte svých životů a všech jejich možností. ♥ YY.

Od dne ke dni k lepším dnům.

17. dubna 2018 v 11:54 | YY |  Diary
Vítejte drazí,

myslím, že se pomalu všechno mění. Vlastně... nikdy tomu jinak nebylo. A vždycky mě ten nezastavitelný proud času děsil. Ale je to něco, co tak má být. Včera, jakožto každé pondělí, jsem neměla školu, ale chtěla jsem ven. Chtěla jsem se prostě a sprostě flákat po městě. Tak jsem šla k Woodymu a přemluvila ho. Celý den jsme strávili tím, že jsme chodili po různých kavárnách, hospodách a restauracích, obchodech. Utratila jsem trochu víc než bych chtěla, ale hrozně jsem si to užila.

Když jsme se loučili po tom krásně stráveném dni, řekla jsem něco typu, "a teď si zalezu k sobě a budu hrát," noooo a nakonec z toho vzniklo to, že jsem se nějak zakecala v kuchyni s novým spolubydlícím, který studuje umění stejně jako jedna další spolubydlící. A začali jsme nějak pít. :DDD A nakonec z toho vzniklo posezení nad filosofií a uměním na pět hodin. Hrozně moc jsem se bavila.

Včerejší den byl úžasný. Cítím, jak pomalu přetvářím sama sebe v něco maličko jinýho. Něco trochu lepšího. Něco víc vyrovnanýho. I když v sobě nesu všechno, co předtím, dneska už se na to můžu podívat. Můžu se podívat na všechno, co cítím a dokážu ten pohled ustát. Zase se cítím klidně. Je spousta otázek, na který nejsou odpovědi. Ale to nevadí.

Jo a taky už tenhle víkend budu mít novou barvu vlasů. Jsem na to docela natěšená. Budou nový dredíčky, nová barva. I když stejně počítám s tím, že se mi to na mě nebude líbit, takže půjdu zpět na tyrkysovou. Ale tak nevadí.


Opět maličko lepší YY.

Kam dál