INSTAGRAM

mimochodem... nenávidím fialovou, proto je to tu fialové...
Image result for goth png gif

Duben 2018

Jak žít vlastní život? | Nakonec to vypadá, že rovnováha je asi skutečně klíčem ke všemu.

30. dubna 2018 v 1:38 | YY |  Diary
Vítejte drazí přátelé ať už bližší nebo spíše ti vzdálenější,

dnes, abych utekla četbě Plotina, ovšemže se nemůže vyrovnat Platónovi a je tomu tak znát, tak jsem opět přemýslela nad tím, co všechno se v mé hlavě změnilo. Jelikož knížka nese název "Věčnost a čas", skutečně nejde nepřemýšlet nad tím, co všechno mi dnes filosofie dala. Mám zas pocit, že jsem v klidu. Možná ho mám jen na chvíli. A občas skutečně bojuji nad tím, nežít svůj život v touze po slastech, ale právě prožít jej v tom klidném uvědomění si. Uvědomování si všeho. Uvědomování si své radosti. Svého klidného života. A...

Pak jsou tu takové ty myšlenky, že je sice krásné žít takový vyrovnaný život plný knih, rozjímání, učení se a vyrovnanosti, ale... skutečně chci žít život tak málo jako člověk? Nepatří ony ty strasti a slasti nakonec k žití? Intelektuální život je fajn, ale neurčuje to, jaký bude "skutečný život" právě ta drtivá většina světa? A proč nepatřit do obou skupin?

Možná... Vlastně to stejně dokonale neumím. Mám ráda rozmarné utrácení v mé oblíbené kavárně, taky mám ráda sladkosti a s Woodym hrajeme neustále hry. /Nedávno jsem propadla GTAčku na PS4. Miluju tu grafiku. *-* Ne že bych tam neměla rozehraný asi další čtyři hry, ale tak... GTAčko je nejvíc. :D/

Jednou nám profesor říkal, jeden příklad s cihlou. Vnitřek cihly. Jak vypadá? Jedná se jen o jen teoretickou konstrukci. Je docela složité to vysvětlit, ale pokusím se. Nemůžete říct, že vnitřek má nebo ne, a jakmile cihlu třeba rozpůlíte, budete mít jen dva vnitřky, ale nezjistíte tu podstatu, aby jste mohli její vnitřek skutečně nazřít, museli byste mít jedno oko uvnitř cihly a druhé ven. Nicméně... co tím chci říct...

V mojí mysli se od doby studia odehrálo hrozně věcí, nespočet mentalbreakdownů, ať už oprávněných nebo těch méně, nespočet sporných argumentů, který vlastně jen dokazují to, že každá věc má spoustu úhlů pohledů. A vlastně jen málokteré mají rozuzlení a možná se to bude zdát stejně beznadějné a zbytečné se tím zabívat, jako je třeba filosofování nad termíny, které vlastně lze jednoduše zahodit k sémantice. Ale! Není tomu tak. Kdybych měla vysvětlit jakési pojmy, které by se mohli prostě a jednoduše hodit k lingvistům, tak to neudělám, protože nám lingvista řekne, jak slovo vzniklo. Kde ho používáme, čímž nás bude chtít uchlácholit, že máme pojetí o tom, co vlastně to slovo znamená. Ale... Co znamená ctnost? Znamená to podle kontextu pokaždé něco jiného?

Ne. To že to používáme různě a pro různé případy neznamná, že to nemá svou myšlenku, když stojí samo, stejně jakoby tu samou hodnotu mělo mít v jakémkoli kontextu. I když dokážu si představit texty, ve kterých by se moje teorie dala dokonale zbořit. Ctnost stejně jako jakýkoli iný termín vlastně teoreticky znamená jen to, co mu kontext určí. Ale s tím tak docela nesouhlasím. Respektive nějak podivně se domnívám, i když nepodloženě, že má nějakou svou podobu v naší abstraktní sféře uvažování. Totiž v emocích. Věřím tomu, že takovéhle podobné termíny, prostě cítíme. Proto se špatně definují, protože každý cítí jinak a proto. Hm... To jsou dobré myšlenky, ale už slyším, jak mi je dokážou i jen mojí spolužáci, natož profesoři, zbořit. Takže je vlastně ani nikam než sem nepoužiju. Zas bych byla považována za mystika nebo metafyzika. A jako... nejsem ani jedno.

Vlastně si myslím, že mám ráda řeckou kulturu jako takovou, pak jakousi morální složku, která mě právě přitáhla na Sókratovi, takže vlastně na Platónových dialozích a to je vlastně všechno. Určitý metafyzický pohledy nebo teze mi přijdou, ano adekvátní k jejich době, ale dnes už maličko mimo. A tak na to i hledím.

Hah. Zítra vstávám, půjčila jsem si knihu přes noc, takže se musí do knihovny vrátit ještě dříve než odbude první hodina jejich provozu. Takže se loučím, protože od zítřka spím u Woodyho, takže bych se měla alespoň trochu prospat, protože to u něj zas moc nezažiju. ._. Péřové deky. Super. Jeho sestra vstávající v 5h ráno s obrovskou energií a hlukem. Super. ._. Ale! Jídlo zdarma! :D A grillovačka, pítí s jeho bratrem, kino... Joooo stojí to za to. :D

No nic. Jdu se alespoň maličko vyspat. Rozjímavé i rozmarné dny./Protože jen tahle kombinace má smysl./ YY


Jak se naučit neplakat pro plynutí času

26. dubna 2018 v 23:15 | YY |  Diary
Krásný večer,

ten můj dnešní opět není moc veselý. Asi budu mít problém s výkyvy nálad. Možná jsem dokonce maniodepresivní, ale tomu bych moc nevěřila. Vlastně... ne. Většinou bývám dlouhou dobu smutná a nebo dlouho dobu veselá. Počkat... není to pořád nějaký interval, kdy se ale i tak proměňují. Nah... kdo ví, já ne a možná ani nechci vědět. Vlastně... ne. Jsem si jistá, že jsem v naprostém pořádku, nebo vlastně... kdo je? :D Takže nic. Opusťme tohle téma.

Ležela jsem dnes v noci x hodin v tichu a sledovala červený žárovky světýlek. Najednou... já nevím.. zmocnila se mě mrzutost. Smutek a lítost. Proč musíme ztrácet?

Proč se jednoho dne probudíte a nic, co pro Vás bylo kdy důležitý už není? Ne že by to ztratilo váhu. Ne že by to dnes nemělo stejnou důležitost. Jen... Je to pryč. Nepodrželi jste si to a je to pryč.

Zdá se, že některé věci bolí miíň, když se jich člověk vzdá. Ale jak člověk pozná, které věci to jsou? Opět se mi stalo, že doplácím na svá rozhodnutí. Věřím, že jsou situace, kdy není žádné dobré řešení, ale nějakým směrem se jít musí... a... člověk vybírá to, které ublíží nejmíň lidem. Ale... jak to ten člověk ví?

Jak si může být jist, že tohle skutečně ubližuje méně?

A existuje něco, co i když by bolelo, dala by se ta bolest tím samým kompenzovat? Ano? Já nevím. Ztrácím pomalu důvěru snad ve všechno. Nevěřím, že cokoli, co se nějak děje tak má být. Přestávám si říkat, že pokud něco nějak je... že to tak má být. Věci mohou být jakkoli... a.. je jen na nás, jaké budou. A možná o to víc to mrzí.

Jdu spát. Dnes je mi neobvykle špatně. Především fyzicky.

Krásné dny. YY

Pohled na mě a obraz, který vnímám já.

19. dubna 2018 v 23:11 | YY |  Diary
Psáno: 28. ledna 2018 v 14:18

" Mezi učením, posilováním a zpíváním si /možná i snahou tancovat/, jsem se zapřemýšlela nad tím, jak mě ostatní vidí. Ptala jsem se pár lidí, kteří mě znají docela dobře. Někdo řekl uvědomělej schizofrenik, přejsněji řekl to můj pěstoun, co mě vychovává od dvou let, a taky někdo, koho jsem znala tři roky zpět a i když jsem se s ním bavila jen krátce, zapomenout znamenalo dva roky práce, někdo umělec, /lol, sama se za něj nepovažuji, umění dělaj lidi ne umělec, a podle vkusu a toho, co říká odporná většinová společnost s nulovýma vědomostma o umění, já umělec nejsem, jsem prostě jen někdo, kdo tvoří, co mám v hlavě, aby tam toho bylo míň/, někdo zas loajální, ale ségra to pojala hodně pěkně "umouněnec žijící si ve svým světě". Z mýho pohledu...

Jsem ten nejteatrálnější herec. :D Jsem sakra rozmazlenej člověk s velmi jemným vnímáním. Neexistuje žádné, tohle neřeším. Pro mě je jen "tohle se mi líbí, je mi příjemné" a nebo "tohle bolí" :D A možná přesně tyhle dva póly bojujou mým tělem.

A nevěřím v to, že jednou budu mít v hlavě klid. A jestlli snad jo, nebudu to já. Nicméně- Utekla jsem k týhle myšlence, protože se právě učím na zkoušky. :D Ahhahhahah to je každá myšlenka pak zajímavější. :D Nicméně držte mi palečky. Chtěla jsem si odpočinout tím, že jsem šla za pěstounem do obýváku si povídat o charakterech a pak to skončilo u mě v pokoji tím, že jsem mu četla nějaký svoje poznámky k té zkoušce a bavili jsme se o jazyce-

A jakooooo- myslím, že snad si to budu pak i líp pamatovat. Doufám. "

Docela mě to rozesmálo. A tohle obdobíčko si docela živě dokážu vrátit. Zjistila jsem, že jedné studentce, tenhle vyučující udělal to co mě. Vlastně... Tohle bylo učení se už na druhý pokus. Jelikož mi řekl, že mi dá trojku, ale přijdu zas. /Načež... co to kurva znamená? Tak mám trojku nebo je to čtyřka?! CO to znamená?! CO! / Nicméně... Zjistila jsem, že tohle samé udělal jedné ze svých oblíbenkyň, jednoduše protože nebyl spokojen s jejím výkonem a chtěl z ní vydolovat víc. A ona mu na to řekla přesně tohle: "Lepší to nebude." A on reagoval, "vyhrožujete mi?" "Ne, jen říkám, jak to je." Načež ho dostala do slepé uličky a on jen vyděšeně sklopil uči, "tak máte za tři..." :DDDDDDDDD Když jsem tohle slyšela, tak jsem se málem potrhala smíchy. Úplně jakobych dostala zpět trochu z vlastní úcty, kterou jsem se cítila mít pošramocenou.

Nicméně tehdy jsem to hodně prožívala. Vlastně tenhle článek výše byl psán již po tom, co jsem už měla většinu zkoušek hotovou, takže už jsem byla v více či méně v pohodě, ale u tohodle vyučujícího to byla moje úplně první zkouška. Takže 0kreditů a tenhle verdikt. Fakt to dokáže zvednout sebevědomí. :D

Nicméně... Chtěla jsem Vás něčím menším trochu rozesmát a tohle mi přišlo docela pěkné. Jinak... celou středu jsem opět proflákala s Woodym po městě, jelikož mi odpadla jediná hodina toho dne a dnešek jsem celý věnovala škole a večer pak mojí oblíbené kavárně, kde jsem se zas seznámila s novými lidmi a dokázala zas nezavřít pusu dobrých x hodin. Miluju tu kavárnu :D.

No nic... Užijte svých životů a všech jejich možností. ♥ YY.

Od dne ke dni k lepším dnům.

17. dubna 2018 v 11:54 | YY |  Diary
Vítejte drazí,

myslím, že se pomalu všechno mění. Vlastně... nikdy tomu jinak nebylo. A vždycky mě ten nezastavitelný proud času děsil. Ale je to něco, co tak má být. Včera, jakožto každé pondělí, jsem neměla školu, ale chtěla jsem ven. Chtěla jsem se prostě a sprostě flákat po městě. Tak jsem šla k Woodymu a přemluvila ho. Celý den jsme strávili tím, že jsme chodili po různých kavárnách, hospodách a restauracích, obchodech. Utratila jsem trochu víc než bych chtěla, ale hrozně jsem si to užila.

Když jsme se loučili po tom krásně stráveném dni, řekla jsem něco typu, "a teď si zalezu k sobě a budu hrát," noooo a nakonec z toho vzniklo to, že jsem se nějak zakecala v kuchyni s novým spolubydlícím, který studuje umění stejně jako jedna další spolubydlící. A začali jsme nějak pít. :DDD A nakonec z toho vzniklo posezení nad filosofií a uměním na pět hodin. Hrozně moc jsem se bavila.

Včerejší den byl úžasný. Cítím, jak pomalu přetvářím sama sebe v něco maličko jinýho. Něco trochu lepšího. Něco víc vyrovnanýho. I když v sobě nesu všechno, co předtím, dneska už se na to můžu podívat. Můžu se podívat na všechno, co cítím a dokážu ten pohled ustát. Zase se cítím klidně. Je spousta otázek, na který nejsou odpovědi. Ale to nevadí.

Jo a taky už tenhle víkend budu mít novou barvu vlasů. Jsem na to docela natěšená. Budou nový dredíčky, nová barva. I když stejně počítám s tím, že se mi to na mě nebude líbit, takže půjdu zpět na tyrkysovou. Ale tak nevadí.


Opět maličko lepší YY.

Lepší než dítě i výška | bearded dragon

9. dubna 2018 v 23:48 | YY |  Diary
Hooooooooohoo drazí čtenáři,

dostanu od kámoše agamu! Jinak... k půlvýročí jsem dostala už kaktus, takže budu mít v pokoji celou rodinku už. Já, YY, kaktus, Prdelka a mr.lizard, Luv. Dneska jsem to řešila se spolubydlícíma, jestli by jim vadil a říkali, že ne. Tak doufám, že to teda bude v pohodě i s pronajímatelkou.

Noooo- a taky... předměty, co jsem myslela, že jsou totálně fuck up, a nemám šanci je dát, phhhe... prej to zrovna ti dva dávaj každýmu... teda... ten druhej ví, že nás to obsolutně nebere a tak po nás chce jen nějakou dobrou práci, seminárku a pak mu máme říct o dalších knížkách, co jsem četli z toho odvětví a pak se na něco z přednášek zeptá, ale když to nebudem vědět, že vyhazovat nebude, tak já jako... "Odteď už mě tu nikdy neuvidíte! Budu doma číst ty zkurvený tři knížky a psát seminárku :DDDDD" Nahlas jsem mu to neřekla, ale víte jak...

Jinak... dneska jsem si byla zas jednou zaběhat... Takže jsem z toho dost natěšená, začnu zas pravidelně běhat... taky budu chovat agamičku a kaktus, za dva tři dny, přijde výplata a tak koupím nějakou knihovnu... pak mi pěstoun přiveze nějaký poslední věci a hlavně další matrace, ze kterých udělám super bomba skvělej gauč k mýmu božímu stolu a všechno bude boží.

Pak se začnu trochu učit... Vlastně... byla jsem s Woodyho a Cetlíkovo kámošem venku, a... moc jsem si nepokecala, byl to typ lidí, který Vám nesednou hned. A hned den na to se jelo na trip na longy. Jakože na prkna, boardy... to je fuk. Ale já se na tom učit chci, ale ne takhle,.. naučí mě to Woody někdy... soukromě. Nooo a tak jsem si šla s Woodyho mobilem sednout pod strom a číst si... boží. Pokročila jsem v Kafkovi. Nah... sere mě číst do školy a nemoct číst, co bych chtěla... Ale dobrý je, že za minulej semestr to bylo 6knížek, tenhle jen tři, tak se to dá... Nooo a pak cesta zpět byla boží.. Woody má maličký autíčko a teď když se ty dvě paka vzadu rozjeli... tak poskakovalo celý auto. :DDD Bylo to boží.

A hlavně i kdybych nějakej předmět posrala, tak si ho můžu zapsat znovu, takže mi to nějak neroztáčí, už. Jakože... trochu jo. Ale nijak extrémně. Spíš mě sere víc to, že musím mít splněný jazyky... Ehhh... a angličtinu fakt nechci, takže!! Asi půjdu na latinu a snad je tam někde řečtina II, to by bylo úplně nejlepší, ale... :D

Vaše momentálně výborně nalazená a snad na dlouho YY.

Jak přežít výšku | moje pocity ohledně... trápících věcí

4. dubna 2018 v 21:39 | YY |  Diary
Hoho Vy drazí, jež jste zůstali,

už je to skoro měsíc, co žiju tzv. na vlastní pěst. Není to tak špatný. Ve škole se dostávám do daleko horších stavů než v zimním semestru. Mám pocit, že je toho hrozně moc.

Znáte ten pocit, kdy sedíte hodiny denně ve škole a říkáte si, že si z těch hodin stejně ne vždycky musíte něco vzít, protože to není až tak důležitý, jako třeba jiný hodiny, kdy tam sedíte? TAK TO NEZNÁM! Každou přednášku mám pocit, že musím být ve 100% nasazení. Abych neměla okna v něčem, co na sebe všechno tak sakra navazuje. Snažím se to nějak nepRožívat, ale moc to nejde.

A taky jsem si tenhle měsíc koupila hrozně nábytku na byt. Takže... Ahahah... A taky jsme s Woodym měli půlvýročí... Takže to sežralo další peníze.. Ale! Jsem s rozpočtem docela v plusu /beru si všude účtenky jako pako a pečlivě si každej příjem i výdaj zapisuju/, ne moc, takže jsem na tom teď tak, že jím to, co zbylo z tý tříchodový večeře, kterou jsem naplánovala na půlvýročí a nebo to, co jsem si minulý víkend přivezla od rodiče. Takže je to... je to docela na číču... Hrozně se těším na další výplatu až si koupim brambory... hrozně se na ně těším. Fakt hodně.

Noooo a věci, co mě skutečně hodně trápí? Zdají se mi děsný sny. Nikdy jsem to tak neměla. Ale jsou to fakt zkurvený lucidní sny. Většinou jsou to věci z mojí minulosti, který jsem nevyřešila, jak bych chtěla. Vlastně... je hodně věcí, který jsem nevyřešila tak, jak bych chtěla, ale v některých situacích nejsou žádná dobrá řešení. Některé situace se dají rozhodnout jen mezi vetším nebo menším zlem.

Nicméně... teď o víkendu jedem s Woodym za naším společným kamarádem na barák za Plzní, Woddy říká, že je hodně bohatý a mají pěkný barák, tak se dost těším a taky,,, jeho otec amatérsky fotí, tak se hrozně těším i kvůli tomu.

Nějak jsem... shledala, že... že není zcela bezpečné se projevit o tom, co mě skutečně trápí. Nějak... nechme to jen u těch snů. Vlastně... tohle samotný, že o tom nemůžu mluvit, je tu pro mě. Vlastně všechny články, tady zveřejněné jsou pro mě. Pro mě za pár let. A už jen zmínka o tom, že mě něco trápí a neřeknu co, je pro mě jako připomínka. Abych až to budu číst si dala vodítko.

Nicméně... jednou... jednou to sem možná i řeknu, ale... vlastně...můžu říct jen to, že- že ne všechno je vždycky takový jak se zdá. A lidé hodně blafují. Jsou to jak malé lži pro větší dobro. Když to s trochou lhaní bude snazší, tak proč nelhát, když to nikoho nezraňuje. A jestli, je to zraňování pro to, aby jednou vše mohlo být v pohodě. I když--- Co znamená být v pohodě. Ve skutečnosti.

Jsem v pohodě. Když si to uvědomuji. Ale když ne, cítím se být hodně v nepohodě. Když člověk přemýšlí nad vším, co má, co dokázal, uvědomuje si, že je vlastně všechno, jak má. Ale... Je to jen to, co nám říká rozum. Říká nám, jak je relevantní se zrovna zachovat, cítit se. A víte co? Jsem totálně fucked up. TOTÁLNĚ. Každej den si říkám, že se ten pocit jednou zas zlomí. Ale nepřichází to. A pořád, kurva pořád o tom jen mlčím. Snažím se být milá a veselá, jaká se fakt kurva moc snažím být! Protože fakt chci. Chci být! A mlčím, protože vím, jaký to je cítit se napíču kvůli tomu, že se někdo Vám hodně blízkej cítí na píču a nic nemůžete a ani nejste dost, aby se tak necítil. A to já pro kluky nechci. Nechci, aby se Woody nebo Cetlík nebo Dan, Martin, Serža... Kdokoli z přátel cejtil stejně fucked up jako já.

Myslím, že... že mozek málokdy počítá s tím, že jsme vlastně i lidé ne rovnice. Nebo alespoň ten můj mozek. Můj mozek mě vidí jako číslo a snaží se s ním nějak pracovat vzhledem k ostatním lidem, co jsou taky čísla. A je pravdou, že některý lidi Nás dostávají do mínusů a to není dobrý. Jenže... mozku... Já jsem víc než číslo a proto se můžu cítit napíču i když mám KURVA VŠECHNO.
A vlastně možná ne, ale... co se stane, když máte všechno možné, ale to co skutečně chcete ne? No. Vlastně je to jako mít spoustu chipsů, ale chtít čokoládu, je to k hovnu. A takhle se cejtím.

Zmáčknutá mezi přáním, strachem a stresem Vaše YY.