YY

Nenechte mě se rozesmát...

5. června 2017 v 20:09 | YY
Tak tohle téma týdne mě skutečně rozesmálo. Protože tímhle se zabývám docela často. A mám na to už svůj názor, který se zdá být osvědčeným. V mém životě. Možná se mýlím, ale kdo ne. "Co když je to správně?"

"Co když je to správně?"

Pojem "správně" je asi stejně tak relevantní jako "čas". Je to jen slovo, který si lidi vymysleli pro lepší komunikaci, pro snahu porozumět věcem, ale planetě jako takové, co plateně- VESMÍRU, je naprosto šumák, co my, co to odpodorný mraveniště lidí si určuje za "správně" nebo ne.

Co je teda správně, když přesně to, co jím bude a je bráno je dáno jen lidmi, obdobím a prostředím, kde žijí- Tak jak vlastně člověk o čemkoli může říct, že je teda nespávně, když si uvědomuje možnost zítřeka, když si uvědomuje, co přinesl včerejšek?

Podle mě "správně" neexistuje. Stejně jako špatně. Není špatných ani správných rozhodnutí. Prostě jsou jen rozhodnutí, která nás někam vedou. Kam, už je otázkou.

A můžou se tu objevit vychytralíci typu jako "Takže fetovat, zabíjet a prodávat své tělo není špatně?" Ve své podstatě- V historii, bylo to vždycky bráno jako špatně? A myslíte, že bude?

Jsem lepší | Snad.

14. ledna 2017 v 18:20 | YY
Vůle-

Co je to za slovo, za pojem- Je to vzdor? Je to odhodlání? Je to víra- Možná. Kdo ví-

Dle mého je síla vůle snad to nejdůležitější, co může hnát člověka pro cokoli. Je to jen jeho odhodlání a jeho práce na něm samotném. A právě tahle vůle jeho samotného vede dál- A proč?

Z mého úhlu se to jeví jako jednoduchý příklad toho, kdy jdete, jak se říká přes mrtvoly- Ukazujete svoje krásná péra na vějířovém ocase a svou snahou a jistotou zastrašujete-

To je celý- Celá víra je jen v tom oklamat sebe i všechny okolo vás, že jste lepšími. Věřit, že dokážete a tím odehnat kohokoli, kdo pochybuje o opaku. Proto mají lidé se silnou vůlí úspěch. Protože na sobě pracují a hlavně, protože to dávají znát všem na odiv.

Podle mě, všechno, co se odehrává mezi lidmi, je dané jen tím, jak na ně působíte. Nezáleží na tom, co máte uvnitř sebe- Jde jen o to, co ukážete ze sebe ostatním. -Okey... Tohle jsem poslední dny trochu prosrala ve vlastním životě.-

Nechť máte silnou vůli a ukážete všem, že jste lepšími,- I kdyby to tak nebylo. Stačí věřit.

Lítostivý k minulosti nebo bezcitný k budoucnosti

31. prosince 2016 v 14:18 | YY
...Kdybych se rozhodl jinak...

Já zastávám toho názoru, že jakékoli jiné rozhodnutí by změnilo celý průběh budoucnosti, která se na to váže. Ale možná právě tohle jsou jen myšlenky těch lidí, kteří si nechtějí přiznat chyby- Je tohle jen uklidněním pro neúspěšné?

Kdo ví- Ale logický základ to má- Věřím, že kdybych cokoli ve svém životě udělala jinak, tak by pak celý průběh mého života šel jinudy-

A možná by to dokonce zcela změnilo i můj charater- Ano- Vím o hrozné spoustě věcí, které bych dneska udělala jinak- Ale... Možná právě ty věci, se zapříčinily na tom, kým jsem dnes- A- věřím, že cokoli se mi za den přihodí má svou váhu- A i kdyby to měla být jen slova útěchy pro neschopné- Co na tom sejde- Stejně jsme na tom všichni stějně- Jen někteří uklidnění mylnými myšlnkami a jiní vystresovaní z pocitu neschopnosti-

Někdo si ten pocit připustí a jiný ho omlouvá- Ať už to tak je nebo je ta rádoby uklidňující myšlenka pravdou- To ukáže jen úhel pohledu.

Je správně prožívat minulost? | Aneb když žiješ přítomnost, abys měl na co vzpomínat.

22. srpna 2016 v 6:24 | YY
...Come on Baby, dry your eyes
But Angie, Angie, ain't it good to be alive?
Angie, Angie, they can't say we never tried.

Ne jednou jsem se nachytala, že daleko raději vzpomínám než prožívám. A že plánuju akce, schůzky, romantické chvíle, ne pro ten samotný moment. A když ne pro ten, tak pro co teda? To je správná otázka.

Prožívám a plánuju jen pro to, abych si to odbyla... A pak na to zpětně vzpomínala. Pamatuju si až moc dobře, že si většinu věcí užívám daleko líp až když sedím doma s čajem v teplých ponožnách u mojí lásky Ries-e/noťas/ a vstřebávám dění toho dne, týdne, víkendu.

Otázkou je, jestli mě nepohodlí těch chvil, jako třeba moc lidí, špatnej vzduch, natolik otravuje, abych si ty chvíle užívala už v ten moment a nebo si jednoduše přikresluju ke vzpomínkám. Ať je to tak nebo tak- Tématem týdne nebyly vzpomínky, ale "První vzpomínka"

Jako první mě trkly... ne až tak první vzpomínka mojeho života, jíchž si vybavuji, ale... vzpomínky na lidi. První vzpomínky, které mám vzpajté s lidmi, kteří pro mě cokoli znamenali.

Vzpomínám si na první chvíli, kdy mi byly asi tři nebo čtyři roky a prvně jsem viděla svojí nejlepší kamarádku, ježch jí je do dnes. Ze srdce jsem jí chtěla zabít. Hrozně jsem jí nenáviděla. Asi týden. A pak jsme obě přišly na to, že jsme stejně praštěný a v září to bude 16let, co se spolu bavíme.

Dále si vzpomínám, kdy jsem před dvěma lety na chodbě potkala svojí Princeznu. Měla myslím kabelku TokioHotel. /le moja favouuurite grupa 11let♥/ Což nás svedlo k rozhovoru.

Také si vzpomínám byly mi asi dva nebo tři, kdy si poprvé vzpomínám na svojí ségru. Seděla na posteli naproti mě. Nepamatuju si její obličej ani, co měla na sobě. Ale cítím, že to byla ona. Takovej ten pocit, kterej ve vás člověk vyvolává. Abych pravdu řekla- podobně vnímám sny. Cítím jen, že jsou to lidé, jací to jsou. Nikdy nevidím tváře ani postavy. Vždycky jen vnímám pocit. Sen s obličeji jsem měla snad za celý život dvakrát.

Dále si vybavuji pár dalších lidí, jako členky naší buziparty, Drahou, jak ke mě šla trochu rychlejším a takovým docela veselým krokem a v neposlední řadě i svoje crushe. Sněhurku, když stála u Alberta a ze rtů se jí linul kouř cigaret, na Páju, když jsem jí potkala ve svém prváku u ředitelny a na její chladný pohled. A ano- vzpomínám si i na Lenku. xD To bylo snad možná nejvtipnější. Sem tam když si to vybavím, pořád mě to baví. Šla ke mě takovým tím... docela odhodlaným pochodem, kterej se snažil zakrýt--- co já vím- možná nejistotu, možná jen očekávání... kdo ví- /btw... ten odhodlnej pochod většinou vypadá tak, že člověk docela nepřirozeně, ale přesto sotva viditelně hází rameny nahorů. Takový člověk si neuvědomuje, že to dělá. xDDD ale já to vždycky poznám a prostě mi ta odhodlaná chůze přijde vtipná. xDDD/

Jinak- první vzpomínka, kterou si vybavuju a kdy jsem si uvědomila, že dýchám a existuju pochází z mých dvou nebo tří let. Byly Vánoce a já dostala dřevěnýho houpacího koně! :DDD hrozně jsem ho chtěla. ♥

A přece všichni věří

14. května 2016 v 11:49 | YY
-Ólé!-

...zavři oči a věř...

• Co je to víra-? Týká se náboženství? Přesvědčení? Životního stylu?

Ano. Úplně všeho. A každý je věřící. Můžeme věřit v sebe, v lepší zítřek, v lidstvo, v přírodu nebo jen tak skepticky příjímat jen vědou doložené aspekty, ale... Stále věříme.

A i kdyby jsme měli být náboženskými atheisty, a to že jimi jsme, pořád jsme věřící.



• ...Jeden člověk kdysi řekl, že lid považuje víru za dobrou, vládci za úžitečkou a moudří za špatnou... (zdroj: Franklyn 2008)

Tenhle citát je vzán z náboženského hlediska, Kdyby byl aplikován do širšího záběru, tak je čistě podle mě mylný, ale pokud je brát opravdu jen pro ta náboženství, tak zrovna ke křesťanství dá se říct, že není nic příhodnějšího. Lidé jsou díky jejich vírám a zásadám ve své podstatě docela ovladatelní.



• ...důvěra....

I to je docela zajímavá stránka víry. Ale nebudu se tu zdržovat kecmi "Je dobré věřit, ale ne všem...." a blá bla blá-


• A v co věřím já-?

Já věřím v pokrok, věřím v člověka a jeho tvůrčí schopnosti, věřím v ekonomické nákupní konzumenty. Teď je docela trendem bouřit se vůči roli konzumenta a vůči reklamám a půjčkám, které nás nutí chtít víc, ale já v to věřím a ten systém mě baví. Ráda nakupuju a ráda tím napomáhám naší ekonomice. Není to tak, že bych musela mít všechno, no... vlastně je... :DDD ale zatím si na všechno, co chci vydělávám- :DDD žadný půjčky :DDD

(zdroj: http://weheartit.com/)

Asi čekáte úžasnej titulek, co trkne do hlavy- | Tak ty už došly.

20. března 2016 v 11:11 | YY
-Ólé!-

Krásnou neděli drazí čteáří!
Ano- nebyla by to Yuuta, kdyby neměla zase hloupej titulek a nebo kdyby všechno nedělala na poslední chvíli- Stejně tak i až dnes jsem si říkala... tak jo- napíšu i já na téma týdne, čímž je do dnes "Zkus to znovu"

No- zprvu když jsem tohle téma viděla... tak jsem na něj psát nechtěla- protože mi to i teď přijde jako děsná blbost :D fakt nechápu, co po nás admini blogu.cz chtěj-

Chtěj, aby se blogeři semkli a navzájem se podrželi, nebo co-? :DDD
Nebo po nás snad čekají srdceryvné články o tom, jak jsem všichni jako lidé šli do sraček a pak se dokázali zvednout-?

No.... ať už po nás chtějí cokoli- můj názor je snad asi jen takový, že občas je dobrý věci zkoušet znovu, a občas je taky hodně dobrý vědět, kde je čemu konec.

Nikdy nikomu nepomohlo, když se rejpal v něčem, co už změnit nešlo a jen tím sám sobě zamezoval jít tzv. dál- Já jsem spíš ten člověk, co když vidí, že to tudy nejde... tak jde jinudy. Prostě se dlouho nezabývám věcmi, které jsou pro mě bez šancí,...

Když jsem běhala taky jsem byla raděj na sprinty než na marathony.

Toť můj pohled na věc. Užijte si zbytek víkendu :)
Miluju ten klip, písničku, zpěváka :DDD

Malý Princ | kniha VS. film

11. března 2016 v 2:22 | YY
-Ólé!-

Dnešní noc jsem se rozhodla věnovat filmům. A jelikož jsem dítě moderní doby, koukala jsem především na animáky. A co jsem nenašla. Malého Prince.

Knihu jsem vnímala do nedávna dost... no... zkresleně. Jednoduše jsem se na ní koukala vždycky skrz prsty. Nikdy jsem moc nevěděla o čem je, ale vždycky jsem měla plnou hubu keců, co se mi na ní nelíbí. A pak jsem si jí přečetla a brečela. Nooojo. A jinak tomu nebylo u filmu. :D

Kniha.
• Jedná se o filosofickou-pohádku.
Docela zajímavé slovní spojení. Zprvu se dá říct, že... cože?! Ale kdo knihu četl, tak si myslím, že stejně jako já může tento termín jen odsouhlasit.
• Napsal ji francouzský autor z 20. století Antoine de Saint-Exupéry
Přišel mi docela zajímavý styl jeho psaní vzhledem k jeho minulosti a k době, v níchž žil. Přece jen mezi autory jeho doby musel být docela raritou. No a vlastně nejen styl, ale celý obsah díla, když ho přirovnáme k jeho současníkům, je to docela dost znatelný rozdíl.
• Příběh pojednává o charekterech lidí a o rozdílném vnímání světa dospělými a dětmi.
• Jsem hodně ráda, že jsem si ji přečetla až teď.
Spousta lidí i četla již jako malí, ale... V tu dobu nemohli zcela jistě pochopit dost věcí, které jsou v tom jednoduše popsány a schovány pro "starší" čtenáře.

Film.
• Je pojat dost odliště oproti knížce.
Myšlenka zůstává stejná. Film se mi hrozně líbil. Ostatně to i kniha. Ale... Právě díky tomu, že jsem četla knihu a pak viděla film, tak asi právě proto se mi film tolik líbil. Pro člověka, co knihu nečetl a koukne se jen na film, tak mu to asi neřekne tolik. Podle mého autoři filmu počítají už dopředu s tím, že diváci knihu četli. Protože potom by tam bylo pár nesrovnalostí, co by si divák dohromady nedal. A hlavně díky tomu ten film dostává patřičnou hloubku. Asi možná právě proto mě nikdy neoslovil Hobbit nebo Pán Prstenů, protože jsem to nečetla.
• O čem to tedy je?
No- děj se točí kolem malé holčičky, která je vlastně už vychovávana v duchu dospělosti. Je vlastně takový malý dospělák. A tak trochu bojuje s tím, jak být dospělá a nezapomenout být dítě. Do čehož je tam pak příběh v příběhu, kdy vám vlastně hlavní postava knihy, autor, znázorněn ve filmu jako stařec, vypráví o Malém Princi. Je to hrozně zajímavé pojetí. Fakt se mi to líbilo. Na zbytek se podívejte sami. [ZDE]
• A co se týče animace, vizuální podoby filmu
Krása. Fakt pěkné. Líbí se mi jak tam pracují s moderním pojetím animace a zároveň s originálními kresbami z knížky a takovou tou starou a klasickou animaci pomocí papírů a prostě... nah... pastva pro oči :3

Jedna pravdivá myšlenka, které se každý bojí

16. února 2016 v 19:40 | YY
-Ólé-
Tak zas něco na téma týdne-

...You call them soldiers, I call them friends,
From different countries I've never met.
You call them heroes after they die,
After you pay them, and steal their lives.

You call it high school, but all I learned
Is that there's something wrong with the earth,
...
A way to stop my pain, and now I understand
That my pain was in their plan!...

Asi se můžete ptát, proč jsem začala zrovna tímhle. Je to snad válkou, která se zdá být takřka naspadnutí? No- ne. Jak je již známo či neznámo vám, jsem hluboce posledlá společností a jejím vývojem a samotnou adaptací do ní nebo možná spíš bojem s ní. A jelikož mám zas svoje psycho dny, kdy se mučím a na všechny jen štěkám, -ne periodu zrovna nemám, tohle bude v hlavě- tak jsi si říkala, proč neco nenapsat, zase.

Je cena lidí stejná? Čí cena je nejvyšší, čím se taková cena udává a jakou má kdo hodnotu? Je to vědomostmi? Zkušenostmi? Počtem přátel, kteří vás oplakají? Je to vlivem a mocí? Proč se zdají být někteří důležitější než jiní?

No- takhle... Nebudu si tu hrát na pacifistku. Ne, nejsou všichni stejně důležití, ne, každej nemá právo žít a do třetice ne, někteří opravdu mají důležitější životy než jiní a to už jen pro obecné blaho. A kecy tipu každej má stejný práva a každej je stejně důležitej jsou docela nemístné, když jsme se všichni vědomi toho, že tomu tak není. Jen si tu hrajeme na Okamuru a říkáme jen to, co se po nás chce slyšet a jen to, co se bude obecenstvu líbit. Nebo si snad nalháváme, že je něco, co je ono správno. A co je dobře. Jenže "ono" dobře se neslučuje s realnou společností a jejím budoucím klidným chodem, jen si vzpoměňte jak se Evropa snaží pomoct uprchlíkům, protože mají práva. Človek občas musí sundat roušku soucitu a chovat se opatrně a obejtivně.

1. ne - Co se stane, když umře bezdomovec a nebo třeba Americký Prezident?
• Je v tom rozdíl že? Už jen kvůli jeho schopnostem nebo taky kvůli drahým volbám T.T"

2. ne - Člověk odsouzený daným justičním systémem k smrti a neviný náhodný účastník autonehody, kupříkladu prvňáček?
• Taky docela znatelný rozdíl, nemyslíte?

3. ne
• Bylo vlastně jen zdůraznění jedničky, aby jste nad tím opravdu přemýšleli.

Jen jsem chtěla reagovat na nějaké články o rovnoprávnosti a stejné ceně všech životů na planetě, které by snad mohly vznikat. -vsadím se, že takové určitě budou-

Hledej a najdeš | Ale jak najít cosi, co se neustále posouvá dál?

8. prosince 2015 v 12:55 | YY
-Muhahahahahahha-
Jo jasně- skvělej pozdrav.


Nehledě na celkem primitivní pozdrav jsem se rozhodla obohatit svět něčím z mojí hlavy, většinou na téma týdne nikdy nic moc nepíšu, z jediného důvodu. ---

Nejsou pro mě zajímavá na zamyšlení a řešit takové věci mi příjde přinejmenším jako ztráta času, ne že bych neztrácela čas, ale... víte jak. Ale! Jak je vidno, tak tomu dnes tak nebylo.

Hm... Hledání sama sebe. Úplně nejvíc miluju kecy starých kamarádů typu: "už to nejsi ty"; "změnila ses"; "Co se to s tebou stalo" - vůbec si neuvědomujete jaké sračky z vás srší--- Omg, jak sakra můžete vědět jaká jsem, když tohle není známo ani mě samotné. Prostě se chovám, jak mi v danou chvili příjde příhodné. Nemám žádný systém nebo tak. Nejsem počítač, moje myšlenky jsou rozmanitější a daleko složitější než aby se věšly do nějakýho vzorce správného chování nebo "vzorec Yuuta- takhle se zachová vždy a všude" WTF?!

To prostě nejde. Nejde najít sami sebe- člověk se vyvíjí a roste. Jeho myšlenky se mění. Málokdo se chová pořád stejně a když jo, tak mi je toho nešťastníka fakt líto.

A... To je asi tak vše. Pobouřilo vás to? To je dobře... Můj článek alespoň vyevakuoval nějaké to zamyšlení nebo odlišný názor, což dává za důkaz, že jste se alespoň trochu snažili pochopit mojí myšlenku a to je fajn. Takže už jen dík, že jste se dočetli až sem. :)

takže všechno, co jsem chtěla vlastně říct je:
GAY PORN FOR WORLD! :O ♥
-Omlouvám se všem, jež koukají na Atlantidu a nejsou homofanatici jako já :D

No a nebo taky ne.

21. července 2015 v 13:24 | YY
Chào! Chào!

Tak jsem se rozhodla i já, jakožto docela dost odpurce "režimu", přispět do kupy článků o tom, jak se všichni chováme stejně, jak jsou si všichni podobní a blá blá blá----

Takže... Není tomu docela tak. Spíš jde o to, že každý člověk >podle mě!< je svým způsobem... sám sebou? Jen... Hrozně rád člověk kamsi patří a to je kamenem úrazu. Člověk jako takový je dost společenský, než aby se toho zřekl a dělal vždycky jen to, co chce. Proto posloucháme nesmyslná pravidla na základkách, že si nesmíme lakovat nehty, barvit vlasy... A ejhle... Já měla v osmičce modrou hlavu, piercing, tunel 16mm a černý nehty, -ERROR! SYSTEM FAILED-

Je to jen o odvaze. Já vcelku normálně chodím ven, tak jak můžete vidět v menu. Prostě... nevím, baví mě provokovat společnost. Je to sranda. A největší takovou tou odměnou je vám nakonec to, když vás stařší lidé zastavují a... říkají vždycky... nooo... dost zajímavý věci :DDDD

Ale... Teď z jiného hlediska.

Nikdo není zcela... stejný. Přesto nevěřím heslu "každý je originál"
Ne... to fakt ne. Podle mě je většina lidí, jako čárový kód. :D Vypadají stejně, ale jsou jiní.
Každý má svoje myšlenky, každý má svoje záliby a všechny nebaví stejné věci, proto jsou lidé odlišní a přesto... Přesto... ah! každý má svou povahu... A na každého působí trochu jiné vlivy okolí, rodiny, internet... takže se dá docela říct, že jsme jiní....

A tak... Proč? Proč? Proč se člověk pachtí za tím, být ve stádečku jemu stejných? Ano... To je ten strach. Strach z vyloučení. A přitom... >Ale jako... je dost možné, že prostě tací jste a v tom stádečku se vám líbí...<

Věřte, že pokud chytnete tu správnou vlnu odvahy, tak... tak ještě možná budete mít vy sami svoje stádečko ;)
-ale ne vždy je to dobře- *vybavuje si, jak si z tohodle problému rušila fuckbook*

Jednoduše... takový ti... leadři vedou... a vždycky jsou na světě miliony lidí, kteří čekají, aby mohli být vedeni. Lidé mají prostě jakékoli shlukování rádi. -ježiš... mě když někdo v projektech nebo tak vede, tak mi to nevadí, pokud je to dobré vedení, ale jakmile se do toho jebe nějakej čurák, co o tom ví možná tak na hlavičku od špendlíku, tak to bych vraždila, kreténi zpitomnělý.-

No... A nebo prostě jen melu sračky ~^^~
 
 

Reklama


Rubriky