INSTAGRAM

mimochodem... nenávidím fialovou, proto je to tu fialové...
Image result for goth png gif

Lol. Vlastně jsem nic neřekla.

27. ledna 2018 v 3:05 | YY |  Diary
Kromě vlastně toho, že jsem si stěžovala na výšku, jsem nějak opomenula cokoli jinýho.

Nicméně... Kde bych začala. Asi se budu stěhovat od Woodyho. Jelikož už ani neprokrastinuju, nýbrž se prostě a čistě flákám. Dnes jsem byla volit. A taky jsem si konečně zašla na poštu. Docela mě překvapilo, co mi to dorazilo. Jakoby se probudil duch minulých Vánoc. Haha. No nic, myslím, že jsem to vyřešila fakt dobře. Jsem na sebe docela i hrdá. Běžně bych se schovala do kouta a bulela týden :D A dneska to bylo už takový- Hm... Tak si to pojďme probrat. Přemýšlela jsem nad tím celý den a když jsem dospěla k odpovědi, která mi vzhledem ke mě a lidem, kterých si dnes tolik vážím, přišla správná, rychle jsem to zabalila, abych nepustila svoje slaboduché a naivní já k moci. Takové to, které nechalo trpět jak mě tak i někoho, kdo mi byl vším a to dlouhé, předlouhé měsíce. Někdy je lepší být chladný než milosrdně oblbovat sám sebe i ostatní myšlenou, že to bude jiné a lepší. Jedno jestli dnes nebo jindy.


Zjistila jsem to docela pozdě. Kdybych byla na Siriho hned a pořád zlá, tak bych o něj nemusela přijít. Nicméně- přemítání nad coby kdyby je jedna z dalších naivností. Život je náhodou docela fajn. A výška-? Lol. Myslím, že cíl mýho života fakt není takovej, že budu x hodin sedět na prdeli v kanclu za 30tku měsíčně, což by mi zajistil cár papíru a zkratka před jménem.

Takže jako jo, budu se snažit se tam udržet kvůli pěstounovi, Woodymu a i tak trochu kvůli sobě, ale jako nehodlám to přehánět. Nebudu se kvůli tomu stresovat a ničit si tak nervy a zdraví. Už zas slyším vředy, jak mi kopou až do plic, "Hej! YY! Jsme tu!"

Nicméně... Jak se mám a tak- Noooo- mám se docela dost dobře. Jako fakt si není nač stěžovat. Plzeň je krásný město, je tam plno akcí a plno hospod s dobrou točenou kofolou nebo domácí limonádou :D. /Víte jak- Plzeňáci jsou pivaři, já jsem na likéry, ale jsem po 4panácích sestřelená, takže si raději nedávám žádný alko. Lol... s Woodym a jeho bratrem a jeho přítelkyní jsme po mém perném dni, kdy jsem měla tři zkoušky za den, šli do divadla -bylo to boží *-* a hrozně krutý. *plakala jsem*- Noooo- a Woody byl zase v náladičce. Grrrr- nemám to moc ráda, ale on zažil už dva moje hysterický záchvaty v totálním opileckém stavu, takže- Nemám si na co stěžovat. :D Jeho přiopilost se projevuje přehnanou něžností... pořád se chce objímat a mazlit a tulit... Grrrrr- A jako ok, já mám hodně často medvědí nálady, ale když z něj táhne pivo, tak- Ehhhh ne. Nenávidím smrad piva. A tohle většinou končí tím, že se mi omlouvá, že je přiopilej, načež na něj nadávám, že jsme kurva tým a ať se doprdele neomlouvá, že se tím ponižuje. :DDD A pak jsem já za toho zmrda, jen protože on je přehnaně na tyhle společenský pravidla. Jako jo, taky na to hraju, ale sakra ne po skoro půl roce soužití./


WTF?! Jako v pohodě se zvedne a řekne: "Jdu srát, jooo-" A má fakt spokojenej výraz, ale pak se omlouvá kvůli takový píčovině? A fakt třeba i dvě hodiny! Jakože ne pořád, ale jednou za třeba 20minut se k tomu zas vrátí a zas se omlouvá. To je už jako... "Doprdele, drž hubu, kámo-" Lol. A po tom divadle jsme šli, btw, docela často s nima trávíme čas, jeho bratr i jeho bratrova přítelkyně jsou super lidi, do mekáče a oni se tam zrovna nějak čapli. :DDDD Takže jsem tam já byla jako: "Hej lidi, to jsou sračky- nechte to být... Koukněte na sebe. Chováte se jakoby váš partner byl váš soupeř, musíte být tým!" Načež jsem se otočila na Woodyho. Myslím, že náš vztah je naprosto dokonalý soužití. Neumím si představit někoho jinýho, s kým jsem byla tolik dní a neměla na nej ponorku./Lol, ale myslím, že mi mezi sebou tak trochu taky někdy soupeříme. Resp. když spolu hrajeme hry a když vyhraje, tak se hrozně kasá a povyšuje, tak prohodím něco jako "Nojo, užij si to, je dobře, že ti jdou ty hry, když už nic jinýho." :DDDDD Ovšem, že to nemyslím vážně, i když---- xD/

Jo a teď jsem jela zas jednou domů, jakože k pěstounovi, sama, protože Woody vzal jinou pozici v práci a proto tam teď je. .___. Upřímně- včera jsem za to byla ráda. Dneska už mě to sere. Jakože... Nemůžu říct, že bych na něj nějak byla fixovaná a vždycky, když začne mlejt o rodině a podobně, tak mám chuť se okamžitě sbalit a utéct, protože... ho nechci zklamat. A mimo to... kurva... je nám dvacet na tohle je ještě tak dobrejch deset let čas! Jakože... Hodně si ho vážím a tak... ale fakt nevěřím, že by nám to vydrželo.

Ale copak můžete říct ne, když už si to všichni tak malujou. Nebo jako nemalujou /z ostatních mám pocit, jakože mě mají rádi, ale myslím, že by mě měli raději jen jako jeho kamarádku. Protože přece jen jsem jiná. Nejsem vzhledově úplně ideální, děcka moc pěkný nebudou a mimo to nemám normální školu, s výškou to se mnou taky nevypadá dobře a taky jsem hodně vidět./, asi jen Woody, ale je to fakt divný, když měli jeho rodiče výročí 25let a byla tam celá rodina... Potom ty double date-y s jeho bratrem a jeho přítelkyní, jako jsou kina, divadla, večeře v restauracích. Nejsem na tohle stavěná. Není mi to přirozený a necítím se moc dobře. Raději bych si vzala skicák a kreslila si doma pod dekou. /A jestli něco kulturního, tak orchestr nebo galerie./ :D Jakože když tam jsem, tak jsem tam ráda, ty lidi jsou skvělí, ale...

Stejně jako když se Woody stará o svou mladší sestru, když je nemocná... a teď ho vidíte prostě jak je ve svým živlu. No není mi z toho zrovna dobře. Já budu takovej ten rodič stylu, děcko bulí, tak ho prostě nechám dokud si neuvědomí, že ho nikdo nepolituje a že prostě se musí zvednout. Stejně jako cejtím, že ho nebudu moct chválit, protože prostě jsou to běžný věci. Třeba s jeho sestrou si často kreslím, když přijde a chce být s Woodym a se mnou. Tak ok. Kreslím si s ní, ale jako třeba já jsem v jejím věku měla docela ponětí o figurálních proporcích a tak- A jako jí všichni vychvalujou, a přitom je to naprostej průměr, ale asi je to třeba, já nevím, o tomhle nevím zhola nic. Koukněte se na Woodyho, jaký má sebevědomí a pak na mě. Asi to je dobře, prostě to děcko chválit a tak- A možná jsem prostě jen sráč, co chce slyšet od ostatních chválu jen sám na sebe, protože si prostě nevěřím. Kdo ví.

Srát to. Problém může být kdekoli.

Jinak... s pěstounem je to od zkouškovýho docela těžký. :DDD Docela spolu bojujem i když už tam skoro nebydlím, /jezdím domů fakt jen na dva dny za měsíc a někdy i méně, podle toho, jak mě zas vytočí... nenávidím ten jeho chladnej a rozumnej přístup k životu. Co je sakra tak těžkýho na tom pochopit, že já chci být prostě nerozumná a rozmarná! Stejně jako Woody! Ugh. Už toho mám akorát tak dost. Úplně slyším Woodyho jak říká: "To jako chceš žít undergroundově jako ti feťáci ze Silvestra?!" a je to přesně ten vyčítavej tón a kdybych si ho tolik nevážila asi bych mu vrazila. Dědečkovi v mladým těle./ nevoláme si moc a tak celkově nejsem moc v kontaktu. No a od doby, co moje ségra bydlí v Anglii, tak je spíš víc v kontaktu s ní. Což je docela vtipný. Nicméně... Počítám s tím, že po půlce února skončím se školou najdu si v Plzni bydlení a budu prostě chodit do práce. A možná budu studovat výšku dálkově. Jsem s tím tak nějak smířená a jako docela se i těším, to bude běhěm půl roku už druhej totální zvrat v mém životě. Cítím hrozitánskej adrenalil a natěšení na to, co bude pak.

Možná se chovám hloupě. Možná budu litovat, ale aby přišlo poučení musí přijít pád. A já toužím po něčem, co mě zas jednou vytrhne ze stereotypu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama