Prosinec 2014

Přespávačka <3

31. prosince 2014 v 1:48 | YY |  Diary
Drazí pozůstalí,

od pondělí až do dneška se spalo u jedné naší spolužačky, dobré kamarádky ^^. Bylo to bez pochyb super. Hrály jsme hry. Házely se do sněhu. Bobovaly. Smály se. Bylo to naprosto skvělé :3.... Jak moc jsem za tyto prázdniny přemýšlela a bez pochyb i docela dost "trpěla", tak jsem za posledních pár dní obrazně řečeno prozřela. Celou dobu... Celou dobu jsem věděla, že ve mě ta nenávist není. Chtěla jsem jednoduše všechno svéct na ostatní, aby moje vyrovnávání s tou situací bylo snazší, ale... Jednoduše jsem nemohla. Tudíž jsem zvolila tu těžší zato podle mě mnohem dospělejší variantu. Nakonec jsem spokojena sama se sebou. Dalo by se říci, že jsem na sebe hrdá. To se mi stává jen málo kdy. Opravdu se nemám ráda. Já... Být kýmkoli jiným, tak se se sebou rozhodně nebavím. Jsem opravdu ten nejodpornější člověk, kterého znám. Nicméně... Dvě noci jsem nespala a dokonale jsem nimi vyřešila nějaké své problémy.

Se ségrou je to na té nejlepší cestě. Což mě opravdu jenom těší. Ve škole... Naprosto jsem si naplánovala, jak přežít alespoň do toho dubna. A pak... Pak už mi zase všechno půjde jako po drátcích. Navíc... Zjistila jsem, že... Že se musím škole mnohem a mnohem více věnovat. Začala jsem to zanedbávat. Aby jste pochopili moji situaci. Ve škole mám v pondělí do pěti, v úterý do půl páté, ve středu do dvou, ale jsem tam dobrovolně do půl páté, ve čtvrtek mám do půl dvanácté, ale jsem tam dobrovolně do pěti a jedině v pátek mám do dvou. A to hlavně kvůli tomu, že by tam se mnou žádný dozor nebyl déle. :( Jsem ráda ve škole. :( Hlavně chci mít letos vyznamenání. Zase jednou :D

Po prázdinách píšeme z angličtiny, jelikož jsme ještě nepsali, potom z češtiny, Dějin výtvarné kultury, z konstukcí(na ty se máme jen naučit-> ale já se možná nechám vyvolat), potom možná z technologie. Ale kdykoli se kouknu jen maličko na Dějiny nebo na angličtinu, tak se mi chce si podřezat žíly, takže asi tyhle dva předměty budu zanedbávat. Tak nejspíš nebudu mít vyznamenání, ale fakt se mi nechce se tohle učit. Dějiny mám opravdu ráda, ale... Non... nejsem ještě dostatečně vyrovnaná, takže zatím na to ještě nemám.

Odlišné poddání, jedna realita

30. prosince 2014 v 0:50 | YY |  Povídky
Drazí pozůstalí,

právě se nacházím na přespávačce u jedné mé kamarádky. Dnes tu jsme ve třech a zítra by se měly připojit další dvě slečny. Což je super. Budou to doufám úžasné prázniny :3 Nicméně! Právě poslouchám písničky, které jsem poslouchala v minulosti a tak nějak jsem se dostala k písničkám, které jsem poslouchala, když jsem byla v sedmé třídě. Ve které jsem snad nejvíce psalala povídky. A jak jsem poslouchala tak jsem se dala do psaní :) tož.... tuto jsem splodila.


Tmavé zasněžené ulice. Sníh setkávající se s namrzlou vozovkou se nepřestával a nepřestával valit z nebe. Procházel jsem ulicemi, jež jsem dobře znal. Ulicemi přes jež jsem chodil den co den. Světla jako obvykle blikala. Málo luxusu pro starostu a moc bídy pro občany města. Nezdržoval jsem se přemýšlením nad něčím, co nezměním. Nad něčím, co mi přišlo tak zoufale banální. Ledové ruce zaražené hluboko v kapsách od džínových kalhot modré barvy se tam jen horko těžko vešly. Docela mohutná bunda červené barvy se mi každou chvíli hrnula nahorů. Nohy mi mrzly. Sehl jsem se. Boty jsem od brození sněhem měl celé mokré a narvané ledem. Začal jsem vytahovat sníh z bot. K sakru. Moje docela oblíbené. Dal jsem za ně určité části z mých výplat za docela dlouhou dobu. Hlavou otočenou čelem k zemi jsem s uleknutím pozoroval pohyby za mnou skrz své nohy. Vyděšení. Panika. Stud. Zvedl jsem hlavu a pár rychlými pohyby jsem došel je konci ulice. Hrdlo se mi sevřelo a já myslel, že se propadnu hanbou sám před sebou. Takový strach. Takový strach přičemž to mohlo být úplně cokoli. Třeba jen stín pod větrem hýbajícím se stromem.
Pomalu jsem se uklidnil. Ruku jsem si přiložil na srdce a čekal, kdy se mi splašený tep vrátí do normálu.
"Úžasný orgán to srdce. Každá kapka krve musí přes něj." ozval se neznámý hlas. Krev se mi rozehnala po celém těle, děs a hrůza mi zvedla vlasy na hlavě.

Don't cry, I stay with you

28. prosince 2014 v 22:22 | YY |  Diary
Drazí pozůstalí,

dneska jsme nakupovali s rodinkou. Byli jsme ve velké spoustě obchodů. Jelikož je moje ségra hrozně vybíravá :D A stejně si nic nekoupila :D *dobře koupila si jeden svetr*

Všude kam jsem vešla.... Byla tam buď béžová šála s kostičovaným vzorem nebo takové ty norsné svetry. Náááh~ jako by to někdo nastražil. Kdykoli jsem jedno z toho viděla, tak to bylo jako by do mě ze předu i ze zadu někdo narazil. Vyrazil mi tím dech a já se nemohla nadechnout. A takhle to bylo pokaždé. Byla jsem na sebe tak vzteklá, že mě dokázaly takhle rozhávat nějaké svetry. Horší je, že jsem se nechala tak unést, že jsem k němu šla. Stála jsem na tím svetrem. V dlani si hrála s krajem svetru, zavřela jsem oči a vzpomínala na to, jak bych se vrátila v čase a zůstala tam.

Asi jsem opravdu zralá na blázinec. Nicméně... z titulku... Poslední dobou se se ségrou máme... Máme opravdu rády. Moje deprese nás zase vrátily do časů, kdy ona byla jí a já jsem byla sebou. Trochu jsme se změnily, dobře. Ale! Jsme to pořád my a pořád se máme rády. Přičemž jsem docela ráda, že se tomu tak stalo, protože... Myslím si, že takových lidí jako je on *dobře možná takového přesně už nepotkám, ale takovéhle trable mě popadnou ještě hodněkrát* a když mi to pomůže se vztahem mezi mnou a sestrou, tak se schválně budu vrhat do takových depresí.

Jsem ráda, že mě moje ségra drží. Jsem ráda, že tu se mnou je. Protože... Já jsem taková nebyla. Když ségře bylo nejhůř, já jsem tu nebyla a proto teď musí brát následky za to, co ani nemuselo být, kdybych o ni jevila větší zájem, ale já byla v tu chvíli tak opilá vlastní popularitou a úspěchy, že jsem přes obrovské ego neviděla na nic jiného. Za všechno, co se jí kdy přihodilo... Můžu já. Proto... Chci tu pro ni být jako ona je se mnou.

Talentovky jsem dala díky ní. Byla tam se mnou a psychicky mě podporovala. Vždycky když se bojím nových výzev nebo mám pocit, že na něco nemám, vzpomenu si na větu, kterou mi řekla, když jsem byla na talentovkách...

...Když nejde o život, jde o hovno...
Opravdu mi tím pomohla. :) A je to jako jedna ta věta, která vám změní život.

Sebelítost? Jsi fakt ubohá.

27. prosince 2014 v 15:41 | YY |  Diary
Drazí pozůstalí,

i když je můj stav stále stejný, tak. Rozhodla jsem se, že napíšu článek konečně o něčem jiném, než o tom, jak se lituji. Dobře... Je mi ze mě stejně na blití jako vám. Jsem sebou znechucena možná víc než vy.

Dobře... Tak Vánoce. Na Vánoce to bylo docela divný. Já... Budu teď hodně namyšlená, ale... Čekala jsem tak alespoň 3-5smsek. Myslela jsem, že si na mě lidi vzpomenou. Myslela jsem, že... Nah~ nevadí... Dostala jsem jen jednu a ke všemu od čísla, které jsem nikdy předtím neviděla. Takže... myslím, že to bude omyl. :(

Nicméně... Vánoce byly divný, seděli jsme u stolu až asi kolem osmé večer a povídali si. Po večeři se všichni rozutekli. Ségra šla za sestřenkou. Donutila jsem ji ať si rozbalí dárek ode mě. Hodně se jí líbil, to jsem byla strašně šťastná. Pak strýc zůstal v obýváku a dárky se nerozbalovali. Rozbalili jsme si je až 25. prosince v noci. Jakmile už nejste dítě, tak už vás nějaké dárky absolutně nezajímají.

Mám nového plyšáka! :3 Je to slon. -.- to mě trochu zamrzelo. Kdo neví, že miluju medvídky?!
Ale je úžasně fluffy, tak jsem ho pojmenovala FRANKYL, podle áno... moje oblíbenýho filmu. :3

Stejně si myslím, že tyhle svátky jsou úplně na píču! -.- každej rok! Každej rok mám akorát deprese. Loni... Depka jak zmrd. Předloni... Chodila jsem se Šmoulou a místo jeho se mi ozýval pořád kluk o kterýho jsem nestála. -.- Předpředloni... To jsem čerstvě začala chodit se Šmoulou a volal mi opilý.. >.< můj vztah k alkoholu znáte... Docela prdel. Jelikož naše výročí je 19.prosince... Náhodička >.<

to je ten den, kdy jsem se letos chtěla nechat přejet autobusem :D pecka... schválně, co bude příští rok -.-

Ale... před asi 2dny jsme si psali. Chybí mi. Chybí mi to, že mě vždycky rozveselil. Chybí mi, jeho vždycky teplé ruce. Chybí mi, jak jsem mu vždycky pomáhala ve škole. Chybí mi i to, že mě nevnímal, když jsem se ho snažila polepšit. Chybí mi jako můj nejlepší přítel. Je to snad jediný člověk, kterému důvěřuji skoro nejvíc na světě. Je to moje kráva :3 (a já jeho vůl :D) Škoda, že jsem byla na začátku jeho sebeničení. Ničí mě představa, že jsem to byla já, díky které se snažil být lepší a když jsme se rozešli, tak spadl do bůh ví čeho. :(

Životní zeď, nechuť

26. prosince 2014 v 16:28 | YY |  Diary
Drazí pozůstalí,

opět je tu moje období, kdy mě nebaví dýchat, žít, jíst, smát se,.. Není mi dobře ani blbě. Nechce se mi ráno probouzet. Večer se mi nechce spát. Vždycky když mám delší dobu deprese, takové ty které mám fakt 24hodin, že nejsou chvíle, kdy by mi bylo líp, tak se hodím do režimu umírání a netuším za jak dlouho to přejde.

Většinou... No... Asi už od začátku tohodle školního roku jsem v depresi. Doma se to hroutí. Všechno na mě tlačí a všechno mě bolí. Jsem pod tlakem z učení, ze strany pěstouna.
Ale!
Vždycky jsem pak mohla do školy. Kde jsem byla mezi přáteli a prožívala úžasné chvíle s Thomasem. Takže jsem nebyla celou dobu v depresi. Momentálně, ale myslím, že jsem se opět dostala do životního období, kdy stojím před zdí. Ne... Jsou to dveře.

Jsou to dveře z uzavřené místnosti, které nemůžu otevřít a vyjít z toho. Jsou ze skla a já nemám sílu je zbořit. Místnost se naplňuje vodou a já místo abych sebrala všechnu zbylou sílu jen sedím před dveřmi a nechávám se zaplavovat vodou. Protože vím, že momentálně víc nesvedu.

Nezměním ten pocit, který právě v hrudi cítím. Tlak na mě se nerozplyne a já budu pořád stejná. Není za čím jít. Není důvodu, proč bych utíkala před tou vodou a není důvodu proč bych se nemohla teď a tedy utopit.

Jednoduše jsem dospěla k tomu, že... mě už tohle nebaví. Nevadí mě dýchat. Nebaví mě žít. Nebaví mě se trápit pro něco, co není a pro někoho, komu je to u prdele. Nebaví mě to! Tak proč ty dveře ničit?

Rádoby celá Sandra

24. prosince 2014 v 0:07 | YY |  Diary
Drazí pozůstalí,


jak už titulek mluví sám za sebe, nevím co bych dodávala. Snad jen. Z předešlého článku doufám, že už asi víte o co se jedná.


...A few questions that I nees to know
how you cloud ever hurt me so
I need to know what i've done wrong
and how long it's been going on...

Momentálně už o svém problému dokážu mluvit víc otevřeně. Takže začnu. Zjistila jsem, že mám okolo sebe lidi, kteří mě nemají rádi a dokonce jsou to ti, ke kterým citím, na mě, velmi hluboké emoce.

Taky už se s Thomasem nebudeme scházet. Bude to špatný. Protože útěk od problémů většinou bylo do školy. Teď mám pocit, že až nastoupím zpět do školy, tak budu trpět všude. Bude to zlý.

Moje zlé činny mi odstartovaly domino a nakonec v pátek se to domino došířilo až přímo ke mě. Celé mě to zamáčklo. Celý den mě kamarádky držely. Stejně jako doma strýc. Ale.. Nepřestávala jsem brečet a má rozškrábaná ruka se nelepšila. *Jo. Rozškrábala jsem si ruku. Ale nic vážnýho, moc krve neteklo :) - a ji nejsem na to hrdá. * V sobotu mi ráno bylo pořád mizerně... Ale večer už to vypadalo, že bych mohla být už v pohodě.

V pondělí večer mi Thomas odepsal. Zase jsem byla zmatená a zase na začátku..! *DO HAJZLU!* A jak neskutečně mě nasral?! Takže už je mi zase dva dny blbě... Ale jedno vím, že i kdyby jsme došli k tomu, že náš vztah by mohl mít smysl. Už ani nechci. Nemám zájem. Je přesně takový jakého ho dá se říci miluji, ale... posral to. Už se to neslepí.

Jinak... Hned v pátek... cítila jsem se tak hrozně moc blbě, že jsem se okamžitě ostříhala a dobarvila. Chvilku jsem byla Liška a teď to mám takovéhe :) a ta zelená je víc toxická...

LIŠKA

MOMENTÁLNÍ

Zničte mě!

19. prosince 2014 v 18:25 | YY |  Diary
Drazí pozůstalí,

přesně tyto dvě slova jsem začala používat v podobné depresi v jaké jsem momentálně. Cítila jsem se mrtvá a každé nadechnutí bolelo jak kul v hrudi. A dnes... Je to možná o dost horší. Ve vteřině jsem se teprve rozhodla, že zkusím žít dál. Jel autobus a já... chtěla jsem se jen nezastavit. Chtěla jsem se kámošce vytrhnout. Chtěla jsem mít po všem. Chtěla jsem se neprobudit. Chtěla jsem necítit to, co právě cítím. Chtěla jsem zpět život. I když je to ironií, protože bych se o něj právě připravila. Ale... Byla jsem slabá. Tak slabá, že jsem zpomalila a jen na centimetry stála těsně vedle projíždějícího autobusu.


...There's nothing to lose
When no one knows your name
There's nothing to gain
But the days don't seem to change...


Víte, říkám si Seghet, což v překladu znamená houževnatost, schopnost materiálu překonat velké množství nátlaku bez výrazných poškození...
Ale... pravdou je, že pár lidem v mém okolí se právě povedlo dokázat, že nejsem ani tak Seghet jako spíš papír, který roztrhají a zahodí. Já jen, příjdu si jak úplný idiot

Od těhlech lidí jsem to opravdu nečekala... :( Nevěděla jsem, že mě až tolik nemají rádi. Dokonce celou dobu vypadali... vypadali jako mý přátelé. Nevěděla jsem, že jsem jim až takový trn v oku. Pořád nevím, proč to udělali. Jako bych měla na zádech cedulku "ZNIČTE MĚ!"

Pravdou je, že když jsem se zase jednou zamilovala a nekontrolovala se, tak... tak mě to dohnalo a nakopalo přímo do prdele. Nebylo to tak, že by se mi líbil.
Bylo to jak ten nejlepší stav euforie. Bylo to skutečné i sen, cítila jsem, že když se nebudu smát a nebudu se sebe vypouštět štěstí tak bouchnu.

Ale... Bylo to z jeho strany falešné.

Napsala jsem malou, velmi, velmi malou povídku :) více v celém článku. A taky jsem hrdá na to, že jsem konečně maličko změnila menu :)

Vánoce, dárky, škola...

14. prosince 2014 v 14:12 | YY |  Diary
Drazí pozůstalí,

tak jsem včera líčila nevěstu. Byla krásná *-*... Měla krásné šaty, krásné vlasy, krásné líčení :D *no co, proč bych se nepochválila :D*... A... Co jsem za to líčení vydělala jsem skoro všechno opět investovala. Ano! Investovala. Neprošustrovala jsem jak to obvykle mám ve zvyku, ale investovala jsem to do šití. Koupila jsem si dvě boží krajky, bavlnky a jen za to jsem vysolila skoro dvě kila :D bombička no...

A! Ještě mi nepřišli boty k Vánocům ani zbytek dárků, jež jsem objednala... :( Snad to příjde v průběhu příštího týdne. V průběhu myslím nejpozději do čtvrtka! :D mělo to přijít už 5. a dneska jeeeee.... dneska je 14. a pořád to tu není. (-.-)

Nicméně... ve čvrtek jsem šila dárek pro Thomase... A ještě jsem to včera vyšívala. Šílený! Ruční šití je pro lidi, co nemaj na stroj! >.< Nakonec jsem to úspěšně vyšila. A... No nejsem spokojená, ale po 4. to párat nehodlám. Takže jsem na vánoce celkem připravena. *celkem*

Jo! V pátek jsem se sekla v sousedním městě. Nechala jsem si peněženku v buse a strýc si nechal mobil doma. Takže jsem šla osm kilometrů pěšky (y)

Dnešek jsem chtěla zasvětit učení, ale... No... Jedu si pro tu peněženku a koupit si potřebný materiál na pezentaci z angličtiny. Tak... Takže se nejspíš budu učit až v průběhu týdne. :/
Horší je, že v úterý píšeme z češtiny a matiky, ve středu z angličtiny. :/ Z češtiny a matiky si nic nedělám, ale moje angličtina... :( A horší je, že když se o tom zmíním, tak mi hned Thomas, chce pomáhat a doučovat, ale kdyby slyšel mojí angličtinu, tak si urve obě uši. :( No nic... já jdu :)

Sobota................

6. prosince 2014 v 21:25 | YY
Drazí pozůstalí,

tak dobře, začněme pěkně od začátku. Ráno jsem se probudila a jelikož moje sestra nespala doma, tak jsem ani necítila žádný tlak, strach z jejích nálad nebo něčeho, na co si vzpomene, co jí na mě tak strašně mrdá, tak jsem byla opravdu uvolněná a poměrně šťastná. A! Koukla jsem první půlku filmu Laputa: Zámek v oblacích, druhá se mi špatně stáhla :(... ALE! Zjistila jsem, že mi napsal Thomas. Tak jsem byla ráda a posílala jsem mu celý den pozitivní energii, aby se dobře naučil na test z DVK (Dějiny Výtvarné Kultury).

Pak přišla ségra!

Ale! Měla dobrou náladu a pak jsme vařily oběd. Takže to bylo cajk. Pak jsem měla astmatický záchvat, protože jsem dobíhala na bus. Abych nalíčila nevěstu(byla to jen zkouška), ale oni se na mě vysrali a já pak v tomhle zaprcaným počasí mrzla a tahala se s tím kosmetickým kufrem, těžkým jak prase, přes půlku města. -_-" zvonila jsem a nic.

Tak jsem se táhla zase zpět a šla na vernisáž. BOŽÍ! Mě prostě takový akce neskutečně baví. :3
Doma mě ségra zase zjebala :D A... Já jsem se jí vysmála... To ode mě bylo tak hnusný, ale... Já za to nemůžu, prostě mi to přišlo hrozně vtipný. :/ Když... To se ani nedalo. :/

No snad jí to pustí.. (Pravdou, ale fakt je, že je víc vtipná než když se snaží dělat fórky :D)