INSTAGRAM

mimochodem... nenávidím fialovou, proto je to tu fialové...
Image result for goth png gif

Diary

Někdy svědomí bolí víc než nezapomenutý cit

Pátek v 22:22 | YY
Vážení čtenáři,

tohle bude asi další z těch story článků. V poslední době jsem začala totiž ještě daleko víc váhat nad tím, co se okolo mě děje a jestli skutečně to takhle chci. A zjistila jsem, že dost možná ne. Ale co je lepší... zjistila jsem, že tak jak to kdy dřív bylo, to nechci už vůbec. A tak mám docela pěkné předsevzetí.

Něco se musí změnit. Vůbec nevím, co to je. Ale něco se sakra musí změnit. /Podle mě to bude ta vejška :DDD strašně moc mě to tam stresuje a pak je mi hrozně./Jsem skutečně nešťastná v tom, jak vedu svůj život. Nedělám ani při nejmenším, co bych chtěla./Kromě bruslení, kreslení a tak.../ Ale styl vedení toho života, když se naučím dělat takhle, tak už jinak život žít nebudu. A tohle není cíl mýho života.

Měla jsem pocit, protože mi chybí přátelé, že si opět jen stýskám po věcech a lidech, které jsem v minulosti měla. A ano. Není to úplně mimo, ale v jedný věci, ve který jsem si myslela, jsem se hodně mýlila. Myslela jsem si a za to bych zasloužila umlátit k smrti, že se chci vrátit. Do minulosti. Dneska jsem se s tou minulosti střetla zas na pár minut a jediný, co jsem měla v hlavě bylo to, jak jsem klidná. Klidná. Jako fakt. Cítila jsem se docela nad věcí, protože ten pocit, kterej jsem myslela, že budu mít při té chvíli tam nebyl. /Čekala jsem, že budu brečet a že budu smutná a v depresi a přitom.. vůbec. Prostě jsem jen potřebovala říct, co se skrývalo a nic víc./ Nebyl tam strach nebo smutek nebo nějaké další emoce. Byl v tom klid a plán, jak věci napravit. Vlastně ne napravit jako zcela, ale vyřešit situaci.

Vlastně jsem do toho šla s úplně jiným záměrem a docela sobeckým a pak jsem si uvědomila, že to pro co jsem přišla se mi nakonec nelíbí a byla jsem ráda, že to druhá strana měla stejně. A když jsem pak dojela domů... byla jsem spokojená. Neskutečně moc. Po hrozně moc dlouhý době jsem se cítila volně. Protože asi jediný, co mi týralo mozek nebyl stesk, nebyla to nějaká ta nostalgie, ale bylo to zasraný svědomí. Prostě mám potřebu vyklopit věci, jak jsou.

Nicméně... asi vůbec netušíte o co jde, ale to vlastně tak docela nevadí, protože tyhle články jsou beztak pro mě. :D

Přeju Vám krásný věčer. :)
btw. jsem zas o rok straší. ._. Jo a slavila jsem s kámošem, včera a zas blinkal xDD tak jsem z toho měla zas je prdel a pak jsem v po 4h spánku ještě se zbytkáčem pádila do práce.

Jak jde život? Tak jak minuty a hodiny říkají, ne? Rychleji ne.

1. září 2018 v 18:17 | YY
Vítejte drazí,

v pátek skončil můj druhý týden v práci a v budově A jsem snad vše, co jsem měla dokončila. A vlastně i v budově C. Pro ty kdo neví, pracuju na recepci nejznámější jazykovky v Plzni. Nicméně! Jsem tam tak trochu spíš jako holka pro všechno, co je potřeba :D. A jelikož jsem bláznivý workoholik jsem s tím spokojená. Občas je to teda zlo, běhat po třech budovách a tak... ale je to sranda. Zatím mě to tam neskutečně baví a propos...

už jsem se docela zbavila i bloku mluvit, ne úplně, ale pracuje se na tom. Nicméně- zkoušku mám, na ájině pořád pracuju a v práci je to super, hrozně se těším až bude začínat první pololetí dětem a podzmní trimestr pro dospěláky, prej budu v práci od rána až do večera! :OOO těším se jak malá. :D Teda... trochu tím zameškám pár dní ve škole, což asi... no... :D kdo chodí na přednášky... lol. :D Nooo a taky! Co se mi nestalo.

Celý první týden jsme měli v práci příměstké tábory pro děcka, takže jsem měla hafo práce s jejich certama a tak... taky jsem hodně uklízela po recepci a ve skladě a tak... no a ty děcka tam měly rodilého mluvčího, vlastně houby, měly tam Mexičana a já jako... musím mu jít něco donést... co mu kurva řeknu... no a když jsem se odhodlala, tak to nakonec dopadlo dost dobře, pokecali jsme si... a týden na to, přišly holky z dovolené, stále zaměstnankyně, a on přišel k nám na recepci a jako: "vy jste mi tak chyběly!" a já jsem neskutečně čuměla. ON UMÍ KURVA DOBŘE ČESKY! .___. A byla jsem teda trochu nasraná! A taky překvapená a nadšená, je to bomba. :D To je jen tak pro podělení se. :)

No a do školy se docela dost těším, netěším se teda na zkouškové, ale to já nikdy. A přitom jsem neztratila ani jedinej kredit, mám všechny zkoušky, žádnej předmět si nemusím zapsat podruhé a v říjnu budu brigádničit na design bloku a taky chci v letňáku na stáž do Karlovarské Galerie, je spousta novinek a zatím všechno jde docela dobře. Taky dělám na propagačních materiálech pro naší fakultu a její katedry. Zatím to všechno tak nějak šlape, jak má.

Nicméně, jdu pařit, protože jsem toho měla fakt kopu a nehrála jsem skoro vůbec za srpen, jo a taky jsem si koupila svojí hru z dětství a to Neighbours from hell, plánuju koupit Borderlands2 a pak taky jednu z dětství a to je Hugo a vlastně i JackJazzRabbit...


No nic, mějte se krásně a nechť Vám všechno vyjde přesně tak, tak se přejete.
YY

Práce, zkouška | učení je jednoduše součástí života všeho věku

24. srpna 2018 v 0:28 | YY
Vítejte drazí u dalšího článku,

dobře si uvědomuji, že jsem tu skoro dva týdny nebyla a na svou obhajobu mám to, že... dřív jsem tu byla daleko méně často, poslední týden se snažím srovnat si zpět život. Nějak se vymanit z vlastní mizérie, kterou jsem si přivodila festivaly a jejich důležitostí, kterou jsem jim přiřkla. Ve skutečnosti jsuo docela nedůležité, jen jsem měla potřebuju vidět lidi, kteří již důležití jsou, ale to se dá zvládnout i jindy, tak proč se pro to hněvat a mučit si mozeček. Vlastně to bylo i kvůli něčemu docela i jinému, ale to zatím nechme na další rok.

Pracuji. Pracuji v nejznámější jazykovce ve městě. Jsem z toho nadšená a zároveň vystresovaná. Také se učím na zkoušku. Po večerech, tak nějak konverzujeme s Woodym, abych ztratila ostych a strach mluvit, vlastně jsem se chtěla učit ráno, věnovat tomu každý den dvě hodiny, pak jít do práce a večer se učit na zkoušku, ale zatím to stíhám nějak tak, že angličtinu i učení se na zkoušku stíhám večer.

V práci. Co je nového. Baví mě to. Jsem na recepci, vydávám lidem jejich zasloužené a vydřené certifikáty, také tisknu a pečetím a razítkuji nové takové ty maličké certifikáty o dosažené úrovni jazyka pro příměstské tábory, taky dělám v aplikaci naší jazykovky všechny potřebný změny, jooo a taky běhám po třech budovách a měním tam letáčky, srovnávám sklady a skartuju starej zbytečnej bordel. Je to sranda, je tam práce jak na kostele, hlavně s těmi sklady a skartací, ale pomalu se to všechno pročišťuje, z čehož mám radost. Jo a taky mám svůj pracovní mail.

Hlavně tu angličtinu trénuju, protože od září budu dostávat na starost zahraniční lektory a budu je provádět po městě a zařizovat s nimi všechno potřebné ohledně jejich pobytu, což... to je hlavní důvod, proč se po večer učím lépe anglicky. Aneb hodila jsem se do hodně hlubokých vod a uvidíme, co z toho bude.

Poslední dny, jak jsem neustále v jednom kole, stěhování, vyřizování potřebné byrokracie ohledně stěhování, nábytek, oblečení, jídlo, práce, Vary, Plzeň, tetování, práce, zkouška, angličtina, byrokracie, pěstoun, agama a její hraní si s žárovkou, mám ji tři, možná už čtyři dny a už rozmrdala dvě :D,... A propos.

Mám tetování. Navrhla jsem si ho už asi před půl rokem, ale pořád to bylo... ne nemám čas ani peníze. A teď jak jsem se nastěhovala, tak jsem neplatila kauci, takže se mi 5k vrátí z předešlého bydlení, takže jsem si řekla, "kdy jindy, než teď-" a bylo to. Nicméně... bylo to moje první na kurevsky nejbolestivějším místě na těle... A mi to ani moc nebolelo, tatérka říkala, že jsem zasranej masochista a když jsem jí řekla, že na jednom místě je mi to dokonce i příjemný, tak se smála. A říkala ať si přijdu pro další, že se jí do mě dobře píchá. :D Takže asi příští měsíc. Jo a taky mám už další telefon. Mám vlastně teď tři, ale používám jen dva.

Rozjebala jsem další mobil a šéfka se rozhodla, že mi bude psát na instagram, což je dost na číču, když si vezmu, že na instagramu můžu odepisovat jen z mobilu, kterej jsem si rozjebala, takže jsem si musela kopit novej, koupila jsem nějakou levnou androjďáckou shitku, jen aby to stačilo na ty zprávy a hotovo.

Opět jsem se nějak trochu rozepsala. Jinak už dva dny jsem zameškala bruslení, ale necítím se kvůli tomu špatně, jelikož jsem včera měla docela náročný den a dneska jsem se učila na tu zkoušku. Vlastně plánuji zas jezdit až po zkoušce, protože to není zprovoznitelný se vším, s prací, učením se angličtiny, čtením knížek na zkoušku a psaním seminárky, takže.. dávám si povolení. Jako hej, mohla jsem se celý prádniny učit anglicky a dokonce i učit se na zkoušku, ale ne.. já to všechno nechám na jeden jediný týden :D. Vlastně... už jen na 4 dny. A z toho jeden je ta zkouška,... ale zas... dnešní den teprve začal, takže ano, mám 4 dny. :D Ahhahaha.... kill me please.

stay pozitive guys, no... try to be pozitive, cuz sometimes you can start believe that you are pozitive and everythin around you its nice even if its fake.. soo try... ♥ love4every1 for real. I love you. you, you and you too. :) I hope You will have a such nice time, guys, no irony, I promise... see ya later.

YY

Pravda

12. srpna 2018 v 3:38 | YY
Kdo je trochu víc poučen o filosofii, řekne si,

ajeje... tohle bude drsný, ale dneska se nebudu jako spousta filosofů minulosti i dneška zabývat přesnou definicí a vyhraněností termínu pravda. Chci spíš říct něco ve smyslu, skutečně je vždycky mluvení pravdy a naprostá otevřenost k užitku?

Tak jsem takhle poslouchala OneRepublic Good life a měla jsem z té písničky pocit, že bych měla se vším, co držím roky a roky v sobě jít ven. Že bych měla nakoupit obálky a psát dopisy. Vyznat se ze všeho, vysvětlit všechno, co bylo utajeno. Co jsem si skryla pro sebe. Co se mohlo zdát jako únáhlené a nebo dokonce nesmyslné. Ale.

Je tohle skutečně ku prostěchu a to ne jen mě, ale především lidem, kterým by tohle bylo směřováno? Jak by nad tím smýšleli, copak by to dnes ještě mělo nějaký smysl? A nebourala bych spíše jejich již zaběhnutý klid snad jen pro to, abych učinila klid svému životu?

A proto jsem myšlenku na dopisy zahodila. Domnívám se, že občas se lidi po naší cestě životem ztrácí a i když neříká se nadarmo, že jsou s Vámi navždy někde v srdci, na mysli a o to je to možná horší než když se na ty lidi nevzpomíná. A tahle myšlenka mě zas přivedla k filmu Eternal Sunshine of the Spotless Mind, úžasný film o tom, jak věci dopadají, když si lidé nechávají vymazat ty druhé z mysli. Kvůli bolesti, kterou cítí. Ale je i tohle správně? Ovšem, že ne.

Je pak jediná cesta, která by teda asi měla být ta rozumná. Mlčet, táhnout si sebou své nikdy nevyřešené věci, čistě pro dobro věci, není to faleš nebo lži. Je to čistě jen nerozdělávání vln na už klidných vodách. A jestli je to špatně, taky mi to tak zní, ale představte si sebe, v pozici člověka, který se právě vzpamatoval a najednou Vás zas někdo stáne zpět. Není to fér.

YY

Dění

10. srpna 2018 v 0:49 | YY
Přeji příjemnou noc, drazí čtenáři,

na Slovensku nakonec bylo lepší počasí než jaké máme v Plzni. Dnes jsem napměřila v již zmiňovaném podkrovním bytě 35°C. Ale! Dnes jsem byla na definitivně poslední prohlídce bytu. Tyhle prázdniny asi na páté. Byla jsem z toho značně smutná. Když Vás tolikrát odmítnou, pak se nemůžete jednoduše přepnout a říct si, "prostě to jen nevycházelo."
Image result for I'm melting gif

Na Slovensku to bylo fajn a od doby, co jsme v ČR, chodíme s Woodym každý den skate-it. Já na Riách (trekové brusle) a Woody na boardu. Je to docela pěknej zvyk. Jakooo- s Woodym jde všechno skvěle, dokonce jsem si ho na hodně věcí vychovala, taky jsem ho naučila plavat, povlíkat postel, mazat si máslo na chleba /neuvěříte, jak to může být pro lidi, co jsou leví jako komunisti, těžký/, ale... mám pocit, jakobych... měla být jinde. Jakoby byl můj nejlepší kámoš. Ok YY, dobrej postřeh po skoro roce vztahu. Ale... včera jsem se ho ptala, jestli.. budeme kamarádi, když se něco hodně posere. A... on, že jo. Byla jsem z toho tak nadšená. Protože nejvíc ze všeho se dneska děsím toho, že mě lidi opustí. Že ztatím další důležitý lidi v mým životě.

Hlavně- jedna věc, co se hodně sere... DĚTI. Woody je jako kurevsky vážně se mnou fakt chce mít. A já jako- hej... budu 90% procent veškerýho času nasraná, budu je nemít ráda, budu na ně zlá a kdykoli se projeví jako děti, tak na ně budu křičet. Naprosto vím, jak se k dětem chovám. A nechci, aby mě nenáviděly, jen protože já nenávidím je. Ok, to zn logicky. :DDD Tak tohle se hodně sere.

Ale myslím, že se to všechno hned zas spraví. Vlastně... nemá se co spravovat. Všechno je... super. Jen... já chci asi zas něco víc... Ale! Až dostudujeme, tak chci taky do Anglie, za ségrou. Woody tam bude moct dělat něco s jazykama a já budu třeba v nějaký restauraci, ale! Budu pořád u moře, takže... worth it. :D

Někdy... někdy je vztah víc o přátelství než lásce. Docela smutný zjistit to ve dvaceti a pak už nad tím jen smutně funět do konce života.

Mírně smutná
YY

Skutečně skutečný plán prázdnin

1. srpna 2018 v 15:36 | YY
Tak jo, vítejte drazí přítomní,

čím bych mohla začít, co bych mohla říct a nebo co bych chtěla sdělit. Je toho spousta. Prve... Jsem docela smutná. Je hrozně věcí, které nejsou, jak mají být. Nebo- jinak. Možná tak, jak bych si je přála mít. A nebo možná jen chci moc věcí najednou- nevím, asi jsem zas jako obvykle moc sobecká. Nicméně- Netuším, jak to Woody dělá, ale všechno mu vychází a já jsem z toho trochu překvapená? Závistivá? Možná. Přeju mu to. Jako nikomu, ale... Taky bych si přála něco málo, ovšem, často jsme si vlastně strůjci toho, co se nám děje, takže jeho píle, jeho úspěch a já jsem ráda, že tu můžu být a podporovat ho. Proč ne? Vlastně...

Vlastně jsem jen zas moc zaslepená tím, co se děje kde komu a přehlížím, jaké fajn věci se dějou i mě samotné. Nicméně- budu mu kreslit přebal knihy, bude si nechávat vydávat knihu, už byl v nakladatelství a vypadá to, že si jí do Vánoc, s mojím artem, budete moct pořídit v nějakém tom knihkupectví.

Jinak... o věcech, které mě skutečně tak trochu trápí teď budeme ještě chvíli mlčet, jednou se snad i ty zhojí a budou tu trčet ve slovech, jako připomínka mě samotné, že už pominuly, ale dnes tady ještě nebudou.

A teď k věci. Půl prázdnin jsem strávila hraním, flákáním se a hledáním bydlení. Už jsem byla na asi 5 prohlídkách a jednou jsem byla odmítnuta na základě rasy, ahahah- a možná dvakrát, jedni jen neměli dost odvahy to říct nahlas, nebo možná měli dost slušnosti. Byl to docela milý starší pár, škoda, že to nevyšlo. Stále nic nemám, bojím se, že skončím jako loňský rok. Další půlka prázdnin bude asi vypadat následovně, zítra velmi brzy ráno jedeme na Slovensko, takže naprosto celý Advík missnu. Ale je to tak správně.
Cítila bych se hrozně. Měla jsem tak trochu dojem, protože sama se ohledně minulého vztahu ještě necítím dobře, že bych tím akorát dráždila nezhojené rány. A to není zrovna to, co bych chtěla. Určitě ne. A zvláště ne tomuhle člověku, je pro mě vlastně ještě dnes velmi důležitý, nechtěla jsem o tom tady mluvit, vlastně jsem o tom nemluvila celý ten rok veřejně nikde. Nepřišlo mi to fér k Woodymu. Ne že by měl dovoleno můj blog číst. :D Ale zas na druhou stranu, chtěla jsem dát onomu člověku možnost se zhojit. Proto jsem měla za to, že to pomůže. Že pomůže, když budu hrát, že jsem šťastná, protože bude mít vůli jít dál, protože se bude zdát, že cesta zpět, už není, i kdyby tomu tak nebylo.

Sama moc ještě nevím, co se děje. Ani po roce :DDD. Vlastně... Mám docela strach, že jsem si dost dobře vědoma toho, co se děje a proto sedím a vlastně nerozhoduji o ničem, co se bude dít. Vlastně jsem se docela zřekla se pro cokoli rozhodovat. Prostě nechám svůj život jít a jdu tak nějak, jak jde on sám.

Nicméně- to Slovensko, budeme tam asi skoro týden, asi zhebnu horkem, nevím, kdo má sakra podkrovní byt. Takže tu už víc jak měsíc trpím u Woodyho v podkrovním bytě, kde je skoro celý den přes 30°C a k večeru se to hodí na tu 30tku a někdy i třeba o stupeň méně. A na tom Slovensku to bude daleko horší, asi se půjdu a odbouchnu se. Ale! Díky tomu, že jedeme dřív stihnu Pride, ségra mi nedávno vyprávěla o Pride-u v Brightonu. Jsem smutná. Kvůli bydlení a tak jsem letěla možná tak do pryč.

Taky jsem si zapsala již předměty na zimák i letňák ve druháku. Jsem vyděšená. Hrozně moc. Ale to nějak půjde. Snad. Taky celá září budu pracovat, takže jeden týden ve škole missnu, tak snad to nebude vadit. Ah! Sakra! Já už vlastně vím, svůj rozvrh! Takže musím napsat do práce, kdy budu jaké hodiny a dny stíhat. A vlastně bych si měla ty předměty schválně asi napsat podle práce. Ahhhh... Uvidím. Kašlu na to. :D Ne... musím to udělat. Ah... No nic.

Užijte si studenější počasí, ať už jste kdekoli a hlavně dodržujte pitnej režim a tak...
YY

Skutečný plán prázdnin

23. července 2018 v 14:50 | YY
Pamatujete se ještě, drazí čenáři, na docela pěkně vypsané destinace a akce, které chceme navštívit?

Tak polovině z nich asi padlo.

Anglie
Nemám na ní prachy, jelikož se musím, zas a znovu stěhovat. Nějak mi to zas nevyšlo, ne mojí vinou, takže se v srpnu opět stěhuji, takže na letenku do Anglie můžu zapomenout. Jooo a taky, díky práci.

Německo a moře
Woody chce do dojčlandska, ale ne k moři, takže tam budu za ním stát jako ocásek a poslouchat, jak mu v dojčlanštině jeho ex-šéfík honí péro slovama. ._. nice.

Pride
Budeme v tu dobu na Slovensku, protože to vyšlo datem upe na hovno. suuuper.

Advík
no money, no funny, vlastně se mi tam ani nechce, chtěla jsem tam jen kvůli partě, vlastně už ani kvůli té, jen kvůli jedincům, kvůli Houbičkáři, Čočkovi a Danovi, takže tak- a na to přemýšlím, že bych jela jen na jeden den a co je.


Ale to nevadí, jelikož jsem v oblibené kavárně potkala jednoho kluka a děsně si s ním rozumím a vypadá to, že budem spolu a s Woodym chodit jezdit a k vodě a tak- těším se. Takže ty prázdniny nebudou marný. Jo a taky jsem včera dostala už dárek k narozeninám od Woodyho a zítra mi přijde dárek k narozeninám od strýce.

Jsou to trekové brusle. Chtěla jsem je tak 3roky, a taky! k Vánocům si asi budu přát lední brusle a budeme s Woodym chodit na stadion- hrozně moc se těším♥

Jo a taky mi má zítra přijít paruka na společný cosplay, co budeme s Woodym mít. :DDD Ještě chci dodělat Abbču, ale na to ještě mám čas, už jsem promyslela jak. Teď už jen bydlet a mít na tom místě všechno, abych mohla bezpečně kutit a nebát se, že se zas budu stěhovat. Je to k nasrání. .____.

Jsem v zimáku

3. července 2018 v 13:42 | YY
Vítejte drazí u dalšího článku,

dostala jsem se zas na chviličku k psaní, jelikož je Woody pracovně vytížen. Má dva kurzy denně a ve středu tři. Takže bude příští měsíc hrabat peníze lopatou. Vlastně i tento, jelikož Cambridge zkoušky. Certifikátové období. Nicméně- JSEM V ZIMÁKU. Byla jsem včera na zkoušce z Logiky. To nechcete. Kdybych to měla nějak lehce shrnout, tak je to vlastně matimatické ověřování vět a převádění do "formulí", ve kterých je možné ověřit jejich pravdivost a správnost úsudků.

Je to mazec, je to prostě matika, akorát že z vět. A bez čísel. :D Ale! Málem jsem dostala jedničku. Vlastně- Logika mě hodně bavila. A Woodyho málem vyhodila :DDDD. To jsem si docela užila, protože nikdy nic neumí tolik jako já/teda až na analytickou filosofii, protože to je spíš lingvistika/ a vždycky to okecá na stejnou známku a nebo na lepší, protože je lepší řečník /Lol, vlastně ta zkouška z logiky začala takhle "Já nejsem moc dobrá v mluvení, takže budu asi raději, když se budete ptát a já budu odpovídat-" "No, ale jste tu ty tři roky, abyste se tohle právě naučila." a já jako... oops, ok. :DDDD/ a proto jsem konečně ráda, že se někdy taky ohodnotilo to, jak jsem v čem taky dobrá i já.

Jakože jo- kdyby měl něco nakreslit, tak je to bullshit, ale víte jak. Mimochodem! Spolupracuju s fakultou a jejími katedrami na jejich "loga" na propagační materiál, hustý ne?! :D jsem z toho docela dost nadšená.

Jo a taky- mám práci. Budu na recepci jazykovky. Budu tam lidem vyřizovat kurzy a tak.... Joooo a taky mi ředitelka říkala něco jako- "Budeš chodit s cizovajazyčnýma lektorama po MHD podniku a živnostenským úřadu a tak-" a já jako- shit. Budu muset mluvit anglicky?! Ale však mám v životopise B1, úroveň, což je ta maturitní- sakra! ._. Neumím mluvit. Ale to se prostě nějak udělá. Snad ta chvíle nepřijde. :D

A taky- díky tý logice mám dostatečně kreditů do druháku zimáku. Ohhh yea. Takže i kdybych zbylé předměty podělala, tak je to v suchu. Takže jsem docela ráda, protože jsem zvědavá na tu spolupráci s fakultou a tak. Jakože fakt nerada bych teď vypadla. :D Protože ta práce je spíš práce na srpen a září a od října je to jen pár hodinek denně, takže tak.

Noooo a teď vlastně mám od Woodyho klid až do šesti. Takže přemýšlím, že pojedu domů/jsem u něj doma/ vezmu si nějaké nové oblečení, sluchátka, nemám tu ani jedny, no a půjdu někam chillit, jelikož další zkoušku mám až jedenáctého a pak až v srpnu, takže docela chill teď, na logiku jsem se učila den předtím, teda na tu bylo nejdůležitější mít hlavně všeobecný přehled, který se moc nedá naučit, to musíte mít ze semestru, což já jsem chyběla jen na jediné přednášce a tak nějak jsem se tomu docela při zkoušení vyhla, což jsem byla sakra ráda. :D Protože to jsem nějak od spolužáků moc nepochytila a na to, co se mě k tomuhle tématu ptala, jsem na-freestyle-ovala xD.

No nic, užijte si krásné prázdniny a s těmi, kteří jdou- se možná uvidíme na Advíku a možná i pride-u :)
Užijte si jen ty nejkrásnější dny a počasí také, jaké Vás potěší. :)) Protože štěstí není v tom, co máme nebo nemáme. Je to v tom, jak život prožíváme ne o tom s kým, kde a s čím. Jde o nahlížení a proto... netopte se ve věcech, které se změnit nedají, ale hleďte k tomu, co je měnitelné a udělá Vás šťastné.

YY

Flákám se a flákám

31. května 2018 v 23:49 | YY
Oló,

drazí čtenáří asi po tomhle semestru končím s vysokou školou. Nebaví mě to. Sedím tam x-hodin a nemusím nic. Nikdo po mě nic nechce. A já už taky nic nechci. Prostě se nedokážu k ničemu donutit. K učení se na zkoušky, k tomu si je vůbec zapsat. Nic. Prostě nechci. Nechci to dělat a tak taky nebudu. Prostě mi to nejde-

najednou mám v hlavě spíš tu představu, jak budu chodit do práce, tam budu něco dělat a když bude konec půjdu domů a budu mít svatý klid nebudu must nic dělat. Doma jen uvařím a udělám všechno, co patří k domovu, ale nebudu muset řešit školu ani práci. Prostě nic. Budu mít svatý klid. Budu moct hrát hry, koukat na filmy a to xhodin denně- prostě jak budu chtít.

A skutečně nad tím velmi přemýšlím. Prostě a jednoduše se mi nic nechce. Nemám jedinou vůli pokračovat.
Letos asi pojedem s Woodym na společnou dovolenou. Chtěla jsem do Řecka, ale spíš do Itálie. A jako- nevím, fakt bych raději lítala po dovolených až budu mít práci a prostě- nevím, nechci už chodit do školy. Fakt mi to nebaví. Zejména protože se prostě už neumím donutit cokoli dělat- a jako- To je vlastně to nejhorší no. Jak bych mohla cokoli dělat, když nechci.

Nějakej random článek | blý blá blé

19. května 2018 v 1:13 | YY
Hello there nebo Oh hi Mark,

dobře, myslím, že tohle jsou docela inside pozdravy, nicméně- neměla jsem poslední dny moc čas se tu ukázat. Buď jsem celou noc trávila psaním seminárek, nebo učením se na zkoušku/ale většinou jsem hrála/. Lol. Mám jedničku. A to jsem se učila v hrozném psychicky špatném vypětí. Nakonec z toho vzešla docela dobrá práce, kterou jsem odevzdala docela ráda. Muahahhaha.

Nicméně- seminárky mi moc dobře nejdou :D. Nebaví mě to. Psaní odborných textů je jednoduše děs. Nikterak mě to nenaplňuje a taky...

Nemůžu hrát GTA. ._. Koupila jsem Woodymu k narozeninám Yakuzu, lol, nějaký spešl vydání s artbookem/to jsem ani nevěděla třeba xD JOOOOO A taky! V neděli bude dělat sushi a pěstoun mu chtěl taky něco koupit, tak jsem mu vybrala SUSHI nádobí! Set pro dva. ♥/, noooo a takže celý dny paří PSka on. I když to kecám. Minule jsem si zas zahrála Ratcheta. Joooo a Bound bych si mohla znovu zahrát ten druhej konec, co jsem nevybrala, to je první hra, co jsem jí dohrála xD. Asi je to protože potřebuju mít hru jako vizuální porno. Prostě ta yakuza 6 je fakt hnusná s porovnáním s GTA nebo Ratchetem /jak to může být nová hra a taky- proč hlavní postava jako jediná ze všech tam nevypadá jako JAPONEC?! Proč?/.

Třeba Skyrim je taky hnusnej, DragonAge je někde na pomezí- Witcher a Skyrim, nějakej střed tohodle. Ještě se na to dá koukat, ale je to taky pěkně hnusný teda. :DDD

Nicméně... Joooo asi nedám výšku, protože furt jen hraju hry a tak nějak to všechno začínám mít na praku. Jako snažím se. Neříkám... Nechávám to na poslední chvíle. Učím se až poslední den před zkouškou. A tak- jako jo.

Ale jako učím se, nebo ne? :DDD Joooo a taky! JSEM ZNECHUCENA! Koupila jsem si slovník a konverzaci v řečtině! Je to děs! Je to hnus, jak se ta dnešní řečtina čte! Normálně přemýšlím, že se budu učit tu 1700let starou a vyseru se na tu moderní:DDD je to fakt hnusný. Jako horší než kvalita Skyrimu nebo DarkSouls I. /I když DarkSoul I ještě jdou, ale BloodBorn je hooooodně krásnej!/ :DDDD

Jo a taky se mi dnes povedlo pěstounovi z PC odinstalovat drivery :DDDD Takže mu to teď vracím systémově do určitýho data. Looool YY si hrála na ajťáka :D:DD Ještě že to dělám tak často, že už vím, jak to spravit :D. A taky jsem si dnes odbarvovala vlasy a nějak podivně se mi místo na pastelově růžovou povedlo si vlasy navarvit na pastelovou fialovo-růžovou. Nevím jak. Ahahhaha, takže než se to vymeje, tak nemůžu naplést dreďáky. :( Sad.

Jooooo! A taky mám děsnej strach. :( Zítra jdu s Woodym na pracovní grillovačku. A moje mizerná angličtina. ugh. A všichni tam prostě budou mluvit s Richardem[Ričrdem], protože na něj budou brát ohled, je to anglán jak poleno :D ale podle popisu je hrozně v pohodě, tak budou mluvit anglicky... ugh. :((( Proč jsem nakonec souhlasila, že půjdu. Teď mi bude ze mě akorát víc mizerně, když tam všichni budou mluvit úrovní C1,C2...

Ugh. Alespoň, že nemám až takovej problem rozumět, jako jen mluvit. Ne. Není mi z toho dobře. .___.

Ale! V pondělí Woody slaví narozky. Jen se mnou. Na svůj přesnej datum. Je to milý, že ten večer dá mě /jakože ne že bychom spolu netrávili každý den a když ne, tak si voláme, ale! Víte jak... darovat jeden den, kterej je z nějakýho důvodu důležitej a dát ho jen jednomu člověku... jakoooo jsem poctěna. /. Nicméně. Půjdem do restaurace, což je super. Nicméně! Přemýšlela jsem nad tím, že bych mu asi měla koupit ještě něco maličkýho, abych mu při tý večeři taky něco dala, protože jsem mu tu Yakuzu dala moc brzy./ale chápejte, já jsem potřebovala, aby se někdo stejně neproduktivně učil na tu zkoušku jako já:DDDD abych na druhej pokus nešla sama :DDDD a ono z toho jednička :DDDD/

No nic, mějte se krásně, rozdávejte úsměvy, je jich málo a hlavně... cokoli Vás trápí, nenechte to, aby Vám to kurvilo dny, protože jedině tehdy to znamená, že Vás to porazilo. ♥ Mějte se kráááásně a to skutečně všichni, kteří to čtete.

YY
 
 

Reklama