INSTAGRAM

mimochodem... nenávidím fialovou, proto je to tu fialové...
Image result for goth png gif

Jaká je povaha citu?

3. září 2018 v 23:46 | YY |  Povídky
Měl bych se tak cítit? Měl bych mít pocit, který mám? Vlastně mi přijde tohle všechno docela směšné. Smutné. Sám nevím, možná je život každého člověka, tak trochu tragikomedie. Mnoho nocí jsem přemýšlel, jaké by asi byly, kdyby všechno šlo podle mých pocitů, kdybych jednou pro vždy odmítl svůj mozek a udělal, co bych chtěl. Jak by vypadaly asi mé dny. Jak by vypadaly dny, kdybych se naučil nelhát. Kdybych přestal předstírat a kdybych všechno, co držím vypustil ven. Jak moc by se zbořil hrad, který jsem stavěl poslední rok? Jak moc by se zničilo království, kdyby vyšlo na povrch, že zdi onoho hradu jsou stavěné z lebek, kostí, těl mých přání a emocí, pohřbené a schované za silnými vrstvami nátěrů. Jak moc by to otřáslo královstvím, kdyby se ukázalo, že celé je to pod palcem krutovládce, který nemá slitování a vše jak se rozhoduje je chladnokrevné a jen za vidinou úspěchu. Jakékoli jiné věci nejsou potřebné. Ale najednou... Brány hradu už nikdo nestřeží. Nakonec tu zbyl jen Král, který tu zemřel sám.


"Dřív jsem si myslel, že najít lásku je to nejdůležitější na světě. Najít někoho, kdo Vás miluje a Vy jeho, kdo Vám rozumí a je tu pro Vás.." Byl přerušen, "ale to je něco naprosto jiného. Milovat neznamená rozumět člověku. Znamená to tolerovat rozdíly, láska je jako žár, co vezme vždy vše sebou- nevidím to jako něco, kam patří pochopení. Ten kdo miluje nikdy nechápe druhého. Jen si na to hraje, aby se mohl opíjet pocitem lásky, který v něm ten druhý vyvolává. Láska je docela sobecká věc. A jestli ne, pak je to následovně. Člověk, když miluje víc jiné než sebe, je hlupákem, který ustupuje a je středem manipulace a když miluje víc sebe než jiné, je sobcem, který nedovoluje jediný kompromis, osočuje druhého, že se mu dostatečně nevěnuje a vždy má spoustu argumentů proti svému jádru lásky. A není to vůbec myšlené dobře. Láska je nenávist poháněná sobeckostí a chtíčem po pocitu. Láska nemá vůbec žádný kořen v nějaké smysluplné dohodě. Je to jen vzájemné zapalování se, láska je poněkud přeceňovaná věc slaboduchých lidí."
"A přece to máme v genech. Také toužíte znát opět ten pocit, kdy v pohledu druhého vidíte pocit. Je to něco neskutečného, vím, jak vypadá láska, je to výraz ve tváři, je to letmý úsměv a jsou to i malá gesta starosti a přece je ta láska líbivá věc."
"Znechucujete mě. Přestaňte, prosím."
"Omlouvám se, vážený příteli. Jen jsem chtěl říct, jak vypadá láska."
"Líbivá je určitě, ale tak nízká, že se jí opíjí jen chudáci a hlupáci. Je to horší než víra. Nutí lidi k lhaní, k nepřípustným situacím a k chování, které se nesluší pro někoho tak inteligentního jako je člověk."
"A přesto jste měl i vy svou lásku," sežehnuvší svého přítele v konverzaci káravým pohledem.
"Ano, z mladické nerozvážnosti." Dořekl a opustil konverzaci se slovy, "už tedy půjdu příteli, nechť je Vám žehnáno." Poklonil se a odešel. Cesta jeho byla dlouhá, ale kvůli dobrému námětu na přemýšlení ji zdolal jako by šel pár metrů. Došel ke svému příbytku a zasedl. V tichu a samotě seděl dál.

"Je tohle výsledek inteligentních lidí?" Vydechl se zavřením víček, která toužil už nikdy neotevřít k realitě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama