Březen 2015

Cosplay Elfgutz Comet | New hair color

29. března 2015 v 15:25 | YY |  Cosplaye
Oha-ku-yó! :3


oi! Když jsem tu byla naposledy. Měla jsem dobrou náladu. Mezi předešlým a dnešním článkem jsem se cítila opravdu špatně. Ale! Všechno je zažehnáno. Myslím, že se cítím zase dobře ^^ :3 Obarvila jsem si šešuli a taky... si zkusila make-up na Comet. A... Došla jsem k názoru, že si potřebuju koupit takové ty řasy, co se nalepují po jednom. Nebo to těch trsíčkách.


Tož tady to máte a v budoucnu si určitě koupím paruku... Ale momentálně budou stačit moje vlasy :D ^^ Dneska bych se ještě chtěla dát do šití čapule. (chtěla bych...)
Přesně tuhle čepuli... přesně tenhle obleček chci cosplayovat... jen.. musím ještě pořádně vyřešit ty pihy, ty se mi jakože fakt vůbec nepovedli. Asi si na ebayi koupím hnědé linky na oči... :/ jinak to nevidím... Protože fakt tužkou nemáte ani sebemenší šanci to vytvořit. A taky si potřebuju splašit ty kulatý magnetický fake piercingy.

Jinak obarvila jsem si hetku kvůli tomu a taky kvůli změně... však mě znáte... snad jste si opravdu nemysleli, že bych si nechala nějakou barvu tak dlouho :DDDD
Much EMO boy -.-'' :DDD
- zatím je to takové moc pestré až se mi ta barva trochu vymeje tak bude úplně přesná. :3 *doufám :D*

-untitled-

25. března 2015 v 20:34 | YY |  Diary
-bez pozdravu-

šíření nálady je tak děsivě vyčůrané :( Když jsem veselá a snažím se lidem okolo mě darovat trochu svojí nálady, tak většinou jsou stále v depresi :(

Příjde mi, že každý člověk je náchylný na určitý typ nálady. Dneska jsem si potvrdila, že jsem šíleně náchylná na melancholii i když se snažím být, co nejvíc pozitivní a veselá.

Myslím, že díky tomu, že jsem se dostala z toho hodlě temného období, jsem zase na sluníčku a to ve mě probudilo ještě větší radost a chuť žít. Myslím, že spousta lidí tady mě ještě potřebuje. Potřebujou, abych jim zlepšovala náladu a snažila se jim vysvětlit, že... není všem dnům konec. I deprese končí. Bohužel i štěstí. Přesto...

Přesto jsou tu miliony lidí, do kterých by se mohli zamilovat. Tím nemyslím lásku jako vztah, ale... Třeba jako já miluju Lucku. Miluju tu holku, protože je mi nejlepší kámoškou už od čtyř let a protože je to skvělá holka. Miluju jí protože s ní můžu být ten nejšílenější a nejukecanější člověk a vím, že mi každé slovo bude rozumět a bude se se mnou smát úplně každý hovadině. *Pokud mě znáte a myslíte si, že jsem šílená a ukecaná, tak to jste mě neviděli s Luckou. To jsem na odstřel! :DD* Proto ji miluju.

Je spousta takových lidí, které si na světě můžete zamilovat pro jejich vlastnosti a pro všechno, co dokážou. Myslím-myslím, že svět je ohavnej dost na to, abych byla ohavná i já.
Proto se tohodle kruhu nechuťáren nezúčastním :)

nedalo by se říct, že bych byla zrovna teď veselá, ale jsem docela spokojená a nic mi nechybí.
- nemám všechno, co bych chtěla,
- nemám Sho-a, kterýho úplně moc musím mít! :o
- nemám Comet, kterej stojí přes desítky tisíc korun
- nemám svůj pokoj ani svůj počítač
=> přesto myslím, že jsem spokojenější než většina z vás, protože vím, že tohle... je nic. Je to jen majetek tohodle světa a ten mě zajímá jen opravdu okrajově.

Myslím, že poslední dobou moc přemýšlím. :(
Myslím i na to, jak moc myslím. :(
:DD

Your Heart Was No Place For A Monster Like Me

21. března 2015 v 12:54 | YY |  Diary
-bez pozdravu-

Nedá se říct... že... že bych se měla špatně. Přesto... Přesto mám časté výčitky svědomí. Cím se zle, když si vzpomenu na všechny obličeje a na všechny lidi, kterým jsem kdy ublížila.

I was never one to face myself, now I know
exactly where you're coming from and I,
never knew enough to change myself from the monster
that burned us to the ground.
I've done my wearing of hearts on my sleeve,
I've worn it down to the bone now I see,
when you're wrapped up in the arms of someone else,
it brings my world down to hell.

Často jsem se v minulosti divila, proč mi není dáno být bez každodenních stavů úzkosti a bez obdenních depresích. Nemohu říct, že... že se nanyní divím. Myslím, že... Myslím, že tohle je právě něco jako ta Karma. Je to jako co si naložíš to si vezeš. Jako jak si usteleš tak si lehneš. Ale... Je tu jedna věc. Nevím, proč to sem píšu. Takhle o tom bude vědět Yuri, Maki,... A... Já nevím... Nechci aby nad tím přemýšlely. Já... Jsem už zvyklá.Nic si neudělám. A už se nad tím ani moc nepozastavuji. Jen... Chci něco přidat do rubriky diary a tohle je momentálně to, co mám v hlavě.

Já... Netrápí mě to. Teda vlastně trápí. Ale... Není to o nic moc vážnější než jindy. Takže se mám asi tak jako vždy. Tak nějak normálně v mojí stupnici.

Overal? Myslím...

15. března 2015 v 17:52 | YY |  Šití, oblečení a styl
OHA-KU-YO!

Momentálně jsem opravdu hodně šťastná. Já... Cítím se... tak zvláště spokojeně, po všech těch depresích. Ale... mohu říct, že... že jsem na sebe docela hrdá. Protože... Bylo mi teď poslední 3měsíce nejhůž v celém mém životě. A... Já... Skoro vůbec jsem na sebe nevztáhla ruku.

Což... Musím pochválit. Protože... Většinou je mi zle a... snažím se... a občas to prostě nevyjde... Ale teď... teď jsem si skoro vůbec neublížila. Takže... Krom tý ruky, teda... a to... to bylo tak... že jsem byla opravdu úplně mimo. A otupená.

Jako by mě Thomas čapl za krk a plou silou mi hlavou bouchl o beton. Přesně takhle takové to pro mě bylo.

:) milý.

Nicméně... jsem ráda. že... že jsem si opět dokázala, že někteří lidi za to nestojí... takže se už můžu spokojeně smát, aniž bych přemýšlela nad tím, kdy se usměju doopravdy. A aniž bych přemýšlela, jak dlouho mi to asi vydrží. A za jak dlouho zas budu schovávat po baráku žiletku, abych ji nenašla.

Ale... Teď... Je tu spousta nových lidí, kteří mě drží. A kteří mě rozesmívají, u kterých vím, že... že jsou tu jenom pro mě. A u kterých vím, že by je můj odchod zničil. A taky... Dělám to hlavně pro sebe. Já... začínám si sebe vážit. trochu... dobře... nevážím si sebe, ale...snažim si na to hrát... a to stačí. :D

Ah... co jsem to vlastně chtěla. Chtěla jsem snad jen to, že jsem včera zas trošku šila a už to mám hotové :3


...I've hungered for your touch...

13. března 2015 v 20:30 | YY |  Diary
Pěkný večer přeji,

uspěšně se mi podařilo přežít další docela těžký týden. Ovšem...
Tento pracovní týden patřil mezi ty dobré. Um... dá se říci, že... Že tenhle týden mi do života asi toho moc nedal. Já... deprese vám do života dají takové to ponaučení a skeptičtější pohled na okolí. Když to... Když prožijete pěkný týden, tak vám to do života dá asi jen to, že jste naivní a neprávem optimističtí. Zato ovšem... opravdu mi právě tento týden pomohl. Cítím se fakt dobře.

Mám úžasného kluka. Holku... Kluka, holku... no! Nebudeme to řešit :D ^^ je to prostě moje Uke! :3 Nicméně...

Tento týden byl opravdu překvapivě příjemný, že bych se konečně po třech měsících mých nejhlubších stavů úzkosti a depresí měla dobře.

Já... Chtěla bych být naštvaná, ale... nevím... nějak už mě to nesere. Naprostá ignorace. Prostě... ne všichni lidé se dokážou ovládat tak jako já. A nedokážou být tak upřímní jako já. A proto... měla bych k tomu mít větší toleranci.

DAMN...
Zase to všechno zní tak opovrhlivě. Takhle to sakra znít nemělo. :( Nicméně... mějte se a užijte si týden ^^

"Cítím se nekonečně."

10. března 2015 v 19:07 | YY |  Diary
-Bez pozdravu-

Poseldní dva dny jsem strávila nad knihou "Ten, kdo stojí v koutě"
Bez pochyb je to moje oblíbená kniha. Já... Knihu jsem četla po večerech a taky jednou v autobuse. A to právě dnes. Dočítala jsem poslední stránky v autobuse. A.... Musím říct, že právě to mé slzy drželo do jisté míry. Brečela jsem. Ano... Ale značně méně, než kdybych ji dočetla doma.

Myslím si, že... že každý z nás má v sově takového malého Charlieho. Každý z nás má strach a jen sleduje věci okolo nás. S knihou jsem se opravdu hodně zžila. Ať už se situací Sam, tak taky s Charliem, kterému umřela teta Helen, ktřerá pro něj hodně znamenala.

Bohužel už víc dnes nenapíšu. Zase se mi klepou ruce a pláču. Ano.. Pláču, myslím, že je to dobře. Že teď. Teď pláču pro něco, co pro mě má určitý smysl. A proto. Proto se za to nestydím.

Don't be lazy!

7. března 2015 v 12:06 | YY |  Diary
OHA-KU-YÓ!

um! Předešlou úzkost jsem si vyvolala tak nějak z vlastní nechopnosti. I přestože se poslední dobou dost kontroluji a ve většině případů se mohu jen pochválit za to, že ovládám své chování, tak teď. Opět malý výpadek. Doufám, že už se to nebude opakovat. Jelikož místo trestu a radě do budoucnosti, jak posílit mou vůli se mi doma dostává jen litující náruče!

Ale kdo mě potom sakra vychová k síle, odhodlání a nezdolnosti. Nah~ s takovou výchovou by ze mě pak byla jen další růžová pipinka! A to nikdy! NIKDY! Dokud jsem Sandra a mám barevný vlasy, tak ze mě nikdy nebude chudinka! Nikdy!


Koho zajímá, že jsem tu sama! Využij to ve svůj prospěch! Vytěž z toho co se dá! A udělej ze záporu klad a využij to ku prospěchu!

Tož! Holdám si dneska úplně odpočinout od jakého koli styku s lidmi. *jo... zase se křeníte, protože styku :D :D nicméně! Teď jsem tím myslela, že si zakážu mobil, facebook, skype. všechno.*

Takže budu jen já a šicí stoj. Hodlám si dneska ušít Military Lolitu, tak uvidíme co z toho vzejde :D A až přijede můj dvoumetrový... em... sestřička s pytlíkem :D tak spolu nafotíme nějaké úžasné lolita fotky :3

-mimochodem tuhle písničku už umím nazpamět! má 12slok :D

Vosk.

6. března 2015 v 22:05 | YY |  Diary
-bez pozdravu-

dneska. Zase se cítím hrozně. Cítím se jako. Taková ta voskovka. Čím víc lidem nakreslím úsměv, tím víc ze sebe toho vezmu. A... každým dnem jsem menší.

Opačně to funguje stejně. Čím víc úsměvů vezmu. Tím víc je mě. Díky těmhle prázninám se cítím. Cítím se hrozně sama. Vlastně to vím natvrdo. Jsem sama. Proč tomu tak je? Asi bude problém u mě. Zajímám se o jiné věci než mé okolí a proto si s většinou lidí nemám co říct. Proto oje konverzace na facebooku začínají a končí dvěmi zprávami.
"ahoj."
"jak se máš?"

Lyrics:
...I cry over the distance, which makes you lough.
I'm getting along with reality to take it all.
It's not easy to see the truth and take it all.
I'm scared of what lies between you and me.
How could I prevent you from leaving me ?
My pleasure is supposed to come out of yours.
I'm OK, but my lips will miss you.
No other men can strangle me than you.
Too late for us to move to the world of Shakespeare.
Because we had lived in a porn alone together.
A prayer, a plague, time and space don't matter to us now.
Why don't we share our tears to swallow.
I cry.
We cry.
Final kiss is to transfer poison from my lips to yours.
In the end my hand on yours.
This is the happiest ending ever....

A to je asi tak vše. Jsem osamělá. Cítím se jako bych šla po prázdém městě. V noci. Na některých ulicích se svítí, ale lampy brzo zhasínají. A já. Jdu sama. Po tmě. A všichni jsou uvnitř. Jsou v domech okolo. Jsou tam pospolu. A baví se. Klepu zoufale na okna i dveře. Nevidí mě a neslyší. Pomalu odpadávají části mého těla a já vím,že tohle už bude můj konec.

Už to dál nejde. Celá se klepu a vím. Vím... Vím, že tohle je moje poslední ulice.

šiju lolitu

5. března 2015 v 12:09 | YY |  Šití, oblečení a styl
OHA-KU-YO!

poslední dva dny pro mě byly opravdu produktivní :D ^^ Dneska jsem se hned ráno pustila do šití lolitky...

No.... A je celkem fajn ^^


Rádoby Sho

5. března 2015 v 12:09 | YY |  Moje obrázky
OHA-KU-YÓ!

momentálně jsem zase hrozně veselá, schválně na jak dlouho :D Nicméně jsem celý prázniny jen proflákala, tak jsem včera pilně pracovala :D jednou :D :D

Malovala jsem Sho-a... Ale je tlustej :( Sakra! Každýho kreslím tlustě