Říjen 2015

DYI Tutorial: Pilot Goggles

31. října 2015 v 11:00 | YY |  DIY
-nah nah... musím přestat žrát sladký-

tak jo. Včera jsem šla k zubaři a... nepovídali jsme si o anime :( :D nicméně! Zjistila jsem, že mám na většině zubů plomby a tam kde nejsou brzy budou. :D Takže... musím se zbavit asi toho jedinýho, co mi zlepšovalo náladu :( Ach jo... To je jako s během a astmatem, baví mě šít a vyrábět, co příjde dál, příjdu o ruce? Jen abych jo přišla o všechno, co mě baví? Zase jsem negativní...

Do hajzlu. T.T"

Nicméně... včera jsem byla u zubaře, v bance, takže jsem tím zabila dost času. Nicméně! K pilot goggles jsem se dostala i tak. -omg, já a moje vycpávkové slovo nicméně T.T"- Dnes ráno jsem to sestříhala a už to tu můžete mít! Tak si užijte hezký halloween a... nevím... já půjdu zas jednou po více jak 3/4 roku do společnosti. Moc se mi tomu nechce věřit, ale možná zatím to vypadá, že ano :D wow... i když... moje fobie z davů pořád trvá, tak... um... uvidíme. :D snad to přežiju, držte mi palce.


Mdlo & Neurčito, nechť mě naplňuje

29. října 2015 v 20:23 | YY |  Povídky
-Tak jo... Na tomhle pracuji už nějakou dobu, vlastně jsem na to sáhla jen dvakrát, ale... tak asi po měsíci... :DDD všák znáte to. Nejdřív mi to přišlo jako děsnej shit a říkala jsem si, že to smažu, ale... nakonec,.. nevydávaj se v současnosti samý sračky?! Tak co... Ať příští generace ví, z jakýho jsem století. Btw... přestaňte být sebestřední všechno jsou jen slátaniny mojeho mozku, takže... všechno je zcela smyšleno a jakékoli podobnosti jsou čistě nádodné.-


Seděla jsem nervózně v koutě své garsonky. Odpalovala jsem cigaretu za cigaretou už od chvíle, co jsem od sebe odlepila víčka. Moje úplně první spolupráce s modelem od vejšky. Byla jsem z toho dost znepokojená. Netušila jsem, co čekat.
"Umřel… Doufám, že budete zvládat alespoň z poloviny jeho um. Pošlu vám podklady. Nastudujte jeho malbu a snažte se mu, co nejvíce přiblížit. Nerad bych do vás vkládat marné naděje."
"Rozumím."

Po podlaze se válely obrazy zbohatlické dcerunky mého klienta. Malíř, jež mu ji maloval každý rok na její narozeniny umřel. Byl to už dost starý pán. Znala jsem jeho tvorbu. Nebyla ničím osobitá ani bych se nad ní vlastně nezastavila, kdybych ji právě teď nemusela důkladněji studovat. Najednou se ozvalo zaklepání. Nemělo v sobě nic specifického. Bylo to prostě jen zaklepání. Bylo klidné. Možná trochu nesmělé. Ale ani tak o sobě člověk za dveřmi moc neřekl. Bylo to pro mě celkem zajímavé. Nemohla jsem proto hned vyčíst, co za dveřmi na mě čeká. Což se mi moc nelíbilo a zároveň to bylo tak jiné, že mě poprvé za dlouhou dobu opravdu zvědavost hnala otevřít. Vzala jsem za kliku a otevřela. Z druhé strany prahu na mě koukala osoba. Měla světlé oči a nezvyklý odstín vlasů. Nemohu je přiřadit ani k tmavým ani ke světlým. Od všeho něco. Byla to už známá tvář. Z oněch obrazů, jež se tak nehybně válely na mojí podlaze. Bohužel… Malíř. No- nebyl moc dobrý. Nedokázal zachytit ani trochu z její povahy. Zdála se z obrazů jako obyčejná dívka bez čehokoli, co by o ní cokoli říkalo. Možná jen, "Jsem hodná a milá", což vlastně klidně mohl být i výraz "Až usneš, zabiju tě." Trochu znervózněla, když mě viděla stát jen v obrovském tričku a kalhotkách. "Těší mě.", otevřela jsem víc a pustila ji dovnitř. Byla mladá. Kolem dvacátého roku, což už mi bylo jasné z posledního ze série obrazů. Zvláštní na tom všem asi bylo to, že jak dívka rostla, tak schopnosti a styl malíře ne. Což vlastně ani nebylo zvláštní nýbrž smutné nebo dokonce nudné. Otočila jsem oči ve sloup při téhle myšlence a nabídla návštěvě něco k pití. "Kafe, kdyby to bylo možné.", nevím proč, ale od chvíle, kdy jsem ji spatřila, se moje nervozita vypařila. Možná to bylo právě tím, že bylo vidět, že je nervóznější víc než já. Palec mi sjel po knoflíku. Voda už se vařila v konvici. "Vypadá to trochu jako nějaká obsese nebo dost divná úchylka.", zapálila jsem si další cigaretu a trochu opovrženě koukala na patlaniny zesnulého malíře. "Taky mi to přijde dost divný a děsivý, ale táta mi s tím nechce dát pokoj. Nechápu, jak si to představuje v budoucnu. Zatím studuji, tak to ještě jakžtakž strpím, ale později… nevím, jak to chce řešit.", její rty byly celkem světlé. Bylo to zapříčiněno ne příliš výraznou pigmentací celého jejího zjevu. Přemýšlela jsem okamžitě nad barvou jejích bradavek. Sakra. Zatřepala jsem hlavou a silně vydechla. Byl to jeden z hloupých zlozvyků, které lidé mají. Myslí si, že podobné tiky jim pomohou zbavit se nechtěných myšlenek. Její obočí se svraštilo nad mým nepochopitelným cukem. "Um..", odkašlala jsem si, "já můžu začít hned, ať to máme z krku, ne?", samozřejmě jsem si zatím udělala pár skic její tváře.

Tužka se začala oddalovat od papíru skicáku, "Tak dneska by to mělo stačit. Přes telefon mi dejte vědět, kdy a kam se mám dostavit."
"Táta prý všechno zařídí, takže tam budete mít všechno vybavení."
"fajn.", zavřela jsem dveře. Je… zajímavá. Na ulici by vás nijak nezaujala. Přišla by vám jako každá jiná, ale… Její osobu by člověk mohl připodobnit k… ke sněhu. Je klidný, tvoří ho miliony a triliony malých vloček. Tyhle vločky spolu komunikují. I když ten sníh působí tak klidně uvnitř je něco víc. Umí být přesně tím, co chcete, jak otravnou bariérou mezi vaším včasným příchodem do práce, tak i veselými radovánkami. Může vás naštvat, ale i rozveselit. Záleží jen na úhlu pohledu. Je jak modrý plamen. Pohled na něj je chladný, a přesto je jedním z nejrozpálenějších. Je zajímavá přinejmenším.

Opřela jsem záda o dveře a napustila mozek nikotinem. Zavřela jsem oči. Co se stalo, že už jsme zas každá jinde. Přesto kdybych měla šanci se do té situace vrátit, snad bych se tak zachovala dřív, ale nic bych neměnila. I když už nic nemělo smysl. I když už mi její jméno nevyvolávalo jedinou emoci nebo jakoukoli zásadnější nervovou informaci mozku. I tak.

I tak jsem nemohla přestat přemýšlet nad tím, zda taky přemýšlí nad tím, co se stalo. Co se stalo, že už jsem nemohla slyšet jedinou její hlásku, že jsem nemohla vidět jedinou jí podobnou siluetu, kohokoli. Že jsem se vyhýbala kontaktu s ní. Že každý její pohled, jež mi nevěnovala bolel méně než když tomu tak nebylo. Nebo. Možná bolel stejně. Už nevím. Je to dávno. Nejsem si jista, zda bych ji ještě chtěla vidět. Přesto. I tak uznávám, že… že přemýšlení nad tím mě ničí. Protože. Jen to co je skutečné bolí. A nebo právě bolí víc, to co jsme si vysnili a s krvavýma očima koukali, jak nám už jen samotná představa hnije v dlaních a jediné, co zbývá je to vyhodit k ostatnímu odpadu.

Hunter or Pirate?

28. října 2015 v 14:50 | YY |  Šití, oblečení a styl
-A takhle se prosím z lovce stal lovecopirátoloupežník-

Tak jsem se dnes probudila... začala uklízet a hned na to jsem přemýšlela, jak se zbavit farmy červů. -neptejte se :D prostě jí mám, ale musím se jí zbavit- Mimochodem... to už jsem chtěla začít šít další korzet... z povlaku na polštář, ale byl to fakt epickej povlak :( nicméně... jsem jej nenašla, rozhodla jsem se teda zničit kalhoty, který nenosím, jelikož jsem si je koupila, protože mám jen dvoje kalhoty :D -takže mi ke všemu ještě byly velký- a... pak je měla na sobě jedna naše druhačka a tak šly do přihrádky v mém šatníku s nálepkou, "Nikdy už nebudu nosit."
- A TO JE PŘESNĚ TEN DŮVOD, PROČ UŽ NIKDY NEBUDU NAKUPOVAT V KONFEKCI, MAX SPOĎÁRY. T.T"

Takže jsem je konečně využila... a jak! Ty kalhoty byly ve slevě. Dala jsem za ně asi 150,- A jakej se z toho skvělej korzet. Takže mám na výběr ze tří oblečení na halloween, takže se zeptám Páji a pak uvidím. ^^ :D
Fuuuuj... negří mládě
Sfumáto v praxi :'DDD :DDD

DIY: DECORA / Cyber Goth Googles

25. října 2015 v 19:24 | YY |  DIY
-Come on and fly with me, fly with me, my little Airheart
In an aeroplane named Bree-

Tak jsem se probudila a zase začala tvořit :D áno... moje tvořivá neděle. Nicméně... Nedopadlo to až tak hezky, jak jsem předpokládala, přesto... I tak si myslím, že se to v ceklu povedlo, -no a nebo taky ne- i když... zkusím udělat ještě jedny a uvidíme. ^^

Zaručeně budou lepší, tak se už těším na prázdniny. :3

Podle mě je hlavní problém ve výběru barev, udělala jsem to moc modrý. T.T" Takže až pojedem zítra na DesignBlok, tak budu dělat skicy dalších Googles. A tyhle už nebudou z toaletních roliček, ale z plechovek, zase :D mám jich doma ještě dost, tak je využiji,...

Vtipný, že mám vyfocenou detailněji tu stranu googles, která se mi zrovna moc nepovedla :DDD ok, ok... :DDD ta "kanálová" druhá strana je lepší :/ :D -> video je v celém článku ^^ :)

I'll be off to find another way

24. října 2015 v 16:23 | YY |  Povídky
-po týdnu a znovu stejně-

Tak jsem tu znovu... a... mám pro vás povídku, je to strašněj shit, ale... víte jak :D ^^ btw. jakékoli podobnosti s žijícími osobami nebo ději jsou čistě náhodné. ^^


Příjemně pofukovalo a přes mraky se ve městě tvořil zvláštní ponurný efekt věstící o bouřce. Šla jsem snad jako vždy na vlakové nádraží cestou ze školy. Stres a frustrace se zmítaly v mé hlavě. Nemohla jsem se plně soustředit na cestu a tak jsem téměř na každém kroku narážela do lidí nebo zakopávala o větší kusy kamení. Jedinkrát jsem zvedla hlavu od chodníku, který pro mě neukazoval obraz cesty, nýbrž jen plátno, na které jsem promítala scénky posledních hodin, jež jsem dosud prožila. A několik desítek metrů přede mnou si vykračovala zamyšlená postava známého člověka. Vlasy, chůze, odění. Byl to on. Netušila jsem, že snad mě tohle jakkoli znervózní, nic už pro mě neznamenal a delší dobu už jsme přerušili naší komunikaci. Přesto… Nevěděla jsem, co dělat. Hrát si na veselou a hodnou, pozdravit, smát se, omluvit se a odejít. Přesto, že se kvalita mého života zlepšila o celkem velké procento po jeho odchodu... I tak bylo snazší… zvolit útěk. Tak jsem ho jen minula a doufala, že si nevšiml, že o něm vím. "Už ani nepozdravíš?", ozvalo se stejně chladně a možná i zklamaně. "N-nevšimla jsem si."
"Lžeš."
"Dávej si pozor, co ze sebe vypustíš.", chytila jsem pevně jeho ruku. I když byl možná vyšší, já byla starší a silnější. Jeho výraz byl znovu tak nečitelný. Mlčel a v očích měl zklamání. Nikdy jsem jinou emoci v jeho obličeji stejně neviděla. Nikdy mi nepřišel dost spokojený nebo snad možná i veselý. Jako by byl úplně bez emocí. Každý jeho výdech a nádech nejvíc na celém světě otravoval právě jeho samotného. Takový… Přesně takový mi vždycky přišel. Možná právě tohle pro mě znamenalo tolik. Možná jsem si jen chtěla hrát na někoho, kdo v něm cokoli probudí, ale… Každý jednou procitne a zjistí, že jsou věci, na které nestačí. A já neztrácím čas, který je pro mě tak drahý zbytečně. Čekat až se věci změní znamená ničit věci, které pro změnu čekají na vás. Chytila jsem obě jeho ruce a přitiskla si ho k tělu. "Přestaň mě už konečně srát. Od chvíle, co vím, že dýcháš, mě jen sereš.", lehce jsem skousla jeho ucho a znechuceně ho odstrčila. Člověk by možná měl být milován, ale to je jen domněnkou.
Otevřela jsem oči a nechtěla uvěřit bizarnosti svého snění, "Já snad nikdy nevyrostu.", pobaveně jsem se zasmála, abych zahnala znepokojení.

Budoucí tutoš na revolver

17. října 2015 v 20:02 | YY |  Šití, oblečení a styl
-Buďte vítáni u dalšího článku zasvědceného mému halloweenskému kostýmu-

Jsem jako dost zvědavá, kdy se chci naučit tu básničku, i když... Včera jsem spala od šesti večer do šesti ráno. :DDD Takže jsem se konečně! Konečně! Kurva konečně vyspala!!! >.<"

Nicméně... Sešit jsem si nedopsala, sukni jsem neušila, úkol na figurálku jsem neudělala... Ten revolver mi dal sakra zabrat. Ani jsem nečekala, že jím ztratím úplně celý den. Ještě jsem stihla ušít plynovou masku, ale ta byla fakt za půl hodiny ušitá i ozdobená :D načež revolver jsem dělala cc 12-13 hodin. T.T" fakt?! Bože... kolik hodin už jsem do toho blbýho kostýmu vrazila?! Dva korzety -12h-, "lovecká" čelenka -3h-, plynová maska -1h-, revolver -13h-?! No tak... Kdybych tolik času vkládala do cosplay-ů, možná bych nebyla takový failer :DDD Ale to mě nebaví tolik jako móda prostě...

Nicméně... tady je ten revolver, čelenka, korzet -jeden z korzetů-, maska. :D ^^


Btw. bylo to o dost délší, ale nikdy mi to nešlo nahrát na blog. T.T" moc dat. :(

Upgrade SteamPunk Hunter-a | Och pátku, pátku, co sis to na mě připravil

16. října 2015 v 16:07 | YY |  Šití, oblečení a styl
-...nothing's gonna hurt you, baby...-
netuším, jak jsem k týhle kapele přišla.

Nicméně!

Dneska... dneska mi bylo nic moc, a pak... mi po týdnu odepsal no... někdo... Božééé... celý den jsem byla pak hrozně... em... nevím... možná veselá, v dobré náladě, prostě mi bylo fajn.

No... na praxi to taky bylo dobrý, ale... to co se mi dělo s fyzikářem se mi teď děje s jinou učitelkou. Dřív jsem ji měla tak ráda, ale poslední dobou ji už vidím, tak často, že asi trpím ponorkou. T.T" -vždycky, když na mě mluví, říkám si, jesli bych mohla jen tak... prostě odejít. Nebaví mě jediný její slovo, všechno, co řekne, mě akorát popuďuje.-

Nicméně!
Ve středu jsem si ušila korsetovou vestu a rozhodla se tak jít za toho vampire hunter-a trochu jinak...

SteamPunk "hunter"

11. října 2015 v 19:52 | YY |  Šití, oblečení a styl
-Vítám všechny všeuměly, kutily, šťouraly a tak něják úplně každýho, kdo to čte nebo byť jen maličko si cokoli dotváří-

Konečně jsem... vymyslela za co půjdu na Halloween. Půjdu za lovce upírů, vlkodlaků, zombie. Muhahahhaa... to jsem to vymyslela. :3

Celý víkend jsem na práci do školy ani nesáhla. Jednoduše jsem z té školy tak frustrovaná, že jsem si řekla, že pro jednou přežiju tu trojku a seru na všechno. Budu se to učit v busech a tak. Protože... letos toho mám sakra už plný zuby. -Kde jsou sakra nějaký prázdniny?!-

Nicméně... ušila jsem si teda na ten halloween korset. :3 Muhahhahahahah. Sakra se mi líbí :3
-jde o kombinaci různých druhů pravé kůže a napodobeniny-
Ještě ten kostým není komletní bude k tomu revolver, další doplňky a sukně...


Nicméně... již zmiňovaný autotronik se mi ozval na email. Čímž mi připomněl, že se mu musím vyhíbat. -To jsem zase okolo sebe rozharovala feromony nebo co?!?!- Nejde o něj. Já jen... Nah... prostě nejsem až tak heterosexuální, jak by chtěl. :( -Ale stejně je roztomilej *-* °.°-



Rainbow orgasm | Víc už nic, zaujala jsem.

9. října 2015 v 18:08 | YY |  Diary
...yousou wa takichuu? soutei han'linai?
niranda doori?
akireta hora HORA hora...

-No jo, ne vždy jsem originální s pozdravy. Ale berte to jako mou dočasnou dispozici vzhledem k současné frustraci zapříčeněnou povinostmi.-

Nicméně! Z předešlého článku víte, že jsem byla na školní akci. Byla to bomba a proto tu pro vás mám pár svých maličkých výtvorků, jež využiji k inspiraci do budoucna. -celých 8 hodin jsem tam s 14cm pod patou[na DEMONIích] aranžovala šaty na figurýnu- A sem tam jsem donutila naaranžovat něco i někoho jinýho, vlastně jen dva autotroniky :DD... Jeden... Ani nevím, jak se jmenuje, ale byla s ním hrozná prča. -No... po celých 8 hodinách intenzivních debat s ním mi už i bylo blbý se zeptat, jak se jmenuje :DDD- Nejdřív stál furt ve dveřích a civěl. Fakt jakože čučel. T.T" Tak jsem se ho zeptala, jestli má nějakej problém :DDD a pak se ukázalo, že to není žádnej ztracenej deváťáček, co neví kam by, ale že je to příliš introvertní druhák na autotronikovi :DDD jejda. :DD

A taky hodlám dost možná tento víkend dodělat revolver pro halloweenský kostým. Už mám skoro celý základ válece již zmiňovaného revolveru. Tak uvidíme, co z toho bude :D. -určitě zas nějakej bullshit-


-pomalu jediná dobrá písnička od CodomoDragon :DDD-

Prachmizerně málo času | Moc zbytečného spánku

7. října 2015 v 21:24 | YY |  Diary
-Wtf?! Týden jsem nic nepřidala?-
-> tak to jsem byla přehnaně zaneprázdněna, když jsem neměla tu potřebu -spíš čas-, podělit se se světem o chaos v mé hlavě.
*em... berte to něco jako "vítejte u dalšího bullshit článku"*

Nicméně! Jsem tu a z předešlé práce, jež měla celkem pěkný ohlas :3, jsem dostala dvě jedničky. ^^ -co jinýho- *more narcissistic than I wanted* -za zpracování a nápad-

Nicméně! Dneska byla další obhajoba. No do háje. T.T" mám strach. :( Ale...! Na zítra mám konečně po třech týdnech klid! Jediný den, kdy mám klid. Bože! Od... asi čtyř odpoledne jsem spala. :D Nicméně... zítra ve škole nejsem. muhahahahahah. Jsem na školní akci. Takže... další žádný úkoly, teda... až na Figurálku. T.T" -I hate that guy-

Ale... To jsem taky vymyslela. Kreslím sedící lidi v buse. :D A... nemusím už jezdit, jak idiot několik desítek kilometrů, abych mohla někoho kreslit. -čímž neříkám, že jezdím nerada, dost možná se jen na tu figurálku vymlouvám a... jezdím jen za Pájou, ale... pššš.. :DDDD- Nicméně. Poslední dva týdny...

No... bylo by nedostačující, kdybych to popsala slovy "I wanted to die."... takže snad jen... Kdybych byla zakopaná zaživa desítky metrů pod zem a věděla bych, že pomalu umírám.... bylo by to psychicky méně náročnější než poslední dva týdny.
- takže tak.

Jsem zamilovaná? Já? Pfff... No ták :D já jsem kariéristka. :D -čímž neříkám, že nemám ráda lidi. Miluju lidi. :D A taky miluju kontakt s lidmi. /em... co? Měla bych držet hubu, všechno vždycky vyzní tak divně./-