Srpen 2016

Dnes už je hladina klidná

30. srpna 2016 v 22:25 | YY |  Povídky
...haters gonna hate,
they ain't gonna quit
so where should i start?
when it breaks my heart
because i care for you all but not what you say
i know mistakes were made between us too
and baby lately people have been crazy
they say some things that aren't true...


Před více jak rokem. Tady. Seděl jsem a hrudí se mi drala bolest, jichž jsem nedokázal specifikovat. Drala se mnou jako vítr bouřil hladinu těchto vod. Onen vítr drásal vlhké cestičky na mých tvářích. Rty se chvěly a hruď byla pod neustálími útoky imaginárního beranidla i tisicovkou katan naráz. Hlavu mi brázdily společné chvíle a tvá nepřízeň ke mě. Dnes tu sedím a hladina je klidná. Je klidná a tichá jako vzpomínka, která už není ničím víc. Jako obaz, který ztratil na důležitosti i přes to, že je jeho cena stejná. Jako malíř jehož umění nikdy nebylo objeveno.

Častokrát jsem si říkal, kdybych byl tím malířem a ty mým mecenášem, jaké by to bylo? Jaké by bylo kdyby všechno, co se mi zdálo nebylo snem.Jednou mi někdo říkal pohádku. O vypravěči, který uměl, tak dobře vyprávět, že všechno, co řekl se stalo. Vyprávěl o hradu a princezně. Ale jednoho rána se probudil, pohladil princeznu po zlatých vlasech, políbil ji a odešel. I když žil své sny, pořád měl pocit, že by měl být jinde. Byl by tohle náš případ? Zjistil bych, že nejsi to, co jsem hledal? Nadešel by den, kdy by mě tvůj polibek hřál už jen na rtech a srdci mi probouzel mráz? Nadešel by den, kdy by mi přestala tvá kůže vonět? Kdy by přestal tvůj hlas uvolňovat endorfin v mém těle?

Tolik jsem toužil znát na to odpovědí. Ale dnes je hladina klidná. Dnes si vše hraje na realitu a já už odmítám létat. Dnes je hladina klidná. Je klidná. Ptáci odlétli. A vlasy v mých košilích už nejsou tvé. Dnes je hladina klidná.


Je správně prožívat minulost? | Aneb když žiješ přítomnost, abys měl na co vzpomínat.

22. srpna 2016 v 6:24 | YY |  YY
...Come on Baby, dry your eyes
But Angie, Angie, ain't it good to be alive?
Angie, Angie, they can't say we never tried.

Ne jednou jsem se nachytala, že daleko raději vzpomínám než prožívám. A že plánuju akce, schůzky, romantické chvíle, ne pro ten samotný moment. A když ne pro ten, tak pro co teda? To je správná otázka.

Prožívám a plánuju jen pro to, abych si to odbyla... A pak na to zpětně vzpomínala. Pamatuju si až moc dobře, že si většinu věcí užívám daleko líp až když sedím doma s čajem v teplých ponožnách u mojí lásky Ries-e/noťas/ a vstřebávám dění toho dne, týdne, víkendu.

Otázkou je, jestli mě nepohodlí těch chvil, jako třeba moc lidí, špatnej vzduch, natolik otravuje, abych si ty chvíle užívala už v ten moment a nebo si jednoduše přikresluju ke vzpomínkám. Ať je to tak nebo tak- Tématem týdne nebyly vzpomínky, ale "První vzpomínka"

Jako první mě trkly... ne až tak první vzpomínka mojeho života, jíchž si vybavuji, ale... vzpomínky na lidi. První vzpomínky, které mám vzpajté s lidmi, kteří pro mě cokoli znamenali.

Vzpomínám si na první chvíli, kdy mi byly asi tři nebo čtyři roky a prvně jsem viděla svojí nejlepší kamarádku, ježch jí je do dnes. Ze srdce jsem jí chtěla zabít. Hrozně jsem jí nenáviděla. Asi týden. A pak jsme obě přišly na to, že jsme stejně praštěný a v září to bude 16let, co se spolu bavíme.

Dále si vzpomínám, kdy jsem před dvěma lety na chodbě potkala svojí Princeznu. Měla myslím kabelku TokioHotel. /le moja favouuurite grupa 11let♥/ Což nás svedlo k rozhovoru.

Také si vzpomínám byly mi asi dva nebo tři, kdy si poprvé vzpomínám na svojí ségru. Seděla na posteli naproti mě. Nepamatuju si její obličej ani, co měla na sobě. Ale cítím, že to byla ona. Takovej ten pocit, kterej ve vás člověk vyvolává. Abych pravdu řekla- podobně vnímám sny. Cítím jen, že jsou to lidé, jací to jsou. Nikdy nevidím tváře ani postavy. Vždycky jen vnímám pocit. Sen s obličeji jsem měla snad za celý život dvakrát.

Dále si vybavuji pár dalších lidí, jako členky naší buziparty, Drahou, jak ke mě šla trochu rychlejším a takovým docela veselým krokem a v neposlední řadě i svoje crushe. Sněhurku, když stála u Alberta a ze rtů se jí linul kouř cigaret, na Páju, když jsem jí potkala ve svém prváku u ředitelny a na její chladný pohled. A ano- vzpomínám si i na Lenku. xD To bylo snad možná nejvtipnější. Sem tam když si to vybavím, pořád mě to baví. Šla ke mě takovým tím... docela odhodlaným pochodem, kterej se snažil zakrýt--- co já vím- možná nejistotu, možná jen očekávání... kdo ví- /btw... ten odhodlnej pochod většinou vypadá tak, že člověk docela nepřirozeně, ale přesto sotva viditelně hází rameny nahorů. Takový člověk si neuvědomuje, že to dělá. xDDD ale já to vždycky poznám a prostě mi ta odhodlaná chůze přijde vtipná. xDDD/

Jinak- první vzpomínka, kterou si vybavuju a kdy jsem si uvědomila, že dýchám a existuju pochází z mých dvou nebo tří let. Byly Vánoce a já dostala dřevěnýho houpacího koně! :DDD hrozně jsem ho chtěla. ♥

Portréty | Digital art | Akvarel

21. srpna 2016 v 18:13 | YY |  Moje obrázky
>>>>>FACEBOOK<<<<<
>>>>>>>DEVIANTART<<<<<<


Mezikrokový fotky poměrně často přidávám na facebook- :)


PraguePride 2016 | týdenní zkouška |

20. srpna 2016 v 0:40 | YY |  Diary
...Where are you now
Was it all in my fantasy
Where are you now
Were you only imaginary...
...I'm faded
So lost...

Kde bych začala. Možná tam, že můj pěstoun jel do zahaničí za svou rodinou a já tu měla být týden sama. Docela jsem se toho bála. Ale nakonec to byl nejlepší týden mojeho života. Takhle to zní docela negativně vzhledem k mému pěstounovi. Hloupost. Takhle to neberte. Jsem ráda, že už je zpět a hrozně mi chyběl.

V pátek měla prijet Drahá z Plzně. Ale její matička jí to nedovolila. Takže jsem celej den trávila doma. Nespala jsem, protože jsem se bála, že zaspím na Pride. A pak se jelo. Pride byl asi nejúžasnější den mého života.

40 000 lidí | 6. ročník

V neděli jse pak vyspávala, protože se mi přihodila docela vtipná věc. Přijela jsem ve chvli, kdy mi odjížděl bus. Kdybych někde nahnala ty tři minuty, tak ho stihnu. A tak jsem čekala do deviti večer, asi dvě hodiny, na další bus. Kolem desáté jsem dorazila domů, ale spat jsem šla ještě později. /Kdo potřebuje spánek, když může sjíždět gay porn a úžasně tak završit ten láskyplný den mezi 40 000 buzničkama. /

V pondělí jsem jela se ségrou do Varů a bylo to skvělý. Flákaly jsme se a nakupovaly a prostě to bylo super, jelikož mám svojí ségru dost ráda :3 Takže jsem byla hrozně šťastná, že jsem s ní trávila čas.

V úterý dorazila parťačka na RP- Dash. A byla tu až do dneška. Hrozně jsem si ty dny užila. Sic jsme z mojeho města nevystrčily paty- a vlastně skoro ani tak celkově z mýho pokoje. Je to taková- Fantasy maniačka, a já pro změnu Sci-fárna. Takže jsme koukaly na moje oblíbený Sci-fi filmy, ale myslím, že se mi stejně nepodařilo jí přetáhnout k sobě. Ale nevadí- Stejně- tohle by narušilo její osobnost... a to- to by se mi asi stejně nelíbilo.

Je to jako znát člověka pro něco, co je mu vlastní a pak zjistit, že už mu to vlastní není. A to by pak pro můj mozek bylo matoucí.

Grillovaly jsme, měly krásnej piknik (viz fotka), koukaly na filmy, jednou jsme dokonce uklízely omítku, /protože nám někdo cíleně ničí fasádu a auto/-- A když ani to, tak jsme se často praly. :DDD Zjistila jsem, že mě hrozně uspokojuje, když se někdo nedokáže bránit.
Btw/ ty duhový brejle jsem si koupila v Praze, když jsem byla na Pride. :33
No a dneska se mi vrátil pěstoun- A přivezl mi krásnou zvonkohru a hrozně moc bonbónů a ovoce- a vííína!!! :OO Později možná přidám nějakej ten obrázek nebo fotku :)) Brutálně se těším do školy-


Pride | novinky |

13. srpna 2016 v 7:00 | YY |  Diary

Jak možná někteří víte-

Dnes ve dvanáct hodin se v Praze koná GayPride pochod, pojmenován PraguePride. Po několika letech usilovného posílání přání do vesmíru se mi podařilo utrhnout si nějakej ten litr na to, aby se moje přání vyplnilo. Loni jsem si splnila Advík a letos, jelikož jsem usoudila, že mi za to Advík nestál, jsem se rozhodla, že konečně budou součástí PraguePride.

Doufám, že to nezklame má očekávání a poznám spousty nových a svělých lidí. Jedu tam s dvouma kámoškama- Jak jsem s nima a svou Princeznou s nimi byla na doubledate-u. Nicméně... měla s námi jet i moje brobuzifu, ale nejde.

Jelikož nepřijela. A já jsem tak byla ponechána na pospas týdnu osamění v baráku, co má tři patra, kotelnu a strašidelnou půdu a o štole za kotelnou ani nemluva! >btw. máme trezor a v něm máme s pěstounem porno časáky z 90' xDDDD< Díky bohu- mě z toho dostala dívka, která si ze začátku takřka vynutila mou pozornost :D

Přeje na čtyři dny, takže se docela těším- bude to sranda- Jo a je to ta, co je podobná jednomu z mých starých crushů--- takže to bude docela síla... ale-

Podle mě to nebude... nic tak hroznýho- Až ji uvidím naživo, tak ta podoba- nebude tak brutální- DOUFÁM- tedy... :D Toť vše ode mě... v budoucnu čekejte fotky z Pride nebo možné video- Kdo ví... :)) -^^-



PLEASER | úterý |

9. srpna 2016 v 21:09 | YY |  Diary
I just wanna stay in the sun where I find
I know it's hard sometimes
Pieces of peace in the sun's peace of mind
I know it's hard sometimes.
Yeah, I think about the end just way too much
But it's fun to fantasize
On my enemies who wouldn't wish who I was
But it's fun to fantasize....

Poslední měsíc jsem byla dost roztěkaná- Dost jsem se rozhodovala mezi tím, jak moc velkej jsem masochista a kolik toho ještě zvládnu- A nakonec jsem se rozhodla to zastavit. Takže to asi tak moc zlý se mnou nebude... :DD jo, ale koupila jsem si boty, který mi tu psychickou bolest, o kterou jsem se do budoucna okradla vynahraní tou fyzicou- xD

Do dvou dnů je tu mám, tak natočím zas unboxing video :D ohhh-- z těch budu zase u vytržení ne jako z KMM- By boty mám ráda, ale- bylo to spíš jako- "Hm boty..." než "Ohhhh damn- nový bottttýýýýýý!!! :OOOO ohhhohohohohohohoh.♥"

Ale koupila jsem si je především, protože jsem si uvědomila, že na první den školy nemám, co na nohy- :( Takže jsem prošoupala- em... 3,6k za boty- jen tak xD z minuty na minutu-

Prostě jsem se rozhodla xD A taky jsem včera dostala docela dobrej panickej záchvat.Vzala jsem si tablet... že budu kreslit. A totálně mi to nešlo. Fakt jako vůůůbec- Což mě fakt vyděsilo xD už tak mi to nejde, natož z toho nejde udělejte nejde z nejde- a jste s úrovní na -10000000000 :(

A to se tak tvrdě snažím a stojí to za hovno-! za starý bílý seschlý hovno- nah... to je deprimující- ˘-˘''

Someone call the ambulance

9. srpna 2016 v 0:31 | YY |  Diary
...My heart's a tart, your body's rent
My body's broken, yours is bent...
....I serve my head up on a plate
It's only comfort, calling late...
....Sucker love I always find
Someone to bruise and leave behind...


....One more thing before we start the final face-off,
I will be the one to watch you fall,
So I came down to crash and burn your bagger's banquet....


Dneska- dneska v práci byl skvělej den. Pak jsem přišla domů a 5 vteřin po tom, co jsem za sebou zavřela, jsem zas dostal zjebáno, za to že třískám dveřma. .___. Tak jsem se jako správnej puberťák urazila a šla jsem spát xDDD Jelikož jsem noc předtím nespala a už jsem měla najeto 28hodin bez spánku, tak jsem si říkala..ok.. jdu spát.

No takžke jsem se v jedenáct večer probudila. No a dneska asi zas nebudu spát- Výborně- .____.

Ale- Udělala jsem dneska pár zásadních kroků do budoucna. Ani nevím proč- Možná to všechno už chci mít z krku. Je toho dost a zabývat se tím nikam nevede- Později se k tomu blíž vyjádřím... Ještě to není tak docela- Vyřešený-

Dělám si tak trochu jasněji v tý posraný tmě, ve který tápu a hloupě věřím, že nespadnu na držku- Ale jak se zdá nezabírá to, takže je třeba udělat radikální kroky-