Srpen 2014

Harajuku Fashion Walk Prague 2014! ^^

29. srpna 2014 v 17:14 | YY |  Akce
Drazí pozůstalí,

strašně se omlouvám, že jsem tento článek slíbila již na pondělí a nakonec je tu až v pátek :(
Nicméně...

Byl to můj nejlepší den v životě!

Lidi tam byli tak skvělý a úžasní, že mě to nedalo a šíleně přemýšlím o přestupu na internát do Prahy. Moc se nás, ale nesešlo. Mělo tam být kolem 90lidí a nakonec nás bylo maximálně dvacet. :( Nicméně... i tak to bylo skvělí! :3 A... Možná jsem se i zamilovala... Mám tady fotky té osoby, ale... neřeknu do koho! :D ^^

Ze začátku nás bylo asi kolem 10, pak jich pár odešlo na Natsucon a pak zase nějací přibyli. ^^ :)
fotky jsou z různých zdrojů ^^


A nebyla by to Yuuta, kdyby si zase nesedla na zem! :D

Decora~des! :3

29. srpna 2014 v 17:00 | YY |  Photoshoot
Drazí pozůstalí,

tak se zase jednou Yuuta vystrojila a fotila... Uhm! Oprava... sestřička jí fotila :D ^^


Možná zítřejší možná úterní...

24. srpna 2014 v 12:38 | YY |  Diary
Drazí pozůstalí,

včera jsem měla myslím možná i nejlepší den svého života. Byla jsem na pražském pochodu Harajuku módy. Jelikož nemám ještě všechny fotky a tak... Tak vám o tom povím zítra nebo v úterý až je budu mít všechny.

Nicméně... Doufám, že... jsem se konečně dostala z tý posraný depky, která mě poslední dny tak pohlcovala. Myslím, že i možná jo. Nicméně... Nekoukla jsem na poslední díl Kuroshitsuji, co vyšel... Ohhhhh... Zabte mě! :o

Nicméně... Jsem se rozhodla být než "otaku" taková ta decorka a jen prostě dodělat všechny cp. :) Teď už se prostě budu věnovat hlavně módě a... Japonsku jako takovém. ^^

Malá ochutnávka ze včerejška ^^

Fotku upravovala a fotila Rose (slečna v klobouku) ^^ :3

Život jedním hlubokým rybníkem

21. srpna 2014 v 20:21 | YY |  Diary
Drazí pozůstalí,

jak jsem říkala, že mě strýc vždy poslouchá, v předešlém článku, dnes a včera jsem zjistila, že... tomu tak není. Více méně jsem utekla. Utekla jsem před vlastními problémy. A... Horší je, že jsem spokojená. Podle mě jsem udělala to, co mi pomohlo. Ni teď když na to vzpomínám bych se nezachovala jinak. Udělala jsem tak, jak nejlíp mi šlo a jak nejlíp jsem mohla.

S některými lidi je to jako s magnety. Není možné se s nimi spojit a pochopit je v každé situaci. Takhle to mám se strýcem v některých chvílích. Jsme jak stejné póly u magnetu. Proto jsem jednoduše musela jít... a šla jsem a šla... Včera jsem ušla docela dost kilometrů podle mě. Ještě pořád jsem rozčílená nevím proč. Poslední dobou jsem jako v jiném světě. Mám pocit, že už to ani není můj život.

Propadám se hlouběji a hlouběji. Nikdy mi nebylo tak hrozně.

Je to tím, že když jsem byla s matkou, tak... Věděla jsem, že mám nějakou jistotu. A... Tou byl strýc. Že mě s toho ošklivého světa vysvobodí a konečně se budu někde cítit doma. Jenže teď už nemám ani jedinou. Nemám právo na záchranu. Mám jen několik desítek let před sebou. Ve kterých budu jak ve velice hlubokém a špinavém rybníku. Budu postupně plavat ke hladině, nadechovat se a cítit život, budu se topit a dusit při klesání, budu se snažit vyplavat, budu klesat řasami, budu se občas nadechovat až ve stáří padnu unavou z dlouhého vyčerpávající života. Hlubina mě pohltí a já dospěju k tomu, že všechno bylo stejně k ničemu a mohla jsem to skončit už třeba právě dnes. Před svými sedmnáctými narozeninami. Jelikož... k čemu tohle všechno děláme? Kouká se někdo z nebe a směje se nám? Proč žijeme? Pro hloupé rozmary rodičů se o někoho starat? Z jedné vážnivé noci? Z nedostatku peněz na potrat?

"...vždy je proč žít..."

ale jen možná...

Hitomi no Kotae

16. srpna 2014 v 17:19 | YY |  Diary
Drazí pozůstalí,

nevím, nějak se mě opět zhostily zvláštní myšlenky. Včera moje sestra spala u své kamarádky a já tak byla doma sama s nevlastním otcem. Bylo to super. Zase jsme si povídali. Vždycky si hodně povídáme, jelikož je asi jediný, kdo mě poslouchá. I když většinou melu naprostý ptákoviny.

Stýská se mi. Chybí mi moje nejlepší kámoška, Lucka. Chybí mi základka. S Luckou byl život barevný, s ní byla vždycky sranda. S ní jsem se nemohla přestat smát i když jsem už nechtěla.

Chybí mi... chybí mi moje ségra. Chybí mi moje ségra, před třemi lety. Občas se s ní bavím a nepoznávám ji. Stejné to mám se sebou. Koukám do zrdcadla a ptám se, kdo to kruci je?! Byla jsem sebou v 15.letech... Příjde mi, že už to já nejsem. Přijde mi, že moje první láska si mě vzala sebou a nehodlá mě vrátit mě.

Necítím se jako já. Jsem někde stracená a nevím jak zpět. Bojím se. Sedím ve třídě a z ničeho nic se mi rozklepou ruce. A mám pocit, že mě má zajet auto.



A nebo jsem jen blbá kráva, která si tu píše hovadiny sama pro sebe.

Shopaholik?! Jak z toho ven? :o

11. srpna 2014 v 16:32 | Yuuta |  Diary
Drazí pozůstalí,

tak mi přišla výplata a celá zbyla jen tu vteřinu, kdy jsem ji spatřila na svém účtě. No... Z šesti tisíc řekněme, že za jedno ráno... No... ráno... za jednich dvacet minut už mám jen 2.600,-

Tak jo... Vlastně i s 1100,- z minulého týdne jsem už prošustrovala 4.500,-
a koupila jsem si? JEN ŽIVOTNĚ NEZBYTNÉ VĚCI..! Pochopitelně :'D

No... Bylo to:
  • dvoje boty na platformě
  • paleta očních stínů
  • paleta lesků na rty
  • obojek
  • profi štětečky na make-up
  • umělé řasy
  • dvě blond paruky na Izumiho a Shouga z Love stage
  • blond paruku pro "kámošku" :D jestli víte, jak to myslím :D

Tak tohle mě stálo 4.500... to je celkem k pláči. Ale ještě mám naúčtě 2.600, které si chci nechat na Harajuku Fashion walk. A taky na zbytek CP Izumiho :3

Snad se z toho dostanu :D Strašně ráda mám módu a nové věciiii!!! :333


Láska a jiné hnusy

5. srpna 2014 v 20:52 | Yuuta |  Diary
Drazí pozůstalí,

v poslední době, no... Zažívám opravdu skvělé chvíle v práci a super se těším na výplatu, kterou budu mít nejpozději v pondělí. A prošustrovávám, co se dá. Už jsem utratila 1100,- a pořádně nevím za co. :/

Asi budu Shoppaholik.. :(

Nicméně. I přes tyto super veselé chvíle a nadšení z různých seriálů, anime, yaoi, nejsem tak docela šťastná. Chci... Chtěla bych mít vztah, který mi přežije déle než dva týdny(v lepším případě)... Jsem opravdu tak náročná..? Hledám jen dívku 15-17 let, nekuřačku, nepijící, neoslouchající hip hop... A nejlépe s normální postavou a menšími prsy, chytrou, občas výbušnou. Chtěla bych zas vidět někoho v mé náruči se umívat. Chtěla bych zas někomu zajet do vlasů a už nikdy nezapomenout jejich vůni.

Zním jak nějaká opuštěná troska. Nicméně. Půlka prázdnin v hajzlu a já zatím neměla ani žádnou zábavu. Takovej ten flirtík na dva-tři dny, po kterých se rozloučíme jako přátelé a shodnem se na tom, že to byla sranda.

Ale!... Občas se to i zvrtne. A ten někdo se nasere. Tak to se mi pak už fakt nelíbí.... -____- Nemívám dlouhé vztahy. Chtěla bych. Ale.... Nejde to. Stejně by se to posralo. Nač to prodlužovat.

Chápu. rávě to čtete a říkáte si "Tak co kurva vlastně chceš?"
Pravdou je. Ani nevím. Nemít vztah je tak pohodlné. A jen s někým se tam blbnout je řešením samoty. Chtěla bych cítit tu lásku a jistotu. Ale... Ne! Nebudu čekat až se to všechno podělá a být pak úplně v háji. Ne... děkuji tohodle se nezúčastním.

Křesťané tvrdí, že homosexualita je zvrhlá a že je to úchylka. Ovšem... Láska jako taková není to taky jen úchylka? Láska sama o sobě je zvrhlá.

Takže jsem vlastně dospěla k názoru, že... vlastně ani nehledám vztah. hm... zajímavé... -____-" Bože... jsem debil... pořád rozporuplné myšlenky a pořád žádný výsledek.