Leden 2017

A další nedokončené obrázky | Jen tak dál YY | Kdo potřebuje hotová díla- Vždyť to je přec nuda-

29. ledna 2017 v 18:22 | YY |  Moje obrázky
...I know that you think I am so insane
But I just love the way you say my name
Over and over your words keep me going
I know that I get so insecure
Honestly, I've never been so sure
Over and over we get a little closer...


Prom Dress | 4dny práce

24. ledna 2017 v 20:19 | YY |  Šití, oblečení a styl
No- Co bych vám k tomu mohla napsat. Snad jen jsem Číňan a všechny vás koupím. :D ^^
Btw- vidíte ten sval na stehni-? Až roztaje sníh začnu zas běhat a budu mít nohy jak kulturista! HELL YEA-

Draw it again | Lost girl | 2016vs2017

21. ledna 2017 v 19:46 | YY |  Moje obrázky

fotky z procesu >>>>>FACEBOOK<<<<<
plná velikost obrázků >>>>>>>DEVIANTART<<<<<<
výběr toho nejlepšího>>>>>>>INSTAGRAM<<<<<<

Jedna čtvrtina z celku

21. ledna 2017 v 4:08 | YY |  Povídky
I´m sitting here in a boring room
It´s just another rainy Sunday afternoon
I´m wasting my time, I've got nothing to do
I´m hanging around, I´m waiting for you
But nothing ever happens, and I wonder...

Hrudník se mi svíral a žebra se mi proměňovala v ostatné dráty. Končetiny modraly a klouby odmítaly pohyb. Cítil jsem každý tlukot svého srdce hluboko uvnitř šedé kůry i v morku kosti lebky. Průdušky se mi stáhly a já cítíl znovu a znovu, co jsem už tak dobře znal. Vzala velkou vidličku- Ležel jsem na talíři vejpůl a čekal, až do mě zabodne její ostny. Na rtech chuť kovu a u stolu vedle se servírovala moje druhá půlka. Oba strávníky jsem znal. Ale dnes už jim byly podobné jen tváře. Pozoroval jsem je. Snažil jsem se utíkat. Rty se mi rozechvěly a já nutil své ruce, aby se hnaly kamkoli. Kamkoli z talíře pryč. Nemohl jsem déle snést ten bolestivý pohled na strávníky, do níchž rukou jsem se vložil. Nechtěl jsem to tak nechat. Jenže její vidlička se ponořila hluboko do mých zad. Červená se pomaličku roztýkala po talíři. Ležel jsem a snažil se uklidňovat. Doufal jsem, že jako Prometheus než dojde k další večeři, stihnu dorůst. Doufal jsem, že než se dám dobrovolně dalšímu strávníkovi, že budu zase celý a schopný nakrmit někoho, kdo umírá hlady. Jenže jsem se mýlil a co bylo vejpůl po dnešku už bylo na čtvrtinu. Jedním okem, které mi zbylo jsem sledoval strávníky, jak zachraňují samy sebe. Jak jedí mě, aby samy žili. Jak se chytají za vše, co mě drží naživu a rvou to. Jak překusují moje kosti. Jak žvýkají moje střeva, jak trhají vazy. Jako hloupý gamebler jsem vsadil a prohrál. Talíř po nepřiliš dobré věčeři jeden ze strávníků nechal odnést. Bezvládně se má čtvrtina povalovala na zbroceném talíři, který svědčil o masakru, který poznamenal charakter obou zúčastněných. Ta čtvrtina ze mě se jen válela na tom talíři a byla odnešena kamsi, kde skončila v kýblu a následně na statku, kde mě předhodily prasatům. Jsou věci, které ani čas nezachrání. A i jako čtvrtina v zubech prasat jsem rád, že jsem zachránil dva strávníky a že i když nechtějí jsem jejich součástí. Protože jen pro ty dva jsem byl ochotný se nechat vyžrat kompletně celý a i kdyby jim moje požírání zvedalo žaludek a nebyli schopní mě zcela dobře pozřít a i jim to činilo bolest jakou mě, i tak jsem rád. Protože kousán prasaty ztrácejíc vědomí myslím jen na to, že jsem udělal, co pro mě mělo smysl.


Fighting with myself | digital art | portraits

20. ledna 2017 v 23:59 | YY |  Moje obrázky

fotky z procesu >>>>>FACEBOOK<<<<<
plná velikost obrázků >>>>>>>DEVIANTART<<<<<<
výběr toho nejlepšího>>>>>>>INSTAGRAM<<<<<<

Neexistence všedností

19. ledna 2017 v 21:11 | YY |  Diary
...Anyone can get paid
Anyone can get saved
Everyday I still walk into the wild
The only thing I can see
The only real guarantee...
...We are all strange
And it ain't never ever never gonna change...
Poslední dny jsem nestíhala tak docela, jak bych chtěla,... -nebo možná spíš, co se po mě chtělo- Stejně jako jsem nebyla zcela jejich pánem. Nakonec- Kolik procet ze svého času opravdu řídíme my? A kolik procet z oněch dní jsme určitými závazky jako studenti, jako členové rodin, jako děti, nuceni a táhnuti v systému? Mrzí mě to. Tohle všechno mě hrozně mrzí.

Jsem jako příslušník tohodle státu fixovaná na čas. Na harmonogram téhle země. Jako student navštěvující jeden ze vzdělávacích institutů, jako dcera- jako zletilé dítě... Jsem díky tomu všemu vláčena po místech, kde nechci být- Trávení svého času, tak jak já nechci. Jsem nucena.

Kolik dneska stojí svoboda- Kolik dneska stojí být pánem svého času. Spoustu- Především peněz, které nemám- Snad jednou to bude jinak-

Věřím, že snad jednou budu ležet ve špinavý košili s kručícím žaludkem a budu si čmárat po zdech vlastní garsonky nebo transitu. A budu moct otevřít oči s tím, že neplatí žádný čas. Neplatí žádný z dní v týdnu. Že neplatí nic jen moje vůle.

I kdyby na jídlo nebylo. Chci se válet ve vlastní euforii pocitů a svobody a pečlivě to zaznamenávat uměním.

Nikdy jsem neměla tygra

18. ledna 2017 v 23:00 | YY |  Diary
Dneska jsem dočetla další dvě knížky. A udělala více jak půlku výšivky na maturitní šaty. Ale i tak mám pocit, že byl dnešní den- až na jednu z knížek- naprosto promarněným.

Jedna z knížek byla "Kulička" neskutečně nudná povídka. Snad neurazím nikoho komu se líbila, ale- Jednoduše i když to mělo určité posleství o tom, jaká je společnost nechutná abstraktní věc, i tak mi to nepřišlo ničím moc zvláštním. Snad možná je to dáno tím, že se tímhle "jevem" zabývám celý svůj život, takže mi upozorňování a zamýšlení ohledně podobných situací, nečiní nic moc za vzrušení nebo nové zamyšlení do života- Takže podrtrženo a sečteno- tak dlouho jsem takovou hrstičku stránek nečetla snad nikdy- Jo ještě Rollanda jsem četla podobně dlouho. Taky nuda. .___.

Nicméně- Druhá knížka, povídka, byla Tracyho tygr- Sakra. Tohle jsou písmenka pro můj mozek, šroubky do mojich koleček, olej pro můj stroj. Poslední věta týhle povídky vnesla světlo do celé záhady. Vlastně jsem si tygra představovala jako trochu jinou emoci než jakou pak nakonec měl být. Ale díky tomu se dost věcí spojilo. A dost z věcí pak mělo ten správný úhel, jaký chtěl autor, aby na to bylo pohlíženo.

...Nikdy jsem neměla tygra...

Kdo četl- A kdo mě alespoň trochu zná, a nebo dokáže číst meziřádky moje povídky, tak dost chápe, co touhle frází mám na mysli. Vlastně ten příběh trochu znehodnocuje to, čím vlastně tygr byl. Ale i tak je to pro mě velice kvalitní literatura. Nicméně- Kdyby ta emoce byla- jiná- Hlubší- Možná- Možná jsem tak skeptickou, jen protože mi ta emoce přijde zbůhdarma předceňovaná a vykrášlovaná.

A proč? Dneska už nejsem schopnou to pochopit. Včera snad jsem chápala. Dnes můžu jen doufat, že zítra pochopím a nebo raději si přát, abych nadále nechápala.

Portrait | A2 | Kresba uhlem

18. ledna 2017 v 0:43 | YY |  Moje obrázky

fotky z procesu >>>>>FACEBOOK<<<<<
plná velikost obrázků >>>>>>>DEVIANTART<<<<<<
výběr toho nejlepšího>>>>>>>INSTAGRAM<<<<<<

Rozpracované projekty | digital art

14. ledna 2017 v 18:45 | YY |  Moje obrázky
Poslední dobou zase moje ruka není celá pokud v ní nemám tužku. A je jedno jestli tu elektronickou s tabletem a nebo grafitovou s papírem. Nicméně- za poslední dva dny jsem zase začala dva obrázky, myslím, že je budu mít snad zítra nebo později hotové, jen se trochu bojím, že jeden z nich možná nedodělám, ale- Tak- uvidíme- Nicméně... Dnes mě doma navštívily kamarádky, se kterými jsem byla na Pride a bydlela jsem s nimi týden při přijímačkách na vejšku-

Hned jak jsem odjela mi napsaly, že jim tam chybím :DD jako jo- Mě taky hned druhej den přišlo, že už tam bydlím měsíce. :DDD Jinak- Mám novej telefon- Muhahhah- tak jsem ráda, budu moct zas normálně psát :D můj telefon měl na ploše jedno slepý místo, takže psaní SMSek bylo fakt něco. :D Což teprve, když jsem měla nápad na povídku a teď jsem byla zvyklá okamžitě jí začít psát do mobilu a poslední dny upe nic. :D Nicméně---


fotky z procesu >>>>>FACEBOOK<<<<<
>>>>>>>DEVIANTART<<<<<<