Diary

Tarooooo~ | Protože nejlepší prázdniny pokračujou♥

Dnes v 0:48 | YY
Je toho tolik, kde jen začít.

Jako vždy budu nezdvořilá, netaktní a nebudu se červenat ani při vyřčení těch největších sodomií, které by vehnaly nervozitu i do úst těch neoplzlejších. Nebo jen kecám, jako klasicky ostatně. xD

Nicméně-

Užila jsem si úžasné dva týdny v práci v úžasném kolektivu. Užila jsem si perfektní týden v Plzni s nejbližšími, jako třeba Simča a Maki a rozhodně i Buzna<3, poté jsem týden odpočívala v podobě různých plánů s kamarády odtud a poté mě čekal týden s mým Kiddem.

No všechno naprosto ughA teď- Jako kdyby to nebyl týden ale víkend./A taky protože si peprnosti lože nechávám pro sebe xD/ Najednou jsem neměla, co říct, protože ten čas s ní mi utekl- ten čas zmizel stejně jako krabička lentilek. Hrozně moc mám ráda její matku, nevím- Je hrozně milá- Nebo alespoň na mě. :D I když- Na mě jsou milí všichni rodičové, jelikož jsem skvělá a každej mě má rád xDDD XDD Joooo a moje husbando kidd hrozně dobře vaří, jako fakt hodně- To bych si žila s třema dobrýma kuchařema- omg. ♥

Taky přišel balíček z KillStaru. No upe to žeru. Jako až mi přijde druhá výplata, tak to pofrčí zas tam xDDD jebu na drahou poštu, prostě ty věci jsou boží- Nicméně! Dostala jsem dnes dopis z FPE ZČU, dostala jsem se. A na FF ZČU taky-

Takže jsem v piči xD Ale plánuji jít za mojí paní učitelkou, vlastně- za Hankou :DDD wow už po maturitce, tykáme si, se cejtim upe xDD, noooo a zkusím si o tom trochu pokecat a tak- protože mám docela nahnáno.

Jooo! A taky jsem dnes byla na matrice- A- kvůli zápisu na vejšky a tak- si budu měnit jméno až později. A mám novou brigošku, tak se hrozně těším, protože nový money, snad bude řidičák a taky- čím víc money tím víc funny xDDD xDDD víte jak- to jsou cesty, to jsou kina, to je jídlo a najednou- kapsy plný prachu, ne prachů. xD

No nic- snad jste teď o stejný hovno chytřejší jako na začátku článku :DDD ale já musela. :D <3

Přijímačky na vejšku | dny v budoucím "doma" |srazy ZŠ, SŠ

13. června 2017 v 19:44 | YY
Mám poslední dny docela volno. Nebo vlastně ne. Jsem poslední dny docela značně vytížená. Od maturitky mám jen minimum dní, kdy jsem sama. A vlastně je to tak snad i dobře. Napravila jsem jedno ztracené přáteství. Taky jsem si něco málo vydělala a v neposlední řadě hrozně moc provířila v Plzni. Koupila jsem si šest nových knížek knížek. Rozečetla jsem čtyři z toho. Takže mám vlastně k dnešnímu datu rozečtených šest. :D Nicméně- tohle je jediné správně. Jinak bych nemohla být klidná.

Nicméně. Na přijímačkách to šlo dobře. Myslím, že mám ohromnou šanci se dostat. Snad. Myslím, že jo. Doufám, že se dostanu na obě vysoké, na které jsem se hlásila, ale to ukáže až čas. V Plzni to šlo úžasně- Byly to moje nejlépe strávené prázdniny zatím. Hrozně jsem přesně tohle potřebovala. Potřebovala jsem ukázat, že jsou lidé, kteří- že jsou lidé z mého zrcadla. A že tu jsou a budou. Sic jsem provířila hrozně moc peněz, ale- peníze jsou pořád jen papíry. A zážitky jsou něco, co už nikdy neztratím. ♥ Pořád se snažím zvyknout si na to, že budem tři v mini bytečku, ale snad to nějak půjde.

No- a včera jsem dostala nový rovnátka. Nenávidím je. :D Budu je nosit jen v noci. Fakt je nenávidím, ze srdce a hrozně moc. Takhle moc jsem nikdy nikoho a nic nenenáviděla. A dneska jsem byla v kavárně se spolužačkou ze ZŠ, takže se plánuje sraz a střední, taky něco malýho plánuje- jenže já v tu dobu budu pryč. Budu u svýho Kidda- trochu mě to mrzí, protože jsem se s nimi naposledy vidět chtěla. Smazala jsem si je ze všeho a- a i když jsem byla tím, kdo říkal, že mu budou chybět, opak je pravdou. Jsem od těch lidí ráda pryč. Měla jsem je ráda. Každý z nich je nějaký a ve své podstatě nemůžu o nikom z nich říct cokoli špatnýho, ale- prostě občas když jste s některými lidmi moc často a ještě i víte, že vlastně většinu času ani netuší o čem mluvíte- tak je to jako- ok, tak se mějte. :)

Nooo- ale vidět jsem je chtěla. Mělo to pro mě být něco jako- "Lidi měla jsem vás fakt ráda a snad možná přesně to záměrné nechápání a nulová snaha pozorumět mezi námi z nás dělalo nějakej ten podivnej kolektiv, který k sobě snad měl i blízko." Takže mě docela fakt mrzí, že se s nimi nerozloučím, ale co se dá dělat. Vybrala jsem si, co je pro mě prioritním.

No a zítra ráno zajdu na matriku změnit si jméno. Budu bez "ová". Taky zajdu do školy vrátit čip, kresby, které jsem měla půjčené na přiímačky a pak mě večer čeká kino. Jdu na mumii s kamarádem, tak uvidíme no. S Buzifu jsem byla na Strážcích Galaxie 2, ještě plánuji jít na Valeriana a na Piráty. Na Piráty asi půjdu se ségrou, nedovedu si představit na to jít s kýmkoli jiným. A na Valeriana asi půjdu s Kiddem nebo možná s Jirkou. Nevím.

Oslava maturitky | navrácení končetin

28. května 2017 v 12:42 | YY
It's not over in my mind
Until you're out of sight
So let's pour a glass of red wine
Can we just rewind
Can we redefine
The meaning of sublime

Don't go away
I'll never be the same
Don't go away
I'll make you want to stay

Don't tell me it's over now
Don't tell me it's over now
Don't you tell me it's over now....

Tak jo. Kde začít. Za poslední den. Sakra. Možná jsem za poslední den, možná dva, udělala, co jsem nedokázala za celý svůj život. Přeprala jsem svoje ego. Jak většinu svýho života razím motto "Starej se především o své potřeby, protože jedině ty se sebou zůstaneš navždy," tak právě tohle- tohle jsem posadila stranou. Ono je hezké chovat se, jak bude vyhovovat vám, ale co je to platný, když nakonec tím vlastně děláte jen to, že budete samy velmi brzy.

Takže! Jestli jste četli předevšlý článek, nejen že jsem zvedla své popadané ruce a přišila je- dokonce jsem si vrátila i nohy. Nevadí, že mojí symbolice nerozumíte- Vy jste tu stejně navíc- :D píšu to sem pro sebe. Abych si to za rok přečetla. Abych věděla, co přesně teď mám v hlavě, kdybych zapomněla. Nicméně. Tuhle výhru už jsem jednou zažila. Aaaa- Noooo- moc dlouho mi to nevydrželo a taky se bojím, že moje ruce mi jen nalhávají, že jsou se mnou.

Jen abych se nesnažila dál. Jen aby mě umlčely. Skutečně se toho dost bojím, protože kdybych o ně teď přišla- Asi- Asi bych si musela opět najít práci na celý den- Znovu další 16h šichty, jinak bych to nezvládla.

Nicméně. Dalo by se to. Jenže by to zas bylo na maraton a já dávám přednost sprintům. Více života a méně umírání.

Joooo! A vlastně ještě oslava- :DDD Byla skvělá- měla jsem jen dva drinky, club byl prádnej, takže jsme ho se ségrou měly pro sebe. A pak jsme šly na jídlo. Bomba :333

Jak mi dopadla Maturitka a další věci okolo. | Šestý den YY zničila, co za pět stvořila.

27. května 2017 v 9:21 | YY
...I got this feeling that they're gonna break down the door
I got this feeling that they're gonna come back for more
See, I was thinking that I lost my mind
But it's been getting to me all this time
And they don't stop dragging me down
Silently reflection turns my world to stone
Patiently correction leaves us all alone...

Tak maturitka na vyznamenání. Jedna dvojka. Teda- ústní, kdo ví jak jsem dopadla na písemných, to mě nijak nezajímalo, dala jsem je a jak je vedlejší. Vlastně jsem do školy šla už s tím, že mě nezajímají ani ústní. Byla jsem natolik klidná, že se mě každej ptal, jestli ten den taky maturuji, protože jsem vypadala až nezvykle lhostejně. Bylo to tak. Vlastně se mi den předtím zničilo jediné, co jsem věřila, že musí v mém životě přežít. Proto už mě nějaká maturita vůbec nevyváděla z běžného dne.

Vlastně bych možná měla i poděkovat- Celé čtyři roky jsem z toho měla tak nahnáno. Tak moc jsem se stresovala- Jsem ráda, že to nakonec proběhlo- jen s myšlenkou. "Lol umím to jako málokdo tady- Prostě si to jen odbýt." A tak to bylo.

Nicméně- Hned další den jsem nastoupila na brigádu. Už s myšlenkou, že musím jít dál. Už u maturity jsem pociťovala, že můj život, jak ho znám je v hajzlu. Jako by jste přišli o ruce a museli se naučit na to, že už je nemáte, museli začít jinak. A s tímhle jsem prožila všechny dny od neděle večer až do včerejška-

Jak to vyvrcholilo? Chci zpět svoje ruce. A vím, že je to možné. Vím to. Jenže- Tohle není jen na mě. Možná mojí největší chybou bylo, opět a zas, přiznat si to. Přiznat si důležitost mých rukou. Kdybych si až do posledních chvil nalhávala, že to není tak důležitý- možná bych to dokázala přijmout- Jenže když je to většinu dní vlastně jediná věc, proč dýchat a já jsem si to každým dnem říkala a uvědomovala, je pak těžký, začít den bez toho.

Ale i kdyby-

Ale jestli o svý ruce přijdu. Nezbude nic než přejít to. Zvládnu to. Vím to, ale za jakou cenu. Tohle už moc dobře znám. Znám to tak moc dobře. Člověk si hraje na to, že je over tuhle věc, ale ani po letech to není jiný jak v první bez nich. Ani po letech to není lepší. Ani o trochu. A já vím, že i když jsou tohle jen první dny- Tyhle první dny budou už navždy. Budou se tyhle dny táhnout. Někdy to bude lepší, ale budou dny, kdy budu proklínat sebe samou. Kdy budu zpochybňovat. Kdy budu vědět, že stačilo tak málo, abych se dnes dokázala usmát. Ale tehdy už to bude nenávratně pryč. A já budu vědět, že už to nic nevrátí. Jenže bude pozdě. A já to budu vědět. Bude pozdě a nic už čas nevrátí. A já budu bez rukou i možnosti to napravit. Ruce nechám na zemi shnít a budu na ně každý den koukat. Budu na ně koukat místo, abych si je nechat našít zpět zavčasu. Kdo zaváhá ztratí. A já to už znám. Pak už se jen koukáte do zrcadla na pahílky a nenávidíte se za jedno jediný rozhodnutí.

Ten stav se nezmění. Bude se opakovat a neskončí. Rok, dva, déle- už tohle znám- Proto mám práci, kde žiju v iluzi, že dýchám, i když vím, že jakmile se odšoupnu od stolu. Minimalizuji okno programu, že jsem v piči. /včera jsem byla na čaji a jídle s kámošem- ke konci "večeře" už jsem byla zase mimo. Věděla jsem, že jakmile opustím jeho přítomnost budu zase úplně v piči. Což mělo za následek, že jsem byla v piči už od tý chvíle a ne od doby, co jsem osaměla./

A propos- dostala jsem nabídku, že bych tam mohla pracovat na plný úvazek :D docela si mě vychvalují-/Je pravdou, že jsem docela hodně aktivní a workoholická, ale- když jsem tak moc v depresi je to se mnou ještě horší. Přestávky nepřicházejí v úvahu a nejdůležitější náplní dne je nezastavit se./ Takže když mě nevezmou na vejšku, tak jsem cajk no- Nicméně- Já chci na vejšku. Takže se budu soustředit na to- I kdyby to mělo znamenat být bez rukou, který budu mít stále na očích jako něco, co jsem nezvládla. Už se několik let koukám na své nohy, proč by na tenhle pomyslný oltář nemohly přijít i mé ruce. A tyhle shnilé končetiny, které jsem nechala se oddělit od mého těla na mě koukají a ukazují mi, jak moc špatných věcí jsem dokázala. Vlastně bych ty ruce měla nechat shnít. Měla bych to nechat být. Neměla bych se snažit napravit to. Protože nakonec- člověk sklízí jen to, co zasel, není to tak? Tak ať si užiju svojí úrodu všemi doušky.

Zítřejší maturitka | a YY?

21. května 2017 v 20:22 | YY
Se um dia alguém perguntar por mim
Diz que vivi p'ra te amarAntes de ti, só existi
Cansado e sem nada p'ra dar
Meu bem, ouve as minhas preces
Peço que regresses, que me voltes a querer
Eu sei que não se ama sozinho
Talves devagarinho possas voltar a aprender


"Život je težkej-"
"Život není těžkej, emoce ho dělaj těžkým-"

Nakonec- Nakonec kdykoli, v jakékoli době, v jakékoli prostřední i období- vždy vyhrává ten, kdo cítí nejméně. Jednou- Chtěla bych se probudit bez emocí. Vzdát se radosti. Nenávisti. Zlosti. Lásky. Je to možné? Kdo ví. Ale lidé se v současné době ohánějí velmi často termíny emocionální mrzák, apod.

A nebo v současnosti ještě probíranější-

Vybrali jste si partnera proměnlivého jako počasí, jehož chování lze však předpovědět s ještě menší pravděpodobností? Máte nejspíš co do činění s emočně nestabilní osobností. Oč víc jsou takoví lidé okouzlující, talentovaní a svůdní, o to rychleji dokážou být nepřátelští, impulzivní až iracionální. /Zdroj: http://ona.idnes.cz/
- Mám chuť se jít zabít! xDDD jsem emocionálně labilní xDDDDD krása- xD hned se cejtím líp, když vím, že jsem bipolární a ještě ke všemu emocionálně labilní xDDD ♥

Jako malá, tupá 13letá puberťačka jsem hrozně často chtěla být něčím zajímavá, jiná- Dneska nevěřím, že něco takovýho existuje. Lidí je na světě kolem 7miliard- A máme za sebou Xset tisíc let vývoje. Dnes už v originalitu nevěřím. Hrozně moc jsem tehdá toužila po psychický nemoci-!

Dneska už mi výkyvy chování a vnímání nepřijdou jako poruchy. Dneska nevěřím, že cokoli co člověk vnímá je špatně- Nevěřím v to, že pokud člověk vnímá citlivěji a intenzivněji než ostatní, že je to zle. Jen je třeba najít někoho... kdo s tím umí pracovat /nemyslím psychiatra! xDDD možná. xD/

Ale to nevadí- Dneska jsem si uvědomila, že- že je hrozně snadné vytýkat z pozice toho, kdo necítí něco někomu, kdo cítí. Dělá mi to v jednom kuse téměř každý. A to snad od chvíle, co jsem poprvé složila větu s podmětem a přísudkem a přívlastkem, čímž jsem subjektivně posoudila situaci. A přesně od týhle chvíle je mi vytýkáno, jak vnímám.

A hádejte kým- Těmi, kteří nevnímají téměř vůbec. /A nebo necítí nic k situaci, v níchž jsem,/Ano, narážím tím hlavně na svého pěstouna! xD :DDD

No nic- vypustila jsem trochu páry- tak se mějte a držte mi zítra palce- i když značně méně spokojená než od posledního článku, snažím se nějak zvedat si náladu a být v klidu- /btw. ne maturitku, na to jsem připravená, už jen si to odbýt/ zachvilku se mi dobije mobil, tak si půjdu zaběhat- ^^

...be my baby...

18. května 2017 v 17:14 | YY

Neuhádnete! Mám děsivé podezření, že budu zas asi fall in love-

To je v piči s tim životem :DDD xDDD ale! Jsem šťastná- Snad. Kdo ví- to se dá posoudit až zpětně- ale cítím se dobře- teď. :D :D A neuhádnete- Vlastně- Možná uhádnete a naprosto logicky- A úplně očividně. /Spolužačka mi to říká už dobrý čtvrt rok, že jsem, ale já jsem to nechtěla zakřiknout, protože posledně mě to složilo, že ještě teď nejsem over, ale tak- srát to xDDD/Lol. Nečekaný- Ale! Bránila jsem. Dlouho.

Protože tohle už známe- I když! Tenhle člověk by mě neodmítl- A kdo že to je- No- Ovšem, že je to to malý kiddo, který jsem už několikrát kreslila, malovala- A jaktože i když se známe rok to přišlo až teď- No- jednoduše- Až teď jsme se začaly hádat až do té hranice, kdy se mělo několikrát přetrhnout to, co bylo snad i silnější než kde jaká milenecká láska, kterou beru, jako mělký talíř.

I když! Je to špatný- špatný pojemnování- Protože- já ji tak posuzuji na základě toho, co je bráno všeobecně dnes za lásku- Jelikož věřím, že většina současných lidí se hrozně rychle ohání těmi termíny, aniž by si uvědomovali, co přesně vlastně cítí- Je to jako- Jako když běháte po louce a bodne vás vosa- Bolí to. A je to v tu chvíli jediný, co se vám děje a proto to v tu chvíli posuzujete, jako hroznej problém- A stejný je to s zamilovaností- člověk si myslí, jak hrozná je to láska navždy. Protože je to pro něj v tu chvíli hrozně hluboký, jenže se půl roce nejdýl ukáže- ejhle není. A kouzlo je pryč-

A vzhledem k tomu, že lidé chybně nazývají zamilovanost láskou, tak už tím slovem tak opovrhuji, že pro mě je láska něco tak mělkýho. Něco tak kurevsky zbytečnýho- A hloupýho, co přejde a jde jen o nějaké poblouznění, jen chvilkové rozptýlení, jen sexuální touha, která pomine. Nooo- a proto mám za to, že to co bylo/bylo, protože teď to zas přešlo i z toho hlubokýho ještě i na tu mileneckou lásku, trochu mě to mrzí, protože jsem mohla být jen v tom soulmate stavu a teď je to ještě i v tom mileneckým a i v lásce, ugh- teď si uvědomuju, kolikže toho už sdílíme- ewww- divný, tohle se mi ještě nestalo, většinou máte svýho nejlepšího kámoše, fungující vztah, vedle milenku na dobrej segz a ještě i mimo někoho na filosofování- Já mám všechno v jednom- ughhh ♥ no a pak mám vlastně ještě i posily na všechny ty pozice, krom vztahu a milenky no- :DDD vlastně vztah s ní ani nechci- prosralo by se to zas- úplně jako přes přetrhanej papírovej filtr na laborkách-/ mezi mnou a kiddem/kurva v listopadu jí bude 18, budu plakat, velká dospělačka :D/ bylo něco dokonalejšího. Něco lepšího. Něco hlubšího. A možná jo-

Ale teď je to úplně v piči. Protože jsem nachvíli povolila- A došlo mi, že jsem se zamilovala- Kurva- YY! Jsi asi úplně padla na hlavu, ne? Jo jinak- xDD asi nedělám řidičák, protože jsem se rozhodla jít na koncert Mansona /s kundičkou♥ těším se/ a jezdit na svojí kundičkou, kiddem xDDD/250km, 6h jedna cesta tam- Ain't no mountain high. Ain't no vally low. Ain't no river wide enough, baby If you need me, call me. No matter where you are. No matter how far/ takže to zas projedu peněz- xDDD Lol koncerty- Jo a vlastně ještě Pride mě bude něco stát- xDD plus plánuji jezdit za kundičkou o prázdninách častěji xDD takže--- oops- papa řidičáku. :DDD nevadí.

A to není jediné, co se mi děje- Doučovala jsem spolužačku a exku- Lol a tak jsem chodila a přednášela/lol asi u maturitky zdechnu, protože když přednáším, musím chodit a nebo stát za židlí a držet se opěradla a mluvit do prostoru... a u maturitky musím sedět, asi mě to zabije.../- A exka, že prej budu skvělá učitelka- A není první, kdo mi to řekl- Ugh- já to tak miluju- prostě hrozně moc chci. Hrozně moc chci chodit po třídě a mluvit o tom, co mě baví. O umění- ♥ uch chci učit DVK!!! :OOOO

Jo! A taky jsem asi 3dny zpět chytila krizi osobnosti xDDD vtipná příhoda- xD ale už se to začíná zas srovnávat. :DDD chvíli mě napadalo- Kdo je YY-? Co vlastně jsem já? A byla jsem zmatená, protože jsem nevěděla jestli ze mě není jen to, že manipuluju s lidma a podle toho nasadím tvářičku, vlastnosti i slovní zásobu. Podle toho s kým mluvím. Take vlastně mám asi 5 osobností a žádnou svou. Takže jo- tohle byl můj problémeček. Ale podle všeho je to jen mojí posranou bipolární povahou. Prostě jsem propojení extrémů. Celej můj charakter je jako yin yang v lidský podobně- Buď jsem moc hodná. Nebo brutálně zlá. Nic mezi. A takhle to mám se vším v sobě- xD divně jsem vyrostla- Ale porucha to není! Nenávidím, když to někdo nazývá poruchou. Dneska by lidi rádi léčili i zdravou ruku. Protože jsou to kokoti! Co hledaj problémy, i když já to dělám taky, logicky, jsem člověk.

The fire is coming, so I think we should run.

1. května 2017 v 16:29 | YY
...So we lay in the dark,
cause we've got nothing to say.
Just the beating of hearts,
like two drums in the grey.
I don't know what we're doing,
I don't know what we've done.
But the fire is coming,
so I think we should run...

Dostavila se nejistota. Dneska jsem začala, nad pročítáním pozvánky na přijímací zkoušky na vysokou, pociťovat velký strach. Protože přesně takhle to probíhalo už v prosinci. Říkala jsem si, jak bude easy se přes příjímačky dostat, protože jsem schopná a tvrdě dřu na všem, co chci. A- Pak se stalo, že mi ani jeden obor nevyšel- a já, i když docela ráda, jsem byla šíleně překvapená. Jelikož jsem neúspěch brala jako něco, co se mě nedotkne.

Ale díky tomu, že mě nepřijali- To do značné míry zvedlo moje vlastní sebevědomí v tom, že já sama pro sebe jsem na sebe hrdá- Ale chtěla bych se dostat na vysokou bez toho,a bych zanevřela nad sebou. Bez toho aniž bych se musela zcela přizpůsobit tomu, co po mě chtějí- Bojím se, že jsem z toho samýho důvodu nedala sloh- Sice to ještě nevím, ale myslím, že jsem to nedala-

A i když tak skrytě doufám, že jo- Bojím se toho. A když jsem četla dneska tu další pozvánku, kde jsou mimochodem taky talentovky, a podobný věci, tak se zas dostavil pocit deja vu- a nejen to. Vyplavaly i zkušenosti, které mám z ledna- Docela dost se v tom teď topím.

Už nevěřím tomu, že by to mohlo někoho zaujmout. Já sama vím, že jsem dobrá v tom, co dělám. Věřím, že věci, který dělám mají smysl. A-

Ale ne pro lidi, které potkávám a bojím se, že lidi tam nebudou chtít poznat v čem jsem YY zajímavá. Není to exotický původ, ani propíchanej obličej, dredy nebo barevný vlasy- Je to způsob, kterým působím na svoje okolí- Je to snaha aktivně se podílet na tom, kam člověk směřuje- V tomhle je YY zajímavá, ale bojím se, že to oni neuvidí.

Mám hroznej strach. Že to neuvidí.

Záměr

19. dubna 2017 v 23:28 | YY
Hádejte co!
Ano- Je tu další deníčkový článek. Co bych snad mohla říct- O co bych se mohla podělit ze svého pohledu. Jak bych se měla vyjádřit, aby jste vnímali jako já. Pochopili a soucítili. Co bych mohla podat, tak aby jste mohli alespoň maličko vnímat situaci jako já. Jak bych mohla cokoli říct, abych se přikrášlila k lepšímu- Jak bych mohla pracovat se správnými slovíčky, abych vás navedla k tomu, jak chci, aby jste nad tím přemýšleli.

Ano. Hraju si s vámi. A není tohle každé slovo. Každá věta, kterou člověk vypustí? Každou větou se snaží, aby vyvolal reakci, kterou chce a nebo snad jen čeká a natuší, jakou reakci to vyvolá.

Patřím do té první skupiny, většinou. Protože často říkám a dělám věci s dopředu vyhraněným cílem a tak-Co bych chtěla říct-? Jak bych chtěla, aby jste nade mnou přemýšleli? Kam bych chtěla, aby se vaše mysl ubírala- A víte co? Nejlepší bude, když budete myslet právě nad těmi slovy. Nechám vás právě si uvědomit, jak opatrně volíme slova, protože chceme, aby něco bylo pochopeno trochu jinak- Ano jako když politik vypouští exkrementy, ale všichni kývají. Občas dochází k nedopatřením, že ve zlých rukách uvědomění síly slova tropí nepatřičnosti.

Nechám vás přemýšlet nad tím, že cokoli co člověk řekne, říká s cílem, i když si ho neuvědomuje. Manipulace je v každém z nás. A není to nutně špatné. Jen pokud jsou manipulátorovy ruce zlé. A zlo často budí emoce.

Jak jsem přestala běhat sama

25. března 2017 v 3:31 | YY
Kde bych chtěla začít-

začněme tedy tady. K dnešnímu datu o sobě můžu říct, že se mám ráda, že jsem spokojenou a šťastnou. A čím to je? Možná- možná mě z minulosti znáte pro mé pověstné úprky. A přesně ty mě nutily běhat i ve skutečnosti. Vlastně- vlastně pořád utíkám- jen jsem asi našla někoho, kdo běží vedle mě a snaží se mě varovat před stromy. Je to můj pohled na svět. Koukám se na něj přes barevný filtr, jenže k mojí smůle tyhle stromy, do kterých narážím jsou ve svejné barvě, takže je přes filtr nevidím. A naopak ve filtru vidím o to zřetelněji mlhu, která jde projít, jenže já ji vnímám jako stěnu. A znovu-

Znovu je tu ten člověk, kterej mě prostě čapne chtě nechtě za ruku a táhne mě proti mojí fiktivní zdi. Ukazuje mi, že to čeho se bojím není. A- A tohle je skvělej pocit. Pocit, kdy víte- že tu někdo je.

Není to tak, že by tu pro mě nebyla moje rodina, kterou bych snad nemohla mít lepší. Mám ségru, která je skvělá a má mě ráda. Ale mám tu i pěstouna, který mě podporuje v mojí homosexualitě a umění :D ♥

Ale- Ale tohle je někdo, kdo je mým posluchačem- A ba ne- Není to posluchač- Ona to posunula dál. S ní je to rovnocenný dialog-♥

Btw- Není to láska. Je to- je to pro mě něco daleko hlubšho než je jen pouhá láska. "Když pochopím nepřítele a porazím ho, v tu chvíli ho miluji." Nevadí, že nechápete souvislost. Nepotřebujete-
Jinak chci se pochlubit novým outfitem.

Můj Maturiťák | Maturant 2017

5. března 2017 v 18:48 | YY
 
 

Reklama