Říjen 2016

Společník při cestě

31. října 2016 v 1:09 | YY |  Povídky
...You left me today lying on the floor
I wanted you to stay, it seems you wanted more
This bed is like a prison cell, cause I'm all by myself
Still waiting for my friend to come and break me out...

Dostal jsem na výběr. Každý z nich si stoupnul na jednu stranu a jejich mohutná děsivá těla obklíčila můj menší vzrůst a vyzáblé tělo ve velmi těsném trojúhelníku a řekli, "Vyber si." Stál jsem uvnitř škrtícího trojúhelníku a ohlížel se na tři radikální změny. Měl jsem si vybrat.

Stál tam zbytečně nafintěný. Měl velké oči a řasy. Hrál si na Faraona a nechával se všemi na planetě opěvovat a šířit o své kráse a moci. Na obličeji make-up, za který by se nestyděl ani ten nejlepší maskér z Hollywoodu, ale pod vší tou parádou jsem viděl jeho propadlé oči. Cítil jsem bolest, kterou ke mě vysílal. V dlaních držel růže. Voňavé a krásné. Byly čersvě vykvetlé. Dlaně, jež je držely, byly celé od krve. Rudé růže držené stejně rudýma rukama. Krása, romantika a nekončící bolest vysávající duši. Na čele měl další rudý symbol. Nejpilnější sval v těle ve své stylizované piktogramové verzi. Ne, trpět jsem už nechtěl. Věděl jsem, že jeho cestou už nikdy nepůjdu.

Podél Nafrněného pravice stál jemu podobný, ovšem se psí hlavou. Leč ne ledajakou. Bíločerná delší srst. Tmavé oči a protáhlý čumák. Bordel Kolie. Mírně jsem naklonil hlavu a on zopakoval. Zamračil jsem se a on též. Hned mi došlo o co tu jde. On by byl mým skvělým doprovodem. Věděl jsem, že kam jen mé cesty povedou, bude držet při mě. Udělá vše oč jej požádám a každé mé slovo bude zákonem. Pod bradou mu prokukoval obojek, na němž viselo vodítko. A přesně tehdy jsem věděl, že i přes jeho cnosti- touhle cestou nechci jít.

Pomyslný trojúhelník uzavíral poslední z přítomných kromě mě samotného. Veselý blázen. Moc neřešil, co říkám. Nevnímal nebo nechápal, když jsem se ho jakkoli dotknul nebo ho praštil. Vždycky když jsem se usmál, on se usmál taky a mohutně mě tlačil naproti své hrudi. Dusilo mě to, ale věděl jsem, že od krve být nechci a že ani nechci nikomu nařizovat. Tenhle veselý blázen se na mě usmíval, občas se mnou nemluvil a často si řešil svá vnitřmí soukolí. Věděl jsem, že občas dost věcí nepochopí. Věděl jsem, že bude mít spousty hloupých otázek. A proto jsem si vybral jeho.

Cancer

23. října 2016 v 12:12 | YY |  Povídky
Za skleněnými tabulemi se míhal svět. Utíkal. Svět, na který jsem se od narození díval. Sledoval jeho změny. Pozoroval ty podivné bytosti mezi, které jsem údajně měl patřit již od prvního dne mého putování ženským tělem. Necítil jsem se, ale být součástí nějaké současné doby. Cítil jsem se být cestovatelem. Být jen pouhým návštěvníkem. Nikde jsem nebyl doma. Jako být obyvatelem Konstantinopolis a žít v Istambulu. Být pozorovatelem, který možná nezmění cestu kudy svět půjde, který možná bude jednou naprosto zapomenutý, ale... Na tom nesešlo. Protože jsem měl tebe. Měl jsem vedle sebe někoho, kdo nebyl až tak součástí nějaké té miliardové skupiny bytostí, ale byl pro mě někým, kdo sledoval se mnou. Byl mým odrazem. Byl mým protikladem. Byl mnou. A já tě vyhodil ze své paluby. Vyhodil jsem tě a sledoval, jak od tebe odjíždím. Seděl jsem a viděl, jak se spolu se světem vzdaluješ. Jak se ztrácíš z horizontu. Bohužel dnes už nejsem tak patetickým. Nezáleží na tom, kolik lidí mě nepochopí. Nezáleží na tom, kolik ztrát ještě vytrpím. Protože věřím, že jednou i kdyby mi další pokus najít jiného cestovatele nevyšel, jednou jej najdu. Jediné, co je na celém příběhu to smutné je to, že jsi našla svou dobu a jsi jen další ze současníků. Dnes už nemůžeš ani za všechny vědomosti světa pochopit o čem mluvím.

Portraits | Digital Art | Demons | f*cking sai

19. října 2016 v 9:34 | YY |  Moje obrázky
...I'm yours and I'm free and I'm fun
I'm wild as can be, and I want
I want you boy, I want you boy...





>>>>>FACEBOOK<<<<<
>>>>>>>DEVIANTART<<<<<<


S tímhle obrázkem se mi stala dost vtipná věc- Kreslila jsem jej téměř pátou hodinu a pak mi klekl sai a celej večer byl v háji :DDD hezký ne... ještěže si to screenuju, takže mám alespoň malou známku po tom, že jsem něco málo dělala, a že se mi to kurevsky povedlo...-Ale to, že už nemám ten obrázek v patřičný kvalitě a velikosti mě jako nemálo jebe ještě teď- :DDD Já celou dobu říkám, že Ries(můj noťas) je decepticon o čeká na příhodnou chvíli, kdy mě bude moct srazit z pomyslného trůnu mého teplého kráslovství, jímž je můj pokoj.

Tohle jsem pak kreslila den na to- Ale jako tamtoho nepředčí nic... :/// :(( A taky už mám navrženou hlavní strukturu svojí maturitní práce, tak se hrozně moc velká bublina strachu vypustila na minimum... za což jsem kurevsky moc ráda :DDD





HEROES

14. října 2016 v 21:56 | YY |  Diary
...We're nothing, and nothing will help us
Maybe we're lying, then you better not stay
But we could be safer, just for one day
Oh-oh-oh-ohh, oh-oh-oh-ohh, just for one day

Zjistila jsem, že jsem se tu vůbec nepochlubila tím, jak bylo v Itálii- A jelikož todost možná většinu z vás ani nezajímá a já tomu hodlám dát za zřetel, pak jen snad mohu říct, že to bylo skvělé- :3 ♥

Nicméně... dneska se mě znocnila né moc dobrá nálada, protože jsem zameškala lístky na PLACEBO :( Ale nevadí- koupila jsem Odell-a :DDD takže jsem zase na druhou stranu ráda- A když ani tak ta špatná náladička nechtěla z toho nejtemnějšího koutku mého srdíčka, tak jsem si koupila pár pěkných věcí na sebe... a hned bylo líp- :DDD

Jenže pak se našlo milion písniček, který mi připomněly, jak moc mi moje ségra chybí a jak se těším, až spolu budem vyvádět na koncíku Odella- tak se těším--- .___. ugh... už aby to bylo.

CarSex | digital art

11. října 2016 v 13:48 | YY |  Moje obrázky
>>>>>FACEBOOK<<<<<
>>>>>>>DEVIANTART<<<<<<


Nechť jsou vaše dny stejně pěkné jako ty mé.

Digital art | portrait | random-guy |

3. října 2016 v 3:00 | YY |  Moje obrázky

>>>>>FACEBOOK<<<<<
>>>>>>>DEVIANTART<<<<<<


Tohle už je po několikáté, co jsme se potkali a čuměli na sebe. .___." Ten kluk je přinejmenším divnej xDDD nicméně... zase jsem musela nakreslit něco, co mě prostě zaujalo... Koukám, že se ze mě stává fakt umělec.. Kreslím už cokoli, na co narazím ve svých cestách- *cestách do školy a domů, samozřejmě, kde jinde se taky může člověk jako já vyskytovat? :DD*

Nicméně... jsem dostatečně odhodlána na něj při dalším setkání promluvit... je to jen odhodlání, nepočítám, že až se dnes ráno probudím, tak jej stále budu mít. xDDD

Bolestivě přežívat než ztratit střechu, která vás chrání.

2. října 2016 v 23:56 | YY |  Povídky

Hleděl jsem do jejích očí. Viděl jsem v nich takový klid. Ten klid, jež mě tak zoufale chyběl. Má hlava mi bouchala milionem hejn divokých netopýrů. Tvář už neměla sil vyjádřit, co se dělo uvnitř. Jako bezduchý jsem se plazil vedle jejího nicnetušícího svižného kroku. Přál jsem si, aby alespoň tušila. Ale není člověka, který by dokázal pochopit mé prudké splašené tornádo myšlenek. Najednou jsem se cítil být lapen. Jako kdyby ona měla být jakýmsi manželstvím z rozumu. Jako kdybych si vzal úvěr na nádherný dům. Na luxusní novostavbu, která ovšem nemá slavnou histoii a proto mi nejde ji cítit. Nemá svou duši. Nemá, co mi říct. Chodíte po minimalistických místnostech a jako slepý hlupák tápete ve tmě ve snaze najít komplikovanou dřevořezbu nebo alespoň kus tepaného věšáku z mosazi. Jenže nacházíte jen konferenční stolek s dvěma dost moderními nohami a skleněnou tabulí. Znepokojeně dlaněmi přejíždíte po tom hladkém povrchu a jediné, co naplňuje váš omakový vjem je to nikde nekončící prázdno. Nikde stopa po hrbolku nebo nedokonalosti. A takhle vypadají všechny místnosti. Tak prázdné a bezduché. Procházím každou z nich v naději, že jednou bude, co mi sdělit, ale asi jsem v tom domě už moc dlouho. Cítím jen jeho chlad a funkcionalismus. Jeho prázdné místnosti jen odráží můj hlas. Parkety schodiště nevržou a dveře neskřípou. Nikde žádných odezev. Lehce se ke mě přitulila a já ji láskyplně pohladil po jejích keramických taškách a přál si, aby už byl konec.

Digital art | Jack | Alien | Self-portrait

1. října 2016 v 22:23 | YY |  Moje obrázky
There might be something outside your window.
But you'll just never know.
There could be something right past the turnpike gates.
But you'll just never know....
....I. Can't. Slow. Down.
I won't be waiting for you.
I. Can't. Stop. Now.
Because I'm dancing.
This planet's ours to defend,
ain't got no time to pretend.
Don't fuck around
this is our last chance...

>>>>>FACEBOOK<<<<<
>>>>>>>DEVIANTART<<<<<<

Pro více z tvorby nebo fotky z procesu můžete shlédnout FB nebo DA ↑