Leden 2018

Pojďme něco dělat

27. ledna 2018 v 15:07 | YY |  Diary
Myslím si, že neštěstí člověka pochází z nic nedělání.

Domnívám se, že člověk je vždycky víc vyrovnaný, když se místo sebelítosti zakousne a jde něco dělat. Dneska jsem zas začala posilovat. Lol. A taky jsem se naučila víc jak půlku materiálů na zkoušku. Ahhahahahah. Kdo je frajer, kdo je frajer! :D Já jsem! :D

A pocit nejistoty. Pocit strachu je tu tam. Dokonce díky mojí stravě nestavě, tady u pěstouna, resp. ještě stále doma, jsem konečně trochu i shodila ty špíčky, co mi u Woodyho narostly. Jakože ne moc, ale- docela jo. Asi začnu zas domů jezdit častěji. Ale asi ne s Woodym, jelikož to tu pak okolo něj běhám a nedělám nic smysluplnýho pro sebe.

Neučím se, neposiluji. Jen sedím, ležím a jím. U Woodyho alespoň chodíme občas i mezi lidi. Ale u nás vůbec. Nicméně- Jdu pokračovat v učení, jelikož mám zas na jeden datum dvě zkoušky- Ahahahhahahha. Taky by ty termíny mohli psát nějak rozumně, aby to člověk neměl všechno v jeden den. ;_;

Lol. Vlastně jsem nic neřekla.

27. ledna 2018 v 3:05 | YY |  Diary
Kromě vlastně toho, že jsem si stěžovala na výšku, jsem nějak opomenula cokoli jinýho.

Nicméně... Kde bych začala. Asi se budu stěhovat od Woodyho. Jelikož už ani neprokrastinuju, nýbrž se prostě a čistě flákám. Dnes jsem byla volit. A taky jsem si konečně zašla na poštu. Docela mě překvapilo, co mi to dorazilo. Jakoby se probudil duch minulých Vánoc. Haha. No nic, myslím, že jsem to vyřešila fakt dobře. Jsem na sebe docela i hrdá. Běžně bych se schovala do kouta a bulela týden :D A dneska to bylo už takový- Hm... Tak si to pojďme probrat. Přemýšlela jsem nad tím celý den a když jsem dospěla k odpovědi, která mi vzhledem ke mě a lidem, kterých si dnes tolik vážím, přišla správná, rychle jsem to zabalila, abych nepustila svoje slaboduché a naivní já k moci. Takové to, které nechalo trpět jak mě tak i někoho, kdo mi byl vším a to dlouhé, předlouhé měsíce. Někdy je lepší být chladný než milosrdně oblbovat sám sebe i ostatní myšlenou, že to bude jiné a lepší. Jedno jestli dnes nebo jindy.

Moje první zkouškový | Hahahah milujeme áčkový předměty

26. ledna 2018 v 12:56 | YY |  Diary
Jakooooo-
Mám víc jak 3/4 zkouškovýho za sebou a stále. Stále mám místo potřebných 20kreditů jen 12. Ahhahhha. A je to dáno tím, že prostě špatně zapadám. ._. Potřebuju čas se aklimatizovat./Nabrat sebevědomí a pak tím i zvládat se obhajovat a na zkouškách vůbec nějakým smysluplným způsobem mluvit./ Nicméně! Z jednoho přemětu už jsem zmrvila dva pokusy :D. Protože jsem u toho prvního pokusu nepodváděla, jako všichni okolo mě, abych zjistila, jak na tom jsem. Nooo- A na tom druhém nás bylo asi 6, takže to nešlo :DDD ahahahahahahhahahahaha. Jak dojít na vlastní "počestnost".


A jako- už se nějak neopíjím v tom, že bych to mohla zvládnout. Jako z řečtiny jsem měla teprve zápočet a tam jsem prej excelovala. Takže jsem byla hrozně šťastná, protože toho vyučujícího totálně baštím a když vás vychválí až do nebe, tak je prostě člověk hrozně rád./Btw. když jsem byla na tom zápočtu, tak jsem půjčovala tužku jednomu týpkovi a ten prý je kulturní refert, takže mi prej zařídí výstavu. Takže--- Je to jako... ugh. Nechci už ani studovat dál, když bych prostě mohla zvednout prdel, jít někam makat a ve volném čase malovat... A prodávat to. S tím týpkem bych pak mohla probrat další a další výstavy- Běhala bych po galerkách, výstavních prostorách... ugh... určitě by to šlo! Cejtím to. Hodně cejtím to, že bych prostě měla jít za tím, co chci. Za tím životem, kde prostě žiju sic chudě, ale pro to co mě baví./ No a antická filosofie za jedna. Neasi. Prostě to, co je mi vlastní mi jde samo- Teď ještě zkouška z řečtiny, poslední pokus z tý sračky a druhej pokus z logiků 20. století. Btw. Kdo kurva pro všechno na světě řeší to, jestli věty nesou pravdivostní hodnotu. To je kurva bullshit. Protože sakra. To určuje až kontext. .___.


Lol držte mi palce, protože chci /nebo nechci, už sama nevím, ale chce se to po mě. Pěstoun to chce a i Woody se mě každou chvíli snaží přemluvit, abych zůstala ze své vlastní sobeckosti, prostě jeho to baví, on tam chce zůstat a nechce tam být už jen s dvoumi spolužáky, se kterými to není tak úplná prdel, jako jsou s nima super konverzace a debaty, ale sranda moc ne. A o to možná víc, se mi pak nechce. Protože kurva. Zase to dělám. Zase dělám, co se po mě chce a ne to, co bych chtěla já./ pokračovat ve studiu, jen se prostě chci učit, co bude mít smysl pro mě. Já chci informace ne nějakej deilní titul. .___. Chci sakra ovládat řečtinu alespoň, tak abych se dorozuměla ne jen překládala. A chci vědět víc o antickým myšlení. Grrrr... :( Fakt bych ráda pokračovala, ale- ne za poplatek toho, že se musím učit věci, co mi moc nejdou a pak když se je pokusím nějak uchopit a naučit, tak mi někdo řekne, že je to prostě blbě a že tomu nerozumím a vypadám pak jako totální flákač, přičemž jsem se na to jak idiot učila x hodin. To prostě zabolí.

No nic, χαιρετε ♥


Snad možná jen dočasně vyrovnaná YY | Aneb zkouškový už nás netrápí.

3. ledna 2018 v 14:21 | YY |  Diary
No- netrápí-

ovšemže nás zkouškové pořád trápí- jenže nám/mě/ už je to docela jedno. Vlastně- dnes jsem se bavila s Woodym, že chci prostě jen tak stát na ulici a stopnout první auto. "Dobrý den, kam máte namířeno?" Optal by se řidič zastaveného auta. "Tam kam vy." Odpověděla bych a jelo by se. Nějak jsem přišla na to, že- na školu mám ještě hrozně času- že do dobrých- 25let? Mi to platí stát ne? A já stejně dál než na bakaláře nechci, takže-

Ncméně- předbíhám- je spousta věcí, které jsem si po asi 3 opileckých mental breakdownech během Silvestra uvědomila. :DDD Že se zbytečně trápím pro úctu k vlastní minulosti a k lidem, kteří jí ke mě necítí. Vážím si hrozně moc čehosi, co jsem kdy měla a odmítám tím současnost. A s tím je docela konec. /Lol, koupila jsem Vánoční dárek, pro kohosi z minulosti, tak si tak nějak říkám, hm- tak co no. Nechám si to :D/

Woody a to jak jím opovrhuji. To jak se k němu chovám. Není zrovna fér, když okolo mě běhá jako okolo oltáře. Nicméně... Jsem na něj značně zlá a oháním se nejčastěji argumentem, že vůbec netuší a má pocit, že mě zná a přitom tak docela ne- je do značný míry mylný. Nakonec myslím, že mě zná dnes možná snad i víc, než já sama. /Já jsem byla vždycky taková zmatená a netušila. Ale to dělá to, že vnímám zkresleně vzhledem k 1.osobě. A člověk, kterej se na to dokáže podívat z pohledu 2. osoby... a je se mnou tak často. Asi jsem byla fakt hodně zlá. Je pravdou, že ke spoustě věcí nemá přístup, jelikož toho moc nenamluvím, nebo alespoň ne čehokoli, co by pro mě mělo větší smysl. Ale- to je na jinou diskuzi./

Nicméně- ten Silvestr byl super. Až na to, že jsem zahodila Ankh na koleje, rozbila jsem si mobil o chodník a s ním i všechny sponky, který jsem měla v tu chvíli na sobě a ztratila jsem novou rtěnku /Vždycky když piju, tak jednu ztratím! Takhle jsem už o prázdninách ztratila černou rtěnku od Jefreeho Stara! :( /- Jo a taky jsem nemocná! :DDD Ale! Bylo to docela fajn- Jakože hodně jsem si to užila- Protože jsem opilá byla asi jen 3hodiny a pak už to bylo super- :DDD Jako... příští rok nebudu pít :D Nechme chlastací YY v roce 2017.

Ale možná jsem právě tohle potřebovala. Konečně dostatečně potruchlit pro věci, co už nejsou, aby bylo možné je konečně nechat spát. Stejně jako mě už dnes nedojímá cokoli, co se stalo v roce 2015. Snad jednou se mi strasti roku 2017 vrátí a já to vím, ale jednou budu podobně v nadhledu jako jsem nad vzdálenější minulost. No nic. Pádím se zas učit, zítra mám zápočťák z toho nejtěžšího předmětu, takže jdem na to. ^^♥

You once asked me how long
It takes to mend a broken heart
But it's like a river song
It never really ends or starts
Some days you go out and don't come back
You come back someone new
and all the pain and the hurt and the lonely nights
it's all a part of you...
...but no matter how long you wait
it still gonna hurt sometimes
some people they don't mean
to bring you down
sometimes they got a good heart
well I know that two good people can
be two good people apart...