Březen 2016

Plamínek

31. března 2016 v 23:41 | YY |  Povídky
Nohy. Jaké bylo mít je-? Jaké bylo o ně přijít. Jednoduše jsem věděla, že už je nemám. Jaké to bylo nebo co jsem cítila už nebylo důležité. Nepamatovala jsem si to, a nebyla jsem si jistá, jestli bych chtěla.Přesto to byla součást života, kterou jsem ztratila. Bylo to už v nevidnu a nadobro pryč. Byly to snad ty vzpomínky na samotnou ztrátu? Bylo to, co bylo pryč snad ony nohy nebo jen trauma, co jsem vytěsnila? Co bych chtěla mít zpět víc? Chtěla bych si to pamatovat? Teď už jsem jen ležela a věděla, že už budu vždycky připoutaná na pomoc ostatních. Jako být už navždy starý. Jen tupě se prodírat dny a sledat jak se na vás všichni tak lítostivě koukají. Jak jste pro ně sladší než oni. Sedět a slyšet jejich myšlenky. Sedět a sledovat, jak se vám vyhýbají a jak okolo vás poskakují lidé, kterým na vás záleží. Být s lidmi, kteří by teď mohli dělat něco lepšího. Žít svůj vlastní život. Dělat to, co je baví. Možná mě mají rádi. Možná mě milují. Dělá jim dobře se o mě starat, ale- A právě možná proto by bylo snazší jim na druhou stranu pomoct. Není to jako přijít o křečka. Ležela jsem vedle něj. Spal. Byl tak klidný a bezstarostný. Dokonce se mu objevil malý úsměv na rtech po té, co jsem ho pohladila po tváři. Byl tu z masa a kostí a chtěl mi pomáhat. Chtěl se o mě starat a chtěl tu pro mě být. Přesouvat mě do postele, tlačit můj vozíček pokaždé před sebou se stejným úsměvem. Ale... Jedno dne už by to nebylo- Nemohla bych sledovat, jak se kvůli mě obětuje. Jak si kvůli mě člověk zapírá. Jak je to vlastně možné? Jak je možné, že nás tolik naplňuje a uspokojujě pomáhat lidem, na kterých nám záleží. No-není to krásné? Není krásné, když má člověk raději někoho cizího víc než vlastní život? Koukala jsem přímo do jeho spící tváře a promítala si každý okamžik. Každou chvíli. Slzy se hromadily a stékaly jedna po druhé jako z nedovřeného kohoutku. Vzpomněla jsem si, jak byl letní večer. Ne. Byla to noc. Procházeli jsme se po městě a zahlédli jsme zavřené kolotoče. Seděli jsem tam celou noc. Sěděli jsme v jednom z čajových šálků, pro malé děti, a celou noc jsme si povídali a smáli se. Ale... Je to věčné? Na jak dlouho to je- Jak dlouho to se mnou ještě vydrží? Je to vůbec možné? Snesu mu tohle udělat? Snesu myšlenku, co s ním udělá, když už tu nebudu? Co snesu víc? Sledovat jak odpírá sám sobě nebo ho zbavit přítěže, ale zničit jeho psychický stav? Co jsem schopna přijmout? Co bych mu mohla udělat? Má tohle výsledku? Z čeho by se dostal dřív? Nechala by moje ztráta na něm větší šrám než půlku života stráveného péčí o mě? Co by pro něj bylo nejlepší. A stejně... Nedošla jsem výsledku. Další noc byla zabita stejnou otázkou, která nedošla odpovědi. Další ráno se na mě usmívá a já jen dožívám. Už mě neuspokojuje jeho přítomnost. Už ve svém vlastním dechu cítím, že mu ubližuji. Už ve vlastní existenci poznávám jen negativní vlivy na jeho budoucnost. Už si přeju, aby mě takhle neviděl. Přeju si, aby tu nebyl. Přeju si, aby mohl, všechno co já ne. Je to strach ze ztráty? Je to strach, že mě přece stejně jednou opustí? Je to strach o jeho budoucnost? Je to strach o jeho žvot? Je to strach o něj? Ne... Je to vlastní nevyrovnanost. Nedokážu nevnímat, co vnímám. Nedokážu vnímat, co už nemám. Nedokážu chodit, když nemám proč. Nedokážu se hýbat, když nemám čím. Nedokážu dýchat, když už nemám kyslík.

Amazonka Korzet | Sukně z ubrusu | Kabelka s PVC srdíčkem

30. března 2016 v 22:27 | YY |  Šití, oblečení a styl
-Ólé!-

Moji drazí- tak jsem se konečně dostala k tomu, že to sem hodím... tak to tu máte... je to všechno práce posledních dvou týdnů- asi...? Asi jo... :D
Je tam sešit na dějiny výtvarné kultury, hezkej ne? :DD byl na Expu v Miláně! :D je úžasnej... <3


A tohle je tak nějak taky dost vypovídající... :DDD zase se nemůžu rozhodnout, co mi sedí, protože mi sedí všechno.
Jak sladká tak i fetish pako nebo steampunk-

Velikonoce | sníh, děcka, hry, čaj a vajca

28. března 2016 v 22:42 | YY |  Diary
-Ólé!-

Milí a drzí!
Z předešlých článků víte, že jsem od čtvrtka byla se svou nejdražší a její rodinou. Omg! Strachy, obavy, nejistota, adrenalil-oni o nás neví :D-, omg... prostě hustý!

A to je... Každý pochybný pohled, který nevíte do jaký z lidský nálady zařadit okamžitě zařazujete do podezřívání :DDD a jako... sakra.! Takových pohledů jsem viděla za celých 5dní docela dost. A jako... omg!!! :DDD ale zároveň jsem si to napětí hrozně užívala... :DDD prostě sráč... :D

Nakonec to bylo úplně úžasný, sic jsem tam měla trochu zdravotní problémy, ale tak to zas mě až tolik nevadí, jsem zvyklá na to, že se mi pojebával plíce- prostě nestíhaj moje hloupý nápady :D

Kraťasy | nevím co | nepovedený | nelíbí se mi | ale jako dělala jsem něco | no---

26. března 2016 v 13:00 | YY |  Šití, oblečení a styl
-Ólé!-

Užívejte si krásné Velikonoce- článek je přednastaven, jelikož jsem tedy nakonec se svou nejdražší polovičkou- :)))

No jako- jak už je z titulku jasný- nepovedly se mi, nelíbí se mi, ale jsou docela poměrně dost pohodlný :D ^^ hlavně to světluška tričko/pyžamo, je k tomu všemu upe nejvíc kůl :D :DDD jak jsem již řekla- užívejte si krásné svátky a klídeček :*

Bez téma | článek, už jen proto

24. března 2016 v 12:09 | YY |  Diary
-Ólé!-
tak dneska je poslední den, co jsem doma, tak tu budu až v pondělí-
Nevím moc s čím se podělit :D buď jsou to nepodstatné věci nebo příliš podstatné :DDD takže jako- nevím no... snad možná jen to, že jsem splašila nový matroš na šití, plus jsem si konečně doneska ze školy koženky, a dneska ještě budu doma odjíždím až večer, tak možná i něco málo začnu, takže se na to můžete těšit v pondělí-
Původně jsem myslela, že se ještě dneska uvidím s Irčou, kterou už možná znáte z předešlých článků, docela hodně času jsme spolu trávily o prázdninách, ten první měsíc, co jsem ještě nepracovala.... link1k, link2, link3... nakonec se uvidíme až teda příští pátek, sakra mě štve, že jsme se tak dlouho neviděly, :( snažím se udržovat svoje přátelství, ale je to sakra náročné. :( Ale... Konečně jsem se po x měsících dostala ven s jedním kámošem, za což jsem ráda! :D

Taky máte milion kamarádů a i když by jste chtěli, tak se s nima prostě skoro vůbec nevídáte?

Vzdám se pro tebe zítřka, když mi věnuješ svůj dnešek

23. března 2016 v 22:05 | YY |  Povídky
Šel jsem z večerní školy. Pomalu se stmívalo a nebe se oblékalo do tmavých mračen. Kožená bunda nijak zvlášť nehřála a nohy mi požíral chlad silnic. Sluchátka mi řvala přímo do mozku a já měl tu nejlepší náladu za celý týden. Vykračoval jsem odhodlaně a svižně. Nohy vylétávaly rychle a poměrně vysoko. Hlava k nebi obrácena a úsměv na rtech. Myslel jsem znovu na ni. Na krku se mi objevovala husí kůže a představy na dny, které s ní strávím mi vyvolávaly slabé mravenčení v rukách zabořených hluboko v kapsách. Šel jsem na vlak a musel se smát. Tolik se mi změnil život. Byly to malé změny. Jako když si začnete všímat věcí, které vás dříve vůbec nezajímaly. Jako když začnete věci vnímat jinak. Jako když chcete pochopit, jak myslí jen, aby jste ji mohli udělat ještě šťastnější. A přijít na to, jaká je její mysl. Jak přemýšlí a jaká je. Chvíli jsem přemýšlel, jak se to vlastně stalo. Chvíli jsem přemýšlel, jak se to stalo, že jsem se dostal sem a i když nejsem vlastně téměř nic- že i když nejsem nijak úspěšný, že i když jsem jen packalem ve svém oboru- I tak... I tak jsem takhle spokojený, protože- Protože vlastně ani není nic, co bych si mohl víc přát. Protože jediné, co už je dneska důležité, je, že dýchám. A nedýchám pro slávu, pro úspěch, pro moc, pro vlastní rozvoj,- Nepochybně jsou to velice ambiciózní možnosti. Jsou to věci, které jsou z dnešního pohledu brány jako společenské úspěchy a je dneska docela důležité jich mít co nejvíc. Přesto bych neřekl, že nejsem společensky úspěšný. Tohle je velice subjektivní věc. Každý má hodnoty jinde. Každý vnímá realitu jinak. A i když vám bezpochyb spousta lidí odpoví, že být ambiciózní a mít vysoké cíle je docela důležité a zásadní. Vlastě to nemá až tolik, co dočinění nakonec se spokojeností jedince. Dřív jsem si to myslel taky. Plánoval jsem každý svůj den. Plánoval jsem svoje výsledky a za každou cenu se tíhnul po nečem víc. Za každou cenu jsem chtěl víc. Je to tou povahou. Povahou hráče a zasraného egocentrika. Nikdy není nic dostatečná výhra. Vždycky jsem musel mít všechno a nebo nic. Vždycky jsem do toho šel se vším, co jsem měl a nikdy nebylo nic míň než naprostá výhra. Nikdy nic mezi. Vždycky to byl jen úspěch nebo prohra. Ale dneska už je pro mě důležité jen to, že dýchám. Že dýchám a existuju. Že poznávám a vím. Že mluvím a směju se. Že trpím a pláču. Že se stresuji a rozčiluji. Že jsem se narodil a umřu. Protože nikdy nejde o výsledek, ale o postup, jaký si vybereme a jak svůj čas strávíme. A já chci svůj budoucí čas dát jí. Protože dýchám a vím. Protože žiju a umřu. Protože cítím. Protože především jde o dnešek i kdyby se tím měl ztratit zítřek.

HeavenCat | DirtyPlaygroundCosplay

22. března 2016 v 22:39 | YY |  Moje odběry
-Ólé!-

Tak jsem tu konečně zas s článkem do rubriky "moje odběry"-vskutku nedávno jsem narazila na úplně mega moc úžasný Němky. Cosplayujou asi jedny z nejznámějších postav v historii anime- Jedná se o Naruto, Sasuke, Deidara, Itachi, L, Melo, Matt, Kira, Misa, Ciel, Sebastian a další- a to nejlepší---

fotí a natáčí YAOI!!!! :OOOO /gay ship-y/ Já osobně preferuji z těch dvou HeavenCat- Protože má úplně ultra mega sexy Sasukeho! Nebýt tak mega šťastná v současném vztahu, vlastně v jakékoli, krutě odsuzuji cizoložství, tak bych jí kurva mega moc vojela!!! a to sakra okamžitě!!!! :OOOOOOOOO


We should repeat The second World War

22. března 2016 v 21:33 | YY |  Diary
-Ólé!-

Ne, neděstě se. Nepotřebuji si nahánět popularitu, navštěvnost a okruh čtenáčů, díky extrémistickým názorům, na který, v dnešní době, všichni tak hezky slyší-

Alias... Proč je vlastně docela reálné, že by si drazí Američani zvolili Trumpa, jakožto hlavu svého státu? Už jen proto, protože jeho demagogické !kecy! jsou docela dost účinné, zvláště lidem jako je on se hodí, když jsou lidé ve strachu, když jsou v nesnázích a on jako jeden z mála doslova zaručuje řešení. Ale! Lidé... Poslouchejte... když je něco moc snadné zpravidla to není správné.

A to ještě když se to týká téměř globálních problémů- Nicméně... nadpis je vlastně verš z týhle písničky :DD jinak... prosím nevolte Zemana... :D:DD děkuju :DDD

Nicméně... tenhle článek jsem nezačala psát kvůli tomuhle... ale... tak jako- nevadí... je to alespoň něco málo k zamyšlení. Jednoduše chápu beznaděj v jaké jsme, ale ani tehdy si nenechme zastřít logické myšlení. Nechceme přece dostat k vladě jen další "PAŇÁKY", co mají jen plnou hubu keců nebo ještě hůř, ty co jen využívají negativních věcí, aby se dostali k moci.. ne? Přece už tu nějaký pátek jsme- máme nějaké zkušenosti z různými lidmi, různými povahami, tak ty zkušenosti zúročme ne?

Such art | protože kdo potřebuje spánek

20. března 2016 v 11:46 | YY |  Moje obrázky
-Ólé!-

tak jo- včera jsem se v půl čtvrtý ráno rozhodla, že budu zas trošku kreslit...-zase jsem spala jen 4hodiny :D hezký- a jako- nic moc teda :DDD čekala jsem od sebe trochu víc no- :D ale... tak- všechno má svůj čas. ^-^

Zas trochu upravuju svůj komixovej styl... no a jako... nope.. ten nos už dobrý, ale zbytek musím ještě pořádně dotunit-

Btw- jak budete trávit Velikonoce? Já- já trochu váhám. Pěstoun mi navrhnul, že bych klidně mohla být se svojí úplně nejdražší, s mojím Psychopátětem♥, ale... nah- já nevím... nechce se mi ho nechávat samotnýho :(( takže- já bych s ní byla úplně nejraději, ale- prostě... :((( Musím si to všechno ještě promyslet.


Asi čekáte úžasnej titulek, co trkne do hlavy- | Tak ty už došly.

20. března 2016 v 11:11 | YY |  YY
-Ólé!-

Krásnou neděli drazí čteáří!
Ano- nebyla by to Yuuta, kdyby neměla zase hloupej titulek a nebo kdyby všechno nedělala na poslední chvíli- Stejně tak i až dnes jsem si říkala... tak jo- napíšu i já na téma týdne, čímž je do dnes "Zkus to znovu"

No- zprvu když jsem tohle téma viděla... tak jsem na něj psát nechtěla- protože mi to i teď přijde jako děsná blbost :D fakt nechápu, co po nás admini blogu.cz chtěj-

Chtěj, aby se blogeři semkli a navzájem se podrželi, nebo co-? :DDD
Nebo po nás snad čekají srdceryvné články o tom, jak jsem všichni jako lidé šli do sraček a pak se dokázali zvednout-?

No.... ať už po nás chtějí cokoli- můj názor je snad asi jen takový, že občas je dobrý věci zkoušet znovu, a občas je taky hodně dobrý vědět, kde je čemu konec.

Nikdy nikomu nepomohlo, když se rejpal v něčem, co už změnit nešlo a jen tím sám sobě zamezoval jít tzv. dál- Já jsem spíš ten člověk, co když vidí, že to tudy nejde... tak jde jinudy. Prostě se dlouho nezabývám věcmi, které jsou pro mě bez šancí,...

Když jsem běhala taky jsem byla raděj na sprinty než na marathony.

Toť můj pohled na věc. Užijte si zbytek víkendu :)
Miluju ten klip, písničku, zpěváka :DDD