Listopad 2014

Zima i léto života naráz

30. listopadu 2014 v 22:25 | YY |  Diary
Drazí pozůstalí,

jo dobře... zase tu budu blekotat o sobě. Ale doufám, že tu snad bude v budoucnu míň článků do deníčku a víc těch věcných a smysluplných.
Právě se oběvuji v části svého života, kdy se mi půlka života neskutečným tempem raduje a kvete. A pak tu jsou chvíle, kdy mám pocit, že už nebudu snad nikdy šťastná a mám chuť se jít pověsit nohama za lustr a podříznout si krk.

Rozvedu.

Když jsem ve škole nebo si píšu s oným člověkem, tak jsem neskutečně šťastná a mám pocit, že asi bouchnu štěstím. Ve škole jsem s přáteli, s lidmi, které mám ráda.

A pak jsou tu ty chvíle, kdy jdu domů a raděj bych se okamžitě zbalila a odstěhovala se. Fakt je doma čím dál tím víc dusno. Myslím, že už to dlouho nezvládnu. Všichni si tu hrajeme na šťastnou rodinku a přitom nás drží jen strýc. Jinak by jsme se se ségrou už zabily. Nevím, jak ona, ale já vím, že se jí hnusím a jak moc mě nenávidí. Už ani nevím, kdy mě to přestalo ranit.

Hrajeme si na to, že se máme rády. Vaříme spolu a veřejně se humorně ztapňujeme komentářema na facebooku. Smějeme se celé hodiny, ale jakmile se trochu zvážní. Její obličej vyzařuje znechucením a nenávistí.

Rozhodla jsem se, že se nebudu rozčilovat. Rozhodla jsem se už jen sklopit hlavu a pokusit se nehádat. Hádky nikam nevedou.

Včera jsem ji zavřela venku. Začala na mě z ničeho nic řvát, i když dobře věděla, že jsem jí nic schválně neudělala. A strýc? Hraje si na to, že chce slyšet všechno, co řeknu, ale jakmile mu chci říct, jak se cítím při určitých jeho reakcích na mě, tak se hádá a nechce nikdy nic slyšet. Celkově když mu chci říct něco, čím mě zbytečně ničí, tak ho to nezajímá. Právě kvůli němu. Kvůli němu ne ségře jsem se nedávno zase sebepoškozovala. Díky bohu už se to zase zahojilo. Je to asi 3týdny zpět. Každej den jen řval. Každý den to bylo něco, co jsem udělala blbě. Každej den to bylo, z obou stran. Od ségry, od něj. Už je to, ale konečně zase lepší...

Ale ségra mě furt nenávidí... Nejde mít vše.

Ale momentálně jsem docela šťastná. Doma mi to zpříjemňuje Thomas (již zmiňovaný kluk k němuž cítím véélkou náklonost- jo a je Thomas ne Tomáš... Je Angličan *-* ), každý den spolu trávíme dost času na facebooku, pak ve škole. Jsem zase šťastná... Ale... bojím se.

Zachvíli má maturitu. Pak vejška... A... já nevím. Já jsem teprve druhák, takže... :(
-Sakra...To jsem se rozblekotala.

Zkusme to zas přežít.

22. listopadu 2014 v 11:25 | YY |  Diary
Drazí pozůstalý,

opravdu mě mrzí, že tu zase bliju kydy jen o sobě... Ale... Jak napovídá titulek... Zkusme to přežít :D


PROTOŽE!
mám úplně mega-moc-supr-kruto-přísnou novinku! Zase okolo sebe rozhazuju feromony a jsem asi zase v jednom kruhu. jinka řečeno... Jsem šíleně zamilovaná.


Nevím jak to popsat. Je naprosto skvělej. A to úplně vším... Jsem z toho tak nadšená, že mám
pocit, že když se přestanu culit a usmívat, tak bouchnu, protože ze sebe to štěstí nebudu ventilovat. Hlavně! Je to kluk *-* což je hustý! To se mi stává jen málo kdy. Ale! Je ke mě tak hodnej a vždycky se na mě usmívá a jde si se mnou povídat, mává na mě, píšem si... Buď už mu cvaklo, že k němu chovám určitou náklonost a dělá si ze mě srandu a nebo je to oboustanné... Ale vzhedem k tomu, jak je vychovaný a jaký je, si myslím, že by mi to řekl, že to nemá smysl a rozhodně by si ze mě nedělal srandu... božééééééé! Držte mi palce ať to výjde, alespoň na těch pár měsíců... Jelikož je čtvrťák :(
Příjemně zmatená a předčasně rozzářená se loučím -^^-

Omedetoooo~!

17. listopadu 2014 v 12:19 | YY |  Diary
Drazí pozůstalí,

dneska má narozeniny můj nejdéle milovaný zpěvák JUN :3, když si mě přidáte na Google+, tak uvidíte, že tam mám s ním album s 276fotkami :D
- je tam pár i kde je po koupání :o... takové on si dělá často :D

nicméně... jak jsem psala, že se ségrou už je to cajk,... tak už zas není.

Niméně! Hodně štěstí JUNe! :3 Všechno nejlepší k 31. narozeninám! :3
Jinak... tu je úplně první písnička, kterou jsem slyšela... A taky... Chci JUNovi poděkovat za úžasných 5let, co mě drží...

nejnovější LOOK :3 a vezmem ty jeho Looky pěkně retrospektivně :3

"Sayonara"

15. listopadu 2014 v 21:42 | YY
Drazí pozůstalí,

konečně!!! Konečně jsem se vyhrabala s té odporné deprese a myslím, že je to hlavně stresem.
Jak mám ve škole rozdělané kalhoty, papírové šaty, testy,... Tak jsem z toho byla ve stresu a z toho ještě víc v háji. Jinak.... U nás na škole byl Halloween, tak tu mám pár fotek a tak i fotky těch šatů a i kalhot :)

A jak jsem dospěla k tomuto titulu pro článek?
- Jakože se právě loučím s depresí.

A když už mám konečně kalhoty ušité a šaty dokončené... Tak je mi vážně líp :) :3


- A takových jeřábů jsem udělala tak padesát... ufff... už mě bolí ruce z toho :D

Dvě strany jedné mince

1. listopadu 2014 v 19:09 | YY |  Diary
Drazí pozůstalí,

dneska jsem opět přehodnocovala svůj život. Zjistila jsem, že jsem momentálně zase v jedné posrané depce.

Cítím se jako mince. Jsem hodná a přátelská. A druhá strana je... jsem zlá, protivná a stále v depresi... A čím dál tím častěji nemohu udržet minci nakloněnou na správnou stranu. Občas se neumím ovládat a přetočím se.

Nebo se zamyslím a už zase kloužu a otáčím se. Poslední dobou se mince otáčí hrozně moc a neovladatelně. Pokaždé, když jsem šťastná a v pohodě, tak mě to prostě čapne. Otočí se mi mince a zase se cítím špatně.

Nebo to dokonce u mě někdo vyprovokuje. většinou jsou to problémy doma. Se ségrou si už vůbec nerozumíme... Pořád si hraje na to, jak je milá a hodná, ale ve skutečnosti mě nenávidí. Všechno na mě se jí hnusí. Za všechno, co řeknu by mě umlátila a nejhorší na tom je to, že... si mi lže. Pořád jenom lže... Lže pohledem milující ségry. Hraje si na to, jak je ráda, že mě má.

Ale kdykoli s ní začnu mluvit bez těch přetvářek, tak se její pohled zaplní znechucením a začne. Vyčte mi úplně všechno. I ona má svou minci, ale její je úplně jiná.

Ale... tohle je jen dočastný stav než se konečně zase přetočím na tu pozitivní část.