INSTAGRAM

mimochodem... nenávidím fialovou, proto je to tu fialové...
Image result for goth png gif

Září 2018

Někdy svědomí bolí víc než nezapomenutý cit

14. září 2018 v 22:22 | YY |  Diary
Vážení čtenáři,

tohle bude asi další z těch story článků. V poslední době jsem začala totiž ještě daleko víc váhat nad tím, co se okolo mě děje a jestli skutečně to takhle chci. A zjistila jsem, že dost možná ne. Ale co je lepší... zjistila jsem, že tak jak to kdy dřív bylo, to nechci už vůbec. A tak mám docela pěkné předsevzetí.

Něco se musí změnit. Vůbec nevím, co to je. Ale něco se sakra musí změnit. /Podle mě to bude ta vejška :DDD strašně moc mě to tam stresuje a pak je mi hrozně./Jsem skutečně nešťastná v tom, jak vedu svůj život. Nedělám ani při nejmenším, co bych chtěla./Kromě bruslení, kreslení a tak.../ Ale styl vedení toho života, když se naučím dělat takhle, tak už jinak život žít nebudu. A tohle není cíl mýho života.

Měla jsem pocit, protože mi chybí přátelé, že si opět jen stýskám po věcech a lidech, které jsem v minulosti měla. A ano. Není to úplně mimo, ale v jedný věci, ve který jsem si myslela, jsem se hodně mýlila. Myslela jsem si a za to bych zasloužila umlátit k smrti, že se chci vrátit. Do minulosti. Dneska jsem se s tou minulosti střetla zas na pár minut a jediný, co jsem měla v hlavě bylo to, jak jsem klidná. Klidná. Jako fakt. Cítila jsem se docela nad věcí, protože ten pocit, kterej jsem myslela, že budu mít při té chvíli tam nebyl. /Čekala jsem, že budu brečet a že budu smutná a v depresi a přitom.. vůbec. Prostě jsem jen potřebovala říct, co se skrývalo a nic víc./ Nebyl tam strach nebo smutek nebo nějaké další emoce. Byl v tom klid a plán, jak věci napravit. Vlastně ne napravit jako zcela, ale vyřešit situaci.

Vlastně jsem do toho šla s úplně jiným záměrem a docela sobeckým a pak jsem si uvědomila, že to pro co jsem přišla se mi nakonec nelíbí a byla jsem ráda, že to druhá strana měla stejně. A když jsem pak dojela domů... byla jsem spokojená. Neskutečně moc. Po hrozně moc dlouhý době jsem se cítila volně. Protože asi jediný, co mi týralo mozek nebyl stesk, nebyla to nějaká ta nostalgie, ale bylo to zasraný svědomí. Prostě mám potřebu vyklopit věci, jak jsou.

Nicméně... asi vůbec netušíte o co jde, ale to vlastně tak docela nevadí, protože tyhle články jsou beztak pro mě. :D

Přeju Vám krásný věčer. :)
btw. jsem zas o rok straší. ._. Jo a slavila jsem s kámošem, včera a zas blinkal xDD tak jsem z toho měla zas je prdel a pak jsem v po 4h spánku ještě se zbytkáčem pádila do práce.


Jaká je povaha citu?

3. září 2018 v 23:46 | YY |  Povídky
Měl bych se tak cítit? Měl bych mít pocit, který mám? Vlastně mi přijde tohle všechno docela směšné. Smutné. Sám nevím, možná je život každého člověka, tak trochu tragikomedie. Mnoho nocí jsem přemýšlel, jaké by asi byly, kdyby všechno šlo podle mých pocitů, kdybych jednou pro vždy odmítl svůj mozek a udělal, co bych chtěl. Jak by vypadaly asi mé dny. Jak by vypadaly dny, kdybych se naučil nelhát. Kdybych přestal předstírat a kdybych všechno, co držím vypustil ven. Jak moc by se zbořil hrad, který jsem stavěl poslední rok? Jak moc by se zničilo království, kdyby vyšlo na povrch, že zdi onoho hradu jsou stavěné z lebek, kostí, těl mých přání a emocí, pohřbené a schované za silnými vrstvami nátěrů. Jak moc by to otřáslo královstvím, kdyby se ukázalo, že celé je to pod palcem krutovládce, který nemá slitování a vše jak se rozhoduje je chladnokrevné a jen za vidinou úspěchu. Jakékoli jiné věci nejsou potřebné. Ale najednou... Brány hradu už nikdo nestřeží. Nakonec tu zbyl jen Král, který tu zemřel sám.


"Dřív jsem si myslel, že najít lásku je to nejdůležitější na světě. Najít někoho, kdo Vás miluje a Vy jeho, kdo Vám rozumí a je tu pro Vás.." Byl přerušen, "ale to je něco naprosto jiného. Milovat neznamená rozumět člověku. Znamená to tolerovat rozdíly, láska je jako žár, co vezme vždy vše sebou- nevidím to jako něco, kam patří pochopení. Ten kdo miluje nikdy nechápe druhého. Jen si na to hraje, aby se mohl opíjet pocitem lásky, který v něm ten druhý vyvolává. Láska je docela sobecká věc. A jestli ne, pak je to následovně. Člověk, když miluje víc jiné než sebe, je hlupákem, který ustupuje a je středem manipulace a když miluje víc sebe než jiné, je sobcem, který nedovoluje jediný kompromis, osočuje druhého, že se mu dostatečně nevěnuje a vždy má spoustu argumentů proti svému jádru lásky. A není to vůbec myšlené dobře. Láska je nenávist poháněná sobeckostí a chtíčem po pocitu. Láska nemá vůbec žádný kořen v nějaké smysluplné dohodě. Je to jen vzájemné zapalování se, láska je poněkud přeceňovaná věc slaboduchých lidí."
"A přece to máme v genech. Také toužíte znát opět ten pocit, kdy v pohledu druhého vidíte pocit. Je to něco neskutečného, vím, jak vypadá láska, je to výraz ve tváři, je to letmý úsměv a jsou to i malá gesta starosti a přece je ta láska líbivá věc."
"Znechucujete mě. Přestaňte, prosím."
"Omlouvám se, vážený příteli. Jen jsem chtěl říct, jak vypadá láska."
"Líbivá je určitě, ale tak nízká, že se jí opíjí jen chudáci a hlupáci. Je to horší než víra. Nutí lidi k lhaní, k nepřípustným situacím a k chování, které se nesluší pro někoho tak inteligentního jako je člověk."
"A přesto jste měl i vy svou lásku," sežehnuvší svého přítele v konverzaci káravým pohledem.
"Ano, z mladické nerozvážnosti." Dořekl a opustil konverzaci se slovy, "už tedy půjdu příteli, nechť je Vám žehnáno." Poklonil se a odešel. Cesta jeho byla dlouhá, ale kvůli dobrému námětu na přemýšlení ji zdolal jako by šel pár metrů. Došel ke svému příbytku a zasedl. V tichu a samotě seděl dál.

"Je tohle výsledek inteligentních lidí?" Vydechl se zavřením víček, která toužil už nikdy neotevřít k realitě.

Jak jde život? Tak jak minuty a hodiny říkají, ne? Rychleji ne.

1. září 2018 v 18:17 | YY |  Diary
Vítejte drazí,

v pátek skončil můj druhý týden v práci a v budově A jsem snad vše, co jsem měla dokončila. A vlastně i v budově C. Pro ty kdo neví, pracuju na recepci nejznámější jazykovky v Plzni. Nicméně! Jsem tam tak trochu spíš jako holka pro všechno, co je potřeba :D. A jelikož jsem bláznivý workoholik jsem s tím spokojená. Občas je to teda zlo, běhat po třech budovách a tak... ale je to sranda. Zatím mě to tam neskutečně baví a propos...

už jsem se docela zbavila i bloku mluvit, ne úplně, ale pracuje se na tom. Nicméně- zkoušku mám, na ájině pořád pracuju a v práci je to super, hrozně se těším až bude začínat první pololetí dětem a podzmní trimestr pro dospěláky, prej budu v práci od rána až do večera! :OOO těším se jak malá. :D Teda... trochu tím zameškám pár dní ve škole, což asi... no... :D kdo chodí na přednášky... lol. :D Nooo a taky! Co se mi nestalo.

Celý první týden jsme měli v práci příměstké tábory pro děcka, takže jsem měla hafo práce s jejich certama a tak... taky jsem hodně uklízela po recepci a ve skladě a tak... no a ty děcka tam měly rodilého mluvčího, vlastně houby, měly tam Mexičana a já jako... musím mu jít něco donést... co mu kurva řeknu... no a když jsem se odhodlala, tak to nakonec dopadlo dost dobře, pokecali jsme si... a týden na to, přišly holky z dovolené, stále zaměstnankyně, a on přišel k nám na recepci a jako: "vy jste mi tak chyběly!" a já jsem neskutečně čuměla. ON UMÍ KURVA DOBŘE ČESKY! .___. A byla jsem teda trochu nasraná! A taky překvapená a nadšená, je to bomba. :D To je jen tak pro podělení se. :)

No a do školy se docela dost těším, netěším se teda na zkouškové, ale to já nikdy. A přitom jsem neztratila ani jedinej kredit, mám všechny zkoušky, žádnej předmět si nemusím zapsat podruhé a v říjnu budu brigádničit na design bloku a taky chci v letňáku na stáž do Karlovarské Galerie, je spousta novinek a zatím všechno jde docela dobře. Taky dělám na propagačních materiálech pro naší fakultu a její katedry. Zatím to všechno tak nějak šlape, jak má.

Nicméně, jdu pařit, protože jsem toho měla fakt kopu a nehrála jsem skoro vůbec za srpen, jo a taky jsem si koupila svojí hru z dětství a to Neighbours from hell, plánuju koupit Borderlands2 a pak taky jednu z dětství a to je Hugo a vlastně i JackJazzRabbit...


No nic, mějte se krásně a nechť Vám všechno vyjde přesně tak, tak se přejete.
YY